O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


JAK JSME NAKUPOVALI ZA HUMNY - I. PDF Tisk E-mail
Středa, 28 březen 2007

 Když člověk chtěl za totáče vyjet přes hranice, mohl většinou jen na východ. Na západ jen do NDR. Proto, když přišel muž s tím, že jejich skupina VTS (vědecko-technická společnost – ani nevím, zda to ještě existuje), připravila pracovní výlet do Budapešti a Vídně, byla to událost roku.

 

      

      Nějak se nám podařilo sehnat 100 západoněmeckých marek a já jsem zaúkolovala muže, co všechno za ně má nakoupit. Hlavně trička a mikiny s vtipným potiskem, barevné akrylové punčocháče pro dcerku (tehdy jsme si mohli o něčem takovém jen zdát, u nás byly jen ty béžové vytahovací z bavlny).

 

     Ale teď šlo o to, jak ty peníze propašovat přes hranice. Inspirovala jsem se mou matkou, která protřelá nakupovacími zájezdy do NDR zašívala východoněmecké marky do své nákupní kabely. Ušila jsem cestovní šitíčko z lněného plátna a 100markovku zašila do jehelníčku, který jsem pečlivě propíchala pár jehlami. A teď se děj vůle boží ...

 

      Když se muž vrátil, to bylo radosti, že přivezl vše požadované. Pak teprve začal vyprávět, jak to vypadalo na hranicích. Jeli přes Bratislavu a na celním přechodu si vyhmátli zrovna jejich autobus. Samozřejmě, že můj muž nebyl jediný, kdo si k zanedbatelné částce kapesného seznal peníze navíc. Všichni museli vystoupit a došlo k osobní prohlídce. To už všichni střídavě bledli, červenali a potili se. Zruční celníci odhalovali nejrůznější skrýše včetně té nejvíc profláknuté v propisovačce nebo zubní pastě. Když došlo na mého muže, celnice mu pečlivě prohledala zavazadlo a skončila u šitíčka.

 

     Rozepnula je a zírala. Pak zírala na mého muže, jak to, že chlap sebou má šitíčko. Můj muž je šťastná povaha, flegmatik, a jen tak něco ho nerozhází. Když viděl, jak před ním dopadli jeho kolegové, tak si řekl, no a co, seberou mi těch 100 marek, svět se kvůli tomu nezboří, a celou záležitost bral se stoickým klidem.

 

     Tak jen pokrčil rameny a celnici řekl, že ho takhle vybavila jeho žena, co kdyby se mu utrhnul knoflík, tak aby nedělal v cizině ostudu. Na to celnice už nic neřekla a odmávla ho, ať už jde. Když pak všichni nasedli do autobusu, vypadali jak zmoklé slepice.

 

     Až na mého muže, ten se jen potutelně usmíval...

 

 

Ariana

 

Komentáře (8)add feed
Jojo, a třeba záclony : wendy
ty krásný nadejchaný věci, se psaly třeba jako ZáVĚS -1 kus, balíčky čočky přepočítávaly jestli jich nemáte moc, a zlato, to se muselo napsat do celního prohlášení, abyste si něco TAM nekoupili nebo neprodali. Tak tohle je lepší.
březen 29, 2007 09:49
jeje RTocko : Jasmina
nebo jak se ten bus jmenuje,tak ty ja jako dite milovala,mely takovy "usmevavy predek" zrovna jako Skodovky 1000MB,a jestlipak by se jeste v cechach nekde v zapadle vsi nasel v provozu?
Uz asi ne,ze?
březen 29, 2007 10:14
... : Lilly
těch krásnejch botiček...
březen 29, 2007 11:11
... : Petra
jiný jsem ani nenosila
březen 29, 2007 11:15
... : wendy
posledení jsem vyhazovala až předloni..
březen 29, 2007 12:26
na tohle bývala naprosto nepřekonatelná moje máma : AlenaT
jakožto správná Sudeťačka uměla německy tak, že si v Drážďanech mysleli, že se tam narodila....to já teda na ni zdaleka nemám. (O mně si myslej, že jsem se sice v Drážďanech narodila , ale rodnou řeč již zapomněla). Jednou si vezla asi jedenáctery boty - pro celou rodinu, pochopitelně - a už jí to bylo blbý, tak jedny boty - zlatý - do prohlášení napsala. Německej celník nevěřil svejm vočím. A říká jí "Goldene Schuhe - víte , že vozit boty je ABSOLUTNĚ!!!!! zákázaný??" "Proto jsem to tam taky napsala" uplatnila matka svou logiku. Celník mávl tukou a nechal ji být.
březen 29, 2007 14:05
nenáviděla jsem podnikové nakupovací zájezdu, : AlenaT
neb jako jediná v busu, která se slušně domluvila německy, jsem neměla šanci si koupit něco přosebe. Ale strašně ráda jsem jezdila se svými dětmi. Vylezli jsme vždycky v Drážďanech z vlaku. V Mitropě jsme si dali bohatou a levnou snídani, pak jsme šli na Altmarkt a na Neumarkt, tam nakoupili dětské botičky a oblečení, vrátili se na nádraží, kde se děti převlékly,aby mohly nové věci patřičně zaprasit, staré, plus další věci jako pěnu do koupele "Sommerwiese" jsme nacpali do úschovní schránky, jejíž číslo si museli děti zapamatovat, neb já si čísla nepamatuju - a pak už to byla pohoda. Šli jsme do "Baeckerei", kde jsme si dali zákusky, já kávu děti kakao a šli si prohlédnout Drážďany. Chodili jsme po Zverimexech, kde tenkrát prodávali úžasný udělátka pro ptáčky a pro zvěř, měli tam tančící myšky a mluvící papoušky a prodávali i koťátka a štěnátka, což u nás nebylo. Jednou jsme stihli i indiánský muzeum v Radebeulu, jindy jsme to strávili na pouti a koupili si jabka v cukru a vyzkoušeli atrakce, které u nás nebyly. Pak jsme zašli do Mitropy, levně a bohatě jsme povečeřeli, vyzvedli věci z úschovy a měli to taktak na vlak. Milovali jsme to.
březen 29, 2007 14:23
Jo, : Ariana
na ty jejich úžasné zákusky z Bäckerei si taky pamatuji. Žádný zájezd do Drážďan nebo tehdejšího Karl-Marx-Stadtu jsem bez nich nevynechala, i když moje matka tvrdila, že je to zbytečné utrácení peněz. Pro mě však kulinární zážitky byly stejně důležité jako ty nákupní. Ale pak časem začala sama vozit žitný nebo celozrnný chléb a kozí sýr tátovi. Kde jsou ty časy, kdy člověku k euforii stačilo sehnat pár úlovků, které tehdy u nás nebyly.
duben 02, 2007 11:39
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]