Pondělí, 16 červen 2008 |

Vrátil se mi kamarád z Iráku a věnoval mi moc hezkou pamětní minci. Před odletem chodil s jednou dívkou, dokonce spolu začali i žít, ale po tom půl roce bylo najednou všechno jinak - a tak se vrátil domů se šrámem na srdci. Ale celý ten pobyt tam nebyl tak úplně k ničemu; je z něj teď docela jiný člověk... Změnilo se mu totiž myšlení, najednou vidí souvislosti, které dřív jako správný Američan přezíral.

Měl štěstí... místo zranění fyzického se mu dostalo zranění duševního. Byl raněn krásou tisíce let starých artefaktů, chudobou a kulturností obyčejných lidí, nesmyslností snahy nastolit v té prastaré zemi jiný řád... Naučil se tam mýt si před jídlem ruce, respektovat jiné kultury a trochu přemýšlet. Potkal tam vojáky z několika jiných zemí - nadšeně mi vyprávěl o českých vojácích, kteří byli součástí MP (military police) a prý odváděli sakra dobrou práci. Naučil se tam komunikovat různými druhy angličtiny a přestal věřit, že Státy jsou jedinou zemí na světě. Zdá se mi, že celkově to pro něj byla dobrá lekce, rozšířily se mu obzory... Co si myslíte o válce v Iráku vy? Ceskymo
|