O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MUŽ SE MI VRÁTIL - ALE CHCI HO? PDF Tisk E-mail
Úterý, 30 září 2008
Přejít na obsah
MUŽ SE MI VRÁTIL - ALE CHCI HO?
Strana 2

 

 

 

 

 

     A tak se potvrdilo moje podezření, že je v našich manželských problémech ještě jiná žena. Svým způsobem se mi ulevilo. Vůči té ženě nechovám žádnou zášť, zvláštní, že? Chápu ji ... Chápu také, že chtěla přes mojí osobu manžela získat. Prostě si řekla: rozčílí se, bude hysterická, rozvede se! Konečně se rozhodne a bude můj! Přeháním? NE! Přepočítala se ...nebyla žádná scéna, žádné hysterické výlevy. Informace o nevěře si ponechávám  v utajení. Vrácené tričko z mileneckého vztahu zakládám zpět do skříně. Dávám si víno a je mi lépe. Překonávám první chvíle potvrzené zrady. A tak jde čas ... Kontaktovala jsem kamarádku, povoláním psycholožku. Radila mi, pomohla mi. S milenkou jsem si dala schůzku, po telefonu to nemá přeci cenu. Hezká, sympatická, štíhlá, snad i inteligentní, vybral si dobře. A tak si povídáme, máme mnoho společného, podivuje se nad domácím chováním svého milence. Jak to? Vždyť byl tak fajn. Klame tělem. A tak si povídáme. Už mi docházejí všechny souvislosti s chováním mého manžela.

 

     Jak se s tím vyrovnat? Stále jsem to manželovi přímo neřekla, dusím to v sobě. Nebudu se přece pokořovat před ním pláčem. Mám na sebe vztek! Vztek na to, že jsem se již dávno nerozvedla, vztek na to, že mi uteklo 25 let života. Je mi líto toho, že nemám na co pěkného vzpomínat ... Co dál? Vím, že nemá cenu to na manžela „vybalit". Chci aby věděl, že vím? Chci, aby se styděl, chci, aby si mě vážil. A tak krůček po krůčku mu nepřímo sděluji, že vím. To je nejlepší způsob ... jinak by se odmítl o tom se mnou bavit, tak jak tomu bylo v jiných případech, ... za všechno přece můžu já. Je to pro něj škola kursu sebeovládání ... Pochopí to? Stačí mu na to IQ? Není stále příliš zahleděn do sebe? První sezení s terapeutem: „ne, nechci se rozvádět ...". Čas plyne. Mám pocit výhry. Výhry v sebeovládání, v zachování si čistého „štítu". Chci s ním ještě být? Odpustit? Jak získat zpátky důvěru? Další sezení s terapeutem: „mám dál se snažit manželství zachraňovat? stojí mi to za to? nejsem příliš zraněna, unavena?" Dozrávám, dospívám ... Ano, jsem připravena z manželství odejít se vztyčenou hlavou.

 

- - -

   

     Zajímavé je, že manžel ukončením mileneckého vztahu se změnil k nepoznání. Dokáže si se mnou naplánovat víkend a i obyčejný všední den. Dokáže mě pohladit, být ke mně milý. Dokážu ale já s ním ještě žít? Dokážu odpustit? 17. 9. jsme měli 25 let od svatby.

 

 

Iva

 

 

 

 

Komentáře (49)add feed
No to Ti asi nikdo neporadí, : Inka
to musíš vědět sama. Moje kamarádky to ustála a říká manželství dál dobrý, fakt je, že si našla milence a hojí si na tom zraněnou duši, rozhodně nemá špatné svědomí. Já to neustála a rozvedla se, cítím, že jsem dobře udělala, život jde dál a potkali mě nové a hezké věci a jsem též spokojená. Když jsi nechala věci plynout 25 let, tak je nech dál a nijak se nesnaž, jestli mu na Vašem manželství záleží, tak ať se zase snaží on a Ty mezitím získáš čas si to nějak promyslet co vlastně chceš a jak to cítíš, jinak to nemá cenu být dál spolu dál. Fakt je, že si myslím, že lidé nemusí nutně trávit každou chvíli společně, asi by mi pěkně lezlo krkem, kdyby se dral manžel úplně všude se mnou a nebo já s ním. No teď jsi ve výhodě, děti už máš odrostlé, tak se můžeš vlastně chovat jako doposud manžel a jít si za svými zálibami, začít si žít svůj život i přesto, že s ním jsi, on to dělal doposud, tak proč ne. Jen nechápu, proč jsi mu o milence neřekla přímo, že to víš.
říjen 01, 2008 05:49
no tak to celkem chápu : alena puntíkovaná
kdyby řekla, že o milence ví, tak by se jemu ulevilo. Nakonec on by vždycky řekl, že je to její vina a odkvačil za milenkou. Teď rozvod, dělení majetku a daklší nepříjemnosti a nervy...a von by byl zase v klidu - dyť se zachoval "čestně" - já fakt nevim, proč tomuhle chlapi říkají "logické myšlení". Ten, kdo spěchal a měl málo času a nervy, byla ta milenka. Viděla, že manželka je v pohodě, a že ulovit toho jejího nebude zas až tak jednoduchý...a on se do toho jen tak nepohrne, neboť mu daný stav vyhovuje. Tak to prostě vzdala.No a Iva je už taky unavená a přemýšlí, jestli to vůbec za ty nervy stálo. Já bych ti radila, aby sis udělala čas pro sebe, jezdila na dovču sama, určitě máš nějakou kamarádku, kupovala si hezký věci, hezký knížky atd. atd....a ať se snaží on. Hlavně utrácej prachy za sebe. Nešttři na sobě - ať domácnost táhne pro změnu on. Když bude věčně plonjkovej, tak se o něj milenky rozhodně rvát nebudou. smilies/wink.gif
říjen 01, 2008 07:13
zdá se mi, : mája
že Ivě vadí (právem) chování manžela než příběh s milenkou. Podle mě nyní neřeší, nebo by neměla řešit, jak se s tou jeho nevěrou vyrovnat, jestli mu to říct nebo neříct, ale obecně jestli s tím člověkem chce být. Zdá se, že nechce. Obávám se, že momentální změna jeho chování k lepšímu není vůbec nic trvalého!!! Má blbé svědomí a seká latinu. To, jaký byl 25 let předtím, myslím, hovoří za vše. Rada pro Ivu? Asi bych na toho muže rezignovala. Nic dobrého od něj v podstatě nevzešlo, proč by mělo vzejít teď, a i kdyby náhodou zázrakem byl až do smrti opravdu "polepšený", stejně ho bude vnímat optikou toho, jaký byl dosud - 25 promarněných let. Dobrá rada je myslím zatím se nerozvádět, ale pustit ho z hlavy, nebrat ho vážně, dělat si svoje. Dostaneš tím ještě víc času na přemýšlení, určitě víc času pro sebe, i když se mi zdá, že už rozmyšlená jsi. Ten člověk to u tebe prohrál. Tak to vyplývá z tvého příběhu mně. Držím palce!
říjen 01, 2008 08:41
Týý jo, to je hustá story : Míša šíša
Jak píše Inka, že lidé nemusí nutně trávit každou chvíli společně, asi by mi pěkně lezlo krkem, kdyby se dral manžel úplně všude se mnou a nebo já s ním... tak to je pravda, ale to, co popisuje Iva, to je někde jinde. Manžel měl zaměstnání, ještě podnikal, do toho hrál s kapelou a krom jiného byl myslivec a sportovní střelec. Víkendy a dovolené trávil bez manželky. Vlastně si žil sám svůj vlastní život a manželku (a pravděpodobně i své děti) pěkně přehlížel. Byli jen takový inventář doma, že. Nevím - nevím, která ženská by tohle vydržela 25 let. A milenka, to už je jen taková třešínka na dortu.
No, nevím, ale to zlepšení chování k Ivě vidím jen jako taktický manévr (anebo z nouze ctnost?). Podle mě sobec zůstane sobcem. Ale je fakt, že po 25 letech soužití (dá-li se tomu vůbec říkat soužití) se blbě končí a něco jiného začíná. No, jak napsala Inka - v tomhle ti, Ivo, těžko někdo poradí.
říjen 01, 2008 09:24
Jéje, já to čtu úplně opačně :-) : Gréta
Myslím, že s ním Iva zůstat chce. Pořád je pro ni obrovsky důležitej, možná hlavní životní program. Skoro nic nepíše o sobě, jen o něm.
O milence bych nic neříkala. Když se to proflákne, on se nebude omlouvat, naopak se naštve a zhorší to jejich vztah. A vzkaz, který by předala, je tento: "Vím, že jsi mě podváděl, a jsem takový slaboch, že ani nijak nereaguju. Můžeš si ke mně dovolit cokoli."
Zatímco teď on se z nějakého důvodu snaží, tak proč si to konečně neužít? Proč s ním ZROVNA TEĎ končit, když se stará on a ona nemusí? Naopak, teď by se ona měla snažit jen desetinově oproti dřívějšku (a pokud možno to tak nechat a nevracet se ke své původní představě o šťastném vztahu).
Navíc, pokud ona se o milence neprořekne, bude on před ní vypadat dobře a nebude se cítit provinile. (Zjevně se ten manžel neohlíží na nikoho než na sebe, takže sám pro sebe před svou ženou bude vypadat dobře, a ne jako podvodník. Že ve skutečnosti podváděl, je mu asi jedno smilies/wink.gif)
Jestli s ním dokážeš žít, to se uvidí časem nebo nejlépe nebudeš si jistá nikdy. Ale že máš teď v dosahu chlapa, který je pro tebe ochoten něco milého udělat a ty nemusíš nic, protože už máš splněno až přeplněno, to bych si tedy užila smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
říjen 01, 2008 09:41
Nevěřila bych mu ani pozdrav, : mamča
ale pokud bych nechtěla začínat jinde, užívala bych si momentálního "Napravení Ferdyše Pištory".
Hádám, že pánovi táhne na padesátku, sex už ho tak moc nebaví jako dřív, půvab novosti s milenkou vyprchal, a teď si kouká zajistit "teplé místo na stáří".
V tomhle věku, a při jeho vytíženosti a zálibách, se možná občas ozývají neduhy. Takovej myslivec, co po nocích a nad ránem mrzne na posedu, má minimálně nastydlý kolena, ev. ledviny. smilies/grin.gif
Je na Ivě, jestli se mu hodlá stát geriatrickou sestrou, a jestli jí péče o stárnoucího nevěrníka naplňuje, nebo to cítí jako zadostiučinění.

říjen 01, 2008 10:09
... : bb
a muzikant vypitá játra...

každý 50ník nemusí být zralý na geriatrickou sestru, tak jako Iva nemusí být ve 48 jen utahaná padesátnice v přechodu, potící se, s nadváhou a křečovými žilami, každý stárne jinak, znám několik 50níků, co vypadají lépe než jejich partnerky o pár let mladší

mně se ani nezdá, že ten článek patří do rubriky Úkol pro vás, myslím, že Iva překonala dobu bezradnosti a jde nějak dál, ten příběh se ještě nějak vyvine, ona se nějak rozhodne, ale nezdá se mi ani, že potřebuje nějak zvlášť radit...spíš mi to přišlo jako vypovídání se z něčeho, co už z nejhoršího překonala
někdo to tak má, že o tom mluví až když se s tím sám nejdřív vypořádá

říjen 01, 2008 13:10
Ivo : Milene
píšeš, že se manžel změnil k nepoznání. Ale nevěříš tomu, že je to napořád, viď. Lidi se v tomto věku nemění jako mávnutím proutkem. Bude to tak jak to bylo už mnohokrát. Teď jenom přišla ta vlna lepšího období. A toho lepšího období bylo ve vašem manželství asi sakra málo, když je ti líto, že nemáš ani na co vzpomínat. Myslím si, že manžel o tom, že o milence víš, ví. A ví to právě od ní. Oni se přeci rozešli a pokolikáté vlastně? A nesejdou se zase poněkolikáté?
říjen 01, 2008 13:55
Děkuji : Iva.
všem za komentáře. Vztah se skutečně vyvíjí ... V den našeho výročí svatby jsem vše manželovi oznámila. Klidným, vyrovnaným způsobem. Přichystala jsem překvapení v restauraci, květiny, svatební foto, knedlíčková polévka z jednoho talíře .... romantika. A předala dárek v podobě knihy od Dr. Šmolky - Nevěra pro podváděné a podvádějící s komentářem, že jistě ví, kdo v jaké roli se nacházíme. Byl velmi překvapený, "hlavu strkal do písku", "to nepatří do našeho vztahu" jak říkal. Nevěřil, že skutečně vím vše. Až druhý den usvědčující důkaz ve jméně a bydlišti milenky uvěřil. Teď (kupodivu) je ochoten se se mnou na toto téma i bavit. A bohužel vím, že v jeho 50-ti letech se už skutečně nezmění. Vím ale také, že manželstvích narušených nevěrou je spousty ... bohužel. Vím také, že mu už nevěřím, zklamal, lhal do očí. Dokonce o všem věděl i náš syn - to mne ranilo velice. Věřte, že je mi z toho stále velmi smutno a bojím se, že za "čas" budu zase zklamaná.
říjen 01, 2008 15:04
Milá Ivo : Kamila
nějak na mne z toho článku i z tvé reakce čiší strašná beznaděj. Co máš se svým životem dělat se musíš rozhodnout jen ty sama - ale opravdu chceš život takhle "doklepat"? Mně to přijde velká škoda... ale je to tvůj život!
říjen 01, 2008 16:54
no, já bych osobně "vyčistila všecky úspory : alena puntíkovaná
nakoupila si šatečky, kosmetiku, botičky a zaplatila si nějakej fakt suprofej zájezdek - třeba na Martinique, nebo na
Seychekly a tak podobně. Každej rok pěkně do lání - no to von snad musí pochopit, že se po těch pětadvaceti letech co ti zahýbal musíš dát dohromady.Řekla bych mu miláčku, chápu, žes mi zahýbal, nebyla jsem dostatečně in - ale teď se to změní, jedu si opálit prdelku na Mallorku, postarej se o chlapečka, ve sklepě máte brambory. Vařit nemůžu, uklízet, mejt nádobí a tak taky ne -to snad chápeš - ničí to pleť..a to snad nechceš. a kdyby mi náhodou neodevzdal vejplatu, tak bych se postarala, aby doma nešbyla ani sůl. Synáčkovi bych řekla, byl jsi solidární s tatínkem, tak aˇt se o tebe postárá kocourek.Chodila bych plavat, do fitka, na masáže, na kosmetiku - když budeš vo kuřecích prsíčkách a o zelenině, tak ti na to vejplata bude bohatě stačit. Ať se zase stará pán tvorstva.
říjen 01, 2008 17:26
Měla jsem výhodu- neměla jsem volbu : carie
ex si totiž pořídil "novou" milenku, naše"stará" milenka měla zlomené srdce a tak všechno vyzvonila. Takže se také mnoho vysvětlilo- taky jsem o ní nevěděla, taky jejich opakované rozchody ovlivňovaly naše manželství, moje sebevědomí na nule.... Nová milence byla zdatnější, rozvod byl natošup. Mám výhodu, že při sepisování dohod měl ex totálně vyš..akanej mozek, myslel, že budou pít jen tu rosu- jak tady psala Alena p., když mu to došlo, tak s tím nemohl nic dělat. Po všem co jsem pak prožila, a nebylo to lehký, si myslím, že rozvod mi pomohl. Nikdy mu nedošlo, co energie jsem musela dát, aby všechno fungovalo. On se vždycky ze všeho vykroutil, já tahala ty igelitky. K tomu jeho rodina. Teď se mám fajn. Syn je na vejšce v Praze, mám super práci,jezdim autíčkem, "našla" jsem svojí rodinu, všechny nás to sblížilo, předělávam byt...Neřeším manželovy deprese. Dobrý zážitek byl nedávno, potkaly jsme se s extchýní, předvedla hysterický záchvat, chytala se za srrrdce a vykřikovala, že mě má stále ráda. Kolem rozvodu mi vysvětlovala, jak jsm hrozná a on pak není chudák šťastnej. Její chlapeček se nemá totiž dobře, nějak mu to nevyšlo, měl to se mnou vydržet. Sice blbá, ale dobrej servis. smilies/cheesy.gif
říjen 01, 2008 18:42
Život jde dál : Magdaléna
Milá Ivo,

jako bych se viděla před pár lety... Ty žiješ pro rodinu, tvůj muž pro sebe. Když děti odrostou, rodina se rozpadá. Tvá velká výhoda, že vše vnímáš, chceš řešit a jsi stále v klidu. S mužem jsi bytostně spjata a není už moc prostoru pro tvé já. Když jsi hovořila o rozvodu - máš kde a z čeho žít? Máš do toho chuť? Víš proč, kde a jak?
Teď mluvíš o ztracených letech, ale nebyly ztracené. Vychovali jste děti, fungovali, máš práci, kamarádky, žiješ. Každý propadne pesimismu, že to mohlo být všechno jinak, lépe, ale mohlo? Ženské by měly v jistém věku prodělat změnu a obrátit se zády k rodině směrem ke své budoucbosti. Která je možná kratší, než dřív, ale stojí za to bojovat o každý den!
Já bych neřešila, jestli s manželem nebo bez. Protože jsem pochopila, že ti nebrání být sama sebou, nevyžaduje péči, teplé večeře, dokonce ani společnost. Řešila bych teď sobecky jen a jen sebe. jak se mít lépe. Vnitřně, s kým, kde, co udělat s tou druhou půlkou života. Ono rozvésr se není vše. Děti jsou velké, to jde rychle. A pak?
Na začatku jsem ti psala, že jsem to řešila. Místo rozchodu jsem volila přijetí dalších dětí do rodiny. Byl a je to zase úkol především pro mě, muž žije po svém, ale mě těší mít rodinu, chci to a umím a vím, co od tohoto člověka mohu čekat, kde a jak mi pomůže a co mi dává. A to je velký dar. Jinde jsem to totiž nenašla vůbec...
říjen 01, 2008 19:05
Magdaléno, myslím, že pojem bytostně spajata : Inka
je o souznění duší, ale tohle není ten případ. Iva je na manželovi prostě a jednoduše závislá, ublížená, zklamaná, unavená za ty leta z toho snažení bez odezvy, ale raději se se vším smíří a vyrovná a rezignuje na život, než by ztratila to NIC co má a šla do nejistoty, vstříc novým zítřkům a dobrodružstvím, ale lásku a prima chlapa můžeš potkat v každém věku. I když to tak nevypadá mnohem jednodušší je si najít někoho jiného a dát mu důvěru a lásku než se vyrovnat s letitým životním zklamáním a nalézt znova důvěru a hlavně na to musí být dva, kteří to opravdu chtějí a jsou rozumní.
říjen 01, 2008 19:23
... : karl
hele víš co, kopni ho do zadku a začni teď pro změnu žít zase ty. Už se na něho neohlížej. Copak to máš krucinálhergot zapotřebí? Ženská má být spokojená. Zeptám se tě takhle, dovedeš si s ním představit život až třeba budete v důchodu? Už se nevracej zpátky,vždyť ty si ted´vykročila do lepšího života. A to trochu bolet bude, ale pude to uvidíš. smilies/wink.gif smilies/wink.gif
říjen 01, 2008 19:54
už vím : karl
k čemu to jen přirovnat - měla jsem nádhernýho králíka, proháněl ostatní a vokusoval jim uši, no a pak začal pelichat, chřadnout. Už nezářil, jen se krčil v koutku. A tlačil se na ty ostatní, aby ho hřáli.
říjen 01, 2008 20:01
karl - jsi borec ! : wendy
Jojo ty boží mlýny...ono to platí i u králíků ..?
říjen 02, 2008 07:08
Mám dotaz ke králíkářkám : Jarda
Ony ty Boží mlýny semílají vždy jedině samce?
říjen 02, 2008 07:27
karl : mamča
Chudák opelichanej králík... smilies/wink.gif Jenže ten se dá ještě naložit na tři dny do láku, upéct a sníst.
Co s opelichaným manželem ? smilies/grin.gif
říjen 02, 2008 07:55
ten se sám naloží : alena puntíkovaná
do lihu
říjen 02, 2008 08:03
Ano, to je přesně ten můj dotaz : Jarda
Jen jsem si netroufl jej položit tak otevřeně. Ale když se tu teď objevil, tak snad mohu:
Co s opelichanou stařenou?
říjen 02, 2008 08:04
Jarda : Opelichanou stařenu naložíš do letadla, : mamča
a pošleš jí na pár týdnů na Kanáry, Mallorku, či do jiného odpočinkového letoviska. Za pár týdnů se vrátí, proměněná ve vtipem a šarmem hýřící krasavici (v rámci možností) a dá se s ní zase pár let v pohodě žít.
říjen 02, 2008 08:15
... : Jarda
Nevěřím, že by se na Kanárech či Mallorce vyskytovaly tak mocné nadpřirozené síly, které by něco podobného byly schopné dokázat. Vyhozené peníze!
A také, proč bych se měl pouštět do pokusu s předem ztracenám výsledkem, když krásou a mládím hýřící krasavici mám přímo na svém pracovišti nebo v sousední ulici?
říjen 02, 2008 08:33
Jarda : mamča
Tady nebyla řeč o jakékoliv "opelichané stařeně", ale o takové, která je souhrou náhod Tvojí manželkou.
Cizí opelichanou stařenu si pochopitelně takový junák jako Ty, do své "svobodné" domácnosti stěhovat nebude.
Pokud se z Tvé vlasní manželky v průběhu společných let stane opelichaná stařena, je to i Tvoje vina. Proto pokud jí nechceš zardousit, zabalit do koberce, zatížit patníkem a šoupnout do Vltavy, je dobré o ženu průběžně pečovat, dopřát jí odpočinek a různé zkrášlovací procedury - od slušivých hadříků, přes kosmetičku, kadeřnici, ev. psychologa...protože nepředpokládám, že by sis původně vzal Quasimodovu sestru.
A protože žena potřebuje údržbu, přinejmenším jako auto, nějaké ty lázně, či móře působí divy, stejně jako nová karoserie, nebo nový motor. smilies/grin.gif
říjen 02, 2008 08:48
Takže: : Jarda
I kdyby se stal ten zááázrak (jen na chvíli připusťme), tak by můj Mallorský počin byl zcela kontraproduktivní, protože by ta krásná, šaramantní, vtipná krasavice, poučena vaší zcestnou teorií, zcela logicky po návratu vyslovila VAŠI otázku: Co s opelichaným manželem? A vaše odpověď?
... : karl: hele víš co, kopni ho do zadku a začni teď pro změnu žít zase ty.
říjen 02, 2008 08:57
Ivo, : Gréta
to by mě zajímalo, co si myslíš, že jsi dokázala. S tou romantickou oslavou výročí, knihou pro podváděné a přesvědčování, že víš o milence.
říjen 02, 2008 09:00
Jarda : mamča
A co by Ti bránilo na tu Mallorku jet taky ? Nemusíš s ní, můžete se vystřídat. smilies/wink.gif
Nebo si kup nové auto (nebo jinou hračku, co Tě potěší). Po tomhle aktu chlapi nějak záhadně zkrásní...
říjen 02, 2008 09:02
... : Kamila
pokud jí manžel trpěl nevěry a sobecký volný život, pak vopelichaný stařeně nepřeju nic dobrýho. Pokud ale vopelichala předčasně především díky sobeckýmu manželovi, pak bych jí dopřála tu regeneraci. Jo, dvacítka z ní nebude, ale bude jí líp a bude se cítit fajn! Jinak pokud tě krásná mladá krasavice bude chtít, tak jdi do toho! Jistě ti bude ráda výhledově posluhovat v nemohoucnosti...
říjen 02, 2008 09:06
Ježiši, to s tím králíkem je krásný!!!! : Míša šíša
smilies/grin.gif smilies/grin.gif
říjen 02, 2008 09:08
... : Jarda
Nic jiného jsem od radikálních feministek ani čekat nemohl a ani nečekal.
Jak to tedy je u králíků?
1) Opelichává vždy POUZE samec. A ó bóže, jak krásná to je představa!
2) Jestliže přesto někdy, zcela výjimečně, opelichá samice, může za to stoprocentně její samec, kterého musela celý život obskakovat. Proč musela, kdo ji nutil, to se sice nikdy nedozvíme. Ale ona musela!
3) Samice neomylně vědí, že každý opelichaný samec v hloubi své duše stejně netouží po ničem jiném, než po posluhování v nemohoucnosti.

říjen 02, 2008 09:30
Gréta : Iva.
"romantickou oslavou" (oslavu bych si skutečně představovala úplně jinak) jsem nechtěla nic dokazovat. Chtěla jsem, aby věděl, že vím. Žít vedle sebe s vědomím, že se nic neděje, to skutečně byla velmi těžká role. Nemůže si o mně myslet, že jsem tak naivní a uvěřím náhlé změně v jeho chování. A přece ... dokázala jsem tím, že dnes je schopen a ochoten (ač nerad) si o tom se mnou pohovořit.

říjen 02, 2008 09:38
:-))) : Míša šíša
Radikální feministka - tak to jsem přesně JÁ!
Jakmile se někde v okolí narodí chlapec, okamžitě tam přicházím a radikálně uřezávám pindíka.
říjen 02, 2008 10:13
... : Jarda
Mamčo - nepotřebuji zkrásnět. Vypadám výborně i bez dalšího zkrásňování.
Ivo! Přestaň již mudrovat, jestli dokážeš anebo nedokážeš odpustit, nevyčítej, nezapřísahej, přenes se přes to. Nezkoušejte a nenechte se vyprovokovat k boji na vítěze a poraženého tak, aby poražený MUSEL provinile plnit krátké úsečné příkazy za misku se žrádlem. V těchhle věcech jsou totiž buď oba vítězi nebo oba poraženými. Jestli chceš být vítězkou, dopřej to vítězství i jemu. Bude vám oběma fajn.
říjen 02, 2008 10:14
... : Jarda
Míšo - dobrou chuť :-)
říjen 02, 2008 10:19
Jardo, dík : Míša šíša
Teď jsem si zrovna četla na iDnesu o nové knize Michala Viewegha a jak tohohle autora zrovna nemusím, Román pro muže si asi koupím. Konečně chlap, který tvrdí o mužích to samé, co o nich říkají i ženy.
Cituji z rozhovoru:

Redaktor: Podle ukázky, kterou MF DNES otiskla v úterý, jde mužům skutečně jenom o sex.
Wiewehg: Ne. Taky jim jde o moc, o prestiž a o peníze.

Dále:

V knize je politika, dramatické zvraty a samozřejmě sex. Viewegh je k mužům i velmi kritický - podle něho je kladným hrdinou knihy stejně žena.

smilies/grin.gif

Že by byl autor radikální feministka?
říjen 02, 2008 10:42
jardo : karl
nečil se hned, můj komentář se vztahoval konkrétně jen k onomu muži, né ke všem na světě. To bych vám přece nemohla udělat. smilies/wink.gif taktéž "vopelichaná králice" si za to může sama smilies/smiley.gif smilies/smiley.gifjdu krmit.... dlouho nežrali smilies/grin.gif smilies/grin.gif
říjen 02, 2008 14:17
PROČ by nemohl : lila
jet na Mallorcu opelichaný stařík spolu s opelichanou
stařenou a vrátit se oba zkrásnělí..?
Ale dost legrace.... Protože dámy na Kudlance mají většinou
špatné zkušenosti s muži - píší jak píší....
Znám hodně galantních, slušných a ohleduplných mužů a
vidím kolem sebe i hodně semetrik (např. v obchodech, úřadech..)
a někdy se nedivím, že muži o nich mluví jako o "slepicích"..
a stačí, když se sejdou dvě - neřku-li víc žen a už pomlouvají mužské...
Ale to je jen moje zkušenost....
říjen 02, 2008 14:25
... : bb
... : Jarda
Nic jiného jsem od radikálních feministek ani čekat nemohl a ani nečekal.
Jak to tedy je u králíků?
1) Opelichává vždy POUZE samec. A ó bóže, jak krásná to je představa!
2) Jestliže přesto někdy, zcela výjimečně, opelichá samice, může za to stoprocentně její samec, kterého musela celý život obskakovat. Proč musela, kdo ji nutil, to se sice nikdy nedozvíme. Ale ona musela!
3) Samice neomylně vědí, že každý opelichaný samec v hloubi své duše stejně netouží po ničem jiném, než po posluhování v nemohoucnosti.


:-) pěkné

ještě bych dodala, že když opelichá samice, je morální povinností samce poslat ji na regenerační, ozdravný a zkrášlovací pobyt na Kanáry, Mallorcu nebo do jiné podobné destinace, kde opelichané samice ještě nebyly a tudíž je považují za cosi ráji podobného
a že když opelichá samec, tak ještě než se stane nemohoucím a na opelichané, nyní však zkrášlené stařeně mladěně závislý, je jeho morální povinností jít se naložit do octa a bobulí, aby vyměknul a byl k sežrání
říjen 02, 2008 14:35
... : bb
víte co mi přijde zajímavé, možná až zvláštní?

že postarší dámě, co se celý produktivní život starala o rodinu v potu tváře a tak nějak na sebe zapomněla, se radí rady, které zrealizovány jí jistě zpříjemní život, ale nic moc nezachrání, akorát jí bolestivě připomenou, co "obětovala" a čeho si moc neužila, zbytečně

a že když se mladší nebo středněvěká matka rodiny bude chovat podle těchto rad zavčasu, v mládí nebo aspoň relativním mládí, tak je za potvůrku až potvoru, čipernou až vyčůranou, "moc rodině nedá, má svoje zájmy", je to "matka na baterky" apod.
a dost často podobnou charakteristiku uslyší od starších opelichaný samic, často z okruhu její tchýně a jejích přítelkyň, povětšinou to obětavých opelichaný samic...

není to smutný?
říjen 02, 2008 14:39
... : bb
jo a ještě jsem zapomněla na botičky, šminčičky a hadříčky, to postarší opelichané samice u mladé šťavnaté matky obzvláště kvitují s uznáním a přejí jí ze srdce, aby se nežinýrovala a ukrajovala z rodinného rozpočtu :-))

podezíravým předesílám, že tchýni jsem neměla a nemám, měla jsem jen báječného tchána, co byl tak laskav, že to lepší ze sebe předal potomkům a to horší nenechal ke stáru vykrystalizovat
říjen 02, 2008 14:55
bb : karl
já nevím co bys ještě v tomhle vztahu chtěla napravovat, nějak mi to nedochází. Můžeš mi to nějak přiblížit? Co se stalo stalo se, člověk se má dívat dopředu. Jistě, bilancuje se, ale ať je to pro poučení k lepšímu. Zahořklost stranou.
říjen 02, 2008 15:13
... : bb
to asi nebylo pro mě?
říjen 02, 2008 15:19
bb : karl
jé promiň zamotalo se mi to smilies/smiley.gif
říjen 02, 2008 17:15
BB ideální je na to přijít zavčas, : Inka
žít si tak trochu svůj život vedle manžela a i s ním a s dětmi, pak se Ti nemůže stát, že lituješ ztracených 25 ti let, ale když se otočíš, řekneš si, život jesm prožila moc hezky, prostě stálo to za to!!!
říjen 02, 2008 22:37
Inko, : bb
no já to vím a doufám i jiné, ale psala jsem spíš o něčem jiném - že mi přijde smutný, když ty ženy, které to nevěděly a nežily moc po svém a málo hezky žensky, básní na stará kolena, jak by měl starý opelichaný samec nechat svou starou opelichanou samici zregenerovat, "za to všecko co pro něj udělala", jako by to snad byla jeho vina

v okamžiku, kdy se takové dámy setkají s mladší, která tak žije a nerealizuje se jenom jako matka,kuchařka, uklízečka, hospodyně, a obzvlášť, když se s takovou setkají coby snachou, sousedkou, dcery kamarádkou apod. - je jim to trnem v oku, "ten moderní život, tomu holty MY nerozumíme", říkají s despektem, s jízlivostí...."takový život stojí něco času a peněz, ten její aby se uštval" apod.
nějak jim pak ty kariéry, společenské vyžití, šatičky, botičky a rtěnky vadí
vyprávějí o tom, jak zavařovaly při dvou dětech a zaměstnání každoročně tuny kompotů, džemů, napletly svetry - a na internetu se svěří, že by rády, kdyby jim opelichaný samec zaplatil Kanáry - s mírnou nadsázkou

smutný
říjen 02, 2008 23:41
padám,.. : Iva2
tedy já padám, a taky Iva, je to tak podobné,...při přečtení toho článku se klepu a projela mnou všechna ta bolest, ta nenapsaná, ta nevyslovená, ty noci! bože tolik probulených nocí!
bože má milá, ani nevíš, jak máme podobný osud,....až běhá mi mráz po zádech při některých slovech, jsem 24 let vdaná, mám taky dvě děti a manžela, co si našel 22 letou kolegyni, ..kamarádku, jak on říkal jsou "lepší kamarádi!" ...a dál? odpustila jsem, neboť on se kál, ...ten balvan hodil na mě: "přiznal se"! hlupák, copak nečetl Plzáka? .....bylo by mi líp, kdybych si jen myslela, neboť tu bolest nemůžu unést,...a je to už pár let a přesto není dne, a není hodiny, co by mi srdce nepadalo do kalhot! ..ale neumím odejít, ještě tu zřejmě něco je? co to proboha, ale je? nemůžu si vzpomenout! ...ano, už vím, já jsem slíbila! ...
odpustila jsem, ale je to ve mě a nikdy se to nevymaže,....vím přesně, co bych měla udělat, jen nevím proč to nemůžu dokázat dotáhnout do konce! Už jsem si uvědomila všechno kolem a že to musím být já, kdo to rozhodne, ..ale tolik se bojím! vůbec nevím, jak dál žít a tak dýchám,..a každý den přežívám.........
říjen 09, 2008 10:45
a ještě něco! : Iva2
BB ...máš pravdu je to tak svůj život "vedle" manžela a dětí, uchovat si kousek sebe! ..to je lék,...jenže my ženský si bláhový myslíme, že musíme všechno sdílet, chceme sdílet duši s mužem a ono to sakra nejde, tak proč??? jo, uchovávám si kousek sebe, vedle něj! je to boj, každý den veliká vyhraná bitva!
říjen 09, 2008 10:49
Iva2 ... děkuji : Iva.
za tvá slova. Nejsou to slova útěchy, jsou to slova bohužel velmi tvrdé reality. Je mi z toho moc a moc špatně, ale hovoříš mi z duše.
Můj muž mi řekl: "musíš chtít mi odpustit". Jak čas plyne, mám z toho ze všeho pocit, že jemu se ulevilo a všechna tíž padá už jen na mne. Dává vinu své milence. Kdyby nezavolala, mohlo být všechno OK, já mohla být dle jeho slov spokojená, že už mne zase "chce". Jak já zase říkám, otevřela mi oči a dnes vím, s jakým člověkem "žiji".
Motá se mi hlavou vše znovu a znovu. Snad jediný rozdíl vidím, že můj muž si našel partnerku věkově k sobě a skutečně si s ní plánoval ... než poznal ... Ale sex na 4 roky mu asi značně vyhovoval, tak proč by se doma snažil, že? Říkal "asi jsem tu zkušenost potřeboval, obdivoval jsem tě, co všechno dokážeš snést, ujišťoval jsem se, že jsi lepší". KECY!
Dokážu si takového člověka ještě vážit, věřit mu? Dokážu mu odpustit jeho chování ke mně? Chci to tak? Ivo2 - máme stejné pocity a myšlenky. "Vyhrajeme" tento psychický boj někdy?
říjen 09, 2008 14:17
žijeme rovnaký život : nezábudka
Aj ked už táto diskusia nežije, príbeh si našiel vlastnú cestu v iných životoch. Aké sú osudy Ivy 1 a Ivy 2? Ako sa to u vás skončilo?
únor 26, 2015 07:23
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]