O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PRŮŠVIHY S DOSPĚLÝM SYNEM PDF Tisk E-mail
Neděle, 17 srpen 2008

Následující příběh je docela jistě znám v mnoha rodinách. Bohužel, něco podobného se stává i těm hodným, slušným rodičům. Rodičům, co se snaží děti dobře vychovat - ale občas se to nevyjde ... Čtěte a snažte se poradit....

Dobrý den, marně se snažím najít poradnu na téma soužití rodičů s dospělými dětmi.

 

 

 

 

 

       Ve všem hledání jsem našla vás a říkám si proč nezkusit požádat o pomoc, či spíše rady zrovna tady. Máme syna, který ničím netrpěl, nejsme rozvedení, manželství nám funguje a přesto se náš 22 letý syn chová jako, promiňte mi ten výraz, hajzlík. Přesto, že je zaměstnaný a bere poměrně slušnou výplatu, dokáže peníze utratit během 14 dnů, má dluhy, lže nám a zajímá ho jen vlastní zábava. Tedy - kde je jaká akce - hudební a pak počítač. Vždy mu nějakým způsobem pomůžeme a chvíli je v pohodě a potom začne všechno nanovo. Chvilku nám splácí dluh a potom jede opět ve starých kolejích.

 

      Ano, víme, že lze syny vyhodit. Otázka je ale kam, na ulici? To pak skončí někde s "kamarády", kde určitě nebude dál stát o to, zařadit se do normálního života.

 

     Myslíme si, že nejsme jediní, kteří mají problémy s dospělým dítětem; myslíme si, že to, co skutečně chybí těmhle dvacetiletým, je vojna, nebo podobné zařízení, kde tihle chlapečkové byli postaveni před syrový a nelehký způsob života, s kterým by se museli vyrovnat; a potom by si zajisté vážili i čistě povlečené postele.

 

     A tak, místo toho, abychom se těšili s manželem ze života a z dospělého syna, stále jen ve strachu čekáme, kdy se objeví další jeho zhovadilý čin.

 

     Zkusíte nám poradit, jak fungují jiní rodiče a co vlastně na tyhle hajzlíky platí? Víte, nechceme to vzdát...

 

Soňa

 

 

Komentáře (18)add feed
Milá Soňo, : Ivule
já sama s podobným hajzlíkem žila.Ze začátku to "ještě" šlo,to dělal jen dluhy na hracích automatech....Měli jsme dvě malé děti,já byla na mateřské,škudlila každou korunu a když jsem se těšila,že si pořídím něco hezkého do bytu,přišel,že dluží tam a tam....bydleli jsme u jeho rodičů a když bylo opravdu nejhůř,tchýně jeho dluhy zaplácla,co by tomu řekli lidi...že...Když na můj nátlak změnil zaměstnání a přestal dělat v hospodě,byl asi rok pokoj,myslela jsem,že konečně bude klid...Omyl.Našel smysl života v sázkových kancelářích...A rodiče zas pomáhali...A on sliboval a sliboval..Když dlužil 70 tisíc,řekla jsem dost a rozvedla se.Včas.Skončilo to tak,že na dluhy padl domek po rodičích,on odešel do podnájmu a dnes má údajně další půl milion dluhů...Na vojně byl,ale ta z něj chlapa neudělala.Maminka ho nenechala dospět.Pořád žehlila jeho průšvihy,pořád s ním jednala jako s malým klukem...nenaučil se brát na sebe zodpovědnost...
Nevím,já osobně bych tvého syna asi s krvácejícím srdcem přece jen vyhodila.Ať se zkusí starat bez rodičovské péče a maminčina servisu.Ať přemýšlí,kde vezme na nájem a na jídlo,když všechno utratí...Mám pocit,že tohle se doporučuje i rodičům závislých na drogách...Ano,můžeš zpátky,až budeš čistý...ano,můžeš zpátky,až se budeš chovat jako dospělý...Spoléhá právě na vaši lásku a to,že ho nenecháte padnout hubou do bláta...Ale už dávno není malý kluk...
srpen 17, 2008 21:49
Sono : Polarka
obavam se, ze ve 22letech ho uz nepredelas. Kdyby to byl kluk v puberte, tak jeste....ale ted? Tim, ze mu pomahate se dostat ze vsech trablu, ho v tom zpusobu zivota vlastne podporujete. Nepujcovat mu penize, chtit od nej penize za najem a jidlo, proste nedelat mu to lehke. Je mozne ze odejde, ale je u vas jenom proto ze je liny se starat sam o sebe. Maminka navari, vypere, tatinek doda chybejici finance...co mu chybi? S tou vojnou mas naprostou pravdu, ale co nadelas? Uvedom si, ze vas syn jenom vyuziva. Mozna kdyby se musel starat sam o sebe a resit svoje problemy, tak by nemel tolik casu a musel by se postavit na svoje nohy. Jinak myslim, ze jste ho z tech trablu dostavali uz od detstvi. Nechci ti ublizovat, ale myslim, ze to jsou vysledky vychovy. Je mi te moc lito....dovedu si predstavit tu beznadej.
srpen 17, 2008 22:01
... : bb
dohodněte se s mužem na stejném postupu, a pak nepovolte. sdělte mu, že v den příští výplaty požadujete 5-8 tisíc měsíčně na jídlo, bydlení, energii, drogerii, s tím, že buď vám je dá v den výplaty na ruku, nebo ještě lépe, zařídíte společně trvalé inkaso nebo aspoň trvalý příkaz k úhradě z jeho účtu, jakmile mu naběhnou peníze na účet, odešlou se peníze na váš. Přinejhorším můžete ty peníze střádat a až dospěje, dát mu je na samostatné bydlení, například. Pokud si ale myslíš, že už jede v potížích a mohl by nasekat dluhy, takže by vám exekutor mohl vybrat byt, vystěhujte ho. Klidně, věcně mu sdělte, že už chcete mít klid a čas na sebe, takže odteď přebírá odpovědnost za sebe. Že je načase, aby vylétl z hnízda, osamostatnil se, a že mu v tom pomůžete. Že to není žádný trest, pouze si chcete zařídit život jinak. U vás bude vítaný, kdykoli. Ale živit se musí odteď sám,platit své závazky atd. Najdi mu podnájem, dál od vás tak, aby k vám nemohl dojít pěšky za půl hodiny ("zaskočit" na večeři, na telku, vykoupat, vyprat...), zaplaťte mu nájem a energie na 3 měsíce dopředu, ať má čas na aklimatizaci. Dejte mu, pokud můžete, 5-10 tisíc do začátku. A řekněte, že tohle jsou na dlouho poslední peníze, které od vás může dostat. Beze zloby! Jen tak, jako oznámení o výpadku proudu - tak vy oznámíte výpadek financí. Že si musíte našetřit nějaké rezervy pro sebe na stáří, že chcete trošku užívat života, prostě že si budete odteď každý platit svůj život ze svého, když už on je dospělý. Pokud bude potřebovat, že mu pomůžete radou nebo prací, ale nikoli penězi.
Bude to tvrdé asi hlavně pro tebe, ale pomůžete mu. Jinak skončíte s manželem jako jeho doživotní žehličky průšvihů a pokladničky.
Asi je to jedináček, že.

srpen 18, 2008 00:06
... : bb
tímhle způsobem mu nahradíš tu vojnu, přesněji řečeno, odstěhování a převzetí odpovědnosti za svůj život je daleko přirozenější než vojna :-)
Může to být i trošku jinak. Z jeho pohledu jinak. Možná, že se uleví vám všem. Problém může být třeba jen v "těsném" soužití dvou generací. Pokud bydlíte v bytě nebo malém domku a máte přehled každý o každém a o všem, tak narážíte na jeho potřebu soukromí. On má ve svém věku právo na to dělat chyby a žít po svém tak, jak se třeba vám nelíbí - propařit noc s kámoši u muziky nebo u počítačových her, ráno vstát halabala jít do práce a probendit za dva týdny celou výplatu a pak žít o houskách, čaji a s půjčeným pětikilem od kámoše. To všechno k těm 22 patří :-) Vy jste dělali taky vylomeniny :-) Jenže teď už dávno ne, už minimálně 22 let jste zodpovědní, pracovití, šetřiví, starostliví, finance máte v lati a rádi byste ho ušetřili potíží tím, že by se to vše od vás naučil, aby navázal, aby byl ušetřen starostí, které jste měli v začátcích vy, atd. To je pochopitelný přání každýho rodiče. Ale on potřebuje trošku rebelit, trošku si užívat svobodného života s vlastními penězi :-)
No a pak se třeba může stát, že než by vám vysvětloval nevysvětlitelné, tak radši ve zkratce zalže. Než by poslouchal vaše komentáře, rady, byť dobře míněné, tak radši zalže a má pokoj.
Ty dluhy můžou být celkem neškodné,jak jsem psala, mladí si půjčují mezi sebou běžně, a cokoli - peníze, auta, motorky, kola, oblečení, i bankomatky. Po výplatě poplatí dluhy, nakoupí a vrátí kafe, benzin, silonky, kečup, a jsou zase na suchu :-)
Nechte ho vylétnout z hnízda, ať dospěje, a do hnízda se bude vracet.
srpen 18, 2008 00:20
taky bych totak viděla : alena puntíkovaná
možná jste mu příliš "umetali cestičku". Udělala bych to tak, jak říkala bíbí. Prostě, jsi dopělej, plnoletej, svéprávnej a musíš se postavit na vlastní nohy.Najděte mu podnájem, řekněte mu, že ho stále milujete a sbalte mu věci a pomozte mu se stěhováním. A pak to nechte holt na něm-
srpen 18, 2008 03:07
souhlasím s bb : Inka kuk
ale ještě bych byla trochu tvrdší, na výchovu máme 18 let, pak už je většinou pozdě. Vyhoď ho, ať se stará, evidentně nemá žádné starosti, nemusí počítat, má doma teplo a jídlo a to je chyba, kdyby se musel starát, neměl by na blbosti čas a musel by se naučit počítat, volit co je pro něj dobré, třeba i volby přátel a nebo toho zda zaplatí nájem či nakoupí jídlo. A neboj se zůstat tvrdá, funguje to dobře, mám osobní zkušenost. Co jste do něho dobrého dali, to tam zůstane, jen mu musíte to umožnit použít. Jakmile se zamiluje, začně přemýšlet jinak, uvidíš. Já bych mu ani na ten nájem nedala, ať se hoch stará. Nájmy levné nejsou, musí se zaplatit předem... on potřebuje mít jiné starosti než má, tak mu je umožněte. Uvidíš, za čas mu to dojde a budete z něj mít radost, jen to chce být neoblomný a neustoupit. Domů na návštěvu k Vám může vždy přijít, proč ne?
srpen 18, 2008 06:46
nechala bych tomu volnšj průběh : alena puntíkovaná
když jsem žila částečně se svým mužem tady /ještě jsme neměli byt/ a částečně doma se svými dospělými dětmi, tak mě z D´Artagnana vomejvali. Chodil zásadně v rozervanejch hadrech, co mu odpadlo od ruky nechal ležet tam, kde to bylo, na všecko kašlal...a ty kámoši!!! no děs běs. No a čas oponou trhnul...bydlí sám ..a měla bys vidět, jak to tam vypadá. Já takhle uklizeno jakživa neměla a nebudu mít. O dalším nemluvím...takže...nech to na něm. A neodkontrolávej ho pořád a nekecej mu do všeho. Když si přijde pro prachy, tak řekni, že nemáš, ale že ho milujeěš a dej mu pusinku. Pokud to není totální debil, tak se postará sám, že budeš zírat.
srpen 18, 2008 07:15
Je to rvaní srdíčka, jen pomyslet na to - vyhodit dítě, viď Soňo : wendy
ale výše již bylo napsáno vše...asi to budete muset udělat, nebo to skončí hůř, mnohem hůř než tímhle radikálním řezem. Je to jako chirurgický zákrok v akutním případě. Přeji hodně sil a jak napsala bb - on se vrátí, uvidíš. Jen mu dejte znát, že domov má u vás stále, ale domov, ne záložnu na všechny životní potřeby a žehlení trablů. Dejte mu znát, že je dospělý a že mu věříte, že se neztratí.
srpen 18, 2008 08:31
... : karl
najdi sílu, musíš hocha vyhodit nebo prostě postavit před rozhodnutou věc, nelíbí se vám jeho chování? byt nebo dům je váš, on je dospělý tak at´jde. S tímhle mám vlastní zkušenosti, můj bratr se takto chová dodnes, protože moje matka nenašla sílu ho už kdysi dávno vyhodit. Vzpomínám co nadělal ostudy, nasliboval hory doly,chvilku šlapal brázdu, ale stejně pak nanovo. Matka za něj dodnes řeší průsery. Neplatí jí za nájem , za jídlo atd. Plnej servis. A ona se strachuje aby měl co papat a podobně,když dojede doplatek za plyn ..shání peníze kde se dá, no a pak brečí co je to za hajzla...že jí nepomůže. Následovně jí třeba koupí drahej mobil s fotákem kamerou a nevím z čím, ona tomu stejně nerozumí, a za nějakej čas jí ho sebere, to když se ožere a nenastoupí do práce a v baru mu ukradnou mobil jeho. A tak to jde pořád dokola, matka se trápí, ale já se už do toho nepletu, ona si poradit nedá, to už jsem zjistila mockrát.
srpen 18, 2008 08:42
... : karl
všechny jeho přítelkyně od něj utekly, protože měly všech 5 pohromadě a došlo jim co je zač. ale samozřejmě za to mohly jen ony. Tak to pak tlumočí matka dál. On je vlastně nepochopenej chudáček a ženský jsou potvory. No zatím jsem ráda, že není ženatej a nemá děti, nejlíp kdyby vůbec neměl. Ale my ženský, pokud jsme jen trochu chytrý tak takový týpky prokoukneme. Snad.
srpen 18, 2008 08:48
.... : Milena
Taky si myslím, že nejlepší řešení je, ať se mladý vystěhuje. Ale asi to bude problém, protože si je vědom bezproblémového zázemí a nebude se mu chtít. Možná slíbí, že bude nějaký podnájem hledat. Ale v každým případě, prostě nepůjčit peníze a naopak tvrdě vyžadovat nějaké peníze za bydlení a stravu. A taky úkolovat. Velký nákup, pojedeš se mnou, potřebuji pomoc s tím a s tím. Možná chodí domů je jako na ubytovnu, najíst se vyspat. Žádná starost. Ale dávat najevo zájem. S dětma jsou starosti v každém věku. malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Ale on už není dítě. A ještě si uvědom, že oni strašně neradi slyší výčitky a poučování. Tak ať si dělá co chce ale za pevně stanovených pravidel. Tvoje dluhy jsou jenom tvoje dluhy. Za bydlení a jídlo peníze. Já přeci strašně ráda uvařím a upeču a budu ráda, když ti bude chutnat.
srpen 18, 2008 11:20
Asi čtyřikrát jsem odolala pokušení sem něco připsat, ale asi podlehnu. : saffron
Musím se přiznat, že mě Sonin příspěvek rozčiluje už když ho čtu - je to podezřele černobílý - super rodiče i manželství a zničehožnic zludařený synek. I to volání po vojně, která by mu nastavila metr a ukázala vo čom je život....... - není snad toto smyslem výchovy? Je mu 22 (což u kluků je často ještě puberta - co si budeme říkat). Asi se nestal "hajzlíkem" přes den, ale skládalo se to v něm celý jeho mladý život a teď se to projevuje ve formě, která se rodičům nelíbí. Dospělému je těžké nastavovat metr, když mu nebyl nastaven jako dítěti - ohýbaj ňa mamko, dokáď su já Janko.....O čem to teď mezi váma je? Chce vaši pozornost? Chce nastavit hranice? Nebo sklízíte co jste zaseli? Asi byste mu měli umožnit dospět - tzn.vyžadovat, nakládat povinnosti a uzavírat dohody o společném fungování, při neplnění sankce, nežehlit průsery, nesplácet dluhy, nepodporovat v nezodpovědnostech. Syn by měl pocítit, že se může maximálně spolehnout na dvě věci: na to, že jej máte rádi a na to,že je pro vás dospělý ( a to se vším všudy - svoboda i zodpovědnost). Dramaticky už ho nepředěláte (na to už je přeci jen pozdě), ale je ve vašich možnostech jej rozhodným přístupem vyslat do života. Jak konkrétně - to už je na vás - hlavně v jednotě s manželem a stále (není nic horšího než nastavit pravidla a pak povolovat při jejich dodržování). Držím pěsti!
srpen 18, 2008 16:46
Milá Soňo : AHabibi
shora uvedené rady si vemte k srdci a jednejte. Také se můžeš dočkat horších konců, třeba exekutorů u vašich dveří. Nebo když odmítneš platit, napadne tě fyzicky a jednoduše si vezme, či bude rozprodávat. Tento problém nechat u ledu je tzv. "opičí láska". Vše pro dítě do roztrhání těla je nesprávný přístup - v jeho věku. Tvé mateřské srdce bude možná plakat, ale není jiné cesty. Přeji hodně zdaru !!
srpen 18, 2008 20:20
Soňa : : mamča
Já myslím, že má váš syn zastydlou pubertu. Ve 22ti to není nic neobvyklého.
Dost záleží na tom, jestli mu dokážete říct, že už je dospělý, a z toho vyplývají nejen výhody, ale i povinnosti.
Stanovte pravidla, která budete všicjni dodržovat. Vymezte mu jeho prostor (pokoj), kde mu nebudete uklízet, a kam budete vstupovat až po zaklepání. Totéž vyžadujte ve svých prostorách. Požádejte ho o částku rovnající se třetině nákladů na bydlení něco navrch - podle toho, jestli se doma stravuje, příspěvek na praní, apod.
Mně se osvědčilo i zadání "rajónů". Nevěřila bys, jak se hned zlepšil pořádek v koupelně ap. (žádné mokré nepověšené ručníky, mokrá podlaha po koupání, apod.)
Najednou kluci věděli, co dá práce udržet domácnost v uklizeném stavu.
Jen ty povinnosti nenařizuj direktivně, ale sedněte si celá rodina v klidu, a domluvte se, co který z vás dospělých bude dělat.
Pak ale vyžaduj důsledně plnění povinností. Žádné, že to uděláš za syna...
srpen 19, 2008 09:20
nevyhazujte ho : mia
chci vas povzbudit.meli jsme podobne problemy s nasim synem.mame tri dospele deti.pokud bychom syna pred 2 lety vyhodili z domu nemeli bychom byvali jistotu ze si do pripadneho bytu nevodi ruzne existence plati najem atd.drogy v jeho chovani nebyly nikdy ale stale provadel neuvazene nakupy atd.zadluzil se.je to projev urcite nevyzralosti a tak jsme stanovili prisna pravidla a byli nekompromisni.ted je mu 23 a neni s nim zadny problem.sam uz touzi se osamostatnit jako jeho sourozenci.neprokazujte synovi medvedi sluzbu opecovavanim.mit rad sve deti znamena naucit je zit bez nas.to je me motto.nepodrezavejte si pod sebou vetev dokud je cas.drzte se..
srpen 19, 2008 09:57
Díky : Dana
za diskuzi a námět. Tento týden mne čeká stěhování (mimochodem 22 letého syna) do jeho prvního nájemního bytu. Přeji mu to a samozřejmě mám trochu obavy, ale to je asi přirozené :-) Někde jsem četla krásný citát v tom smyslu, že děti jsou bytosti, které nám jsou půjčené na určitou dobu. Přeji všem rodičům "dospěláků", ať nemusí mít žádné větší starosti a ať se radují z úspěchu svých potomků
srpen 19, 2008 22:45
Tak -a budeš mít první krok za sebou. Tedy budete. : wendy
Citát má pravdu, z malých lidí vyrostou velcí lidé a pak je dáváme do oběhu...uvidíš, že to u vás dobře dopadne. Ozvi se ještě !
srpen 20, 2008 07:27
Pro Wendy : Dana
Díky za milá a povzbuzující slova smilies/grin.gif
srpen 23, 2008 22:26
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]