O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PES FAJNŠMEKR PDF Tisk E-mail
Pondělí, 11 srpen 2008

Tak mi to naše psisko zas vyvedlo husarský kousek, který jen potvrdil všechny mé teorie, že máme psa fajnšmekra, který  - kromě toho, že by občas sežral, na co přijde - pozná a umí ocenit lahůdky a náležitě si je vychutnat. A že po takovémto počinu umí skvěle relaxovat; stejně jako jeho panička.

 

 

 

 

 

 

 

     Tak jsem vám dnes přišla z pravidelného pondělního plavání příjemně unavená, stihla jsem ještě vyzvednout nové knihy z knihovny, abych měla co číst, a těšila jsem se na to, až si udělám kafe v mém novém pressu a vyvalím se na gauč s některou z půjčených knih.

 

     Kafe nemělo chybu, pěna byla krásná hustá a vysoká, dolila jsem si hrníček mlékem jako vždy a na tácku spolu s polomáčenými sušenkami si ten božský nápoj odnesla do obýváku. Bylo hezky horko, navzdory slibovanému srpnovému ochlazení, které jsem jaksi ani nepostřehla, tak jsem zapnula větrák, tácek položila vedle sebe, začetla se do knihy a.... a tak nějak neplánovaně jsem se odporoučela do říše snů. Probudila jsem se asi za hodinu, posílená na těle i na duchu, pes ležel vedle mě, spokojeně oddychoval a když jsem se pohnula a protáhla, tak se vzbudil a protáhl taky, posílen na těle i duchu stejně dobře jako já. Natáhl se ke mně, aby mi na uvítanou olízl bradu a slastně si protahoval přední i zadní tlapky jak naši atleti na olympiádě.

 

     No nic, kafe bude tak akorát na krásu, ale v tom horku je to stejně jedno, studené kafe je ještě lepší než horké, a do padesáti prý to na tu krásu ještě funguje. Sáhla jsem po hrníčku a ouha - byl prázdný, dokonce byl jako vzorně umytý, po kafi ani stopy. No a po sušenkách na talířku vedle zbyla jen čokoládová šmouha. No jo, ten náš pesan je prostě milovník kávy a vlastně i všeho, co jeho panička právě jí nebo pije.

 

     Ale zlobte se na něho, když na vás vykulí ty jeho psí oči, čokoládová kukadla, velká a dojemná, a začne se lísat a vrtí ocasem tak razantně, že mu celá zadní polovina vibruje ze strany na stranu.

 

 

 

 

     Ovšem není to nic oproti nedělnímu večeru. Vracela jsem se domů, zazvonil telefon. Volala mi dcera, že jde za kámoškou a vrátí se tak akorát (takže kolem půlnoci) a že mi nechala na stole v kuchyni na večeři jablečné lívanečky. „Máš jich tam sedm, to ti snad bude stačit." „Určitě bude," souhlasila jsem.

 

     No -  slintala jsem málem už do telefonu, jak mi to říkala, protože tyhle lívanečky s nastrouhanými jablky sypané skořicovým cukrem prostě miluju. Zrovna jsem měla i chuť na něco dobrého, sladkého, tak jsem se těšila jak malé dítě.

 

     Když jsem došla domů, tak jsem se ani nezouvala a vrhla jsem se do kuchyně jak hladový vlk. Na stole sice stál talíř, mastný od lívanců, ale prázdný a opuštěný. Vedle něj stál hrnek s kakaem a to bylo asi tak všechno. Ve dřezu byly další dva talíře, taky prázdné, na sporáku stála prázdná pánvička a na lince ještě byla konvice s kakaem. Toť vše, vážení. Po lívancích ani vidu, ani slechu. Sice mi bylo divné, že mě pes nevítá, ale napadlo mě, že si ho dcera vzala sebou ven.

 

 

 

     Zavolala jsem na syna ahoj a vydala se za ním do pokoje optat se na osud mých odložených lívanců, jestli je náhodou ten věčně hladový skoro dvoumetrový drobek právě nespořádal. Než jsem se vymotala z kuchyně, tak mě zarazil divoký ryk z obýváku. V tu chvíli do kuchyně vešel synátor, v ruce držel polovinu lívance, za ním poskakoval pes, natahoval se po tom lívanečku a olizoval se od ucha k uchu.

 

     „Mami, on ti snědl asi jeden lívaneček, tohle jsem mu stihl sebrat." Polovina ubohého uslintaného lívanečku se tvářila provinile, zatímco pes se tvářil spokojeně. Pachatel byl odhalen. Jen se upřesnil počet snězených lívanců. Nebyl to jeden, bylo jich celkem tedy šest a půl. Poslední polovinu jsem mu už  sama darovala, i když bych si ji nejraději dala sama. Svou chuť po sladkém jsem se marně snažila umořit krupičnou kaší. Ty lívance by byly lepší. No jo, co už teď. Hlavně, když aspoň jemu chutnaly.

 

     Asi jsem mu za trest měla sníst jeho porci granulí, aby to bylo fifty fifty.

 

 

Pavla Vodoměrka

 

 

 

Komentáře (30)add feed
Dobrou chuť ke granulím.... : wendy
Masové kapsičky taky nemusejí být špatné, Pavli ! Přece těm zvířatům nebudou dávat do žrádla nic ošklivého...
srpen 12, 2008 08:11
Co k tomu dodat? Nejspíš, že by to chtělo zapracovat na výchově psa... : Myška
Ale kvůli tomu to Vodoměrka jistě nepsala, to ví sama. Docela žasnu, jak mají někteří lidé nevychované psy. Mohla bych napsat své zkušenosti, ale to bych sklouzla do protivného poučování, a to nechci.
Vodoměrko, tak ať mu chutná!
srpen 12, 2008 08:28
Náš pes je docela poslušný vychovaný pes : wendy
dokáže třeba sedět hodinu na prahu domu když jsem naproti u sousedů a VÍ, že za mnou nesmí, protože to je přes silnici - to dříve tam běhal jak blázen. Umí i cirkusový kousek - vozemboucha. A když se před něj položí lahůdka a řekne se mu FUJ NESMÍŠ tak na ni fakt jen smutně kouká. ALE - když je sám a objeví něco dobrého, tak to prostě sežere a hotovo dvacet.

Legrace je, když přijedeme domů a nevítá nás, nýbrž sedí na WC, je to málokdy, ale stane se. To když je sám doma a my zapomeneme uklidit nějaké jidlo do lednice. Tak ho sežere a pak jde na hanbu. Tam jsme ho ve fázi výchovy pro byt zavírali za trest, když prováděl co neměl a on si to pamatuje na věčné časy...
srpen 12, 2008 08:37
Před cca rokem k nám začala patřit dvouapůlletá fenka velkého plemene. : Myška
Přibyla k našemu až dosud jedináčkovi, tehdy ke čtrnáctiletému psovi též velkého plemene. On byl od mládí vychován v bytě, a sebelákavější jídlo na konferáku nebo kdekoliv jinde v jeho dosahu bylo v bezpečí, i když jsme odešli do práce, prostě i když jsme nebyli doma. Fenka přišla z kotce, a bylo třeba ji mnohému naučit, krom jiného i netečnosti k odloženému jídlu. Šlo to poměrně hladce, i když se jednalo o dospělé zvíře. Můžeme nechat na lince, na konferáku, na stole cokoliv, a netkne se toho.
srpen 12, 2008 09:08
Myško, : bb
asi by to chtělo, ale právě tyhle zážitky s malým nevychovancem jsou tak zábavný, roztomilý a nejvíc se na ně vzpomíná :-) když je to takový španělí fešák, jinak hodný a laskavý k lidem, neničící zařízení bytu, tak mu člověk pár lívanců rád odpustí :-)
naši ovčáci byli poslušní, ale s basetem a bulteriérem byla větší sranda :-)


srpen 12, 2008 09:11
Vtipně napsaný : lila
článek, moc jsem se pobavila a hned mám lepší náladu. Díky.
srpen 12, 2008 09:14
... : bb
odložím kabelku v předsíni na nízký botník, on ji prolustruje a když něco najde, tak na kabelku vrčí a vrtí ocasem, dokud nepřijdu a nedám mu
jednou našel tatranku, vyndal a donesl ji s vrtícím ocasem a přiblblým výrazem k nám - tak byl pochválenej, že ji nesežral i s obalem, ale donesl ji rozbalit - rozbalili jsme mu ji a dostal ji za odměnu :-))
srpen 12, 2008 09:17
S ukázněnýma pejskama je menší sranda : wendy
než s trochu neukázněnýma. To máte skoro jako s lidma.... smilies/cheesy.gif
srpen 12, 2008 09:28
Myško, : Míša šíša
nás pes je v tomhle směru vychovaný a ví, že si žádné jiné jídlo než z misky vzít nesmí. Dokonce jednou o Vánocích seděl u konferenčního stolku (který svou velikostí převyšuje), hlavu nataženou nad talíř s vanilkovými rohlíčky, které naprosto zbožňuje - a nevzal si. Akorát mu z huby do těch rohlíčků stékaly obrovitánské sliny. smilies/grin.gif
Jenže jindy to už prostě nezvládnul a tak se stalo, že nám ukradl přímo z rozpáleného grilu klobásu. No jo, i pes je jenom "člověk" smilies/grin.gif smilies/grin.gif
srpen 12, 2008 09:29
Náš pes, který nás bohužel už opustil, : Myška
miloval Štědrý den. Nejen proto, že dostal celou 1200 g konzervu najednou, ale proto, že pod stromečkem mu Ježíšek vždycky něco nechal. A ať jsme to balili co nejdůkladněji, vždy zamířil neomylně ke svému dárku, našel, nechal si vybalit a spokojeně (většinou s pořádnou kostí z buvolí kůže) zalehl a užíval si to.
Současná fenka je zase specialistka na lustrování tašky s nákupem - strčí do ní celou svou hlavu, začuchá, ale nic si nevezme, čeká, až jí dám, co jsem jí koupila.
A je zajímavé, že aport jí nic moc neříká, ale má vášeň pro nošení věcí - noviny od schránky, peněženku, klíče, samozřejmě vodítko a náhubek, to vše velice ráda nosí.
srpen 12, 2008 09:33
jo, nwěkterých psů se výchova netkne : alena puntíkovaná
Alíček to byl mistr světa v přemísťování jídla. Fifinka je částečnej vlčák, tudíž je mnohem poslušnější ---- ale!!!! Sladkým věcem neodolá.Tuhle jsem koupila koblihy, dám je na talíř a jdu udělat kafe - než jsem se s tím kafem vrátila - zmilzely. Fifinka zalezlá pod postelí byla plochá, akorát jemně klepala koncem ocásku o podlahu.
srpen 12, 2008 09:39
Což s pejsky to ještě jde, : Míša šíša
ale kočky jaké jsou kradařky. Ty naše jsou taky jako rádoby vychované a vědí, že na stůl prostě nesmí. Jenže ta výchova funguje pouze v případě, že je někdo přítomen. Stačí, abych si třeba jen odskočila na záchod - a kilo kotlety je v tahu smilies/grin.gif
srpen 12, 2008 09:43
Kilo kotlety - kolik máš koček? : Myška
Fakt je, že sestra má kočku, před kterou musí veškeré maso taky schovávat. Kočky snad ani nelze spolehlivě naučit, aby něco nedělaly. Ale to nevím, já jsem na ty psy smilies/wink.gif.
srpen 12, 2008 09:50
My máme taky doma : Milena
malého zlodějíčka. Je to náš nalezeneček, kříženec jezevčíka. Ten je přesně vychovaný jen v naší přítomnosti. A to potom člověk kouká, kam, že si položil ten talířek s jídlem. No aha, ten prázdný talířek je můj talířek původně se svačinkou. Naštěstí je malý, tak ohrožený prostor je pouze konferenční stolek. A my už jsme částečně vychovaný, hlídáme si svoje jídlo.
srpen 12, 2008 09:52
jo to Alíček se dokázal domluvit s kočkou : alena puntíkovaná
ta to shodila na zem a rozdělili se. smilies/cheesy.gif
srpen 12, 2008 09:59
Kočky mám tři, : Míša šíša
ale o to snad ani nejde. Většinou to ukradne jedna, která se s těmi dalšími odmítá dělit. Problém je v tom, že s masem někam zaleze (moc dobře ví, že se tohle nesmí a že by o kořist mohla přijít) a já ji nenajdu, v případě, že ji najdu, je flákota stejně už tak ožraná a oslintaná, že se nehodí k dalšímu použití.
srpen 12, 2008 10:13
jeden čas (krásný čas) jsme bydleli na venkově. : ivanka
A taky jsme měli pesa. To mu bylo sotva měsíc, našemu Doriánkovi. Bylo to obrovitánské štěně, kříženec mastodonta s přerostlým vlčákem, dlouhé zrzavé štěněcí chlupy, obrovské tlapy, nenechavá tlamička. Miminko v těle Goliáše.
A my jsme si zrovna ten večer opékali buřty.
Doriánek seděl na klíně u dcery (ještě pod ním trošku vyčnívala) a kapaly mu sliny... Byl docela hodný, my se všichni bavili... a naljednou vyrazil a skočil přímo do ohniště - nad kterým se tyčily opékající se buřty!
Bylo to šílený, já skočila po něm, ani jsem nekoukala, jestli se popálím, vzala toho chlupatého blázna do náruče, hodila ho do díkybohu plného dětského bazénku a pak jsem toho blbečka chlácholila. Věřte, brečelo mi v náručí zoufale vyděšené dítě...
No co, použila jsem věc, která mi u mých dětí zabírala: zavolala jsem na dceru, aby přinesla z ledničky ještě jednoho buřta, sloupla a daly jsme ¨ho Doriánovi. To psí miminko kňučelo a současně blaženě chlemtalo... Mezitím jsem mu namazala packy a ostříhala popálené smrdící chlupy.
Ale bylo to pro něj ponaučení - od té doby se k ohni nepřiblížil!
srpen 12, 2008 10:36
Jo, není nad vlastní zkušenost. : Myška
Moje děti taky uvěřily, že žehlička pálí, až to samy zkusily.
K Doriánkovi - fakt měl měsíc? To sotva chodil... Štěňata se dávají od matky nejdříve v 7 týdnech.
srpen 12, 2008 11:00
Myško, nebudu se hádat, ale rozhodně to bylo tak nějak okolo, : ivanka
on to byl totiž "nechtěňátko", jeho maminku, chovnou fenu, zmermomocnil nějaký pes, majitelé byli z toho velice nešťastní a štěňata nechali utratit. Tohle se k nám dostalo, že tam zrovna byla na návštěvě u spolužačky ten den dcera a pesana přinesla domů... My jsme to srdce neměli a tak u nás asi rok zůstal. Pak si ho odvezl bratranec-lesník do lesa, ti dva se do sebe zamilovali, oba hromotluci, oba fajn. U nás se mu líbilo, ale nemohli jsme mu poskytnout takový prostor, výběh atd.
srpen 12, 2008 11:07
Ivanko, : Myška
jasně, to se stává. Je to sice strašně brzy na to jít od matky, ale pokud jste mu poskytli péči, a to poskytli, tak dopadl ze všech štěňat nejlíp. Ach jo, lidi nejsou zodpovědní k sobě, natož ke zvířatům. Vám patří dík, že jste ho vypiplali.
srpen 12, 2008 11:21
Náš Kešonek je prostě zlatíčko, : Vodoměrka
ne že by nebyl vychovaný, když mu zakážu, tak si sám nevezme... ale občas, stejně jako malé děti, prostě ujede... no a navíc třeba to kafe mu nikdo nezakázal, tak si ho dal...chichichi... a těm lívancům se asi nedalo odolat... protože ze stolu normálně nikdy nic nebere... ale položte si něco na zem a je to jako jasný povel můžeš, je to tvoje :-)
A takové miloučké příhody jsou prostě nezapomenutelné... neumím si představit život bez té naší chlupaté rezaté prdelky... jak říkám, to je moje nejhodnější dítě... smilies/wink.gif
srpen 12, 2008 13:57
genetika nepusti Myska : Sipicek
Myska su psy, ktore cele generacie boli slachtene na to, aby zohrievali panickam kolena, od takych nemozes ocakavat bezbrehu poslusnost, ako mas u velkych plemien ( tie musia posluchat uz len preto, lebo ako inac by ich ich majitel zvladol? ) Nas pes si nevezme od nikoho ziadne zradlo, aj od nas len s velmi podozrievavym vyrazom a po opatrnom ochutnani. A ked sa rozhodne, ze ide pozorovat zapad slnka, tak ho nehnes ani parom volov, pokial si ho neodnesies na rukach. A vobec to neriesim, mam ho rada aj s jeho chybami.
srpen 12, 2008 14:00
Šipíčku, samozřejmě, že existují plemenné rozdíly, : Myška
ale aby mi pes nejedl ze stolu nebo z linky lze naučit každého psa. Mám velké plemeno se samostatným uvažováním, a drilem bych u něj nic nedokázala. U německého ovčáka ano.
srpen 12, 2008 14:05
Myško : Milena
já si myslím, že fakt to nejde naučit každého psa. Náš je malý na linku by musel doletět ale když odejdeš a necháš ho samotnýho v pokoji a na stolečku něco co má rád, tak to prostě sežere. A zkoušeli jsme. Teď za to musí na hambu (do předsíně). Tak tam max. půlhoďky pobyde a potom se provinile pomalu připlouží s výrazem: "No za ten jeden perníček jsem už trpěl bez vás dost dlouho." No a co naděláš.
srpen 12, 2008 14:16
Mileno, : Myška
na každého psa platí něco jiného. Na štěně jsme uplatnili systém vyděšení - na stůl v kuchyni nachystali běžné neodolatelné jídlo, a schovali se vedle do obýváku. Když si štěně začalo pochutnávat, vyřítili jsme se, vařečkou mlátili do stolu a křičeli. Štěně se vylekalo, a už nikdy se jídla na stole, stolku, lince, nedotklo. Vydrželo mu to do smrti v skoro 15 letech. Na fenku jsme museli jít jinak, byla už dospělá, a tak přes zákazový povel FUJ! Zvládá to.
srpen 12, 2008 14:28
Jo : Milena
FUJ zvládá. Když je někde něco na procházce, nebo doma dětská hračka, která není jeho, brouk na balkoně. To poslechne ale jako povel. Ale jídlo na stolku, když tam nejsi, ne. Ale to už tak asi zůstane.
srpen 12, 2008 15:44
Jezevčíka : alena puntíkovaná
nenaučíš nic co se sám naučit nechce. Ten vydriluje vás. a běda, jkdybyste mu sežrali něco z misky! smilies/grin.gif smilies/grin.gif
srpen 12, 2008 17:35
Já to Lukyně vyřídím, : wendy
že je teda hodná a může na zahrádku i k těm lidem, ke kterým psi normálně nesmí, ale že když v době naší nepřítomnosti sežere všechno co není schované v lednici nebo na skřín, to že se fakt nedělá. A doufám, že si v naší nepřítomnosti nemejluje s alenou puntíkovanoui, protože je poloviční jezevčík /teda ne Alena, ale Lukyna/ a tudíž by se na ní mohlo částečně vztahovat to, co píše ve svvém posledním příspěvku...takže tak.
smilies/smiley.gif
srpen 14, 2008 08:42
I Alíček byl částečný jezevčík : alena puntíkovaná
a měla jsem ho patnáct let. Takže zkušeností mám neurékom. Za jediný štěstí můžem považovat skutečnost, že se Lukyna a Alíček nikdy nesetkali, a to zejména v době hárání. Jejich štěňátko by bylo zaručeně druhej Stalin. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
srpen 14, 2008 09:08
My jsme po prvních štěňátkách : wendy
dali Lukynu vykastrovat. Když se tomu člověk pak nemůže pořádně věnovat, což při našem způsbu života asi moc ne, tak to radši nic. Je to zodpovědnost a starost pak o to, aby ta pejsčata přišla do dobrých rukou. Stačí, když musíme rozdávat kočky od kočkové z chalupy...
srpen 14, 2008 10:11
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]