O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ŽÁRLIVOST - VĚZENÍ NA SVOBODĚ PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 22 květen 2008

 Trvalo mi to rok a půl, než jsem si uvědomila, že mám manžela chorobného žárlivce a že mě svým chováním psychicky týrá. Trvalo mi to tak dlouho, než se vše provalilo mezi naše příbuzenstvo a všichni mi říkali "Jdi od něj, už se nezmění, ale pokud s ním zůstaneš, jsme tu a pomůžeme ti, když budeš potřebovat."

 

 

 

 

     Málokdo má takové štěstí, že se za něj ostatní postaví, ale já to stejně nechtěla vidět (vlastně i teď si svou situaci tak trochu maluju do růžova). Má odpověď byla:

 

     "Ne, tak to není, jen mu na mě záleží a JÁ mu svým chováním ubližuji, to JÁ jsem příčinou našich hádek, JÁ se neumím chovat jako správná manželka a nezvládám práci, dítě a domácnost a ještě péči o manžela, to JÁ jsem ho dohnala k tomu, že mi prohlíží telefon, maily, otvírá mou poštu a jen díky MĚ se stalo, že mezi námi už není tak krásný vztah plný důvěry.

 

     JÁ mám problém, ne on, JÁ se musím změnit a taková, jaká jsem byla dřív, už být nechci, chci se mu líbit a chci být podle jeho představ. Miluju ho a on mne a když se hádáme, tak on to tak nemyslí, on chce pro mne jen abych ho pochopila, abych pochopila jeho obavy a JÁ to vše dělám pořád špatně. To JÁ jsem vším vina."

 

 

     To jsou totiž ty pocity,  proč žena zůstává s takovým mužem. Už jsem si sice uvědomila, že to není správný přístup, ale stále ještě věřím spoustě těchto vět. Nemám sílu od něj odejít. Vlastně není kam odejít, bydlíme v mém bytě. Možná zůstávám proto, že stále ještě ho miluji a pořád si říkám "to ho přejde, změní se" - každý v mém okolí mi dává najevo, že to takhle dál nejde, že takový zůstane, ale jsem tvrdohlavá a než se pro něco rozhodnu, musím si být jistá a tady je problém s bojem rozum versus city ... ach jak bych to měla jednoduché, nic k němu necítit, nebo ho dokonce nenávidět.

 

     Podotýkám, že sama si nevybavuju žádný moment z mého dětství a dospívání, kdy by mé sebevědomí nějak utrpělo, mám vysoké postavení v práci a jsem VŠ vzdělaná. A napadl mne ještě jeden důvod, proč se zdráhám odejít, vždyť nikdo není dokonalý, každý má své chyby a pokud bych si našla jiného, kdo mi zaručí, že to nebude stejné, že to nebude ještě horší a co hůř, že bude milovat dítě, které není ani jeho? Takto mám aspoň "svou jistotu", že vím, že mé dítě je milováno otcem a já milována svým manželem, i když je to podmíněno hádkami a obhajováním, kde jsem byla, s kým, jak dlouho, o čem jsem se bavila, kolik za co utratila...

 

     A otázka proč to dělá - vím to zcela přesně. Touží po úplné rodině, sám v takové nevyrůstal a má panický strach, že bych ho mohla podvést. Má hrůzu z toho, že naše dítě by bylo z rozvedené rodiny, nebo z rodiny, kde je normální, že si jsou rodiče nevěrní. Touží po tom, aby mezi námi nebylo žádné tajemství, ale bohužel za spoustou věcí, které jiným přijdou banální hned vidí zradu, lež nebo finty.

 

     Z úst psychologa přetlumočním analýzu - ve mě je prý pocit, že musím muži ve všem vyhovět, dělat vše proto, aby byl spokojen a neznám rozumnou mez, až se dostávám do situací, které jsou nedůstojné. On z pocitu méněcennosti se mě snaží tlačit do této pozice, abych náhodou nedostala pocit, že se bez něj obejdu. Zároveň vnitřně věří tomu, že jsem toho schopna a snaží se mi dokázat, že má pravdu, ikdyž se mýlí.

 

     Vím, že bych měla odejít, sebrat tu sílu, ale nejde to, neumím si život bez něj představit, přijde mi, že všechny varianty jsou špatné a tak radši než změnu, zůstávám tam, kde jsem. Třeba se opravdu změní, třeba se mi podaří přesvědčit ho, že mi může plně důvěřovat a není potřeba se kvůli tomu hádat...

 

      Nu, tak jsem se alespoň vypovídala...

 

Dana

 

 

 

Komentáře (17)add feed
NO, já : Lotka
myslím, že manžel je ve svém snažení docela úspěšný. Ty ho opravdu nedokážeš opustit a být bez něj. Jinak bys to už dávno udělala.
Ale jestli si myslíš, že dítěti je lépe s vlastím otcem i za cenu, že je jistě svědkem spousty vašich hádek a dohadů, než že by bylo jen s tebou a v klidu, nemá asi cenu se pouštět do jakéhokoliv rozboru tvého problému.
Takže hodně štěstí a doufej, že to na vašem dítěti nezanechá stopy. I když je více než jasné, že to bude právě naopak... smilies/sad.gif
květen 22, 2008 07:42
no- nemysli si, že se to zlepší : alena puntíkovaná
naopak, bude to čím dál tím horší. Měla bys ho dostat k psychologovi anebo ho začít tvrdě trénovat - jako třeba na tři dny odjet a pohrozit mu rozvodem, jestli po tobě začne pátrat. Po žárlivé scéně mu říct, že nejsi na policii a dokud nebude mít v ruce důkaz čehokoli - nesmí se tě na nic - krom toho, co bude k jídlu a kde má ponožky - zeptat. U jakékoli "přepadovky" mu pohrozit žalobou na ochranu osobnosti - v případně hodně ošklivé scény okamžitě volat policajty a podobně.. Psychické týrání je hrůza - anebo - dělat mu totéž. Padesátkrát denně mu volat , okamžitě, když přijde domů mu obrátit kapsy narřuby, zkontrolovat,m jestli není vonět cizím pafrémem a podobně - je docela dobře mlžné, že zahýbá on tobě. Nikdo není žárlivější, než nevěrníci. Věř mi, že o tomhle něco vím.
květen 22, 2008 08:26
hm : Kamila
kdo chce kam... tak si to užij, když je vlastně tak báječnej a ty vlastně za všechno můžeš!
Jinak též podepisuji oba komentáře nad tímhle...
květen 22, 2008 08:46
Jenže tady nezáleží na inteligenci, : ivanka
tahle vypěstovaná závislost na žárlivci - to je mimo všechny hranice...
Jen ti jednou pak tvoje dítě setsakra vynadá, že jsi mu nedopřála hezký dětství.
Pokud tedy speciálně pro dítě nehrajete dokonalou komedii, pokud se nehádáte jen v jeho nepřítomnosti.
Ale o tom pochybuju, to se dlouhodobě přeci zvládnout nedá.
Tak se asi čtenáři Kudlanky jen přidají ke všem tvým lidem - příbuzným, známým..
květen 22, 2008 09:15
no já jsem se setkala v životě jednou zajímavou věcí. : Inka
Vždy jsem si myslela a nebo jsem asi spíš měla štěští na lidi okolo sebe, že normální a inteligentní lidé mají jakýsi přirozený respekt, cit a hranice kam až mužou zajít u člověka kterého mají rádi. Ale sáhla jsem si na to, že to tak není. Jsou lidé, kteří toto postrádají a tam je potřeba velmi tvrdě a nesmouvavě ty hranice vytyčit a posouvat směrem k nějakýmu normálnímu žití, tak aby to soužití bylo pro Tebe příjemné a nenechat se nikam zatlačit a ničím. Jsou to lidé, kterým ty hranice nejen musíš stále určovat, ale musíš si je stále hlídat, aby je nepřekračovali. Víš, myslím Dano, že je to taková škola života pro Tebe a Tvou přizpůsobivost, měla by ses tomu postavit čelem, asi si to potřebuješ prožít, aby ses tomu naučila čelit. Musíš se naučit doma bouchnout do stolu a říct velmi nahlas, že takhle to dál pokračovat nebude, že ho máš ráda, důvěru si nikdy nezneužila a že si to představuješ bez osobních kontrol a kontrolních otázek. Každý má právo na soukromí, ty jeho respektuješ a žádáš to stejné. Karty máš v rukou Ty, on nechce přijít o rodinu, no tak se s nimi nauč dobře hrát a nasaď laťku, že pokud on tyto pravidla poruší, tak Ty končíš a začni se zařizovat tak, ať si vlastně nezávislá, ať chodíš do práce, máš své peníze a tím si také vybuduješ respekt a sebedůvěru sama v sebe. Nikdo nepotřebuje žít takhle a navíc se to stářím jen zhoršuje, a je to pekný peklo. A následně bych ho přesvědčila jít někam k psychologovi a léčit se. A věř mi, že se to dá zvládnout, stačí jen chtít a být tvrdá a nesmouvavá. Začátky jsou těžké, ale jak pochopí, že to jinak nepůjde a nebude chtít přijít o rodinu, tak se to podá a stačí si to už jen hlídat. Mohla bych na tohle téma napsat knihu.
květen 22, 2008 09:55
Prevence: nebrat si ty, co jsou z rozvrácených rodin! : Jarda
Na holky to má horší vliv, když nevyrostly v normální rodině s vlastním otcem, ale negativní důsledky to má samozřejmě i na kluky.
V případě popisovaném v článku to dopadlo ještě dobře, žárlivost motivovaná strachem o rodinu není zas tak zničující a dá se vydržet. Dá se i tlumit: oplácením stejným a zvýšením počtu dětí. Jiné typy žárlivosti, zejména ten majetnický, se tlumit nedají, ale to podle popisu není tenhle případ.
Hlavně je ale třeba poradit těm, kdo jsou ještě svobodní: ani kluk, natož holka z rozvedené rodiny nejsou zrovna perspektivní partneři pro život a pokus vybudovat rodinu je s nimi velmi rizikový.
květen 22, 2008 10:37
... : Sandra
Žárlivost je blbá vlastnost, člověk sám sebe akorát neustále deptá a užírá a zároveň si kazí vztahy ke svým blízkým. Asi se nedá úplně vymýtit, ale rozhodně se dá hodně potlačit, pokud na sobě člověk pracuje. Ale to musí chtít. A aby začal chtít na sobě pracovat, tak mu ty musíš dát najevo, že jeho chování je pro tebe nepřijatelné. Pokud se budeš tvářit, že chyba je vždy na tvé straně a jeho jednání je v pořádku, tak proč by se měl snažit změnit?
Rozmysli si, co ti ještě nevadí a co už jo- např. někomu vůbec nevadí když mu partner čte smsky a někdo to považuje za porušení soukromí (což nutně nemusí znamenat, že tam má něco tajného, jen to považuje za svoji privátní zónu)a pak mu to důrazně řekni. Inka má pravdu, jestli tě má rád, tak máš šanci vaše soužití udělat příjemnější.
Jardo, myslím, že se mýlíš. Ty nejstabilnější páry, které znám jsou tvořeny právě z lidí z rozvrácených rodin. Ti totiž, protože si peklem rozvodu u svých rodičů prošli, tak si svého vztahu moc považují, pečují o něj a bojují o něj stůj, co stůj, protože svým dětem nechtějí udělat totéž.
květen 22, 2008 10:54
Sandro, : Petronila
myslím, že máš pravdu.

Problém nemá Dana, ale její partner, a je na ní, aby mu to dala dost zřetelně najevo. Pochybuji, že by to zvládli bez pomoci odborníka, nedovedu si představit, že by se takový člověk změnil "sám od sebe". Odhaduji, že ani on není "vychechtanej", ale svou nejistotou a žárlivostí trpí.

Myslím, že je velmi dobré, že si Dana uvědomuje, že by od otce svých dětí nerada odcházela. Možná bych to tomu partnerovi i takto nastínila - mám tě moc ráda a chci s tebou být, ale tvá žárlivost pro mě začíná být nesnesitelná. Nevěrná ti nejsem a nikdy jsem nebyla, ale kdyby to takhle pokračovalo dál, nebylo by to pro mě už únosné.

Taky považuju za pozitivní, že tomu dotyčnému na rodině záleží - mohla by to pro něho být motivace, aby se šel léčit.

Samozřejmě se mohu plést a bude to všechno nanic, ale myslím, že při záchraně vztahu s rodičem svých dětí by člověk měl vyčerpat napřed všechny dostupné, účinné a pro něj přijatelné možnosti, než se s ním rozejde.

To, co radí Jarda, mi připadá jako naprostý nesmysl. Reagovat na chorobného žárlivce také žárlením a do této situace si pořizovat další dítě by bylo, mírně řečeno, značně nepředložené.
květen 22, 2008 12:21
Jardo, : Ariana
dneska najít partnera, který nepochází z rozvedené rodiny, když se každé druhé manželství rozvádí, je téměř nadlidský výkon. Navíc nelze generalizovat, že zákonitě lidé z neúplných rodin (s absencí otce) budou nekvalitními partnery ve svém vlatním manželství. Stejně jako psala Sandra, i já mám dost důkazů ve svém nejbližším okolí, že ti, kdož jsou právě z rozvedených rodin, dělají vše pro to, aby jejich manželství bylo spokojené.
květen 22, 2008 12:54
Alena puntíkovaná : Hani
Souhlas-nejžárlivější jsou nevěrníci. Mám to za sebou. Sledoval mně i dalekohledem do kanceláře, stál na střeše sousedního domu. Jo jo,,mohla bych povídat. jinak jsem na tom stejně jako Dana. Jen jsem to před dětmi tajila, měly celkem hezké dětství. Dnes už to ví a vyčítají mi, že jsem neodešla, třeba i teď. Ono se to hezky povídá...
květen 22, 2008 12:56
To není hezký život : AHabibi
který žije Dana. I když všechno omlouvá - sebe, manžela, důvody proč neodejít a přesvědčuje vlastně sama sebe, že v tom manželství MUSÍ !! zůstat, přece to všechno je ve jménu lásky !!! Život vedle chorobného žárlivce je podobný jako s alkoholikem. Neustálá kontrola sebe, jeho samého a jeho nálad a stejně nic neuhlídá. Ten spouštěč pro pití, či žárlení je mimo její možnosti. On si to VŽDY omluví. Žárlení chápu jako nějakou člověčí vadu.Sama nezmizí.
Co Dana napsala není o vypovídání se, ale o velkém trápení. A konec je v nedohlednu. Bude ji to stát obrovské úsilí a energii s nejistým výsledkem. Spíš se vlastně musí vyčerpat a pak se rozhodne, že teda NE. Ale ty šrámy na duši, protrápená léta.
Proč si často myslíme, že máme odpovědnost i za muže - co si chudák počne až já řeknu dost ?!
Za všechno můžu já - ježíš, kde k tomu přišla ?! To je už pokřivené sebehodnocení.K politování.
Tady mi nepříjde něco radit, tady se to musí prožít do samého konce.
květen 22, 2008 14:36
Nejdřív se musím vychechtat : Krakonoš
nad příspěvkem Jardy, Jarda je prostě kusan smilies/grin.gif.
No a pak už jen k tomu tvýmu starýmu - může pro rodinu udělat jediný, že si uvědomí, že má problém, kterej je nad jeho síly, a pomaže ho řešit (stejně musí postupovat alkoholik) s odborníkem. Nebo toho nejni schopnej (ani pod tlakem, že v opačným případě o vás přijde) a pak mu budeš muset tu rodinu rozvrátit. Hlavně prosimtě nepřiváděj do tohodle psycha další děti!!!
květen 22, 2008 18:06
ono právě tím, že tu vinu bereš na sebe : Inka
a ještě to řekneš nahlas a tím mu to potvrdíš, tak si ty hranice sama posouváš a on půjde dál a dál, kam to až dokážeš vydržet?!?! Naopak mu musíš dát jasně najevo, to v pořádku není s ním a ty to nebudeš trpět ani omylem, jinak s ním nebudeš. Ani alkoholik sám nikdy nepřizná, že je vlastně nemocný. On je ten kdo s tím musí začít něco dělat. Je to jak vymejvání mozku od něj, pak už sama ztrácíš přehled co je normální a co ne.
No Jardo s těmi lidmi z rozvrácených rodin to takhle není, je to spíš o tom co ten člověk od života vlastně chce a co je pro to ohcoten udělat a také kolik dostal lásky jako dítě, tolik jí pak dokáže zase sám dát. A víš co je dnes rozvrácených rodin??? On každý si z toho vezme co je mu bližší, někdo je odrazený do konce života a někdo naopak chce tu svou rodinu mít opravdu hezkou včetně pěkných vztahů v ní.
květen 23, 2008 10:58
Jo, : Wilda
tak si v tom teda dál pěkně poťapkej. Komu není rady, tomu není pomoci. Jenom nechápu, proč sem ještě píšeš, když dávno víš, co je správné udělat - rodina, přátelé i odborník Ti radí stejně - co jsi čekala tady? To je čistokrevný masochismus.
květen 28, 2008 19:04
skončit ! : ZuZa
Je mi už dost roků a mám to skoro za sebou - 8 let trápení vyhrožování smrtí svou i mou policie a ostudy až nad hlavu.Taky jsem čekala na zázrak a teď vím , že to byly ztracený roky - zdravím
červen 13, 2008 15:50
no jo! : ivankaa
jak je to podobné, až hrůza! žárlivost, do jaké míry je v normě a kde už míra končí?
ze sebevědomého mladého člověka se léty s žárlivcem stává ustrašený, nesamostatný jedinec, závislý, co páníček řekne, bojím se říkat i své názory, už říkám jeho a začínám je pokládat za své, aby byl klid,...je to šílené,co dokáže láska a léta s takovou láskou,..už nejsem já, už je jen on! bez kamarádek, bez rodiny, ...opuštěná s páníčkem čekajícím jak se bude tvářit?
je to smutné a je pravda, že nikdo nikdy ti nepomůže, každý je strůjce svého štěstí,...bohužel,.každý je sám!
říjen 21, 2008 10:40
nevim : josef
používa žárlivec to "že mu chybí láska " a proto se chova žárlivě ?
prosinec 11, 2008 16:20
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]