|
 Nikdy jsem neměla žádnou přítelkyni, s níž bych si vyměňovala informace a perličky z intimního života. Ale kdysi jsem se setkala v nemocničním pokoji s Vlastou, mající stejnou "krevní skupinu" humoru a přístupu k životu. Na první pohled milá, seriózní až decentní, ale pod slupkou energická se smyslem pro humor, s jazykem vybroušeným jako české sklo (ostré, ale krásné).
Ať nám bylo na umření nebo nebylo, pod jejím velením jsme před vizitou musely být všechny namalované a růžovolící, neboť jak pravila, základem zdraví je duševní a tělesná svěžest. Být nemocná, zbědovaná a nenamalovaná není žádné terno ani pro ženskou, ani pro doktory. Potkaly jsme se po letech, usedly v malé vinárně, objednaly si kafe, dvojku bílého, slastně zapálily vytouženou cigaretu a pokračovaly v družné zábavě. Probíraly jsme nejrůznější životní témata, zlehka přešly k tématu "domácí sex" - tj. sexuální touhy, představy a fantazie v manželství, které trvá druhou desítku let.  Zapomněla jsem dokonce kouřit, když začala líčit, jaké signály používají s Pepanem, pokud si chtějí něco velmi, ale skutečně velmi významného, příjemného a radostného sdělit i ohledně manželského lože: "To víš, má drahá, v pozdním věku, po přechodu, je sex nejkrásnější. Žádné plodné či neplodné dny neexistují, premenstruační syndrom tě přestane trápit, ale - libida se vždycky nedostává." Zbystřila jsem uši jako liška Bystrouška, pohodlně jsem se uvelebila v měkkém křesle, zapálila si další retko a očekávala, co z ní vypadne. Nasadila zasněný úsměv a pokračovala. "Nejvíce se nám osvědčily dvě základní etudy, které jsme s Pepanem pojmenovali společným názvem "To jsem já". Ta první spočívá v tom, že na dveře pokoje, ve kterém zrovna pobývá, klepu a hláskem jako kůzlecí maminka říkám - 'ťuk, ťuk, ťuk' a s uchem na klíčové dírce čekám, zda nastane žádoucí odezva. Pokud se ozve vlčím hlasem - 'Kdo je' ? odpovídám ještě tenčím hláskem: 'To jsem já, tvoje šukalka..." Samým smíchem jsem se rozkašlala, neboť zrovna jsem notně nasála cigaretový dým. Po té, co jsem se uklidnila, pokračovala s bohorovým klidem dále. "Ve druhé etudě se iniciativy ujímá Pepan. Já sedím v pokoji a on, jako by stetoskopem, klepe na dveře. Na mou otázku, kdo je, zvesela odpovídá - "To jsem jáááá, tvůj doktůrek z pohotovosti..." Smíchy jsem se zajíkala a představovala si jejího velkého mohutného Pepu, jak volá: "To jsem jááá...." Od onoho setkání uplynulo mnoho a mnoho vody, ale přesto občas přemýšlím, jak mého muže naučit ty správné etudy, aby radostně a pln touhy volal : "To jsem jááá...., tvůůůj ..." Janova
|
a já si nádherného sexu užívám jinde. A doma jsem milá, usměvavá, příjemná... takže jsme vlastně spokojeni všichni. 
