Dobrý den, už nevím jak sama se sebou řešit problém, který se stal před třemi dny.V poslední době jsem měla problémy doma se svoji tchýní (budoucí), nějak jsem to neuměla řešit, byla jsem slaboch; Ona do mě pořád rýpala měla nějaké řeči a já to jen sdělovala svému příteli... a ten mi řekl, že jen stále fňukám...
Připadala jsem si tam strašně sama. Přitom on mi předtím vždycky pomáhal a zastával se mě, ale teď najednou ne ... Teď jsem nechodila měsíc do práce (nástup mám až teď, protože jsem měnila zaměstnání) ... A tak jsem vyvedla následující: jela jsem ke své mámě a šli jsme na skleničku vína. Pak za námi přijel strejda Míra, mámin bratr a pili jsme dále.. No, zkrátím to - skončila jsem pak sama v baru, s nějakými romskými děvčaty, co tam byly, pila jsem s nimi a tancovali jsme... skončilo to tak, že mi asi nejspíš dali něco do pití a já odešla bez kabelky, telefonu, bez bundy ... atd... zůstala jsem někde na ulici a dělala spousty hrozných věci (snad jsem řvala na lidi atd.) pak se mě prý ujal nějaký kluk, který asi nevěřil vlastním očím a snažil se mě doprovodit domu, ale já nebyla schopna mu říci adresu, nějak jsem se odpojila od něj a dojela domů taxíkem, který jsem ani nezaplatila ... No prostě jsem pak z domova (od mé tety, která je naše sousedka) volala svému příteli, ten přijel a nevěřil vlastním očím taktéž. Jeli jsme do toho baru, kde mi vrátili kabelku a bundu, ale už ne telefon a 4000 Kč. Přítel mi po dvou dnech řekl, ať přijedu k němu a promluvíme si, pak mi dal šanci a řekl, že jestli se to stane ještě jednou, tak se se mnou rozchazí. Teď mám deprese a nevím co dál, mrzí mě, že jsem zklamala mé rodiče a hlavně jeho... Komunikuje už se mnou, už se chce i se mnou milovat, jen trochu je odměřenej... jeho máma už je taky v poho... Ale já se toho pocitu úzkosti nemůžu zbavit. Beru prášky na spaní, abych na to nemyslela a pořád se snažím něco dělat... co dál? Byla to chyba... Monika
|