Byl nedělní večer, my se měli unavení prospat při cestě a probudit se až skoro doma. Ale co čert nechtěl!

     Krátce poté, co jsme se vymotali z města, nás najednou probere strašná rána a prudké brzdění. Smůla se nám opět přilepila na paty.

     Řidič vylítl z autobusu a vrátil se s nemilou zprávou - upadla nám kardanka - neboli kardanová hřídel, a bez ní prý autobus dál nepojede.....

     Stojíme v odstavném pruhu dálnice, kolem nás sviští auta. Řidič chce provést prozatímní opravu, abychom mohli alespoň sjet k nejbližší pumpě. Sice se nám do té zimy venku moc nechce, ale co naplat - autobus jde na hever. Nastává trochu zmatek, aby se někomu v té tmě na tak nevhodném místě něco nestalo. Naše průvodkyně přivolala policii. S jejich pomocí se daří provizorně opravu provést a s doprovodem majáčku krokem dojet na nejbližší benzínku.

     Ale co dál? Je nedělní noc, další den svátek. V noci se nedá udělat v podstatě nic. Nejschůdnější variantou by bylo najít opraváře. Ale najděte ve Francii náhradní díly na starou českou Karosu :-))). Další možností by bylo sehnat francouzský autobus. Takřka nemožné - ve svátek se nepracuje, autobus vám nikdo nesežene. A navíc byste se nedoplatili. Takže řešení - sehnat autobus v Čechách. Podařilo se, ale má to jeden háček - spíš obrovský hák - musí přijet až skoro k Paříži. Výsledek - téměř 24 hodin strávených na dálničním odpočívadle. To bych Vám nepřála zažít. Nejdřív jsme zůstali v autobuse - ale nad ránem už nám tam byla strašlivá zima, vždyť byl teprve začátek jara. Takže jsme se přesunuli do krámku, co byl u pumpy. Naštěstí pro nás tam byly pěkné záchodky. Ale jinak jsme nakonec prostě bivakovali mezi regály. Paní prodavačka z nás byla dost na větvi.

     Po dlouhé noci jsme se dočkali rána. To už jsme věděli, že řešení je na cestě, i když mu to bude trvat mnoho hodin. Nastalo volání domů, sdělit, co se stalo. Vše z telefonu naší průvodkyně - ten účet za roaming musel určitě stát za to. Ale nastal ještě další problém - ráno jsme si vyjedli své poslední zásoby jídla, co jsme měli připravené na zpáteční cestu. Byli jsme bez jídla a měli jsme poslední zbytky drobných, které jsme před zpáteční cestou neutratili. Nad bagetami v obchůdku se jenom zaprášilo. A pak už zbývalo jen čekat. Pronudili jsme se až do pozdního odpoledne. Naši zachránci přijeli navečer. Během chvilky jsme se přestěhovali do pojízdného korábu, zamávali našemu chcíplému autobusu i s jeho pány řidiči a vyrazili tentokrát už opravdu k domovu. I když by nás policejní hlídka moc nepochválila - ti „noví" řidiči jeli tam a zpět bez povinného odpočinku, jakékoliv pauzy se omezily na minimum. Domů jsme ale dorazili v rekordním čase. Unavení ale šťastní, že jsme doma a že jsme to přežili bez úhony. Vždyť o nehodách autobusů člověk slýchá ve zprávách dost často...

     Tak - vám, co jste četli můj zážitek - přeji jen štastnou cestu - až vyrazíte na výlet!

deedee

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře díky za připomínku, : Magda taky jsem zažila podobný zájezd - ale tentokrát do Španělska. Nakonec jsme uvízli bez náhradních pneumatik někde v pustině, vedro, nic k jídlu ani pití - trvalo to den a noc, než se sehnala trochu pomoc... Jo, to ze začátku jezdilo všechno, co šlo. prosinec 30, 2008 09:24 TAk to vám nezávidím - ale určitě lepší, než když by se to stalo už na cesta TAM : wendy takhkle jste aspoň už absolvovali...dneska jezdí dobré busy, ale nedala bych ruku do ohně za řidiče. V sezoně taky jezdí kde co, tedy kde kdo. A uřídit třeba poschoďový autobus není žádná sranda. Takže - všem přeji jen šťastnou cestu tam i zpátky ! prosinec 30, 2008 09:38

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující