|
 Kdo mě zná, ví, že mi nelze upírat sociální cítění. Spíš naopak, pocházím přece ze srdce Valašska, kde se život nikdy s lidmi na kamenitých políčkách příliš nemazlil. Než jsem však v Kanadě narazil na prakticky realizovaný multikulturalismus tj. zjednodušeně řečeno, společenský systém, v němž mají všichni bez rozdílu rasy, národnosti, vyznání, barvy pleti -
- a hlavně schopností právo na všechno, hlavně na práci a pravidelný příjem; i když ne každý přináší státní pokladně nějaký zisk. Stát tak živí ze svých daní formou podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek desítky procent obyvatel, kteří však zemi nikdy nic z tohoto obnosu nevrátí, jelikož nepracují a prací se ani živit nemíní, když totiž nemusí. Jedním z odpůrců této rozhazovačné sociální politiky byl filozof Matt Ridley, který vydal knihu ,,The origins of virtue" (Původy ctnosti) s podtitulem ,,Human Instinct and the Evolution of Cooperation" (Lidský instinkt a vývoj spolupráce). Autor ve své publikace hovoří také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat. A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí podle Ridleye tento princip „genové součinnosti" také pro tuto společnost. Stručně: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat mile ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je ale vždycky něco za něco. Ať jde o lidskou jednotku např. romskou nebo gadžovskou. "Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic," lze citovat slova ,genového´ filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, je prostě amorální... Viz modelový příklad: Rodina nepřizpůsobivých občanů XY se - notně zadlužená - v roce 1993 rozhodla odstěhovat na Slovensko, protože jí v jistém severočeském městě údajně vyhrožovali příslušníci jiné stejně nepřizpůsobivé komunity. Jelikož však neměla peníze, magistrát jí zaplatil jízdenky až do Košic. Po několika dnech se ale rodina začala vracet, protože na Slovensku prý neměla kde bydlet a co jíst... Do svých bytů se nastěhovat nemohli; byly ještě víc zdevastované, než když je opouštěli. Město pro ně jiné byty nemělo, a tak žila početná rodina XY s malými dětmi v garáži. V té době už začali někteří z jejích členů tvrdit, že byli na Slovensko vystěhováni násilně. Na zásah prezidentské kanceláře město přednostně opravilo jeden dům a osmičlenná rodina se do něj nastěhovala. A co nasledovalo? Od té doby se několik let soudně domáhali lepších bytů, ale neuspěli. Od poloviny 90. let dokonce požadovali prostřednictvím soudu od města odškodnění ve výši osmi milionů korun za újmu, kterou prý vystěhováním utrpěli. Stalo se tak poté, co na České republice vysoudili odškodnění ve výši 900 tisíc korun za to, jak s nimi městská radnice jako s neplatiči zle zacházela. Tato částka se však počítá mezi příjmy, z čehož plyne, že měli dost peněz na to, aby nemuseli dostávat sociální podporu. OVŠEM: Z těch téměř milionu korun tato rodina XY nejen že nesplatila svůj nemalý dluh městu, jak by všichni očekávali, ale údajně za ně nakoupila spotřební elektroniku a zlato... Vítězství u soudního dvora jí ke všemu dodalo patřičné sebevědomí a teď chce zpět i oprávněně pozastavené sociální dávky ve výši cca 20 tisíc za měsíc. Tolik (vůbec ne hypotetický) příklad ze života... Zamysleme se - jak dlouho stát vydrží takové vysávání? Jak dlouho může pekař nabízet své rohlíky zadarmo? Asi jen do té doby, než mu dojdou peníze na mouku a provoz pekárny. Zamyslí se nad touto teorií pana Ridleye někdo z dnešních českých sociálních utopistů, kteří nechtějí své voliče naučit samostanosti, ale jen slibují, že je možné i bez přičinění získat něco za nic? Břetislav Olšer
Komentáře () |
 |
|
|
|
 |
