tak to znamená, že to taky platím. Když ho třeba pozvu k sobě domů na večeři, tak taky neočekávám, že zaplatí talíž polívky, šest knedlíků...atd. atd....ale může přinést lahvinku, nebo květiny. Takhle bych to viděla i u restaurace. Když jdu s děmi a pozvu i jeho..platím to já. On se třeba může revanžovat, že koupí dětem zmrzku. Když pozve on jen mně...pak platí on i mě. Když pozve mě i moje děti - platí on i za mě i za moje děti. A ne, abychom se handrkovali - tohle dítě jo, tohle ne. Moje jsou všecky - ty jeho i ty z přechozího vztahu. Takže všem stejně. Existuje tisíc způsobů, jak mu jeho výdaj s restaurací vrátit. Vidím, že nám čeští chlapci zkrkavěli. Když nemám peníze - tak prostě nikoho nikam nezvu. A když je mi líto těch pár korun za pár hranolků a kousek žvance - pak bych měl zůstat sám. Nkonec, vždycky je to nakonec ženská, která dává do vztahu víc a která víc riskuje. A která je většinou i míň placená než chlap. A chlap, kterej se cuká, když má mně nebo mýmu dítěti koupit housku, není zrovna nejlepší partner do budoucnosti. Rozhodně se dá předpokládat, že s tímto pánem bude moje rodina hladovět. Lépe bude hledati jinde.

náš poslední restaurační "incident" no přece za mě na veřejnosti nebudeš platit, dáš mi tu půlku pak doma

PS: Zatím ji po mě nechtěl
Jinak většinou platí ON, já jen když mi přebývají koncem roku stravenky. A i tak mu je šoupnu před hospodou do peněženky. Pokladnu máme rozdělenou.

skončili jsme na Smíchově, odkud mu pak jel bus domů, já zůstávala v Praze. Měli jsme asi hodinu čas, tak jsem ho pozvala do mekáče a zaplatila stravenkama - prostě platí, kde zve.

Když někoho někam zvu, tak pochopitelně i platím, i kdyby si ten dotyčný sebou vzal babičku a osm bratranců z druhého kolena. I to je poučné a dost to vypovídá o založení rodiny.
Ale licitovat, které dítě je čí, a za ktré platím já a za které on... To by byl náš poslední společný oběd.

Něco jiného je to na posezení s přáteli, tam platí každý za sebe, ale přišlo by mi divné, kdybych šla se svým chlapem do restaurace a on nám nechal rozpočítat účet napůl. Útratu platí on (kromě výjimek, kdy má u sebe třeba malou hotovost a já peníze mám- na tom se ale dohodneme předem, než tam vůbec vlezem) Když jdem na večeři jako rodina ještě s mými nebo manželovými rodiči, platí za všechny otec, protože my jsme ti mladí a "chudí", až budou naši rodiče v postproduktivním věku a "chudí" budou pro změnu oni, bude platit útratu za všechny můj mažel (stejně tak jako když jdeme na oběd s naším dědou). Myslím, že ti pozvaní mají příležitost to oplatit jinde tisíci různými možnými způsoby.

Ještě mě k tomu napadlo, že jiná situace je, když spolu randí dva patnáctiletí, oba si nevydělávají a oba žijí jen ze svého kapesného- tam by se ta holka měla na výdajích podílet rovným dílem, ale opět mi nepřijde jako ten nejšťastnější způsob- já svoje kafe, ty svoje kafe.
Jednou, kdysi dávno, jsem na brigádě potkala kluka, který v oné firmě pracoval. Byl překrásnej a já byla šťastná, když mě konečně pozval na oběd. Celou dobu si na obědě stěžoval jak je všechno drahé, jak musí platit hypotéku a leasing a bůhvíco všechno, tak jsem se po této dlouhé litánii žertem zeptala- a nemám tu útratu tedy zaplatit já? No a on se úplně rozzářil- no tak jo, to bude super a nechal se ode mne pozvat. Čímž se u mne děsně shodil- chlapa, kterej se nechá na prvním rande od holky pozvat nebrat. (A to není o třech stovkách za jídlo, ale o tom, že chlap přeci musí mít nějakou hrdost, musí být obdivovatelný a tohle zrovna obdivuhodné gesto není)

Já si nemyslím, že když muž ženu "loví" (nebo je to naopak), že by se měli chovat výrazně odlišně od toho, jak se chovají normálně. Aby pak ten pád na zem nebyl moc drsný

Taktéž si myslím, že placení v restauracích je směšný pseudoproblém, ze kterého se dá sice leccos vyčíst, ale rozhodně to není nic životně důležitého. Osobně jsem nikdy nepovažovala za povinnost partnera, aby za mě platil a dokonce si ani přesně nepamatuji, jak jsme to dělávali, ale za naprosto adekvátní bych považovala situaci, kdy jednou zaplatím za oba já, podruhé on.

Já si ho zvu doma na domácí kuchyni, proč by on nemohl platit venku v restauraci? :-)

A přijde mi to stejný pseudoproblém jako otevření dveří, uvolnění místa v tramvaji třeba, kabát v divadle, atd.. Prostě to značí úroveň dotyčného samečka, nějakou stupnici kterou můžeme známkovat a posuzovat kvalitu.

na jednu stranu voláme po emancipaci a na druhou stranu považujeme za samosebou, že chlap za nás v restauraci zaplatí? Z jakého principu? Že se to tak jako má?

nesouhlasím, aspoň ne tak docela. Kvalitní kluk Ti klidně nemusí do toho kabátu pomoct prostě proto, že není zvyklej chodit často do divadla, a proto to ještě nemusí být lump. Ani to otvírání dveří se už moc nenosí.

A to s tou domácí kuchyní - myslím, že to je právě ono, Že tam to závisí na celé spoustě okolností a to podstatné je, aby to bylo reciproční a ne tak, že jeden bude pořád "brát" a druhý dávat. Pokud Ty ho zveš na obědy domů a on Tebe do restaurace, připadá mi to adekvátní. Naproti tomu já jsem svého nynějšího manžela nikdy na domácí kuchyni nezvala (to spíš on mě) , tak mi zas přišlo přirozené platit v době oddělených financí "na střídačku".

emancipace neznamená, že budeme všichnibabochlapi - je mužský a ženský princip a jsou mužské a ženské chování a myšlení. Emancipace pakznamená, že žádný z nich není horší nebo lepší než ten druhý. Oba jsou stejně kvalitní, stejně hodné pozornosti a úcty. Prostě Jin a Jang - taky se nedohaduješ, kterej je lepší.

jak říkala moje babička - jsou to maličkosti - ale huba ti neupadne a dělá to dobrý dojem. Starší chlap pak té dívce podrží židli, pomůže z kabátu a do kabátu, dolije skleničku, vyslechne ji, nemluví jen o sobě a o fotbale - a podobně - a tu dívku přestane zajímat, jak kvalitní je ten nevychovanej kluk. Slušný vychování je prostě slušný vychování a když chce ten kluk kvalitní děvčed, tak holt pro to taky musí něco udělat.

ale on neexistuje žádný "univerzální mužský a ženský princip", ne každý to cítí stejně. Důležité je, aby si vyhovovali ti dva, i když jejich styl přijde třeba někomu jinému "na palici" Ne?

a co nabídne to děvče tomu klukovi ?

Já osobně bych pokládala za mnohem důležitější nemluvit jen "o sobě a o fotbale", než to dolévání skleničky apod. Ale to platí oboustranně.

ale oba si musí být rovni a ctít jeden druhého.

do té restaurace pozval - tak to je to, co mu nabízí (nebo nenabízí - ale on to chce získat) ona.

který by byl galantní, protože je to pro něj samozřejmost. Vždy se provalilo, že je to účelové (stejně jako placení) a že za to očekává odměnu - běda když se nedostavila - to byla galantnost rázem pryč a nastoupili výčitky a sčítání výdajů. Po těchto zkušenostech si radši platím svoji útratu (popř. pozvu), ale i tak je mi ten moment domlouvání se o placení nepříjemný.

"ale oba si musí být rovni a ctít jeden druhého."

tak s tím 100% souhlasím.

ano, také jsem se setkala až s nepříjemně "galantními" muži, jejichž galantnost byla čistě účelová (ale i s těmi, kdy to bylo přirozené). Proto bych byla k okatým projevům galantnosti velmi, velmi opatrná. Docela mi stačí obyčejná slušnost.

protože se s ní chce vyspat? V tom případě, když ona s ním ne, tak by si tu útratu měla zatáhnout

Proč by měla zatáhnout útratu, když s ním pak nechce nic mít? Nemá s ním tam vůbec chodit.

V restauraci platí vždycky manžel,taky i komunikuje s personálem a vchází jako první.Někdy sice plati z dámské peněženky ,kterou jsem mu podala z mé kabelky,ale toto prostě obstarávají chlapi.Jinak nechápu pojem moje peníze tvoje peníze.Takto to je u lidí,kde má jeden pocit,že na toho druhého doplácí a škudlí si pro sebe.

já si myslím, že to "tohle obstarávají chlapi" se teď už posunulo někam jinam. Tedy že mohou, ale nemusí, a žádné faux pas to není. Já klidně nechám zaplatit manžela a jindy zas klidně zaplatím já, podle toho, kdo má u sebe zrovna víc peněz, ale ty peníze jsou stejně společné.

Jinak "moje peníze tvoje peníze" u manželů taky moc nechápu (ale někde to asi k oboustranné spokojenosti funguje), ale jiné je to u svobodných, kteří spolu chodí, a nejspíš komplikované v situaci "moje děti-tvoje děti".

chce ji přece získat - chce získat její náklonnost, její sympatie, příslib, že by vztah mohl pokračovat.....chce s ní ten čas ztrávit a okouzlit ji...to chce získat. Postel může časem taky přijít..kdo ví...chce , aby čas, který s ním tráví ona , byl příjemný i pro ni...já mám pocit,že žiju v nějaký jiný době, nebo co. To, co on chce od té dívky získat je nezaplatitelné a čím víc námahy ho to stojí, tím víc si dotyčné dívky považuje. Už to tak proste je.

ale chodili jsme do kina. Jednou jsem koupila lístky já, jednou on - jak jsme zrovna byli při penězích. Ale NANUKA nebo italskou sm ěs - kupoval vždycky ON.

a znovu se ptám: z jakého principu by měl platit jen muž? Že je to galantní? Fakt?
Když jsem se svým nynějším manželem teprve chodila, připadala bych si trapně, kdyby měl naši společnou útratu pokaždé platit jen on. Vydělávali jsme přece oba dva. Takže někdy platil on, někdy já, někdy jsme se na to společně složili.

Milenko, máte bod.

Petronilo, je-li chlapec opravdu tak super, zajisté mu má prosba docvakne, k něčemu můžem nenápadně navést ( už se směje mojí hlášce bojím se že poletí půllitr, bět to nejdřív okouknout), netrvám na otevření dveří od auta či odsunování židle, ale pustí-li sednout v MHD babičku sám a dobrovolně, má velikánské . Vždyť se přece chová tak jak vidí u sebe doma. A tak se i bude chovat ve své domácnosti k vám.

Voláme po emancipaci, ale zatím to vypadá, že se na ní odvolávají chlapi pouze v těhle věcech jako je placení v restauraci, noční služby atd., jinak se V Čechách o emancipaci moc mluvit nedá. Já osobně očekávám od partnera že v restauraci zaplatí účet, protože pokud mu nestojím aby zaplatil za limču tak to snad půjdu o dům dál. Naštěstí se mi to ještě nestalo.

ale pořád jsi mi ještě nevysvětlila, proč by to tak mělo být, že chlap platí za ženu. Ten oprávněný důvod ...
No, o jedné limonádě se tu asi nebavíme, ne?

tak se očekává, že to zaplatí. Když pozveš tzy jeho - platíš ty...co je na tom nejasného? Hostitel hostí - tudíž platí.....mně to přijde logický.

to je přece jasné? protože ji pozval. Když pozvu kamarádku na kafe, sestru na oběd, taky platím. Když se domluvíme s kamarádkou, že společně vyrazíme do kina, tak si každá platí svůj lístek - nebo já benzín a ona lístky a příště naopak. Když ji do kina pozvu jako dárek k narozkám, platím já. Jak to máš teda ty?
Když pozvu chlapa, což se mi teda ještě nepřihodilo, tak zaplatím, potíže by mi to nedělalo. Zveme občas na formální - pracovní kafe, oběd, taky platí kdo zve, čili klidně já. Doma to máme samozřejmě jinak, já řeknu "nechce se mi dneska vařit, zajedeme si na oběd?", on řekne "tak jo, moc se mi sice nechce, ale proč ne" - a pak to zaplatí :-)

jenže to je vlastně irelevantní příklad, u nás jsou společné peníze, ze kterých se to zaplatí, my si každý bereme stejnou částku pro osobní výdaje, ale z toho se společné útraty neplatí
takže nic
ale když jsme spolu chodili, zval na obědy večeře on, platil on, když jsem nadhodila, že bych si dala něco k pití nebo kafe, zašli jsme na kafe, zaplatil taky on, ale já ho zase pozvala občas na večeři doma uvařenou
Takže, jak to tu někdo už napsal, dokud systém vyhovuje oběma, je to správný systém.

pozvu-li já někoho - pak se očekává, že to taky zaplatím.Jdeme-li si s kamarádkou jen tak sednout na kafe, platíme si každá svou útratu. Pozvu-li kamarádku já (třeba za účelem nějaké oslavy) - platím já.Pozve-li někdo - kdokoli - mně, očekává se, že to zaplatí ten, kdo zve. Kdyby na to neměl, nebo to zaplatit nechtěl, tak mn ě nepozve - to je snad jasný.

Ale ty otázky, které zazněly pod článkem Vodoměrky, tak specifikovány nebyly. Přece si jde pár kolikrát sednou do restaurace, aniž by tam to výslovné pozvání zaznělo. Třeba ta druhá Vodoměrky otázka: "Když muž ženu loví, má za ni platit?" - to je přesně to, co se mi nelíbí. Abych hned na začátku vztahu měla mít pocit, že jsem za něco dlužná, že se tedy ode mě bude něco automaticky vyžadovat jako kompenzace.
Jinak u nás doma jsou peníze taky společné, ale o téhle situaci ani nemluvím. Měla jsem na mysli, když ti dva spolu začnou chodit anebo mají už partnerský vztah, ale žijí odděleně.

Zalezi na tom, zda lidi ziji ve spolecne domacnosti, ci kazdy sam a za sve a spolu zatim travi jen volny cas. Pak mi prijde trapne, aby partner platil za nas vsechny. Jine je, kdyz nas pozve. Jine je, kdyz jsem s nim sama, to plati vse za mne, ja mu zas na oplatku privezu nejakou buchtu ci neco jineho. Je to na dohode a nemusi se nad tim nikdo pohorsovat.

samečkové opiček nosí svým samičkám něco na zub...to je prostě příroda - tak když ji chce ulovit, tak ať se sakra snaží. Když se on jí nelíbí a nechce být ulovena - vždycky může odejít, aniž by pozřela sousto. Když tě nějakej chlap zve na večeři a ty vidíš, že tohoto dotyčného nechcweš - tak prostě řekneš, že nemůžeš, nebo z jiného důvodu na tu večeři nepůjdeš.To jako když ti koupí kytku, tak to vytáhneš šrajtofli a půlku mu zaplatíš? Prostě chce tě, pozval tě - tak to zaplatí, já pořád nechápu, co na tom nechápete. S chlapem se kterým do budoucna (byť krátkého) jaksi nepočítáš, prostě nikam nejdeš a tím odpadá bytí nebo nebytí vděčná. Ale jestliže tě ten dotyčnej dobejvá a tobě se líbí, že tě dobejvá zrovna tenhle, tzak ho nech ať dobejvá seč může. Čím víc na to vynaloží, a to jak peněz, tak energie, tak výmluvnosti, tak i osobního kouzla, o to víc si tě bude považovat. Nejsi přece žádná vykoúpávka , co si platí žigola. S manželem, nebo s dlouhodobější známostí je to jinak, tam se mlůžete na placení dohodnout. Ale co se s tebou má co dohadovat o placení cizí chlap, kterej tě ještě neulovil.

záleží na kontextu toho pozvání do restaurace. Když jsem byl mlád a nezkušen, taky jsem moc nechápal, co je významného na tom pozvat dívku na večeři do restaurace. Protože jsem znal jenom restaurace, kde byla svíčková za 12,50. Teprve mnohem později jsem pochopil, že také lze pozvat dívku do restaurace, kde cena večeře je rovna jejímu měsíčnímu příjmu. A to je ten případ, kdy musí platit ten kdo zve (a kdy také očekává, že dotyčná bude po večeři povolnější...)

"Když někdo toho druhého pozve... Ale ty otázky, které zazněly pod článkem Vodoměrky, tak specifikovány nebyly. "

Míšo, přesně tak.

Když někdo někoho výslovně pozve, tak to chápu stejně jako Alena a ostatní - že se sluší, aby za něho zaplatil. Ale stejně jako Ty nechápu, PROČ by měl být tím, kdo platí, vždy muž? A ani si nejsem moc jistá, kde je předmět sporu - vždyť i ostatní holky připouštějí, že platit mohou i ony (pokud zvou).

Nevím, možná je to tím, že mi nikdy nedělalo problém peníze si vydělat, a tak je nepovažuji za tak zásadní. Aleno - myslím, že zaplatit večeři (aspoň pro mě) není žádná taková námaha ani oběť, aby to na mě udělalo tak obrovský dojem (to k tomu, že dotyčný by se měl snažit). Ano, pokud mě chce někam dostat ON, tak se asi víc snažit bude, ve fázi chození už bychom se ale měli snažit oba. Dojem na mě udělá spíš jinými věcmi, které udělá jen tak "mimochodem" a kde se nedá předpokládat, že ten dojem chce zanechat vědomě (třeba tím, jak říká Neonka, že automaticky vyskočí, když do tramvaje přistoupí starší paní).

Takže ty peníze považuji jen za takový informativní indikátor - kdyby na první schůzce trval na tom, že budeme platit napůl, asi by mi to bylo taky divné, spíš bych si dokázala představit situaci, kdy se o účet symbolicky popereme.

pozval jenom ji, nebo i děti? Když je pozval všechny - platí za všechny. Když pozval - třeba na večeři ve dvou - jen ji - platí za ni. Jestli zaplatí jen za sebe - už se do společného bytu nedostane a sbalím mu věci - ať si jde hledat jinou nánu, která mu poskytne potravu, střechu nad hlavou, plný servis a ještžě za něj bude platit v restauraci - tůůůhle. To ji vyjde levněji, když bude bez něj>. Takovej chlap je totiž vyžírka, a máma která živí děti a splácí byt nemá na to, aby cpala prachy do nějakýho krkouna, kterej si myslí, že jí prokazuje laskavost, že s ní vůbec je. Prostě - Miluješ mě -miluj i mýho psa (tedy i moje děti). Takže - zvu-li celou rodinu - platím za celou rodinu. Neboť tím, že s touto rodinou sdílím domácnost - jsem i jejím členem. Jestli se mu to nelíbí - může kdykoli odejít.

jestliže mě někdo balí a pak si ode mne nechá zaplatit večeři na kterou mě pozval, pak už nebude mít šanci mi ukázat své další vynikající vlastnosti. Tím u mě skončil. Ne, že bych na tu večeři neměla - ale půjdu na ni až já budu chtít, kam já budu chtít a s kým budu chtít. Ato teda s tímhle krkavým vobejdou zcela určitě nebude. I kdyby dostal tři nobelovky za boj za mír.

platí muž - když zve žena - platí žena - co na tom pořád nechápeš????

Nepotřebuji, abych za sebe nechala platit chlapa. Myslím, že si vydělám dost a nepotřebuju se nikoho doprošovat, aby platil za mě. Ale určitě bych vzala za plus, kdyby se o to pokusil. Přesto bych asi svou útratu zaplatila sama. Nevím, proč by měl partner platit za mně a mé dítě, a nebo já za něho a za jeho děti z prvního manželství. Já si své peníze vydělám a taky si je utratím. A on ať si dělá to samé.

nemuzete se doma dohodnout, kdo mel zaplatit ten posledni ucet v restauraci?

kdy ziji spolu, plati pochopitelne muz za vsechny. Nevim, co je na tom nejasneho.

když s ním pak žiješ, tak jasně platíš svoje - tedy část jídla, elektřiny, práce, vody, plynu atd. atd....jak to ale vyúčtováváš svému partnerovi? Počítáš mu kolik sní, koli mista zabere? Jak dlouho se koumá na TV, kolkrát se koupe a kolikrát sprchuje...píšeš sito? nebo jak mu to prokazuješ - aby za sebe zaplatil. Sice možná vydělávat hodně - ale chlapa financovat přece nebudeš..nebo jo?

když on k tobě přivede svoje děti - dejme tomu na víkend - musí ti napřed zaplatit za to co snědí a za propud, plyn, vodu, teplo atd, které spotřebují - řeklas přece, že nebudeš za jeho děti nic platit. Jenom mi vysvětli, jak to propočítáváš, aby to bylo spravedlivý.

a pokud pozve i mé dvě děti z prvního manželství nebo maminku, tak platí i za ně a jejich partnery. Někdy zaplatím i já, ale je to šumák, máme stejně společné peníze, takže to jde stejně z jedné kasy. Tak nějak jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, prostě platí ten kdo zve, pokud jsem pozvaná, předpokládám, že ten druhý platí, ale příště zvu naoplátku já a platím to já (u kamarádů a kamarádek). Funguje to tak u nás leta a dobře. Fakt je, že bych nevešla do restaurace, pokud bych neměla v peněžence případně na svou útratu. Pokud se dohodneme, že někam jdeme společně s přáteli, tak si každý zaplatí své, připadá mi to logické.
Ale pokud by mi muž na schůzce řekl, ať zaplatím, nebo mi v restauraci řekl, ať zaplatím za své děti, tak je to naše poslední rande. Neptřebuji chodit do drahých restaurací, ale pokud mi začne už na začátku počítat kolik dá za mé kafe....tak jak to pak bude dál???
Bože snad ještě ta galantnost nevymřela??? Nebo mám kolem sebe vzácné exempláře galantních mužů.

já se asi špatně vyjádřila, sorry - to, že kdo zve, ten platí, chápeme asi stejně (ten, kdo by mě pozval a pak chtěl, abych platila já, by mi taky přišel divnej), ale chtěla jsem tím říct, že nevidím důvod, proč by zvát (a tudíž platit) měl vždycky jen chlap.

Jinak to vnímám podobně jako Inka - taky bych asi nešla do restaurace, kdybych neměla v peněžence na svou útratu, a to placení na střídačku mi přijde jako nejlepší řešení.

"chlapa financovat přece nebudeš" - no ale vem si to obráceně, z jakého titulu bych po něm měla chtít, aby financoval on mě?

Pokládala bych za trestuhodné, kdyby se jeden "jen" vezl a nechal živit. Kdokoli z obou. Takže pěkně fifty fifty (samozřejmě přibližně)

já to, co popisuješ, nepovažuji za galantnost (tou bych chápala to, že by se dotyčný snažil za mě platit vždy a za všech okolností), ale za normální slušnost. Když zve do restaurace ženu i s dětmi, tak platí i za ně, když tam jdou jen tak bez pozvání z té či oné strany, tak je myslím na té ženě, aby vytáhla peněženku (a na jeho úvaze, jestli bude chtít udělat gesto a zatáhnout to za všechny). Situace, kdy pozve jen ji a ona si tam přivede i děti by za normálních nekatastrofických okolností vůbec neměla nastat.

Ale kdysi jsem na jednom serveru četla plky člověka, který se chtěl seznámit s nějakou ženou, tak odpovídal na inzeráty, chodil s nimi do restaurací a rozčiloval se, že by měl za ně platit kafe. Tak to mi hlava taky nebrala.

když pozve on tebe - platí on, pak zas pozveš ty jeho - platíš ty...jasný!!!! kde v tom vidíš nějaký vydržování???? Jo a s tím financování jsem to myslela tak, že pokud žijete pohromadě - v tvém bytě -platíš tedy všecko ty???? A taky pracuješ pro něj zadarmo? Prací nemyslím soulouž, nýbrž vaření, úklid, praní, žehlení, atd. atd. Pokud ovšem naq tyto věci nemáš personál o jehož financování se dělíte fifty fifty. Jestliže chlap u tebe bydlí prakticky zadarmo a krmíš ho taky zadarmo - pak ho financuješ - je mi líto. Ale financuješ. A jak to tedy úpropočítáváš, aby to bylo fifty fifty.? On ti dá možná na činži a na jídlo - ale všechno ostatní tedy děláš zadarmo? Nebo jak mu to vyúčtováváš, abyste si nebyli nic dlužni. Pokud mu práci poskytuješ zdrama..financuješ ho. Hrdost ti asi nedovolí, aby ses vezla - tak jo - radši povezeš ty jeho. To je tvůj problém nakonec. Ale - když MNĚ někdo něškm pozve - TAK TO TAKY ZAPLATÍ!!! Když pozvu já, zaplatím já. A nevidím na tom nic špatnýho. Koncem srpna jsem pozvána na oslavu narozenin do domu snoubenky mého syna. Jede se mnou i můj muž - který s mým synem nijak spřízněný není. Já teď 14 dní hlídám jejich pejska, protože oni jedou na hory na dva týdny a nemají ho kam dát. Takže - podle tebe - mám já si psát kolikrát jsem šla s pejskem čůrat, kolikrát papal a kolik...abych třeba na oslavě nesežrala víc chlebíčků, než co prožral pes? A co můj muž - má si ty chlebíčky zacvakat? Jako aby to bylo spúravedlivý a nnikdo se "nevezl"?

Jeho děti nebydlí u nás, ale s matkou, takže to nemusím propočítávat.

ježíš, teď si připadám, že neumím česky já

"když pozve on tebe - platí on, pak zas pozveš ty jeho - platíš ty...jasný!!!! " - no jasně že jasný, kde je problém?

"kde v tom vidíš nějaký vydržování???? " já jsem psala o nějakým vydržování?

A to s tím bytem - přece můžete bydlet nejen v jejím, ale i v jeho bytě. Třeba. Když jsme spolu s manželem ještě jen chodili (a bydleli) tak byt byl sice můj, ale o úklid, žehlení a praní jsme se dělili a vaření leželo spíš na manželovi (je to jeho hobby). Takže ani řeči o tom, že bych "na něj v domácnosti pracovala" O finance jsme se nějak dělili - jak přesně, to už si nepamatuju, ale asi uspokojivě, když mi to vyhovovalo A určitě jsem nepočítala, jestli jsem náhodou nedala do domácnosti o trochu víc než on (asi by mi taková situace vyhovovala víc než obráceně).

každý jsme jiný - mně by MNOHEM víc než ty prachy vadilo, kdybych měla sama dělat ty domácí práce, u kterých Ty jako naprostou samozřejmost předpokládáš, že je jako ženská dělat budu.

Navíc i kdyby to bylo opravdu tak klasicky rozdělené, tak nezapomínáš do toho započítat práce, které by v bytě, domě, na autě odvedl zas on?

Ten příklad s Tvým synem je naprosto v pořádku a tak bych to udělala taky - přeci jsem nikde nepsala, že by si to měli navzájem vyúčtovat do posledního puntíku, jen to, že by se nikdo neměl převážně "vézt".

jak se chodí do hospody bez pozvání té či oné strany? To jako že jdou po ulici a najednou jeden udělá frk a zaleze do hospody a ti ostatní ho automaticky následují? My většinou, když už někam jdeme, tak prostě řekneme: Nezajdeme na večeři? Neskočíme na pivko, na kafe? A to je přece pozvání. No a neumím si představit, že když teda řekne: Dnes jdeme na oběd, tak jak by se to pozvání mohlo týkat jen mě a ne mých dětí, nebo by měl říct: Jdeme na oběd, ale bez dětí? No to bych asi těžko rozdýchávala. Ale naštěstí ten můj by nic takového neudělal. Mě by bylo navýsost trapné nechat děcka doma bez obědu a jít si s ním.

já tedy nevím, ale "nezajdeme na oběd" rozhodně jako pozvání nevnímám. "Mohu tě/vás pozvat na oběd" ano.

Jinak aby měl člověk strach říct "nezajdeme na oběd" v partě pěti kamarádů, aby si pak nemysleli, že to všechno zatáhne

ale tady se mluví o muži a ženě, partnerech a ne partě deseti kamarádů. A to je přece něco jiného.

jde-li skutečně o pozvání, pak by se IMHO mělo týkat Tebe i Tvých dětí. Ale asi se lišíme v názoru na tom, co je vlastně pozvání.

Takhle by ten dotyčný musel být někdy radši hlady, protože by neměl žádnou šanci navrhnout oběd, pokud by náhodou v peněžence měl jen na guláš pro jednoho.

hele,ale to je snad jasné, že kdyby na to neměli, tak by nešli do restaurace, ale uvařili by doma krupičnou kaši nebo brambory s cibulkou. A o tom by snad jeho žena věděla, takže by uvařila doma a nenutila, aby ji ten její pozval do restaurace na drahý oběd.

no ale v tom případě snad mají společné finance a pak už je otázka "kdo to platí" poněkud bezpředmětná. Ne?

když mě "lovil", tak mě zval a vždy platil (a to mi ještě téměř vždy donesl krásnou kytici), pokud bych tenkrát chtěla platit já, moc bych ho urazila. Pokud jdeme do restaurace vždy víme kdo tam jde s námi. Když Tě někdo pozve je snad jasný, že bez jeho souhlasu tam nedotáhneš půl familie. Když pozveme manželovi rodiče do Čech na dovolenou, tak je jasný, že vše platíme. A když jsme pozvaní k nim je to zase obráceně. Ale vždy dovezu nějaké dárky a zaplatím nějaký ten nákup.
A pokud bych cítila z pozvání nějakého muže, že on si myslí, že on zaplatí a já mu pak dám, tak na véču ani nejdu. Zase rozumně. Ale že bych musela dokazovat nějakému chlapovi, že na svou večeři vždy a za každých okolností mám to zas nemusím (ale mám v peněžence vždy).

přesně takhle jsem to myslela - asi to řžíkám nějak blbě, nebo co.

...jak by řekl Milouš Jakeš. Bejvávalo líp. Muž a žena někam jdou, muž platí. Jasný, jednoduchý, snadno zapamatovatelný.

Jenže doba vymknuta z kloubů šílí a emancipace (ať už to slovo znamená cokoliv) nám pokročila. Naštěstí se ještě najdou ženský, který:
- se při vstupu do vinárny nesápou první po klice u dveří
- vědí, kdo jde první do schodů a kdo ze schodů
- když jim někdo dolije víno a pomůže do kabátu, to neberou jako pokus o opití a znásilnění
- nevystavují muže trapným situacím při placení a raději se revanšují jinak...a pečou výbornej štrůdl :-)

hezky (lepsi by byl smajlik se zdvizenym palcem, ale neni tu, neni...)

když já děsně nerada peču ale nějak se revanšovat musím, ne

S mojí milou a s mejma dětma často do hospody zajdeme. A velmi často tomu nepředchází "pozvání" - prostě dostaneme hlad, nechceme žrát rohlíky ani se nám nechce vařit, tak jdeme do hospy. Nejni přitom vůbec jasný, kdo koho "pozval". A taky to nejni důležitý. Když dojídáme poslední sousto, většinou si vzájemně nabídneme: Můžu vás dnes pozvat? A nechceš, abych dnes pozval(a) já vás? Ten, kdo má zrovna v danou chvíli hloubějc do kapsy (dnes spíš moje milá, ale byly doby, kdy vydělávala víc ona), má tak možnost s úsměvem poděkovat: To by od tebe bylo hezký - a vše je vyřešeno. Nikdo se necejtí zneužívanej, vydržovanej, ani jinak blbě. A ten, kdo platí, platí samozřejmě i za děti. I když nejsou jeho "biologický" - za to voni nemůžou. Nevidím jedinej důvod, proč by v době, kdy ženský vydělávaj krásný prachy, měl automaticky platit jen a pouze chlap. Chlap by měl placení nabídnout, to je galantní. Ale sebevědomá a vydělávající žena, která není závislou vyžírkou, by měla čas vod času to placení odmítnout a vzít to na sebe.
P.S. Celý moje plkání se vztahuje na partnery, který mají oddělený finance a nežijou spolu pod jednou střechou. Pokud spolu lidi žijou jako jedna rodina, zdá se mi jako nejlepší model "všechny prachy na jedný hromadě" - pak je diskuse vo tom, kdo platí, bezpředmětná - formálně může platit taťka, nicméně stejně jde vo společný peníze.

jo,tak tohle se mi líbí

bývala jsem taková žena, protože mi přišlo přirozený, že když mě muž pozve na kávu a chce se se mnou seznámit (a je tam přirozeně riziko, že z toho po té kávě další pokračování nebude, protože jiskra nepřeskočí), tak za mě zaplatí. Teď už to nedovolím, protože mě zkušenosti s takto "galantními" muži vyučili.

protože považuji za zcela přirozené, že pokud mě muž pozve do restaurace tak platí on, on vchází první, podrží dveře, pomůže mi z kabátu, odsune židli,... A zaplatí. Pokud by se nechoval galantně, tak by žádné příště nebylo. Nesnáším chlapy, kterým galantnost nic neříká. A vedu tak i svoje syny. Jeden příklad - mladší syn je ještě školák, bude mu 18, ale když jde někam s přítelkyní, vždy platí on z peněz, které si vydělá na brigádě. A není to jen proto, že přítelkyně je mladší, neboť i ona si vydělává na brigádě. Pro něj je čest ji někam vzít, zaplatit za ni, donést jí kytku, nebo jinou pozornost. A tak by to mělo být.
Ženy, které si úzkostlivě vše zaplatí, nevyžadují galantnost, pozornost, jsou fakt babochlapi. V tom zcela souhlasím s Alenou P.

že by se mělo rozlišovat "potřebujeme se někde něčeho najíst" a pozvání společenské. To co uvádí Krakonoš je jasně první případ a otázka kdo co zaplatí je pouze technická. U pozvání společenského pak ovšem vyvstává otázka: jak mám sakra poznat, jestli je to typ "saffron" nebo typ "Myška"

zeptat se jako krakonoš :-)

"můžu být za gentlemana a pozvat tě, nebo budeš trvat na odděleném účtu?" - když to bude vlídným tónem, bez ironie a s úsměvem, tak se normální dospělá dáma neurazí a dá vědět

tak to je přesně to, o čem mluvím.
Jinak odsouvání židle mě nijak zvlášť nebere, to zvládnu sama. Mně to spadá někam do první republiky, ale dobrá, když to někomu dělá dobře...
Minulý víkend jsme byli na trampu s téměř dvacetikilovým báglem na zádech a měli jsme vylézt na docela dost příkrou skálu. Když jsem na jejím úpatí řekla, že to s tou zátěží asi nezvládnu, tak si manžel hodil můj batoh na záda a nahoru mi ho vynesl. Tak TOHLE je galantnost podle mého gusta.

Vynesení batohu, nesení tašky s nákupem, odsunutí židle, podržení dveří,... Pokud to v tom chlapovi není, tak Ti sotva vezme batoh.

ale my jsme s Myškou stejné typy. Ani nevíš, jak mě mrzí, že si nemůžu galantnost mužů vychutnávat jako dřív (bez té výstražné kontrolky v hlavě) - protože je to přesně to, co se mi na mužích líbilo. Pro všechny, kteří by za tím hledali jiné významy- vychutnávat nemyslím zneužívat - nedělá mi problém někoho pozvat nebo zaplatit útratu. Také jsem ráda a poděkuju za podržení dveří apod galantnosti.....jen u toho placení mám tak špatné zkušenosti, že už jsem si slíbila, že nedovolím, abych se do podobných situací dostala - tzn. mužské úvahy typu investoval jsem do Tebe a chci svoji investici zúročit. Stalo se mi to vícekrát...tak jak se v tom mám vyznat??

ale od dob první republiky se trochu změnil styl života a s ním i společenská pravidla.

Například: vyžaduješ, aby Ti muž pomáhal do kabátu jen v divadle (do kterého se průměrný člověk přece jen nedostane denně), nebo aby Ti pomáhal každý den i do bundy, když jdete do práce? A co v práci, když si svlékáš bundu nebo kabát, očekáváš, že přiskočí nějaký galantní kolega a pomůže Ti s tím? A co nástup do auta, čekáš, že pán vždy oběhne auto a přidrží Ti dveře vzadu vpravo?

IMHO se některé zvyky prostě přežily tím, že by to bylo za současného stavu strašně nepraktické (viz to svlékání v práci, otvírání dveří auta v době, kdy se používá jako běžný dopravní prostředek, přisunování židle v restauraci - s tím jsem se setkala jen jednou u opravdu starého pána).

Myslím, že ten batoh Ti klidně může vzít i kluk, který by Ti neodsunul tu židli.

muže k ní musí někdo vychovat. Někomu se to bude zdát divné, ale já kluky cíleně vedu k tomu, aby galantní byli. Samozřejmě že pokud to jinak nejde, vynesu dvacetikilový pytel granulí k nám do čtvrtého patra sama, ale proč bych to dělala?

On podrží židli, pak zase ona podrží jemu. Tomu se říká reciprocita. Vždyť je to tak prosté!

"Nevidím jedinej důvod, proč by v době, kdy ženský vydělávaj krásný prachy, měl automaticky platit jen a pouze chlap. Chlap by měl placení nabídnout, to je galantní. Ale sebevědomá a vydělávající žena, která není závislou vyžírkou, by měla čas vod času to placení odmítnout a vzít to na sebe." tak s tímhle souhlasím (včera jsme se shodli s manželem, že bychom oba při dlouhotrvajícím vztahu upřenostňovali pravidelné střídání).

Ale všechno souvisí se vším a záleží na zbytku života těch zúčastněných - pokud dotyčná poskytuje pravidelně zdarma servis o jakém píše Alena, tak je to zas trochu někde jinde.

Důsledné podsouvání peněženky v restauraci (aby vždy "platil chlap") považuju za úsměvný přežitek.

Kabát - divadlo, kino, restaurace, návštěva, tam jo, ale v běžném životě jistě ne, stejně tak odsunutí židle, jsou situace, kdy se to hodí, a situace, kdy by to působilo divně. A zcela jistě ne v práci - směji se při představě kolegů . Ani nevyžaduji otevření dveří auta, i když pokud se tak stane, je to milé.
Jinak galantnost první republiky se mi líbí, ale stojím oběma nohama na zemi.
Poznala jsem dost chlapů, kteří působí dojmem, že o základní slušnosti, natož o galantnosti, v životě neslyšeli. Takoví se mi protiví, i kdyby měli fůru jiných kvalit.

ale tam to bývá opravdu spíš o té základní slušnosti. A její nedostatek se mi také protiví.

Viděla bych to asi takhle - bohatě mi stačí, pokud se ke mně pán chová tak, jak by se podle pravidel slušné výchovy choval k jinému pánovi. Pokud tam bude něco navíc (třeba ten kabát), tak to potěší, ale není to podmínka. Asi budu ten babochlap

že jsem byla nucena zaujmout nejen svou roli matky ale do jisté míry i mužskou roli v rodině, musela jsem si poradit, být samostatná. Jsem hrdá na to, že jsem to zvládla, a že stále zvládám samostatný život. A proto si tu galantnost asi dokážu užít.

Tak nějak nechápu, proč se vede tak sáhodlouhá debata o něčem, co mi připadá jako naprostá samozřejmost.
Etiketa je jednou daná a kdo nechce vypadat jako buran, měl by ji dodržovat.
http://chovani.unas.cz/

jak jsme s dětmi jezdívali na dovolené do Bulharska. Tam jsem celý tři neděle tonula v slzách, protože tam je normální, že vcházítel-li, muž vám podrží dveře, vezme vám tašku, nesete-li nějakou, sedáte-li si, podrží vám židli, když se sedí u stolu, doleje vám so skliničky limonádku, když vycházíte třeba z krámu - nejen že tam nevrazí a neodkopne vás, jak je u nás běžným zvykem, ale počká až vyjdete a podrží vám dveře. Dělaj to i starý dědečkové na vesnicích...mají to prostě zažitý. Na trhu vám dědek naskládá opatrně rajčata do pytlíku a nandá vám je do tašky. V restauraci vás číšník obslouží s úsměvem /a to přesto, že s sebou máte děti/ a doporučí vám jídlo, které jste třeba ještě nejedli, řekne vám z čeho se to skládá a co si k tomu objednat k pití, popř. vám přinese ještě kousek nějakého ovoce na ochutnání - a nepovažuje vás za "blbýho cizince" - nýbrž za hosta a tak se k vám i chová. Jednou jsme jeli busem doBurgasu a Mirkovi se udělalo špatně, pozvracel se a museli jsme si vystoupit. Bylo to ještě asi tři kilometry. No a jel kolem úplně cizí pán. Zastavil, zeptal se co se stalo - pak nás naložil a do toho Burgasu odvezl. Jájsem slzela celý tři neděle a když jsem se vrátila, treprve jsem viděla, jaký tu žijou strašlivý burani a fakt jsem se styděla, když pak moji známí, přijeli na návštěvu ke mně. A teď je to ještě horší, protože ty vohrábla, co nám vládnou a co se pořád předvádějí na obrazovce, rozhodně chování našich pánů nevylepší.

U JArdova komentáře jsem tedy vyprskla smíchy, Davidův odkaz na článek prolistovala,
i ostatní pánové byli dnes docela věcní a vtipní.
Jako žena za sebe mohu dodat jediné - v restauraci za sebe klidně nechám platit, neb se studenty již dávno nikam nechodím. Nerozebírám to, nemám pocit pijavice, nic takového.

Ne, že bych měla až tak bohaté randící zkušenosti, ale z toho mála, co mám, činím závěr, že ochota muže platit na prvních několika schůzkách hodně byla přímoúměrná opravdovosti jeho zájmu o mou osobu. Pokud se zdráhal platit, pak obvykle moc zájem neměl anebo to byl od přirození :-) krkoun a lakomec a ty já teda nee. Něco jiného je na někom parazitovat, to by se zase měli naučit rozlišovat chlapi. Je zase na ženě, kolik laskavostí přijme - neměla by přijímat víc než je schopná oplatit - je jasné, že pokud chlap hodně tlačí na pilu a hraje haura, asi od toho taky něco očekává, má-li smůlu, takové "dary" nepřijímám. Ale někteří lidi se s timto talentem odhadu nenarodí a ani nejsou schopni se ho naucit...
Reciprocita je těžká věc. Hodně lidí počítá pomalu na halíře (nejsem ten případ), obvykle je to na nich vidět. Takže by pak měli například problém s tím, když jednou muž pozve ženu do kina (lístek v hodnotě 150 Kč - dnes běžná cena :-) ) a když potom žena pozve muže na něco k pití (v hodnotě do 100,- Kč). Někomu to nemusí případat dostatečně reciproční, někdy je těžké určit, jestli se dotyčná osoba záměrně nepřihlašuje k placení méně rozpočtově náročných akcí... :-) Stejně musí zvítězit zdravý rozum. A posouzení, jak jsem si stála, ukazuje nakonec stejně až určitý časový odstup.

trvat na některejch přežitcích, který dnes nemají opodstatnění. Votvírání dvéří vod auta mělo smysl v době, kdy votevřít ten zavolejovanej krám nebylo vůbec jednoduchý (a žena byla navlečena do róby, která jí nedovolila se ke klice bez úhony ani přiblížit) - vobíhání nablejskaný limuzíny s centrálem, jejíž dveře otevře lehce batole, působí komicky. Totéž platí o pomáhání do "kabátu". Jen výjimečně má na sobě moje polovička něco, do čeho by se dalo aspoň trochu pomoct - pak tak učiním . Jiný je to s dveřma - debilní a těžký dvéře se budou zřejmě projektovat a vyrábět i ve 3. tisíciletí, takže dvéře otevřu a podržím - i chlapovi, protože pustit je rovnalo by se často pokusu o těžký ublížení na zdraví.
No a konečně k Alenině pláči nad Bulharskem. Víš, Alenko, moc dáš na povrchní dojem. S Bulharkou jsem žil a znám myšlení jejích soukmenovců dost dobře. Jedna věc je vnější - galantní - chování, druhá (a zcela jiná) věc je to, co si bulharskej chlapík dovopravdy myslí vo ženách, myslím, že by se ti to tak ouplně nelíbilo, i když nevylučuju, že i to by bylo důvodem k slzám . No a co se tejče chování českýho personálu v hospodách, máš samozřejmě (polo)pravdu: Stejně, jako tebe iritujou hnusní a neochotní pinglové, mě lezou krkem (s výskytem možná ještě větším, bo feminizace týhle profese je zřejmá) otrávený neochotný čůzy v roli servírky. Dostala ses od mužský galantnosti mimo téma, a sice k zoufalý, opravdu zoufalý úrovni českýho "pohostinství" (opět jsem se vrátil z cizí země a srovnání mám bolestně čerstvý).
No a nakonec ještě k onomu podávání dámský peněženky pod stolem do rukou "platícího" chlapa. Zdálo by se, že jde o podobnej přežitek, jako ono otvírání dveří vozu. Leč setkali jsme se několikrát, když platila partnerka, se soucitnejma pohledama personálu směrem k ní a pohrdavejma směrem ke mně, což nám vskutku nepřišlo jako příjemný zakončení voběda, takže si peněženku taky v tomhle případě předáváme. Že se nám to jinde než v Česku nestalo, nemusím asi ani dodávat.

Tam jde vo hru, potenciální milenci si před sebou načechrávaj péři, aby se ukázali a zaujali. Dělaj to tak všichni boží tvorové. Tahle hra má svoje nepsaný pravidla a tady je zaplacení outraty chlapem zcela samozřejmou součástí namlouvací hry. Blb, kterej to nechápe nebo se to snaží ignorovat či měnit, většinou ostrouhá a dobře mu tak. Ke galantnosti, nebo taky prostě k sociální inteligenci, patří povědomí vo tom, co se kdy, kde a v jaký fázi vztahu hodí a co je trapný.

Přesně to jsem chtěla napsat.
Na druhou stranu, běda těm chlapům, kteří si peří natřásají bez ohledu na svou reálnou finanční situaci.
Později je to asi na domluvě a souvisí to s celkovým uspořádáním financí. Což se obávám je poněkud složitější (a jiné) téma.

tuhle jsem šla, táhla nákuop a roztrhl se mi opytlík s jablky a tato se rozkutálela po chodníku. No a co se nestalo - proti mě šel můj vrstevník (tedy čerství šdedesátník s nějakou blondýnou - a jestli čekáš, že mi pomohl sbírat - tak nikolikerověk - začal poskakovat po chodníku a hrát s jablky "fotbal" - aby tý blondýně ukázal jak je mladej. Je běžným jevem, že vycházím z obchodu a proti mě tam vrazí chlap, který nejenže nepočká až vyjdu ale vrazí dovnitř a odkopne mě ...když to jde dobře, tak si ode mě nechá podržet dveře. Dobrý co? Ty nejsi ženská, tak takovýhle věci nevidíš, ale já jo>. Běžný je že jdu ven, chci otevřít dveře, přičemž gentlemanovi za mnou se zdá, že jdu příliš pomalu, předběhne mě, projde a ty dveře na mě hodí. Když mi já náhodou podrží - tak mám půl roku o čem mluvit. Dobře jsem teď stará bába. ale vždycky jsem nebyla. Jednou jsem nesla prádlo z mandlu. Byl toho obrovskej a těžkej balík a já to nemohla rukama obejmout a taki jsem si ho dala po způsobu afričanek ha hlavu a takto ho nesla z Jungmannky do Vodičkový. Za tu dobu jsem dostala šest různě finančně odstupˇnovaných nemravných návrhů od šesti různých pánů--- RODILEJCH ČECHŮ!!!!! --- ale ANI JEDNOHO NENAPADLO, ŽE BY MI S TÍM BALÍKEM MOHLI POMOCI. a věř mi, že tenkrát, kdyby to udělal jeden jedinej, tak jsem mu zajisté podlehla - i bez večeře a podobně. Mně je srdečně fuk, co si ty Bulhaři myslej o ženskejch. Fakt je, že MNĚ!!! to nikdo najevo nedal a všichni se ke mn ě chovali tak - jak v této zemi ještě nikdo.O úrovni pohostinství v této zemi vůbec nemluvím.

čerstvý....

"Tuhle jsem šla a táhla nákup..."
Tak já vidím první problém už v tom, že jsi to ty, kdo táhne nákup. Proč ho netáhne tvůj manžel, když už je řeč o té galantnosti?

Jinak bych to neviděla zase až tak černě. Sice se naskýtají mezi českými muži určití burani par excellence, ale že by se tak chovali všichni? Nemám tu zkušenost.
V pohostinství bych řekla, že to taky není tak jednoznačné. My prostě chodíme do restaurací, ve kterých se k nám chovají slušně. Je pravdou, že v jiným městech nemůžeme nikdy dopředu vědět, jaký tam bude personál, ale zrovna tuhle neděli jsme navštívili restauraci Šupina v Třeboni a mladá servírka byla velice milá a úslužná. Na závěr se nás zeptala, zda nám chutnalo a jestli bylo vše v pořádku. Takže slečně nemám absolutně co vytknout.

byl můj muž v nemocnici, dávali mu pacemaker, nehledě k tomu, že ne pokaždé se mnou můj muž na nákup jede do Prahy. Táhla jsem kočičí konzervy a nějakou zeleninu a ovoce a prostě to bylo těžký. Netáhla jsem to daleko, jen od Alberta na Smíchově k tramvaji.Tedy pár metrů. Dojedu pak busem domů a muž mi obvykle jde naproti a nákup mi odnese. Jo v Třeboni jste měli kliku. Pravda je ovšem, že takové restaurace jsou spíš vyjímečné.

A nemůžu se zbavit dojmu, že tomu nahrávají i ženy typu "sama si vydělávám, sama si platím, sama si držím dveře". Tím dávají signál, že o pozornosti muže nestojí, že jimi až pohrdají. A muži? Ti na to rádi přistoupí, vždyť je to tak pohodlnější, ne...

jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...taky se ráda dávám někdy rozmazlovat. Jindy řeším záležitosti sama a rázně. Jak kdy.

ale zatím jsem nepotkala a neviděla ženu, která by negativně reagovala na podržení dveří nebo jinou vstřícně nabídnutou galantnost. Dokonce si ženy i sedaly, když jim muži občas v narvaném autobuse uvolní místo, což bylo sice jen v pár případech, ale nereagovaly nijak negativně. Sice se o takových ženách píše a mluví, ale v reálu je znáte?? Spíš než oblíbená konfrontace žena X muž je to o slušném vychování na obou stranách - pokud jsem buran/ka a neumím nabídnout ani s díky přijmout nabízené, je to spíše o výchově - člověk k tomu nebyl veden (muž i žena).

Stačí pozorně přečíst všechny příspěvky tu a na tématu o ukradeném synovi...

re ta galantnost - já taky neznám žádnou ženu, která by se zamračila na podržení dveří či puštění v autobuse. Problém vidím spíš v tom, co psala nahoře saffron - galantnost bez postranních úmyslů potěší (a s úsměvem na ni zareaguji), ale "galantnost" s postranními úmysly je slizká a je mnohem horší než neudělat nic. A věřte, že se to pozná.

S prvními randety s Krakonošem taky souhlasím.

Měla jsem příbuzného, velmi starého pána, vychovaného za první republiky a k ženám velmi galantního. Považoval za samozřejmé, že bude za ženy vždy platit, pomáhat do kabátu, prostě klasika. Jelikož byl dlouhá léta rozveden, měl nějaké ty přítelkyně. A říkal, že jen jedna jediná z nich toho nezneužívala a byla velkorysá. Tím myslel třeba to, že mu uvařila do kastrůlku oběd a donesla mu ho do práce. Ty ostatní zřejmě považovaly to, že on je bude obskakovat a hostit, za naprostou samozřejmost, kterou netřeba nijak kompenzovat.

Takže jako tenhle model ženy bych taky nerada dopadla . Přišlo by mi to vůči tomu chlapovi nefér. A protože oběd do kastrůlku není můj styl, zdálo by se mi mnohem pohodlnější občas se nechat pozvat a občas na revanš pozvat.

Kdo zve - ten platí! Pozve on tebe...platí on. Na oplátku pozveš ty jeho - platíš ty. Od začátku neříkám nic jiného.

šak já taky ne

Tak o čem se tady vlastně hádáme?

se hádáme?

O tom kastrůlku?

že se sluší, aby platil vždy chlap a žena mu to kompenzovala nějak jinak (nemyslím sex, ale třeba praní, vaření). A to je model, který bych pro sebe nechtěla, protože je pro mě pohodlnější vydělat ty prachy než pořád prát a vařit

Nebo se pletu?

kdo zve ten platí, a ikdyž třebas nadhodím já, že jsme dlouho nikde nebyli poobědvat, partner vždy zaplatí. Příklad: já mám narozeniny, pozvu partnera na večeři, počítám s tím, že platím já. Dovečeříme, dojde na placení,ke kterému se hrnu, zastaví mě a řekne, že to zaplatí. A pozor, to není moje vyčůranost, ale asi jeho ješitnost a já se s ním v restauraci přetahovat nebudu. K uvedeným příspěvkům, vedeme společnou domácnost, kde domácí práce obstarávám já.Já mu za to vykrmím králiky. Třeba.

pěkně jsi se vyhnula tomu zmíněnému sexu

proč provádět nějaké trapné tanečky kvůli buranskému pinglovi? Ať se kouká jak chce, a když se bude koukat moc nápadně, tak nedostane spropitné

zdravím Milenku, která má opálenou prdelku

to by přeci mělo být oboustranné potěšení (takže fifty fifty, dej fem ten fek) a když není, stejně to penězi nedorovnáš

Platí proto, že je chlap. tak jako drží dveře, odsouvá židli atd,. patří to k dobrému vychování. Nesnáším, když se chlap neumí chovat. První si třeba sedne, vezme si jídelák a laškuje se servírkou, nakonec otálí s placením.

pak zřejmě ve tvým případě dochází k naplnění onoho: Potkáváme se s tím, co sami vysíláme. Nedovedu si představit nikoho ze svejch kámošů, kterak čutne do jabka bábě z pytlíku vypadnuvšího. Popisuješ jev extrémní, nikoli typickej. Pokud se s ním setkáváš tak často, že ho jako typickej vnímáš, je to divný.
Pro Míšu: Pro nás je hlavní prioritou kvalita jídla. Protože zde na maloměstě a okolních maloměstech je průnik množin "výtečný jídlo" a "skvělá obsluha" téměř prázdnej, občas se nevyhneme ústupku a jsme nucený jít tam, kde sice skvěle válí kuchař, ale obsluha je v lepším případě průměrná. Ale ani v Praze to není tak úplně jednoduchý, máme třeba velice v oblibě kuchyni pizzerie Detaillo v paláci Flora. To, co tam předvádí obsluhující personál, je ovšem něco tak neuvěřitelnýho, že začínáme zvažovat, jestli se s těma jejich dobrotkama nadobro nerozloučíme. A dalo by se pokračovat... Jistě, leccos pramení z mojí neochoty dát za večeři čtyřcifernou částku, takže jsem ochuzenej o zkušenosti z návštěvy opravdu špičkovejch podniků. Problém je, že v cizině se na vstřícnost spojenou s kulinářským zážitkem můžu spolehnout i ve zcela lidovejch zařízeních.

tuhle jsme jeli v DC metrem, ja evidentne tehotna a myslite, ze me nekdo pustil sednout? Podivali se, zhodnotili bricho a sedeli dal. Ja jsem to sice nepotrebovala, prozivam tehotenstvi dobre a celkem nic mi nechybi, ale muj manzel byl dost znechucen.

A kdyz jeste nemel dalkovy ovladac dveri u auta, tak mi manzel pravidelne chodil otevirat dvere jako prvni, i kdyz mohl jit na svou stranu, odemknout a cvaknout cudliem a otevrit zbytek dveri, delal to z me strany, abych si mohla sednout prvni. Moc hezke a mile, i kdyz se to muze nekomu zdat staromodni.

"Platí proto, že je chlap."
Tak to neberu. To by pak zrovna tak mohlo platit, že všechny domácí práce dělá ženská, protože je ženská. A že to patří k dobrému vychování každé budoucí hospodyňky.

ale ten chlap viditelně chtěl té blondýně předvést jak je mladej a šikovnej...no prostě sranda - kopnul si do jabka. Stalo se mi tohle konktrétně než jednou, ale můžu ti říct, že jsem se držela, aych ho pro změnu nekopla já někam jinam.

Jak chceš, ale domácí práce bych do toho netahala. Spíš tohle: Chlaúp nosí ženě květiny a né žena jemu. Tak tak to vidím i stim placením.

na oběd a předběhli nás dva mladí perspektivní flexibilové, prošli dveřmi těsně před námi - a jako by nás neviděli - prostě ty dveře pustil a hodili je na nás. A tohle je v naší zemi bežný jev a nestěžuju si na to jen já.Občas se něco povede. V metru jsou hned u vchodu místa pro invalidy. Tuhle jsem nastoupil, v jedný ruce tašku, v druhý hůl a místo obsaženo jednak pánem v mém věku a druhak tzv. manažerským typem. No jak jinak...oba četli soustředěně denní tisk - no ale metro se rozjelo, drclo a já dosedla manažerskému typu na klín. Usmála jsem se a říkám, klidně seďte pane, mně to takhle vyhovuje, aspoň se mi bude líp vstávat. sdAtli oba a zdrhli. Pak si tam sedla nějaká paní s miminkem.Doufám, že jsem mu hajzlovi aspoň pohmoždila setehenní kost.

ale držení dveří si fakt neužívám. Hlavně když jsou dvoje dveře po sobě, ty druhé už si rozhodně otvírám sama.
Stejně tak místa k sezení - pokud by si někdo chtěl sednout, předpokládám, že není hanba požádat. Ať jsem těhotná nebo nemocná...

Placení je mi ovšem mimořádně nepříjemné, hlavně proto, že nedokážu rychle zareagovat a připočíst spropitné :-) Často připočtu moc :-)

já jsem invalidní a chodím o francouzské holi. Takže si nic neužívám, prostě si sednout musím, jinak mi hrozí pád a zranění - ovšem místa pro invalidy rezervovaná bývají obsazeny obvykle pány, ktzeří jsou mladší a rychlejší. Já si taky dveře umím otevřít sama, ale když už přede mě někdo vlítne a vyrve mi ty deveře z ruky, tak by nebylo od věci, aby je přidržel o trochu dýl a nehodil je na mě.

ale tohle už není o galantnosti, ale o prosté slušnosti.

Nečekám, že mě budou v MHD muži pouštět, protože jsem žena. Ale - když mám s sebou malé děti, kdybych měla hůl jako Ty nebo nohu v sádře, nebo kdybych byla starší dáma - budu považovat mladého a zdravého muže i ženu, kteří mě nepustí, za tupce a burana. Kdyby se takto zachoval můj kluk, byl by to pro mě vážný důvod k zamyšlení, zda ho nepustit k vodě. Ale jak říkám - tohle nepovažuji za otázku galantnosti, ale prosté slušnosti. Mě doma učili hned vyskočit, jakmile nastoupí někdo starší, invalida, těhotná žena apod. a to jsem holka. A měla jsem to tak zažrané, že jsem ještě v prvním těhotenství měla cuky vstávat, jak jsem uviděla starší paní nebo pána.

S těmi dveřmi to také nevnímám jako otázku galantnosti, ale buranství - pokud přede mnou jde někdo s holí, otevřu zcela samozřejmě dveře i pánovi. Pustit dveře někomu na nos je znamení, že ten člověk nemyslí než na sebe a že v jeho výchově se někde stala chyba, ale pořád v tom nevidím tu galantnost - to by byla sprosťárna, i kdyby to udělal chlapovi.

dvere mi nikdo drzet nemusi, i kdyz je to mile, ale aby si moje ted uz hodne velke tehotne bricho nekdo dukladne prohledl a sedel dal a ani se nezeptal, jestli si chci sednout, to mi prijde, ze je to nevychovane hovadko, i kdyz podle Tebe o to sezeni muzu pozadat. Ty by sis to mozna troufla, ale ja bych se bala, ze me taky nekdo muze poslat do hvezdicky. Kdyby byl slusne vychovan, tak se aspon zepta, pokud uz rovnou nevstane.

nebo je nepustí s kočárkem na místo pro kočárky, nebo se nenabídne pomoct s kočárkem do MHD.
Jistě by tytéž diskuse živili i lidé starší a nemohoucí - dostat se běžně k internetu.
Výsledkem aspoň pro mě bylo - chce-li někdo něco po mně, nechť mě požádá a naštve se teprve v momentě, kdy odmítnu. Nikoli v momentě, kdy se na něj nedívám, neuhádnu mu myšlenky nebo si nedejbože čtu.
Dodávám, že mám tři děti, tj. zažila jsem tři těhotenství a tahání kočárů, hůlku zatím ne, a v MHD si ani nesedám, zhodnotím-li, že bych musela zase vstávat. Maminkám taky nabízím pomoc a zaručeně je tím dost potěším :-)
Představte si, že na mně není absolutně vidět, že jsem své tři děti zrovna odložila do různých vzdělávacích zařízení a jedu relaxovat do práce - a prostě zrovna nemyslím na ostatních 10 miliónů potřebných obyvatel ČR :-))

Obvkle, než stačím někoho požádatž a tento se zvedne, tramvaj a metro se rozjede. Samosebou, že požádám, ale když už si někdo sedne na místo pro invalidy - měl by počítat s tím, že třeba někdo takový nastoupí. Chodíte-li o holi, nejste dost rychlí a špatně se vám udržuje rovnováha. Než čtoucí člověk odloží knihu a zvedne se - už může být pozdě....což se mi přesně stalo. Nehledě k tomu, že oslovujete-li někoho, kdo vás nevnímá, tak vás prostě nevnímá a pokud na něj nespadnete, vnímati vás nebude. A nevnímají hlavně pánové - asi za to nemůžou, neb jim funguje jen jedna mozková polokoule. Jsou-li soustředěni na četbu, nevnímají, že je někdo slušn ě žádá, aby vstali.

Tak jsme asi kazda vychovana jinak. Jak tu uz nekdo jiny napsal, me vychovali tak, ze jsem vyskocila, jen co jsem uvidela starsiho cloveka, nebo tedy tehotnou pani. Nikdy jsem necekala, az si ten dotycny rekne, ze chce sednout. Hanba by me fackovala. Ja jsem nepsala o lidech, co jsou zadivani z okna, nebo co si ctou a nevnimaji okoli. Ja jsem psala o lidech, kteri nic takoveho nedelali, kdyz jsem pristoupila, tak si moje velke tehotne bricho nalezite prohledli a sedeli dal (mj. byli dost mladi, asi vysokoskolaci, kteri jeste relaxovat do prace po odlozeni deti nejeli). Tak takovi me prijdou nevychovana hovadka a nejake reci o tom, ze jsem si mela rict, mi pripadaji smesne. Ja jsem taky psala, ze diky osudu, prozivam tehotenstvi dobre, takze jsem zase tak sedet nepotrebovala, jen me (a hlavne meho manzela) ta reakce nebo spis nezajem dost prekvapila. Jde spis o princip. A nezlob se, ale napsat, ze tomu cloveku, co nad Tebou stoji, nectes myslenky, je uplne o nicem. Jake duchaplne myslenky je treba cist 8 mesicu tehotne zene, nabidnu misto a je to. O tom je galantnost a slusne vychovani.

Jednou se me mlady kolega ptal, jestli potrebuju s cimsi pomoct. Starsi a galantni kolega, nez jsem stacila odpovedet, mu rika, neptej se a rovnou pomahej. Takze asi tak.

takto již velmi těhotná - jela tramvají a udělalo se jí špatně. I poprosila pána sedícího na sedadle, nad kterým se ona kymácela - aby ji pustil sednout. Pán se ohradil, že je stArší člověk, zatímco ona je mladá holka, větu ovšem nedokončil, neboť tramvaj drcla a kamarádka na toho pána vyklopila komplet oběd. Dopadlo to dobře - lidi se jí zastali a vynadali tomu chlápkovi, neb kdyby ji byl pustil sednout bez keců, nebyl by byl poblit. Ona se ovšdem cítila hrozně. Ale všichni víme, jak to s tím těhotenským zvracením vypadá - prostě mžik - a je to venku.

Nejhorší jsou chlqapi ve středním věku, ti nepomůžou s kočárkem a ani nepustí sednout. Burani.

nejpilnější čtenáři

ale třeba je to taky tím, že ženy se přestávají chovat jako ženy a vypadat jako ženy.
Pravé dveře u auta otvírám jakékoliv ženě automaticky, nic na tom přeci nemění, že odemykám dálkovým ovladačem. Je to naprostá samozřejmost. Kdyby se už samy od sebe nehrabaly ven ještě dřív než si odepnu pás, a nevyskakovaly přitom projíždějícím autům nebo procházejícím chodcům přímo do cesty, šel bych jim samosebou otevřít a podat ruku i při vystupování. Že si ženy vlastně ani nepřejí podržet kabát, neumějí se takhle nasoukat do rukávů, to jsem si už také všiml. Že se ženou první do dveří hospody, že se ženou první při výstupu z tramvaje, to už je úplně běžné.
Nenadávajte jen na muže!

od auta se mi stalo jednou za celý život (cca to bylo v mých 27 letech)- mimochodem to byl ten "gentleman", o kterém jsem tu již psala, který to dělal jen za účelem.... Logicky to nejdřív nestíhal, protože jsem na to nebyla zvyklá. Počkala jsem až když bylo jasné, že on je otvírací typ, ale očekávat to pokaždé automaticky?? - to bych asi proseděla život v autě Ale když se mi neznámý představí jako Jarda z Kudlanky, tak přísáhám, že se sama ani nevysmrkám, abych ho potěšila

Tak z meho prispevku jsi mel spravne asi vycitit pohrdani lidma jako celkem (muzi i zenami), protoze mezi tema co se na me podivali a sednout nenabidli byli i mlade zeny.

mám zavedenou reciprocitu. Jednou platí on, jednou já. Bohužel se mi několikrát stalo, že kasírující číšník na mně koukal s pohrdáním, že platím, za o dost staršího chlapa. Když jdu někam s manželem, platí někdy manžel, někdy já, je to jedno, prachy máme společné. Já se nestydím, že mám zaplatit za chlapa. Je emancipace. Jenom ti čeští číšníci to ještě v některých hospodách nepochopili.

nevykláddáme, jak jsou úžasný a nepřekonatelný...což je jasnej příznak toho, že je nenávidíme a pohrdáme jimi.

Kdo zve ten platí, alespoň já to tak chápu. Pokud chlap už na prvním rande zacvakne jen svojí polovinu, spolehlivě mne to odradí, i kdyby měl na hlavě svatozář. Krkouna nikdy! Nedělá mi problém zaplatit např. lístky do kina, vstupenku na hrad, do galerie, atd. pokud mám pocit že za mne přítel platí příliš často.

mi naskakuje husi kuze! A taky me pekne nadzvedl ze zidle...

cituji:
hele samečci ptáčků nosí samičkám větvičky :
samečkové opiček nosí svým samičkám něco na zub...to je prostě příroda - tak když ji chce ulovit, tak ať se sakra snaží....
konec citace

cituji:
Ten kluk tu dívku pro něco do té restaurace pozval - tak to je to, co mu nabízí (nebo nenabízí - ale on to chce získat) ona.
konec citace

Proboha, kde to zijeme? O co se sakra furt my chlapi musime snazit?
Kdyz Vas jako nepozvem na veceri, tak jsme jako spatni?
Co to je proboha za pristup?

S cim souhlasim je, ze kdo zve plati.

Ale dale:
Pokud se dva seznamuji, z jakeho duvodu by se nemeli zvat na stridacku???
Proc by se proboha mel jako snazit JEN ten chlap?

Kdyz se mi nejake devce libi a pozvu ji na veceri - ona me pozvani PRIJME a jde, proc ho prijala? Asi ze stejneho duvodu, proc ja jsem ji pozval na veceri. Me se neco libi na ni, proto jsem pozval. Ji se neco libi na me, proto jsem prijal.

Pokud s ni chci rovnocenny delsi vztah nez na jednu veceri, ocekavam, ze pristoupi rovnocenne - dalsi veceri nabidne sama. Pokud ne, nechce rovnocenny vztah.
Perioda muze byt delsi nez jedna vecere, samozrejme, ale mela by byt v prubehu budovani vzathu patrna rovnocennost.
Netyka se to pozvani na veceri, ale i jinych veci. Chci se s ni milovat(tedy NABIZIM hezky zazitek), naznacim milovani. Chce-li i ona, prijme.
Ocekavam rovnocenny pristup, tedy ze stejne tak i ona NABIDNE milovani...
Atd. atp.
Postupem casu(i rychlym postupem, zalezi, jak brzo si zacnou ti dva ve vztahu rozumet) se pochopitelne muze stat a stava se, ze NABIDKY pro druheho se diferencuji dle moznosti kazdeho jednoho, samozrjeme vse pri setrvavajici pohode ve vztahu...

Takhle to vidim.
Takze kdyz me nejaka zenska naznaci, jestlize ji chci, tak at se SAKRA snazim, utikam milovymi kroky o dum dal... Tenhle pristup me dokaze tak akorat pripadat povyseny a snazici se o ponizeni

veta
Ji se neco libi na me, proto jsem prijal.
ma byt
Ji se neco libi na me, proto prijala.

David

Když přijme tvoje pozvání na večeři žena toho typu, kterej tě tady tak zvedá ze židle, není to proto, že se jí líbíš a vona chce tebe. Je to proto, že vycejtila příležitost zadarmo si nacpat bachor, protože vidí, jak ty - trouba - slintáš a tímpádem vočekává, že budeš dělat oslíka otřes se. Ale neboj, jsou i normální ženský, který s tebou jdou na večeři proto, že je zajímáš. Ty tě zase příště třeba pozvou a zaplatěj, toho se vod prvního typu nedočkáš. Poku takový ženský nepotkáváš, máš buď enormní smůlu, nebo jsi, jak pravila jinde milenka, extrémně nepřitažlivej. Ale to víš nejlíp sám, jak to je.

Připadne mně, že pisatelku fakt, že její nový partner odmítá platit za její děti, zarazil a neví, jak má situaci řešit, zajímají ji názory jiných, co by ony v dané situaci dělaly.
V této situaci nejde prvořadě o peníze, ale o pocit diskriminace mých dětí, proti dětem partnera.
Udělala bych doma dětem zmrzlinové poháry, nebo něco, co mají vyloženě rády, ale udělala bych to jen svým diskriminovaným dětem a partnerovi bych řekla: běž dnes do restaurace sám, jen se svými dětmi, víš, já momentálně nemám na to, abych účet za své děti zaplatila, tak s nimi raději zůstanu doma a budu se jim to snažit vynahradit jiným způsobem....
nebo bych dětem koupila tyčinku a šla s nimi na prolézačky....a vy si zatím skočte na oběd do restaurace.
Pokud se partner nechce starat (tj. i finančně) o celou skupinu při společné činnosti, pak je nejlepší s ním tuto společnou činnost neprovozovat - ON tím dává najevo, že skupinu jako celek neakceptuje ....pokud vám to vyhovuje, vrazte děti k babičce a vůbec je s sebou neberte....pokud vám to nevyhovuje, buďte s dětmi a partnerovi dejte volnost a svobodu.
Vy svoje děti prostě máte, jsou součástí vašeho života a on vás může mít buď jen s dětmi, nebo vůbec.
Je to otázka priorit a principu.
P.S. a nebojte se, že ho ztratíte, chlapů je dost!