Jsem jaká jsem, ani černá ani bílá. Mám své klady i zápory. Ty první se snažím dobře prodat, ty druhé občas skrývám. Asi jako každý. Čím jsem starší, tím víc se poznávám, chápu a snažím se svou povahou a přirozeností pracovat. Co jiného taky zbývá. Někdy to bolí a největší boj, co musím svádět, je boj „sama se sebou". (Tohle už přede mnou řekl někdo mnohem chytřejší a slavnější, pochopitelně.)

     Řeknu vám své pracovní trable. Vrátila jsem se po mateřské na poloviční pracovní poměr. Úkoly byly jasně rozděleny a moje kolegyně, která nastoupila při mém odchodu, mi musela předat (vrátit) pár svých povinností. A tady to začalo skřípat ... a kdyby jen malounko, spíš by bylo na místě říct, že to začalo dřít a to pekelně. Možná se ta kolegyně bála, že bych ji nějak ohrozila, zastrašila, možná má nějaký osobní problém, o kterém nic nevím, možná se jí maminka a tatínek v dětství dostatečně nevěnovali, nebo prostě a jednoduše v minulém životě byla pařezem. Fakt nevím a upřímně, na hrbu si svého (občasného) trápení nesu docela dost, takže mě ve finále zajímá míň než málo.

     OK, při nástupu jsem se těšila, že navážu tam, kde jsem před několika měsíci skončila. Chyba lávky. Dozvěděla jsem se od ní - kromě dalších špinavostí - že mě tahle firma nepotřebuje a nikdo o mě vlastně už nestál. Zamrzelo to, naštvalo. Nejdřív se mi chtělo brečet, pak jsem měla chuť dotyčné vyškrábat oči, vyrvat vlasy, ale nakonec jsem usoudila, že i tak si s ní matka příroda nepěkně pohrála. Ano, přiznávám, pár peprných jedovatostí na její adresu bylo nakonec lepších, než několik ležení na kanapi pana psychterapeuta. (Tak mi to odpusťte.) Nezbývalo, než to všechno přejít, sice trochu zaprotestovat, ale uzavřít vynucený mír a dělat svou práci. Neboť bohužel s ní musím spolupracovat. Nechce se, nechce, ale musí se.

      Vzduch se po několika týdnech míru zbraní vyčistil, dokonce jsme si dovolily vložit i nemnoho osobního do našeho jinak přísně profesního vztahu. S úlevou jsem zkonstatovala, že jsme si zvykly, že jsme se očuchaly, obě zjistily, že půda je bezpečná a není třeba zbytečně plýtvat municí. Ale moje úleva nebyla na místě, jak jsem se pak přesvědčila:  nedávno jsem si dovolila jednu „velkou nestoudnost". Odmítla jsem své kolegyni vyhovět v jejím požadavku. Slušně mě požádala o pomoc a já jsem stejně slušně řekla „ne, promiň, ale nemám bohužel čas". Protože jsem opravdu, áááále opravdu, čas neměla. A tady jsem tvrdě narazila. Kolegyně si promptně odešla popovídat o mé nehoráznosti přímo s majitelem firmy.

     Jak jsem už psala, nejsem žádný svatoušek a nikomu nepřeji dostat se do spárů mých vytažených drápků, ale myslela jsem, že takovéhle věci se řeší „doma v kanceláři" a něčemu podobnému se říká žalování. Samozřejmě jsem byla naštvaným šéfem povolána na kobereček, abychom si všichni tři pohovořili o vzájemných vztazích. Schůzka to byla nepěkná a nakydaly se aspoň dva náklaďáky hnoje. Pan majitel jen tiše zíral, kolik nevyřčeného se mezi námi skrývá. Nikam jsme se nedostaly, neb ten třetí to odmítl pískat. Chvála bohu. Odešly jsme jako dvě spráskané fenečky.

     Bylo mi hanba, že jsem se nechala unést. Hanba, že mi chyběla grácie, sebevědomí a nadhled. Že jsem to dopustila a neobhájila se jen několika slušnými a jednoznačnými větami. Fakt škoda, že jsem neměla na lepší řešení.

      Ale rozhodla jsem se na sobě tvrdě pracovat - o nic tak zásadního možnái nejde, ale proč si špinit a zanášet žití takovými scénami, ne?

Jak řešíte podobné problémy vy?

Nebo máte jen samé báječné spolupracovníky?

Paula 

Komentáře (67)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Sandra No jo, když ono je to jak u všech mezilidských vztahů- vůle musí být na obou stranách. Pokud se ona k tobě bude chovat jako svině, tak ty jí to sice můžeš oplácet chlebem, ale bude tě to dlouhodobě strašlivě vyčerpávat...co takhle si to s ní vyříkat na férovku? Já nemám ráda tebe, ty nemáš ráda mne, pracovat spolu musíme, ale s výjimkou toho a toho se můžem navzájem ignorovat, co ty na to? leden 21, 2009 08:02 ... : Pepička Jo, je umění se pohádat. I taková hádka musí mít řád a pravidla. leden 21, 2009 08:24 no jo, sandro : KK ale jestli to chápu správně, tak rozhovor na férovku zde asi již proběhl a nepochybuju, že tahle věta v něm zazněla. jak se ale zda, k nicemu nevedl. takže co dál, pokud druhá strana evidentně chce Paulu z práce vykousat? tady asi rada neni, zvlast pokud nadrizeny od toho dava ruce pryc. leden 21, 2009 08:41 Paula : Díváš se na to špatně. : mamča Slova jako "Hanba, že mi chyběla grácie, sebevědomí a nadhled" úplně zapomeň. Život je boj, a pokud se budeš chovat v takovémhle prostředí s grácií, tak Tě podobná mrcha rozcupuje na kusy. Já mám podobnou kolegyni. Přišla před pár roky, spráskaná jako pes, protože jí nikde nechtěli. To jsem netušila, že proto, že je sice chytrá, šikovná a pracovitá, ale "konfliktní osoba". Já blbec, jsem jí přijala s otevřenou náručí, všechno jí naučila a umetala jí cestičku. Teď pykám za svou hloupost, protože ona je teď ta "nejchytřejší, perspektivní...a prostě úžasná" a já jsem baba před důchodem, co pracuje na zkrácený úvazek (tj. dělám celý, ale placená jsem za 6 hodin) tudíž neperspektivní. Pamatuj si jednu věc : Žádný šéf nechce slyšet, že jsou problémy. Každý chce vidět jen kvalitní výsledky práce, světlé zítřky a skvělé vztahy. Proto je třeba si s podobnou kolegyní vydrápat oči za zavřenými dveřmi kanceláře, a navenek se chovat korektně. Protože každý takový spor nakonec odskáče ten slušňák, a šéf bude mít nakonec vztek na toho, kdo je v právu. Možná někde existuje spravedlivý šéf, co řeší konflikty svých podřízených s nadhledem a noblesou, ale já jsem se s takovým ještě nesetkala. leden 21, 2009 09:06 no, mamco : mura jenze ony si oci nevydrapaly za zavrenymi dvermi kancelare. ony si je vydrapaly u sefa na koberecku. docala chapu, ze ziral a ze jim to odmitl odpiskat. leden 21, 2009 09:58 mura : mamča Příště by k podobnému veřejnému "škrábání očí" neměla Paula nechat dojít. Ať si to vyříkají mezi čtyřma očima, a kolegyně ať klidně chodí žalovat. Šéf už si podobnou konfrontaci nechá rád ujít. A vztek bude mít na tu žalobnici, co pořád otravuje. Jen to chce mít všechno OK, aby se podobné potvoře nedával důvod. leden 21, 2009 10:34 ... : Paula Jo, byl to trapas, ale já jsem to vůbec netušila, byla jsem úplně jak opařená, když se tohle vytáhlo, nehledě na to, jsem měla poměrně solidní vysvětlení toho, proč jsem řekla ne. Jenže on je trochu bezpáteřní blb, takže i když šéf velké firmy si to nechce rozházet s nikým. Styděla jsem se pekelně. Teď se spolu bavíme se vší slušností, ale vím že je to sveřepá a kariérou posedlá kráva, která se neštítí ničeho. Fuj, tak jsem si aspoň trochu ulevila leden 21, 2009 11:35 Milá Paulo, : Eva prostě jsi narazila na dnes obvyklý typ "pracovní pizduše" a smím- li Ti poradit: 1. nezabývej se vůbec ponory do její psychiky a důsledně kašli na empatii, ohledně toho, že jedná instinktivně, v pudu sebezáchovy v pracovním prostředí, neb věz: NEZASLOUŹÍ si to a obrátí se to výhradně PROTI tobě; 2. Striktně dodržuj rovinu komunikace výhradně na pracovní bázi, osobní důvěrnosti zcela vynechej, pouze mapuje informace, které proti tobě v budoucnu použije! A nenech se zmást a ukolébat okamžiky zdánlivé srdečnosti z její strany! 3. Naprosto neočekávej podporu od šéfa, ani kolegů. Obzvláště muži budou tyto napjaté vztahy shazovat, bez snahy o jakoukoli objektivitu se přinejmenším setkáš s očima v sloup a bagatelizací a zesměšněním situace, jako:"no, jo, ženský se perou". 4. Pokud budeš chtít setrvat, připrav se, že tvé úkoly budou muset být bezvadně splněny. 5. Nenechávej se vytočit, neb si vždy připomeň, že to je CÍL: vynervovat tě, znemožnit, znedůvěryhodnit...velmi pravděpodobně jí to činí obrovskou radost. Rada jednoduchá, leč ne úplně snadná, ale lze to nacvičit: nechej si vše, jakoukoliv žádost o pomoc, spolupráci, poslat písemně! A trvej na tom, s úsměvem. Ústně tě může jakkoliv šikanovat, písemně mají zábrany, neb je to doložitelné! 6. Až zase někdy vymyslí nějaké svinstvo, i když budeš chtít třeba ječet, tak jediná přípustná reakce je si to nechat zopakovat, třeba 3x, mezitím vychladnout a vysmát se tomu požadavku, to je úplně zmateš, neb tě chce vystrašit, znemožnit, vynervovat...tím ji bereš vítr z plachet. Nacvičit to jde! 7. Bude-li to nutné, SOUKROMĚ ji chytit pod krkem a ukázat, že se jí nebojíš. A to můžeš být jakýkoliv přesvědčený humanista 8. Ukáže se-li, že se jedná o "pizduši" nezvyklého kalibru a že nic nefunguje, odejít z pracoviště. Přeji Ti hodně štěstí! leden 21, 2009 11:42 Mám nepříjemnej dojem, : Krakonoš že tohle si uměj dělat jenom ženský, neuražte se, dámy. Nikdy jsem nic podobnýho na pracovišti nezažil, i když jsem musel spolupracovat s lidma, vo kterejch jsem si myslel, že jsou úplný idioti (a voni to samý vo mně), vždycky jsme našli společnou řeč a postup, jak práci zvládnout. Byly to technický kolektivy, kde byla žen menšina, výsledek práce stál vždycky nad vosobníma antipatiema. A i když se chlapi třeba pohádali, druhej den už spolu šli normálně na voběd. Jo a ještě - neumím si představit, jak by moh konflikt mezi dvěma dospělejma lidma řešit nějakej šéf. Vono je to často těžký řešit i s dětma. Dospělej člověk by měl bejt schopnej si konflikt vyřešit sám, jinak zůstává tím děckem. leden 21, 2009 11:45 Eva : "pizduše" nezvyklého kalibru : mamča mívají problém s velmi nízkým sebevědomím. Proto ta křečovitá snaha o zviditelnění se, jak doma, tak v práci. Ovšem zviditelňovat se tím, že chodí žalovat, to svědčí navíc o hlouposti. Ta "moje" nežaluje. Tváří se jako nejlepší kamarádka, a ano - shromažďuje soukromé informace, a působí jako provokatér. Přičemž vlastní pomluvy vkládá do úst svým kolegům. Ale má to polepený, nikdo jí nemá "uááád", a nechce si s ní "huáát" . leden 21, 2009 12:12 ... : Paula No jo, zase chlapi a ženský. Hele krakonoši my tady ve firmě máme vůbec poměrně zajímavý studijní materiál, třeba chlapa co má na čele obrovský nápis jsem k...t. Takového vyčůraného kariéristu a člověka, kterému jde hlavně a především o jeho zájmy bys pohledal. Dostal funkci, jo ten to dotáhne daleko. Jakmile byl povýšen a stal se šéfem jednoho úseku (ne mého podotýkám), koupil si stejné boty jako majitel a stejně se i oblíká. První věc co udělal bylo natištění vizitek s novou funkcí a přešroubování cedulky na dveřích. Nevím, nevím. Tohle jsem zase nikdy nezažila u ženské, takže suma sumárum každej sme na něco idiot. leden 21, 2009 12:13 Krakonoš : mamča Máš pravdu, že tohle se děje převážně mezi ženami. Jeden den kamarádky na život a na smrt, a druhý den tvrdé konkurentky. U nás se teď hromadně propouštělo. To bys viděl, jak se kdekdo odkopal... leden 21, 2009 12:14 Paula : mamča To je dobrýýý ! A to si ten panáček myslí, že pan majitel bude rád, že mu někde po podniku běhá "dvojče" ? leden 21, 2009 12:19 ... : Paula Mamčo, má skvělou taktiku, umí báječně podkuřovat a na obhajobu pana majitele, má toho hodně. Opravdu. Ale já si pořád myslím, že boží mlýny....... leden 21, 2009 12:21 Paula : mamča Na Boží mlýny bych se moc nespoléhala. Většinou melou moc pomalu. Takovej floutek by potřeboval "namlít" mnohem dřív... leden 21, 2009 12:27 ... : Paula No dělám si z něho srandu neustále, ale problém je, že je docela nebezpečný. Umí v tom chodit, já v té firmě sice nehodlám dožít, ale jsem trošku zatím limitovaná, takže mmusím držet hubu a krok - do určité míry. Jak jsem psala, dělám si z něho srandu a docela dobrý je, že se toho vždycky chytne a bere to hodně vážně, jakoukoliv blbost, co vypustím. Zkrátka se nechá nachytat, to je taková moje malá pomsta, nebo spíš chlazení žáhy. Co jinýho už můžu, dělat malé sviňačinky a pomlouvat na kudlance leden 21, 2009 12:33 Paula : mamča Na to pozor ! Uražený blb se dokáže hnusně mstít. Pokud tedy Tvoje narážky pochopí. Kašli na hajzlíky. Ber to tak, že zatím potřebuješ tuhle práci, tak zatni zuby a dělej JEN tu práci. Co se děje kolem, vnímej jako hučení vzdáleného vodopádu. Až budeš v pozici, že nebudeš tuhle práci tak MOC potřebovat, tak si můžeš dovolit i vtípky. leden 21, 2009 12:37 paula : mura ze te to bavi... leden 21, 2009 12:38 ale - musíš si dávat majzla, : d@niela neb není nic na světě horšího, než uražená mužská ješitnost. A co teprv takovýdleho "páníčka"... leden 21, 2009 12:38 ... : Paula můro baví fakt, baví. Nejsem v pozici, abych jim všem ukázala zdviženou pěst a středem odkráčela vstříc lepším zítřkům, ale sním o tom. Tak se aspoň bavím na účet jednoho pitomečka s funkcí. Mamčo - přesně tohle chci, ale potřebuji ještě trochu času, dýl jak rok to nebude, pevně doufám, ale musím podotknout, že mě moje práce moc a moc baví - doopravdy, takže kdyby nebylo všech těchto postranních jevů, bylo by mi báječně. leden 21, 2009 12:42 ... : Pepička No já bych se na to taky podívala z pohledu té mrchy. Může to být mrcha, kariéristka, ale taky je důležité, jakého charakteru byla ta žádost a kdo měl plnění podobných úkolů ve své náplni práce. Pokud ona kráva byla na splnění žádosti závislá v dalších svých pracovních aktivitách a jediný, kdo tu prosbu mohl splnit byla Paula a ta jí to odmítla (ať už z jakéhokoliv důvodu), musela tu situaci řešit. Protože v tu chvíli měla na srdci dobro firmy. Způsobů, jak situaci vyřešit, určitě mohla najít víc, jak žalování, ale vzhledem k napjatým vztahům obou kolegyň ... Ale, já byla v situaci, kdy mě kolegyně - vlastně ne mě, ale mým prostřednictvím zákazníkovi - nechtěla vyhovět. Neměla to v popisu práce, ale byla to maličkost, díky které by se zákazník mohl rozhodnout pro naši firmu. Prostě firma takové služby nedělá a hotovo. No, v té situaci jsem si to s ní vyříkala a přiměla jsem ji udělat i co nechtěla, ale kdyby se to mělo opakovat a táhnout se to i při dalších zakázkách, neváhala bych zajít za šéfem a nastínit mu situaci, vysvětlila bych mu, že podle mě přicházíme o dobré jméno, možná i o zakázky, protože nevyhovíme. A požádala bych ho, aby to zvážil a ostatním zaměstnancům to dal příkazem. leden 21, 2009 13:05 Paulo, ty jí šeredně podceňuješ, : Eva a pokud s tím nepřestaneš, rozluč se, bohužel, s vyhlídkou 1 roku, dokdy budeš limitovaná, to tě může zbrzdit na pěkně dlouho, to oni umí. Vždyť vlastně ani nic jiného nedělají, jen přemýšlí, jak druhého/druhou minimálně přibrzdit, znemožnit, zlikvidovat. A že tě práce moc a moc baví: to tě neochrání, tím hůř, protože se do ní zabereš a přestaneš logicky dávat pozor, co zase na tebe vymýšlí a budeš pak koukat, jak zjara! Takže znova: je to tvůj vážný a záludný nepřítel a nemělo by tě překvapovat, že půjde, když dojde na lámání chleba (třeba povýšení, propouštění) doslova přes mrtvoly. leden 21, 2009 13:05 a kromě toho, jestli se nepletu, : Eva mělas s ní nechutný incident už před nástupem na mateřskou! leden 21, 2009 13:07 ... : Pepička Pavli, zkus to urovnat a nedělat si naschvály. Byl by to začarovaný kruh. leden 21, 2009 13:19 Evin popis je přesný : Johana Paulo,chce to vydržet a je to boj kdo z koho. Měla jsem čest setkat se s takovým exemplářem. Byla u nás půl roku, ale vryla se nesmazatelně do paměti všem. Nebyl na ni metr, prala jsem se s pokušením ji rozbít prostě a jednoduše hubu. Naštěstí odešla sama a ten pocit štěstí ...aaach leden 21, 2009 13:24 ... : Pepička No, když o tom tak přemýšlím, tak jsi jí hodně nahrrála tím odmítnutím. Zkus si představit, že bys ten úkol splnila a jak by se asi ona tvářila, kdybys jí ten splněný úkol s úsměvem předávala? Buď lepší jak ona. Možná by to ještě párkrát zkusila, ale brzo by ji to přestalo bavit a nechala by tě na pokoji. Možná. Chlapi si dají do držky a zapijou to pivem :-) leden 21, 2009 13:38 nojo, když Paula je ještě takový telátko... : d@niela samozřejmě, že všichni máte pravdu. Jedna mrcha dovede rozložit velkej a prima kolektiv, zažila jsem to sama. A je to pak hodně mizerný, když se člověku do práce vůbec nechce, když si už cestou tam představuje, "co zas si ta bestie, ten debil, asi dnes vymyslí..." Na to je opravdu jedna jediná rada: nestřílet od boku, vynechat všechny případný jedovatůstky, cokoliv, co by tu dotyčnou jen v jejím vzteku přiživilo. Taky jsem kdysi měla v redakci podobnou. Měla jsem pocit, že ta baba se snad jako funkcionářka narodila... Sbírala klepy, roznášela klepy, pomlouvala kde šlo a kde koho. Ona totiž nic jinýho na světě neměla, nikdy si nikoho nenašla. No, spíš si nikdo nenašel ji... Nu, a stalo se, jednu zimu se chudák ženská otrávila v koupelně karmou. Když pak naše sekretářka likvidovala její stůl, ještě naposled jsme se na ni všichni sborově těžce nas... namíchli, no. Představte si, že ona měla takovej tlustej pořadač, v tom měla na každýho složku a do ní si psala všechno možný... třeba i: XY dnes přišel zase o osm minut pozdě. To je tento týden už po třetí. ZŽ byla na obědě 48 minut, to si zase určitě nakupovala.... Fakt, lautr všechno. A kolikrát tam byly zapsaný věci, co by mnohé z nás dostaly i do kriminálu. Psala si i kdo co řek, kdo u toho byl... Budiž jí peklo žhavý! leden 21, 2009 13:43 no, jo, Daní, : Eva existují i zapšklí jedinci, co jen přiživují svou zlost nad světem...ale bych řekla, že tohle není ten případ: ta právě vůbec není vzteklá, je jen většinou fakticky pracovně neschopná a snaží se to zakamuflovat tím, že poukazuje na kraviny, které dělají ostatní blbě. A jsou to vždycky nepodstatné kraviny: viz tvůj výčet z pořadače té tvé "pizduše" A má hypertrofovaný pocit ohrožení, tak dělá, jak zkažená. Ale jak jsem už řekla: žádné psychologické rozbory, to se obrátí jen proti Vám, nezaslouží si to vaší energii! Jim jen činí nesmírnou radost, když vytočí svou oběť, protože Paula pak bude muset vynakládat moooooře energie pouze a výhradně čistě na to, aby vůbec mohla nějak elegantně v práci jen a jen přežít! A pizdušina cíle bude pomalu dosaženo. Bacha: jsou nesmírně vytrvalé, neb mají na svou "bohulibou činnost" moře času. leden 21, 2009 14:39 Pavli, : Pepička přijď se odreagovat na volejbal. leden 21, 2009 14:50 Chodit dfo práce s pocitem ,že tam budeš muset zase bojovat s blbkou není to pravé ořechové : wendy a vy spolu přímo sedíte ? Bude to chtít hodně sebezapření ji co nejvíc ignorovat a bavit se převážně jen pracovně. Taky jsme tu měli podobnou exotku, dělala svatou dokonalou a zatím...někdo jí to sežral, někdo ne, já s ní bojovala když nebylo vyhnutí a jinak jsem se jí vyhýbala. Když odešla do zasloužené penze, dvě príma holky, které ovládla, se vzpamatovaly a zase začaly být jako dřív - fajn. Však jsem jim to řekla, každé zvlášť. Uznaly to. A je klid. Tobě držím palce, škoda přijít kvůli blbce o místo. leden 21, 2009 15:03 Já mám pocit, že tyhle "pizduše" (díky Evo za ten krásný termín), : mamča konfliktama přímo žijou. Mají to jako my vzduch k dýchání. A když zrovna žádné problémy nejsou, tak si nějaké vygenerují, jen aby mohly pořád něco řešit. Tak jsem se rozhodla, že té "mojí" tu radost, že bych se nasírala, neudělám. I když jdu náhodou dělat třeba práci jakkoli otravnou, nasadím úsměv idiota, a jdu na to. Nic jí víc nenaštve. leden 21, 2009 15:20 Krakonoší : KK věř nebo ne, zažila jsem i obdobné jedince mezi chlapama. Je ale fakt, že chlapi obvykle bojují trochu jinak. Někdy je otázka, co je horší. Jestli otevřený konflikt nebo spíš směsice neochoty a ignorace... leden 21, 2009 15:45 tak, tak, mamčo, : Eva si schválně příště všimni, až zase vygeneruje nějaký "světoborný problém" (po pravdě jimi zhusta zakrývá a odcloňuje, že sama na práci nestačí, je líná, bez nápadu kloudného a použitelného), jaký bude mít výraz: neodočkavost feťáka na dávku Tvýho vzteku, znechucení, nas*ání, znemožnění....a když jim to dopřejete, pomalu si šťastně zamnou rukama a blaženě pochrochtávají...a jejich cesta na vaší pracovní pozici je úplně otevřená. A přitom jsou to navenek "zgruntu hodné, něžné ženské" a málokdo by to do nich zvenčí řekl. A až se zase budeme hroooozně divit, proč jsou ty děti tak zkažený, nezvladatelný, hulvátský, podlý?? Snadno. Oni nás tedy zpravidla vůbec nikoho nějak neposlouchají, zato ukrutně pozorují a napodobují ty modely chování, které se jeví, jako vedoucí spolehlivě k osobnímu úspěchu. Teď frčí model: i přes mrtvoly" leden 21, 2009 16:22 Můj zastaralý model: : KITI Mohu jen přihodit,jak jsem postupovala kdysi já: Splachovací, snaživá, nekonfliktní, nikomu do zadku ani ven, žádné klepy a osobní věci,víceméně chlap, rozcházela jsem to doma nebo na kole. Když jsem se dozvěděla jisté pomluvy, které kolegyně bojící se s ohledem na kvalifikaci a peníze použila, došla jsem si za šéfem a poprosila ho o radu. Že jsem se dozvěděla pokoutně cosi, co mě moc mrzí, protože se domnívám, že se snažím a ať mi sdělí, pokud a v čem je nespokojený on, protože on je ten, kdo rozhoduje a velí, že bych ráda hrála na rovinu. Ať mi poradí, v čem se mám dle jeho mínění zlepšit atd...Je to o komunikaci. Nepodstatné věci jsem si nechala vždy nasypat na hlavu (pak je samozřejmě mnoho práce navíc,já vím), v podstatných jsem dřela jak kůň a když to nešlo, šlo se jinam (pravda je, že bylo kam, ale tehdy to fungovalo, po čase jsem vážně byla "ta nejlepší", ale skromná ;-) a když jsem odešla, ještě dlouho jsem slýchala, že jediná, s kým se dalo dělat, jsem byla já. Hodnocení byla dobrá, rovná záda zůstala. To, že dotyčná byla potvora,zlá atd., neřeším, protože to začíná být běžné a jen tak mimochodem, s chlapy se vážně dělá lépe a člověk se nemusí jako ženská podbízet. I hajzlíci mají svá slabá místa, vše vidím v rovině "hospodaření s energií", mám názor, že pokud do něčeho dám víc než 100%, musí se alespoň část vrátit, ego je třeba občas potlačit (asijská bojová umění: to, že uhnu, neznamená slabost, spadne vlastní vahou atd.). A proč jsem se tak rozepsala? Inu, seděla jsem dnes na kafi s jednou kámoškou a tak jsme probíraly, jak toho máme všichni moc a jaká je doba a tak. Jo, blbý to je, ale dobře už bylo, tak hlavy vzhůru milí oslíci, někdo tu daňovou káru táhnout musí. I novodobý otrok může mít svou hrdost nebo alespoň poněkud zvrácený smysl pro humor. Tak se držte a hlavy vzhůru leden 21, 2009 18:41 ... : Paula Ještě se vrátím k mému příběhu, já s blbkou nesedím, ještě to tak. Není to moje nadřízená, ale kolegyně. To že jsem odmítla v něčem pomoct, nevidím jako problém. Je přece běžné, že na moje prosím může někdo říct - sorry ale nejde to a určitě nepoběžím hned za šéfem. Když jsem jí tehdy řekla ne, tak jen odpověděla, že ok, že se nic neděje. Při pohovoru to podala daleko barvitěji, prý jsem jí dostala do prekérní situace s časem atd, atd. Upřímně, asi jsem to udělat mohla, ale poté jaké se mi dostalo od ní přivítání, jsem si řekla: budu řešit svoje věci a povinnosti, nebo její. Kdyby to byla kamarádka, těch pár hodin bych jí možná věnovala, ale říkala jsem si, jsem tam na půlku, proč bych vycházela vstříc ženské, která udělá vše, aby mě vyštípala. TO na ni fakt s..u. Má ze mě ukrutný strach, dokonce se začala učit jazyk, kterým vládnu já a ne ona, víte kdyby náhodu, ale tohle mi přijde docela úsměvné. Jestli jí ne, tak já se za břicho popadám. leden 21, 2009 21:23 Aha, tak to je úplně jiná, : Eva nejdřív píšeš, že to "dře pekelně" a nakonec se "za břicho popadáš". V tom případku škoda energie, mojí leden 21, 2009 22:39 Já bych to do autu neházela : wendy Paula myslím si přesvědčuje hlavně sama sebe že to je místy i sranda. Brala bych to jako posun od nervování k nadhledu. Snad. leden 22, 2009 07:34 ... : Pepička V zaměstnání se šéfovi většinou sorry, ale nejde to nikdy neříká. A kolegovi se to říct může, ale přesně to je zřejmě ta spolupráce mezi váma dvěma, kterou od vás váš společný šéf očekává, ne? Proč by chodila žádat o pomoc tebe, kdyby si danou věc mohla udělat sama? Aby tě naštvala, nebo aby mohla jít žalovat... leden 22, 2009 08:00 ... : Paula Evi, já ti moc děkuju za rady a příspěvky, není mi občas veselo, popadám se za břicho kvůli jejím některým krokům, které podniká, aby mě dostala pryč, nebo přesvědčila o své důležitosti, fakt nevím. Jinak to opravdu dře a dost. Pepičko, já mám poloviční prac. poměr ona celý, chtěla po mě něco, co by mi zabralo asi dvě hodiny mého času, tudíš přesně moji pracovní půlku. Já jsem měla taky něco hodně akutního na řešení, potřebovala jsem to udělat. Na druhou stranu, jo mohla jsem mohla, asi kdyby byla velká moje vůle tak bych stačila udělat obě. leden 22, 2009 08:41 ... : Pepička A kdo to teda nakonec udělal? leden 22, 2009 08:53 ... : bb Jestli nejsi závislá na její práci, nemusíš s ní spolupracovat, nesedíš s ní v kanceláři, tak jsi na tom docela dobře. Soustřed se co nejvíc na svoji práci, at ji uděláš co nejlépe a abys ji stihla, mít nějakou časovou rezervu pro případ výpadku, když máš malé dítě. Když bude nějak otravovat, reaguj neutrálně, tak, aby pochopila, že tě vlastně nezajímá, co ti říká, ať to bude cokoli - snad víš co myslím, takové to nezúčastněné, zdvořilé, ale nudu jasně dávající na vědomí "hm hm, ano?...jojo, díky...chm, promiň, co jsi říkala? nějak jsem se zapomněla myšlenkama u práce"...atd. Když narazí na zeď zdvořilého nezájmu, dá časem pokoj. Nesedíte spolu, takže se musí zvednout ze své židle, přejít k tobě a začít mluvit, a to bude pro ni čím dál těžší, když nebude odezva. Prober se vždy jen když půjde o práci, skutečně o práci, ne drby o firmě, o lidech z práce. Kdyby přišla s provokacemi a útoky, věz, že tě prostě jen chce probrat k reakci, nedej se. Zůstaň v klidu a řekni něco jako Nevím přesně o čem mluvíš, dělám si svou práci a když mám minutku volnou, myslím na rodinu, takže fakt nemám čas zabývat se něčím jiným - vol neutrální slova, kterých se nemůže chytit, když řekneš "nemám čas zabývat se malichernostmi" hodíš ji rukavičku, ale to ty nechceš, chceš se jí v klidu zbavit. Utřiď si priority - mám fungující rodinu, miminko, manžela, potřebujeme peníze, v práci se odreaguji od rodiny, doma od práce, jsme zdraví XX cizí paní s cizími problémy, které si nějak kompenzuje. Pokud chceš přežít a zvítězit ne nad ní, ale nad svým životem, vzpomeň si, že za obou světových válek se nejlépe dařilo státům, které si uchovaly neutralitu, nezávislost, nestrannost :-) Energii vkládej jen do takových bojů, které chceš opravdu bojovat, to je teď tvá rodina, dítě, manžel, ty. Ne ona :-) leden 22, 2009 10:17 Paula : Ty si hlavně uvědom, že jsi v nevýhodě. : mamča Jakýkoli zkrácený úvazek je totéž, jako když jsi menšinovým majitelem 1/4 rodinného domu. Taky proti těm většinovým nemáš rozhodovací právo. Když se bude rozhodovat mezi vámi dvěma, tak Ty teď kvůli dítěti na plný úvazek nemůžeš, a ona klidně. I když je mi jasné, že šéfovi vyhovuje ten Tvůj poloviční úvazek, protože prakticky stihneš to, co jiný za 8 hodin. Nebo snad někdo dělá druhou půlku toho úvazku ? Je to sice smutné, že to místo je "Tvoje", a ta pizduše je tam jen na záskok za MD, ale jak vidíš, bude se všemožně snažit Tě otrávit, vydeptat, pomluvit...že až skončí její "zástup za MD", bude se snažit zůstat jako kmenový zaměstnanec ona. Protože Ty máš to dítě, co "určitě bude pořád marod"...a další. Však víš. leden 22, 2009 10:17 mamčo, : bb Paula psala, že kolegyně nastoupila při Paulině odchodu na MD a po jejím návratu musela Paule předat-vráti pár jejích povinností. Část, ne všechny. Tak bych řekla, že šéf,firma jsou docela vstřícní, protože nemuseli Paule umožnit poloviční úvazek, ale chtít at se vrátí naplno a tamtu paní pustit, nebo aby Paula byla dál na MD. Protože 2 lidi na 2 poloviční úvazky nebo na 1 plný a 1 poloviční firmu vyjdou na víc, mnohem víc, než 1 celý úvazek. Tohle je docela výjimečné řešení a Paula by si toho měla vážit, že firma oceňuje její práci takovým způsobem. No a ta druhá paní, kteřá přišla původně na zástup na MD a počítala tedy se 2-4 lety práce, se pochopitelně cítí ohrožená, když se Paula vrátila už po pár měsících. leden 22, 2009 10:23 bb : : mamča áááá, paní podnikatelka se ozvala... Nějak jsi nepostřehla, že my tady neřešíme finanční situaci Paulina zaměstnavatele, ale nevlídné vztahy kolegyň na pracovišti. Kdyby zaměstnavatel neměl pro Paulu práci, asi by jí nezaměstnal. Takový lidumil asi není. leden 22, 2009 11:23 ... : bb ááá, zaujatá paní se ozvala .-) nějak jsi nepostřehla, že jsem se snažila odvést Pauliny myšlenky k tomu, co je pro ni důležité a čím by si mohla svoji situaci usnadnit, vyvážit negativa. K tomu patří i to, že si uvědomí, že je pro firmu dost důležitá, když jí umožnili vrátit se poloviční úvazek. Zda je Paulin zaměstnavatel lidumil a jaká je jeho finanční situace nevíme asi ani jedna. Z toho, že Paulu vzal zpět na půl úvazku s malým miminem a že nad spory dvou kolegyň z kanclu zůstal nestranný, mi vyplývá, že není nerozumný ani zaujatý proti Paule. Kromě toho, nevíme ani, zda k těm nevlídným vztahům přispěla jen prudička kolegyně nebo i Paula, kterou baví drobné "sviňačinky", jak tu napsala. Jinak, paní podnikatelka si odpracovala jako zaměstnanec víc let než jako podnikatel, takže o ženských i smíšených kolektivech něco ví, a i v té firmě pracovala první roky jako zaměstnanec. S tím, že první 4 roky neměla dovolenou a pracovala 10 hodin denně. Potýkala se s takovými věcmi, že rýpance lidí jako ty jí akorát tak vyvolají úsměv na tváři, nic víc. leden 22, 2009 11:53 bb : mamča Vidím, že startuješ na první našlápnutí. leden 22, 2009 12:11 ... : bb proč, myslíš, žes napsala něco, co by mě mělo nějak nastartovat? možná mi něco uniklo, promiň, pracuju a řeším spoustu jiných věcí, tady si jen tak klábosím, takže některé příspěvky až tak pozorně nečtu leden 22, 2009 12:14 No to je možná chyba, : wendy chceme-li se pak fundovaně zapojit do probíhající i odbíhající diskuse.... Nejvíc by mě zajimalo Paulo, jestli vydržíš být no řeknemě plně asertivní. A máš oporu v jiné kolegyni třeba ? leden 22, 2009 12:48 wendy, neboj, když to stojí za to, tak čtu pozorně :-) : bb ale některé komentáře za to prostě nestojí leden 22, 2009 12:59 Milá Paulo, : Eva nepíšu ti, abys mi děkovala, fakt ne. Jen se nám i ty pracovní vztahy natolik změnily a vyhrotily (určitě jen a jen díky světové ekonomické krizi ), že je mi poměrně stále líto, když jsou tvrdě ničeni schopní neschopnými, leč všehoschopnými. A ta obrana tam existuje, není to úplně známé a lehké a taky nás to, pochopitelně, nikdo nikdy neučil. Tak občas píšu, abyste nemuseli furt jen tak osaměle a občas nefunkčně improvizovat Takových případů jsou mraky. A velmi málokdy si to oběť zaviní, aspoň zpočátku, sama, tak abyste se třeba ke všemu neobviňovaly zbytečně. A klidně to zase smažte leden 22, 2009 13:00 ... : bb být jinou kolegyní, tak bych se do problémů mezi dočasnou kolegyní, co je zástupem za MD, a Paulou, kterou baví drobné sviňačinky, moc nezapojovala, to by mohlo vést k tomu, že v tom budou lítat všechny 3 Myslím, že lepší bude když to Paula zvládne v práci sama a útěchu, nebo oporu, najde spíš mimo práci, u kamarádky, sestry, partnera. Tam může kolegyni promrskat a nenechat na ni nit suchou. Nebo tady :-) leden 22, 2009 13:01 ... : mura my tady ve firmě máme vůbec poměrně zajímavý studijní materiál, třeba chlapa co má na čele obrovský nápis jsem k...t. já s blbkou nesedím, ještě to tak...TO na ni fakt s..u. Má ze mě ukrutný strach... Jenže on (majitel firmy) je trochu bezpáteřní blb... je to sveřepá a kariérou posedlá kráva... Slušně mě požádala o pomoc a já jsem stejně slušně řekla „ne, promiň, ale nemám bohužel čas". Protože jsem opravdu, áááále opravdu, čas neměla....Já jsem měla taky něco hodně akutního na řešení, potřebovala jsem to udělat. Na druhou stranu, jo mohla jsem mohla, asi kdyby byla velká moje vůle tak bych stačila udělat obě. ...dělám si z něho srandu a docela dobrý je, že se toho vždycky chytne a bere to hodně vážně, jakoukoliv blbost, co vypustím. Zkrátka se nechá nachytat, to je taková moje malá pomsta, nebo spíš chlazení žáhy. Co jinýho už můžu, dělat malé sviňačinky... Nejsem v pozici, abych jim všem ukázala zdviženou pěst a středem odkráčela vstříc lepším zítřkům, ale sním o tom. Tak se aspoň bavím na účet jednoho pitomečka s funkcí. tenhle pracovni kolektiv vam fakt zavidim. ze radsi nesedis s miminem doma, kdyz jsou kolem samy blbci... leden 22, 2009 13:04 bb : KK tentokrát s tebou nesouhlasím. proč by měla k tomu paula pristupovat jako k nejakemu dobrodini, ze muze byt na pul uvazku, stejne jako proc by se mela citit ona kolegyne nejak dotcena a ohrozena, kdyz se Paula vratila po nekolika mesicich. Jeslti ji vzali na 2 - 4 roky, aniz meli ve firme overeno, kdy se paula hodla vratit, udelali asi chybu ve vedeni, ne? Paulin problem to potom neni, ona ma pravo vratit se z MD kdy chce. leden 22, 2009 13:34 ... : bb Paula má právo vrátit se do práce kdykoli chce, ale na plný úvazek, na zkrácený právo nemá, pokud jí to zaměstnavatel umožní, je to jeho dobrá vůle, nikoli povinnost. Pokud předem řekla, že se vrátí po pár měsících, je to jiné, ale pořád to neznamená, že má nárok na poloviční úvazek. Na druhou stranu, mohlo to být i naopak, že odešla na MD a ani ona sama nepočítala s tím, že se vrátí dřív než za 2-3 roky. To nevíme. Heleď, mně je přece jedno kdo se kde čím baví a čím zatěžuje. Beru to tak, že kdybych potřebovala s malým miminem jít na půl dne do práce, měla bych všeho plné kecky a neměla bych ani čas, ani energii na spory a drobné "sviňačinky". Tak je lepší se soustředit na to podstatné - práce, rodina, vztah, děti, to pozitivní - že můžu dělat na půl úvazku. Taky by mohla být odejita pro nadbytečnost. Jestli tam ty lidi stojí za takovou starou belu jak líčí, tak snad hledat si jinou práci. leden 22, 2009 13:53 ... : bb protože ona vlastně nemá jinou možnost než odejít nebo se s tím nějak vypořádat, no a já si myslím, že je možnost vypořádat se s tím v klidu, bez vyčerpání, bez boje - tím, že s tou kolegyní nepracuje v jedné kanceláři a nejsou na sobě pracovně přímo závislé Šéfa bych do toho víc netahala, protože i Paula v dopise popisuje, že se nechala unést a že na sebe s kolegynkou naložily fůry hnoje atd., tak teď je spíš míč na její straně, aby předvedla, že to zvládne i jinak. Myslím, že Paula musí být docela unavená, v noci třeba budí miminko, hormony po porodu a kojení taky ještě nebudou všechny v lati, atd. To všechno hraje proto, aby se nepouštěla do nesmyslných bojů. leden 22, 2009 14:00 Jsem taky zaměstnaná a mám dítě, : Kateřina. takže vím,že pokud požádá matka pečující o dítě do 15 let o kratší pracovní úvazek, je zaměstnavatel povinen jí vyhovět. No a myslím, že pracovat a mít malé dítě není důvod diskriminovat ženu coby nevyrovnanou a unavenou a hormonálně rozhozenou bytost. leden 22, 2009 14:16 bb : KK souhlasim v tom smeru, ze pokud spolu nesedi ve stejne kancelari a nejsou na sebe se svou praci nejak zavisle, pak bych se na tuto kolegyni taky vyprdla. coz mi pripomnelo, ze kdysi tu byl nejaky pribeh, kdy nekdo sedel primo s kanclu s byvalym pritelem, ktery se taky nechoval zrovna pekne. to mi pripada horsi. jinak ke zkraceni uvazku viz prispevek kateriny. ale obecne mas bb pravdu, ze nevime nikdo presne, jak to tam s tim ukoncenim MD bylo, jaka byla domluva, atp... leden 22, 2009 14:25 Jeste dodatek : KK Ja totiz opravdu (zase na zaklade moji zkusenosti) vidim mnohem vetsi vyhodu vedet, na cem u toho druheho jste a co od nej zhruba muzete cekat, oproti cloveku, ktery se tvari sice jak miliusek, ale bojuje proti vam mnohem rafinovaneji. Ne treba tim, ze by vas vylozene vykousaval, ale treba urcitymi lehce opovrzlivymi gesty, ignoraci, branim na vedomi leda v situaci, kdy od vas neco potrebuje, apod. vas primo i neprimo shazuje pred kolektivem a de facto vas z nej muze i vyclenit. Proti tomu se bojuje mnohem hur, protoze tezko muzete nekomu nakazat, aby se s vami bavil, aby vam odpovidal na pozdrav, aby vas pozval na oslavu nebo jinou firemni akci, atp. Zvlast pokud clovek sam ma pocit, ze tomu druhemu v podstate nic neudelal. Tohle totiz taky pak vede k nevrazivosti, ale cerneho petra mate v ruce vy a ne ten, kdo se takhle chova. leden 22, 2009 14:35 KK : bb souhlas leden 22, 2009 15:10 Kateřino, : bb však taky nikdo Paulu kvůli tomu nediskriminuje a ani já k takové diskriminaci nenabádám. Ale těžko si myslet, že je Paula 5 měsíců po porodu v takové psychické kondici, aby ke všem povinnostem, problémům se mohla vyčerpávat ještě nějakými pracovními bojůvkami. Pokud teda nemá chůvu na pohlídání kdykoli potřebuje, hospodyni a řidiče, což asi nemá. Pokud jde o zákonnou povinnost zaměstnavatele umožnit matce miminka zkrácený pracovní úvazek, je tam takový kouzelný dodatek - " nebrání-li tomu vážné provozní důvody ". Tohoto dodatku právě většina zaměstnavatelů využije raději než aby zaměstnávalo maminku na půl úvazku a s ní její zástupkyni, v tomhle případě tu problematickou kolegyni. Jistě, může se taková odmítnutá maminka soudit, ale kdo na to má 6 měsíců, nebo i rok po porodu peníze, chuť , energii, čas soudit se svým zaměstnavatelem, že mě nechce půl roku po porodu vzít na půl dne do práce. A ne každý šéf je nad věcí natolik, aby pak takové pracovnici, která si to soudně vydupe, nešel po krku. Takže si vážně myslím, že firem, které to umožní a ještě podpoří ponecháním druhé zastupující kolegyně, je jako šafránu a je třeba to vzít v úvahu při rozmýšlení jak se zachovat. leden 22, 2009 15:19 BB, : Vodoměrka já mám dojem, že Paula má dítě už o něco starší... dokonce bych řekla, že má tak rok... a to už je zase něco jiného... a kdyby neměla hlídání, tak by do té práce asi nechodila, nebo ne? leden 22, 2009 15:29 ... : bb jistě, nemyslela jsem to tak, že dítě nechává doma samotné, to snad je jasné :-) ale něco jiného je hlídač, který zastoupí absolutně vždycky a ve všem a něco jiného je, když se třeba lidi na směny nebo na dva poloviční úvazky střídají a při dítěti ještě musí zastat domácnost, pochůzky a nebo i další děti. Ale to už je zcela mimo hlavní téma, problém Pauly. leden 22, 2009 15:35 ... : bb podstatné je to, jak se s tou problematickou kolegyní vypořádá, no a já si myslím, že vzhledem k charakteru práce, k jiné kanceláři a celkem dobrému přístupu zaměstnavatele by to mohla nechat být, jen to vést v patrnosti a nenechat se ukolébat falešným přátelstvím, ale nenechat se ani provokovat k boji,mám zkušenost, že to útočníka časem odradí a někdy i uklidní a hlavně se pak Paula nebude muset cítit trapně proto, že ujela ke kydání hnoje :-) leden 22, 2009 15:39 ... : Paula Můj návrat z md na poloviční úvazek byl dopředu naplánován a domluven. Byl to můj návrh a vedení na to přistoupilo. Vím, že pokud to chod firmy dovoluje, musí mi v tomhle vyjít vstříc, ale s tím jsem opravdu neoperovala. Těšila jsem se, moc. Každá jsme dostala svoji část. Ona tu větší, samozřejmě. Čekala jsem kamarádský přístuo, hlavně protože jsem kolegyni zaučovala. Místo toho jsem se při návratu dozvěděla co všechno jsem zvrtala a co musela ona po mě opravovat. Podotýkám, že nic podstatného to nebylo a já jsem naopak musela po návratu řešit její chyby. Doma s miminem se mi sedět nechce, ten půl úvazek je naprosto vyhovující. Děťátko má skoro rok a je to super. Co mi vadí, je pracovat v atmosféře strachu a nejistoty. Protože si myslím, že právě z nejistoty pramení i její chování. Ale ono se to fakt těžko vysvětluje, když se neznají okolnosti a detaily. Jak jsem psala, nejsem bez chyby, ale na určité věci bych prostě neměla žaludek a to jsem jí taky řekla. leden 22, 2009 16:34 ... : bb no proto jsem to psala, že kolegyně se cítí ohrožená, když znáš příčinu, nebude tak těžké najít si pro sebe přijatelnou cestu i bez vyčerpávajícího boje leden 22, 2009 17:00 Paula : Karolina takovym typum zenskych jako je paulina kolegyne my tady u nas rikame "frndy" :-) To jen tak mimochodem .Paula ma oproti kolegyni momentalne dost velkou vyhodu..je na rodicovske dovolene a po tuto dobu ji zamestnavatel nemuze propustit..jestli to kolegyne vi, tak je jasne, ze ma nahnane, protoze se boji, ze treba nebude pro obe prace a ona pujde,tak kolem sebe kope.Pavli bud obezretna. Ja na jednoho takoveho "frnaka" :-) pred lety dost doplatila. Vytahli ho nahoru v ramci firmy jako meho podrizeneho, maleho napoleona.. pomohla jsem mu najit bydleni, ukazala jak se tisknou dokumenty ve wordu :-))..to fakt nekecam. A za rok byl tak snazivy, ze sedel na me zidli a za dalsi dva na zidly nasi reditelky. Chodil totiz donaset ke generalovi a ja se jen blahove smala, ze normalni inteligentni chlap na nejake takove reci maleho snazivce neda - jak jsem byla blahova. Nejen ze ho vyslysel, ale i povysil. Oni totiz tito sefove na vysokych funkcich byvaji dost casto osamoceni a odriznuti od beznych starosti lidi kolem a radi naslouchaji co se kde deje...takze pozor...nedej se a prevalcuj tu tvoji frndu pekne s prehledem a nadhledem tobe vlastnim :-D leden 22, 2009 17:03 Pizduše : Perda je krásný výraz. S jednou takovou jsem seděla přes 4 roky v kanceláři. To je peklo, Paulo ber jako velkou výhodu, že ji nemáš za krkem celou pracovní dobu. Pracovně jsme v podstatě neměly nic společného, ale patřily jsme do jednoho útvaru a seděly jsme 2 metry od sebe. Problém byl v tom, že já jsem si svoje pracovní záležitosti řešila - samozřejmě - se svojí nadřízenou, ji jsem k tomu nepotřebovala - profesně je někde jinde. Blbý bylo, že práce hlavou vypadá, jako že vlastně nic moc neděláte, naopak k tomu ještě potřebujete klid (sic!). Bylo naprosto nepodstatné, že se šéfovou to bylo super, protože ta samozřejmě věděla, že se neflákám, naopak makám mnohem intenzivněji než jiní jedinci - za což jsem byla taky placená (zřejmě!! - nevím to jistě, ale myslím si to) podstatně líp než zmíněná pizduše. Co naděláš, otvírat poštu a počítat stravenky vypadá jako mnohem větší práce, alespoň navenek. No a do její kompetence taky patří vést šéfové osobní složky... kde jsou i plaťáky... a tam podle mě začlo to zlo. Vyvrcholilo to loni v létě. Byla jsem ve 4. měsíci těhu a bylo mi fakt mizerně. Později se ukázalo, že to je těhotenská anémie. Takovou únavu jsem nikdy nezažila. Přesto jsem chtěla chodit do práce, protože mě bavila a chtěla jsem svoje rozdělané věci dotáhnout do konce. Když jsem si ale uvědomila, kolik síly mi odčerpává prosté ignorování výpadů téhleté pizduše, s radostí jsem doktorovi po 14ti dnech váhání kývla na neschopenku. Výsledek? Po firmě teď roznáší, že jsem líná... moje rozloučení s ostatními kolegy na vánočním večírku taky vyložila po svém - co má co těhotná týden před termínem chodit po barech... Vím, že nezbývá než to přejít, nekomentovat to, protože čím víc budu vysvětlovat, tím horší to bude a bude to stát síly jen mě. Ale ten úsměv mi hořkne, chtě nechtě přemýšlím, co tak strašného jsem jí udělala? Jako možné vysvětlení mě napadá jen závist. Bohužel tenhleten člověk je i příčinou toho, že se nebudu chtít vrátit do práce na částečný úvazek při rodičáku. Naštěstí si to můžu dovolit. Takže Paulo - držím palce a mysli na to, že ty konflikty tě stojí síly. A dobrá rada, která tu už zazněla - co je psáno, to je dáno. Pokud musíte spolupracovat, tak si pište. Záleží na firemní kultuře, ale já jsem dávala všechny podstatné odpovědi do kopie šéfové. Nemusí na to reagovat, ale ví, co se děje a pak netřeba kydat ten hnůj... leden 26, 2009 11:24

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment