O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DOPISY - OTRLÁ SESTŘIČKA PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 26 červen 2008

Příběh, který vám budu vyprávět, se stal na jaře roku 1989. V té době jsem pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici na jednotce intenzivní péče chirurgického oddělení. Po úrazu u nás ležela žena, říkejme jí třeba Lotka. Lotka pocházela z Polska a provdala se do Německa, kde s manželem žila.

 

 

 

 

 

 

     Na cestě od rodičů domů, při průjezdu přes území naší republiky, se jí stala poblíž našeho města dopravní nehoda a se zlomeninami pánevních kostí čekala, upoutaná na lůžko v nemocnici, na převoz na kliniku do Mnichova. Byla to sympaťačka, komunikace probíhala polsko-česko-německy a navzdory úrazu, který ji potkal a navzdory perspektivě dlouhé léčby, neztrácela humor.

 

 

 

     Pro představu vám přiblížím ten Lotčin dyskomfort: měla extenzi za obě dolní končetiny a za hlavu, poraněná pánev spočívala na tvrdé podložce, která byla položená v resuscitačním lůžku na válečkách a tím byly udržovány úlomky poraněných kostí ve správném postavení... Prostě Záhořovo lože křížené se středověkým mučícím kolem.

 

 

     Takovýto úraz je označován za těžký, je provázený poměrně významnou ztrátou krve a mnohdy značnou bolestí. V té době se u nás již tyto úrazy, samozřejmě podle druhu a rozsahu, začínaly operovat, ale tuto pacientku si její muž přál převézt k chirurgickému léčení do Německa. Tam nakonec, asi po třech dnech vyřizování formalit, byla „odvrtulena" přímo z areálu nemocnice německou leteckou záchrankou (tady v regionu ještě nebyla letecká záchranná služba v provozu).

 

 

     Manžel za Lotkou pravidelně docházel a pokud to situace umožnila, nikdo z personálu netrval na přísném dodržování doby nemocničních návštěv. Aby neměla čas na chmurné myšlenky v době, kdy nechtěla léky na spaní a na tišení bolesti, přinesl jí pár časopisů. Mezi nimi také „obdobu Playboye pro dívky a ženy". A když jsme Lotku předávali do péče německých záchranářů, nechala tyto časopisy pro „zkrácení dlouhé chvíle" sestřičkám o nočních službách.

 

 

     Tak se také stalo, že fotografie čtyř mladých mužů, kteří postupně odhalovali svá vypracovaná těla, až s „kalhotami na půl žerdi" předvedli svoji "výbavu", shlédla i jedna naše kolegyně z oddělení ARO. Časopis prolistovala a odložila se slovy: „Nám, co ty ptáky natíráme genciánou na modro a pytlíky zasypáváme pudrem, to teda nic neříká".

 

     No a bylo to!

 

 

 

 

 

 

 

Milá paní Danielo,

 

 

     ráda zabrousím na Kudlanku a čtu, často až neuvěřitelné, příběhy ze života a komentáře Velekudlanky, Kudlanek a Kudlánků. Nedávno jste psala o své blížící se hospitalizaci, tak jsem zavzpomínala a posílám také něco "ze života". Pokud Vás to rozveselí, alespoň na chvilku, budu ráda.

 

 

      Zdravím též všechny, zejména Alenu P., Wendy, Ceskymo, mamču, Inku, NČ (kde se skrývá?), strejdu a....no určitě jsem na někoho zapomněla - takže vás zdravím všechny, co to čtete!

 

 

     Tak se mějte dobře,  Radka

 

 

 

 

 

 

Komentáře (4)add feed
nemyslím, : skaz
že je to otrlost - spíš realizmus.Oni totiž chlapi/kupodivu víc,než ženský/ ztrácí v nemocnici v první řadě svoje ego a tak nějak s tím možná souvisí i ostatní.Docela se nedivím - je to místo,kdy jsme bezmocní,odhalovaní nejen před vizitama,ale i spolupacientama v podstatě až na kost - no,ta kost ještě jde smilies/grin.gif,jsme odhalovaní a popisovaní jako choroby,ne jako myslící bytosti,jako lidi.Jinak mám čerstvý zážitek z pobytu mámy/84/ na rehabilitaci - při vizitě řekla paní doktorce,že jí není dobře a ta jí odvětila - to neříkejte mně,to řekněte sestře,ona mi to vyřídí.Nechápala jsem a zašla za sestrou se zeptat.Odpověď:víte,paní doktorka je tady nová a musí si to nastudovat,než odpoví - docela šok.Proto fandím a děkuji těm,kteří jsou realisti a dovedou se aspoň trochu vcítit do pacientů,dovedou jim dodat bez zbytečných gest podporu.Možná jsem se svým příspěvkem trochu mimo,ale potřebovala jsem to ze sebe dostat.
červen 26, 2008 22:08
Nojo, : JarkaJarka
oni chlapi říkají: po tmě je každá kráva černá - a my ženský vlastně si něco podobnýho říct můžem stejně. Specielně chudák ta sestřička, co viděla asi převážně "mrtvolky"....
červen 27, 2008 07:56
Díky za zdravici : wendy
já žádné zážitky z nemocnic nemám, jednou mě tam násilím dovezli když jsem měla rodit a podruhé na banální zákrok. Zaplaťbůh za to. Ale znovu a znovu vděčně vzpomínám na to, jak mi v hradecké fakultce zachránili za pět minut dvanáct syna. Tož tak.
Daniele se to blíží, budeme na ni myslet !
červen 27, 2008 09:38
hezké : ivan
mno sestřičkám se určitě těla líbila,stejně jako chlapům sestřičky...-
srpen 21, 2008 17:30
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]