O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

STARÉHO PSA NOVÝM KOUSKŮM... PDF Tisk E-mail
Úterý, 08 červenec 2008

Jednoho dne přišlo to, co už bylo na spadnutí; vrátil jsem se z nemocnice a léčebny a konstatoval, že už není všechno jako dřív. Cítil jsem se jako loďka bez vesel a posedla mě nostalgie za dávnými časy, kdy všechno bylo jasnější, pohodovější a šťastnější.

 

 

 

 

 

 

     Totalita netotalita, sice nám režim dával zabrat, když z táty, vesnického kantora, udělal po dvaceti letech učitelování (protože odmítl něco podepsat) pomocného dělníka, ale byl jsem mladý, měl ještě své odvážné ideály a naplnitelné sny...

 

 

 

      Trénoval jsem, chodil za holkama, žili moji rodiče i bráchové, oženil se, měl dva miminkovské syny, byl zdravý jako řípa, šťastný, nebolelo mě v zádech a ještě jsem se nezajímal, k čemu slouží berle... A tak mě teď ve stavu nevratného stárnutí napadlo vrátit se zpět, alespoň v čase.  A k té mé nejbáječnější zálibě - k fotografování. Čas oponul trhnul, jak praví klasik, místo starých zrcadlovek se teď všichni oháněli digitály. Je to v podstatě bezva. Jenom se díváte na miniobrazovku, naštelujete si pouze kompozici záběru, zmáčknete spoušť a máte snímek. A jelíikož je v digifoťáku paměťová karta, můžete cvakat třeba dvě stě záběrů, pak si ty špatné vymažete a jedete dál. Žádné zaostřování, nastavování clony a expozice, prostě nic; jen to jedno tlačítko a máte nafoceno. Následně si sednete k počítači, připojíte si svůj digifoťák, přenesete a uložíte si záběry do komputeru, můžete eliminovat červené oči, ořezat snímek, zaostřit, dobarvit... Prostě samé zfušované detaily...

 

 

     Proto jsem se rozhodl na chvíli se vrátit do klukovských let. Zavřel jsem se ve sklepě, vyhledal stařičký zvětšovák Opemus, červenou žárovku, starý dobrý bakelitový tank, leštičku, misky na vývojku, ustalovač a vodu... Blahořečil jsem ten okamžik, kdy jsem rázně jako nenapravitelný fetišista rozhodl, že se nic z tohoto fotonádobíčka vyhazovat nebude a basta. Byla to slastná příprava, jako před iniciačním obřadem. Pak jsem se vydal do fotochemy, tedy do minilabu, teprve v šesté prodejně jsem koupil vývojku a ustalovač. V klidu si vše podle receptur namíchal, pak dal do staré dobré praktiky starý dobrý černobílý ilford a vyrazil...

 (ilustr. foto)

 

 

     Mazlil jsem se s nastavováním clony, odhadoval sluneční svit a podle něho expozici a cvakal něžně záběry mých oblíbených zákoutí řeky Bečvy, řeky mého valašského dětství... Byl tam se mnou i můj táta a máma, oba bráchové a bylo nám báječně a blaženě...

 

     A když jsem pak třesoucími se prsty navlékal film v temnotě panelového WC do tanku, cítil jsem už vůni vývojky. Natáhl jsem si budík a přesně odměřil potřebných deset minut. Švrlal jsem tankem ostošest, pak vypláchl vše vodou, nalil ustalovač a po dalších deseti minutách si nedočkavě proti světlu prohlížel starý dobrý černobílý negativ. Holt, starého psa novým kouskům nenaučíš...

 

     Ano, omládl jsem. Virtuálně. Alespoň na pár hodin...

 

 

Břetislav Olšer

 

 

 

Komentáře (8)add feed
Moc pěkné vzpomínání ! : mamča
Já jsem zvětšovák a ostatní nádobíčko věnovala studentovi FAMU, začínajícímu fotografovi. Ale fotopušku Zenit stále mám, i se všemi objektivy a filtry. Moji synové mají pochopitelně "digi" techniku špičkové úrovně, ale takovou fotku jako já starým Zenitem, neudělají. Není to totiž jen o množství a kvalitě fotek, ale je třeba do toho dát i kus srdce.
Digitální foťáky mě neoslovily. Připadám si jako blb, co mačká jedno tlačítko.
Se starou zrcadlovkou si můžu pohrát, a musím k tomu něco umět. Jen fotky už mám bohužel jen barevné, z Fotolabu. Ty černobílé fotky měly svoje kouzlo, to vyvolávání filmu v tanku, kouzla s ohříváním nebo přechlazením vývojky kvůli zrnitosti fotek...a všechna ta práce okolo.
Dnes už na takové hraní není čas.

červenec 08, 2008 09:39
Je to tak, : wendy
můj muž má taky starou těžkou herku z bývalé NDR (to se tedy ale soudruhům mimořádně povedlo!), s mezikroužky, foťák, co se musí ručně nastavovat, ostřit, lezl s ním v Norsku po ledovci a dělal fotky a diáky. Ale já na svůj maličký digitální foťáček, který je kombinovaný s kamerou a umí spoustu věcí a má mnoho prográmků, nedám dopustit. I ten má u nás svoje dnes už nezastupitelné místo. Takže tak.
červenec 09, 2008 07:11
Digitál : Krakonoš
se prosadil a převálcoval film, protože:
- provoz je prakticky zadarmo, takže není problém naflákat stovky fotek a nic to nestojí
- výsledek je k dispozici okamžitě, dá se okamžitě poslat mailem komukoli kdekoli na světě
- hromadou funkcí nahrazujících znalosti fotografa umožňuje udělat technicky sušnou fotku naprosto každýmu
Ale: Protože naprostá většina z masy uživatelů nemá vyšší nároky a ani netuší, jak vlastně fotka vzniká, jsme svědky vývoje, kdy hlavním tahákem jsou "megapixly". Bohužel pro pořízení opravdu dobrý fotky hraje daleko větší roli kvalita a světelnost objektivu, velikost a dynamickej rozsah čipu. A díky tomu i středně drahej digitál prohraje v souboji s obyčejným filmovým Zenitem, kterej jsme kdysi pořídili za pár šestáků.

Osobně sice fotím s digitálem, protože jsem línej a netrpělivej, navíc mi moderní digitální fotolab stejně dost z mýho úsilí na kinofilmu zničí, protože fotky tam vznikají skenováním negativu. Ale svý starý zrcadlovky nevyhazuju, dokonce tu mám ruskej Ljubitěl na svitkovej film - na starý kolena bych se rád to tý fotokomory vrátil a ukázal vnoučatům kouzla :-)
červenec 09, 2008 10:26
Krakonoš : Jó, za pár šestáků !? : mamča
Fotopuška Zenit s příslušenstvím stála 3 a půl tisíce. To byly tehdy moje dva měsíční platy. Pak jsem zjistila, že sovětští pracující okopírovali německou Prakticu i s chlupama, vč. závitu objektivu. Takže jsme jezdili do NDR pro objektivy Pentacon, které na Zenit perfektně pasovaly. Takový "rybí oko" tam vyšlo na tisícovku.

Mám doma pár foťtáků do sbírky, jeden ještě s měchem, a na skleněné desky.
červenec 09, 2008 12:18
Nojo, : Krakonoš
fotopuška, ale samotnej Zenit, ten starší co měl ještě měření světla nad objektivem, se dal koupit zánovní za pětikilo ještě kolem VLSR. smilies/wink.gif
červenec 09, 2008 17:04
Neměls na mysli : alena puntíkovaná
VŘSR? smilies/grin.gif
červenec 10, 2008 10:16
Ne, tu já : Krakonoš
narozdíl vod tebe nepamatuju smilies/grin.gif.
červenec 10, 2008 18:03
Rána za ránou: : anaHP
To mi připomíná příběh mé známé,kdy měla přítele a NAdevšechno ho milovala.Jednou přišel a říkal,že jí koupí fotoaparát,byl to jeho nápad a ona v koutku srdce měla takovou radost,ale náhle zničeho nic se to stalo a dosti nepříjemným hlasem odvětil NE,nic TI nekoupím! Muselo to být pro ni strašný pocit,někoho tak moc milovat a slyšet zrovna toto.A ona se měla ráda jo a má .A jeho taky a moc.Co s tím? Jen se usmála a přešla to.Ale nevím jak by bylo mne,kdyby zmíněný pán mi to řekl,stál v mém pokoji měl mé klíče,byt užíval se mnou společně a toto se stalo - příliž vydržela pro lásku jeho a svou. smilies/kiss.gif
červenec 13, 2008 16:44
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]