Když tak čtu zdejší články o domácím násilí, výpovědi některých čtenářek, přemýšlím, jestli také nežiju s někým, z koho by se podobný despota mohl vyvinout. Jsem rozvedená, mám dva syny a žiju s přítelem, který má ve své péči své dvě děti.Takže jsme početná rodinka. Jsem si jistá, že mě přítel miluje, myslím, že i tak, že by mi v případě potřeby neváhal věnovat ledvinu, plíci, ba možná i vlastní srdce... ale:
Vzhledem k tomu, že mu před časem zemřela matka a bohužel i nejlepší přátelé, nemá na světě mnoho lidí, ke kterým by měl silné citové vazby. Proto se nesmírně přimyká ke mně a k rodině víc, než je zdrávo. Nejlépe je mu doma, nikam se mu nechce, vadí mu, když chci jít na kus řeči ke kamarádkám... Je hodně kritický, málokdy máloco pochválí... Vztahy s mou rodinou mám od té doby, co jsem s ním, docela narušené, protože si s mou rodinou nerozumí a ta jej nepřijala... Jsem vysokoškolačka, on dělník; ale mně to nevadí, zato on vede často hloupé řeči o tom, jaké blbce produkují vysoké školy... Když ta k čtu ty vaše články a to, co jsem teď napsala, trochu mě mrazí... Ne, ruku na mě v životě nevztáhl, ani na mé děti, ale nemůže takhle nějak vypadat ta pomalá cesta k domácímu tyranovi??? Nebojím se, že bych to nechala dojít tak daleko, abych se ho musela bát, mám vlastní byt, kam bych případně mohla s dětmi odejít, ale spíš teď dumám nad tím, že bych měla změnit něco na svém chování... Ovšem - proč mám mít výčitky svědomí, že jsem se dnes domluvila s kamarádkou na kafe a neberu jej s sebou? Když to beru zpětně, před třemi lety jsem byla něco jako anděl a madona v jednom, poslední dobou jen poslouchám, co dělám špatně - já nebo mé děti... nesouhlasím-li s ním, je to špatně... Projevů lásky taky moc není (přece mi na začátku řekl, jak moc pro něj znamenám a to pořád platí...), ale jeho bych měla opečovávat permanentně... Ano, pocit omezení v tomto vztahu mám... ale nikdy mě nenapadlo, kam svým chováním možná mohu směřovat. Myslím, že asi je načase, abych se zase vrátila do kůže té samostatné a sebevědomé ženské, kterou jsem byla dřív. Buď to přijme, nebo holt budu s klukama sama... Děvčata, díky za odložení růžových brýlí... Ivule
|