O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PRO KRISTOVY DRAHÉ ROKY... PDF Tisk E-mail
Neděle, 02 listopad 2008
Přejít na obsah
PRO KRISTOVY DRAHÉ ROKY...
Strana 2

 

 

 

 

 

 

     Ovšem ani mé rifle nechtěly brát tuto skutečnost v úvahu a místo, abych musela stále více utahovat opasek, tak se nějak záhadně zmenšovaly a obepínaly má stehna a zadeček jak lačné mužské ruce. Přímou úměrou se zadečkem mi narostla i prsa, až jsem dosáhla stejné velikosti jako v době, kdy jsem statečně kojila své nenasytné děti. Kabátky a košile se vzdouvaly, knoflíčky se trhaly a tělo se tlačilo ven. Zatímco mužská část populace se o mě vyjadřovala jako o ženské - krev a mlíko, správně vyvinuté, kolegyně v práci mě závistivě nazývaly tlustoprdkou a neopomenuly se mě při každé příležitosti zeptat, kolik kilo jsem to vlastně přibrala a jak mi to teď sluší a že se musím mít asi moc dobře. Uzemnila jsem je vždy velikostí své nové podprsenky a zmínkou o nějakém krému na zvětšení poprsí, jak je drahý a jak za to ostatní ženské musí platit, aby jim ty jejich bobule narostly do velikosti meruněk.

 

     Jednou k ránu jsem byla v takovém zvláštním polovědomí - polospánku. Zase jsem měla jednu z těch svých nálad, kdy jsem přemýšlela o tom, jak moc by pozůstalí truchlili nad mou smrtí. Představa manžela, vybírajícího rakev v pohřební službě, mě uspokojovala, zatímco jsem šťastně brečela a v duchu vybírala vhodnou hudbu. Pak se mi před očima mihla scéna, která mě rozbrečela daleko nešťastněji. Mé tělo oblekli do mých jediných černých šatů (na hrudi se mi odporně rozepínaly knoflíčky), rakev uchopili čtyři silní chlapi a odnášeli ji do obřadní síně. Najednou bum, prásk a pomóc, dno rakve nevydrželo mou váhu a mé tělesné ostatky se propadly na zem. Děti plakaly, manžel se smál, až mu slzy tekly a tchýně všem opakovala: Já to říkala, já to tušila, ta ženská se mi od samého začátku nelíbila. Vždycky udělala nějakou ostudu, to je strašné, ani po smrti si nedá pokoj!

 

     Abych vyhnala z hlavy obraz své milované tchýně, vstala jsem a šla vyvenčit psa. Bylo hodně brzy ráno, jaro se probojovávalo posledními záchvěvy zimy ke své vládě, slunce vycházelo a malovalo na oblohu krásné červánky. Vzduch byl mrazivý, cítila jsem, jak se mé tváře mění do podoby rajčete. Procházela jsem se po pěšině kolem vody, začínaly kvést zlaté deště a plané trnky, tráva byla tak sytě zelená, jak se umí zelenat jen na začátku jara a ptáci doslova křičeli nahlas, aby vytáhli ven z peřin oskara. Dítka - budoucí siroty ještě spaly, pes byl tím vším jarem taky tak omámen a horečnatě pobíhal mezi keři, krtičinci a myšími děrami a snažil se všechno označkovat, všechny krtince rozhrabat a očichat všechno nově vyrašené.

 

     Zastavila jsem se na břehu, pozorovala kalnou a divokou vodu, jak teče dál a dál, aniž tuší kam a v tu chvíli jsem se rozhodla. Ano, přišel okamžik rozhodnutí, skočím dolů do vody o teplotě 4 stupně Celsia a ukončím to. Představa mé maličkosti, jak skočí do té ledové vody a při mé smůle se trefím do místa, kde nebude víc než po kolena a nateče mi do fungl nových botasek od Adidasu, mě vrátila do reality.

 

     Sluníčko se prodíralo skrz mraky, probleskovalo mezi topoly a má dušička obrátila o stoosmdesát stupňů. Celé ráno mi připadalo skvostné, v duchu jsem si opakovala své oblíbené verše, dýchala jsem zhluboka a roztáčela všechny své čakry, šla jsem dál a dál a bylo mi krásně na duši, krásně odhodlaně a vítězně zároveň, těšila jsem se, jak vzbudím děti, nachystám jim snídani a začnu znovu žít. Zaplavená vlnou euforie a okouzlena červánky jsem se nedívala na cestu a bum, přehlédla jsem psem vyhrabanou díru a rozplácla se jak široká, tak dlouhá.

 

     Místo smrtelné rány do hlavy, těžkého krvácení do mozku nebo zlomeného vazu jsem skončila jen s vymknutým kotníkem.

 

 

Vodoměrka 

 

 

 

 

Komentáře (15)add feed
:-)) hezké počtení : bb
tak ještě že teď ve 40 je ti líp než ve 30 :-)

tohle je taky dobrý:
zemřu tiše a statečně v krutých bolestech na otravu krve

nevím nevím, jestli bych kruté bolesti při otravě krve snesla tiše až do smrti :-))
listopad 02, 2008 23:04
jééééééé, : ivanka
konečně normální ženská!
Moje slova, moje pocity :-)))

Ale - nemyslim si, že by jí mělo být 40, když jí před 4 roky bylo něco přes 30 smilies/cheesy.gif
listopad 02, 2008 23:17
... : bb
pokud vím jsme vrstevnice, něco přes 30 je taky 35, 36, ale to máš fuk, to konečně není podstatný ani pointa historky

moc pěkné historky :-)
listopad 02, 2008 23:52
Ano, to je celá Vodoměrka. Mistr popisu. : strejda
Ve vší úctě k autorce, dovolím si jen jedno malé, skoro až mikro zašťourání. Jedná se o malou nepřesnost popisu, která zkresluje představivost čtenářstva.

"Ovšem ani mé rifle nechtěly brát tuto skutečnost v úvahu a místo, abych musela stále více utahovat opasek, tak se nějak záhadně zmenšovaly a obepínaly má stehna a zadeček jak lačné mužské ruce. Přímou úměrou se zadečkem..."

Já vím, že každá majitelka svůj zadek miluje, poplácává si ho denně před zrcadlem, až si může krk vykroutit a mnohdy ho nazývá i zdrobnělinkou. Avšak v duchu tohoto autorčina popisu není podstatné jméno "zadeček" zrovna vhodným a ekvivalentním výrazem pro stále rostoucí a rostoucí prdel. Nazývat věci pravými jmény je mnohem vhodnější a přispívá to i k větší představivosti čtenáře. A vůbec to nepopírá zákon o zachování hmoty. Jestliže se autorka sama sobě nelíbí, nenávidí své dočasně kypící tělo a hledá, jak by nejsnáze odešla z tohoto světa, nemůže přece o tom, co ji štve, co se nikam nevejde, mluvit zdrobněle. To je přece logické. Ona je na něj(NI) naštvaná, ona ho(JI) přímo nenávidí a proto mu(JÍ) nemůže říkat zadeček. To dá rozum!
Jinak je to moc hezky napsané a ten sen s rakví - nádhera... Vodoměrko, já Tě přímo vidím, jak padáš.
listopad 03, 2008 00:32
Jéžíšmarjáááá! : Vodoměrka
Tak si po hektickém víkendu sednu ráno k pc a hup na kudlu a co nevidím - článek, který se mi zdá tak nějak povědomý.... hahaha... no jak by nebyl, když je můj.

Ivanko, abych to uvedla na pravou míru - v té době mi bylo 33 (Kristovy roky), takže teď je mi 37.

Strejdo, pod pojmem prdel si přestavím ty úžasně ztvárněné zadky z vtipů o Pivrncovi, takže ta moje sedinka, i když byla větší, byla pořád jen zadeček, nikoliv prdel... howgh!

listopad 03, 2008 07:40
Krásný, krásný, krásný : Simona
Je mi 36 let, jsem ráda že v tom nejsem sama smilies/smiley.gif, moje tělo, moje pocity, moje slovo, jenom
zadečku říkám prdel smilies/grin.gif smilies/grin.gif
listopad 03, 2008 08:36
Strejdo, : Vodoměrka
navíc ještě jeden dodateček... já tam nikde nepsala, že bych svůj zadeček nenáviděla, byla na něj naštvaná nebo podobně... což nevylučuje, že byl o něco větší než udávaly současné trendy modelek... smilies/wink.gif
listopad 03, 2008 08:41
Hele PAvli, : wendy
já bych trendy modelek snad ani nemusela...a to ani za mlada ne. Vždyť jsou to anorektičky.
listopad 03, 2008 09:47
Vodoměrka : Děkuji, ó, velkomožná ! : mamča
Naprosto přesně popsané pocity, když se ženská plácá v depresích. Ovšem málokterá o tom dokáže psát takhle s nadhledem. Píšeš podobným stylem, jako moje oblíbenka, Betty McDonaldová.
Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že už jsem tohle povídání někdy četla. Možná ne na Kudlance, ale někde. Neposílala jsi ten článek ještě někdy někam ?
Nebo je moje skleróza už fakt tak pokročilá ?

listopad 03, 2008 11:15
daniela tam psala, že to snad už někde bylo :-))) : ivanka
ale já to taky nenašla - Tak Vodoměrko, bylo, nebylo?
No, každopádně jsem moc ráda, že to tu je dneska. Jo, jak vyšitý, super!

listopad 03, 2008 12:09
A ty panenky, ty jsou taky úžasný : wendy
takový tlusťoučký, ty jsem jetě v reálu nikdy neviděla.
listopad 03, 2008 12:10
Jo Strejdo !!!!! : NČ
.
listopad 03, 2008 12:31
Bylo to tu.. : Vodoměrka
kde jinde...publikuju jen na kudle... ale je to už dááááááávno.... smilies/cheesy.gif
listopad 03, 2008 13:55
... : bb
asi si to vypůjčil někdo na svůj blog, nějaká jiná vodoměrka, taky jsem to četla jinde

ale je to moc hezký počtení
listopad 03, 2008 14:07
Ale to já jen tak, z dlouhé chvíle... :-))) : strejda
Už tu nebylo dlouho něco úsměvného. To víš, Vodoměrko vodomilná, je hlad po srandě. smilies/grin.gif
Tak příště se zase pobav na můj účet, aby to bylo 1:1. smilies/grin.gif
listopad 03, 2008 17:23
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]