|
 Je to stále stejné... Napřed láska veliká, pak to ještě jakž takž klape, a nakonec si jdou na nervy tak, že to je až neúnosný. A není to jen nedostatek tolerance... Je v tom i kus sobectví, neochota změnit i sebe sama. A pak to vábivé laškování, láskování, s kýmkoli, kdykoli, bezohledně. Ano, jeden z partnerů se stává "démonem", druhý "rohožkou". Mnohdy i bez nějakého svého velkého přičinění.
Většinou to bývá tak, že si ona vyhlídne nějakou tu KZO*/ , muže, který jí umí okouzlit (a především - ne jen ji), který ví, jak správně mluvit, jednat, aby se to ženám líbilo, aby měl u nich požadovaný úspěch ... Sama se také snaží, aby se zalíbila jemu. A pak, když "pámbu dopustí, sekyra spustí", neplánovaná svatba i křtiny jsou za námi, nastanou všední dny, které zklamou oba zúčastněné. On není tím, kterého by ona chtěla, a ani ona už není ta milá, vábivá půvabka, ale jen unavená maminka... Někdy si to jen pomyslím, někdy to i říkám: "když sis vybrala dívkaře a poletuchu, když sis nevybrala hodného účetního, tak teď neplač." Je sice pravda, že i toho největšího záletníka nakonec některá zvládne, ale málokdy to bývá ona uplakaná, usoužená vyčítalka. Je mi z toho smutno... Moje dobře míněné rady pak většinou narážejí na bariéru slov: "Když já tohle nedokážu, to já nezvládnu, já na to nemám.... Ach jo, zase mi ruply nervy, já jsem to nezvládla, to prostě nejde ... Ale proč to dělá? Copak nechápe, jak já se trápím? Proč mě nemá rád?" atd. atd. Pak chápu, jak mohlo vzniknout úsloví o hrachu, házeném na zeď... */ (KZO = kriminálně závadovou osobu) Berte to jako nadsázku, prosím :-))) 
Víš, kudlanko, když jsem si kdysi říkávala: "To by si tak na mě mohl nějaký chlap zkusit". No, spadla jsem do toho rovnýma nohama a vinu přikládám mojí zamilovanosti - když ptáčka chytají... .Dnes máme pomalu dvouletou dcerušku, která je chudák přítomná našim hádkám. A že mě manžel nešetří a lítají sprostá slova? To mu vůbec nevadí.
A tak žiju stále ve strachu, stažený žaludek - obavy už s jeho příchodem domů z práce, co když nebude něco v pořádku v lednici -něco třeba jen v jiném patře, nebo co když mu nebude chutnat to, co jedl tisíckrát před tím a nebylo námitek? Je toho samozřejmě mnohem více. Obdivuju a mám ráda takový typ ženských, jako je Alena puntíkovaná - ta energie! Mě už dávno došla, asi tím, jak se musím pořád bránit, ale - když nějak se bráním pořád. Delší dobu zvažuju rozvod, ale nemám kam jít a bojím se, že mi vezme malou. Nemáte někdo PROSÍM zkušenost s tím, jak se odchází z domu s dítětem? Myslím - aby vás nezažaloval za únos dítěte - třeba? Ráda bych to měla pojištěné, nechci o svou holčičku přijít! Poradíte? Teja Až je mi z takových dopisů smutno... Jak poradit? Je mi líto obou holek... ach jo... d@niela
|
