O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MLADÍKOVO DILEMA PDF Tisk E-mail
Pondělí, 14 červenec 2008

 Definování role muže a ženy v životě a v soužití páru je po roce 1990 stále více složitější. Zatímco ještě v minulém století bylo pravidlem, že muž byl živitel a žena se starala o rodinu, nyní je již všechno jinak. Role muže a ženy se začaly mísit a prolínat. Je to dobře? Špatně? Asi jak pro koho a z jakého pohledu...

 

 

 

 

 

 

     Mně, jako muži, kterému je 27 let, někdy dělá problém, jak naložit s tím, co se ode mne jako od muže očekává a naopak. Co mám, můžu nebo jsem oprávněn - očekávat od ženy?

 

     Je samozřejmě nesmysl tvrdit, že žena má být doma, u plotny. Starat se o to, aby bylo uklizeno, navařeno a vypráno. Aby děti měly čisté tvářičky a muž po příchodu ze zaměstnání teplou večeři, popř. ještě „postelové rozptýlení" před spaním. Toto již většina mladých mužů za podstatné nepovažuje. Je jasné, že žena má právo mít své zaměstnání, koníčky a volný čas pro sebe. Že dva lidé v páru jsou partneři a chod domácnosti by měl být dílem obou z nich. Že si práci doma spravedlivě rozdělí.

 

 

      Nebo se dohodnou na modelu, který bude vyhovovat oběma. „Ty vaření a já úklid", například. Nehledě na to, že současné mladé dívky již dnes nejsou vedeny k tomu, aby uměly uvařit, vyprat... Buď začnou samy ze zájmu o partnera nebo kvůli vlastní potřebě, třeba po osamostatnění se. Naopak mladí muži jsou běžně schopni postarat se o domácnost, plné žaludky, případně o děti. Role se tak může obrátit. Muž v domácnosti, žena vydělává... Nic proti, pokud to vyhovuje oběma.

 

     Nyní druhý pohled. U mužů sice může ještě pod kůží přetrvávat model typu: ty jsi žena, tak navař a vyper, já jsem pán tvorstva. U mladé generace toto již dle mého mínění částečně mizí. Mladíci potkávají dívky, které jsou samostatné, sebevědomé. A některým těmto slečnám se dokonce ze slova „kuchyně" dělá husí kůže. Proč dnes vařit? Když to chce chlap, tak ať si navaří sám.

 

     Naopak, mladí muži, zvláště ti, co již žijí sami, jsou schopni se o sebe kompletně postarat. Od kuchyně, přes praní a úklid. Když pak tento muž bydlí s dívkou, vede domácnost dle předchozího schématu a pokud dívka není z domova zvyklá přiložit ruku k dílu, jsou najednou ony prapůvodní role vyměněny. V ideálním případě by však mělo dojít k rozdělení rolí a úkolů.

 

     Tento fenomén dle mého názoru může způsobit problémy při navazování kontaktů či budování dlouhodobějšího vztahu. Najednou totiž chybí úzus, co je to být chlap, co je role muže ve společnosti a jaká je jeho náplň.

 

     A stejně tak najednou není jasné, co očekávat od ženy, jaké jsou její role a čím vztah naplnit. Vznikají pak zdánlivě banální, v začínajícím vztahu ale fatální otázky: „Mám předvést své kuchařské umění a perfektně vyžehlené košile? Potěší ji to a nebo si řekne „je to vůbec chlap""? Když chlap je „kuchařkou a hospodyňkou"?

 

     Stejně tak u dívek. Snaží se zaujmout muže a vlastně nevědí, jakou roli předvést. Roli úspěšné mladé dámy, která se spokojí s večeří z fast foodu, nebo předvest křečovitou roli ochránkyně domácího krbu a při dlouho očekávané návštěvě svého milovaného protějšku mu nabídnout španělského ptáčka, nad jehož ukuchtěním včera večer ztratila čtyři hodiny hartusením, žaludeční neurózou a nervy měla na pochodu?

 

Jakou ženu muž vlastně chce?

Jak se má žena před mužem prezentovat?

A jakého muže chce dnešní moderní mladá žena?

 

     Muže typu „můj otec", nebo muže všestranně připraveného na život, kterého vlastně může sem tam zneužít a který je schopen téměř ve všem ji nahradit?

 

     Myslím, že možná i toto tápání je jedním z důvodů, že dnes žije stále více lidí „singl".

 

     Jak ale z toho problému ven?

 

 

Tomáš Balcar

 

 

 

 

 

Komentáře (13)add feed
Jak si vykoledovat : Zdena
No to je opravdu skvělé zamyšlení. Já jsem ještě ze staré školy, takže uvařit, uklidit postarat se o děti. Když jsem se vdávala připálila jsem i vodu na čaj, po čase se mi vaření stalo koníčkem. Teď koukám na svoji neteř. Vaření ji moc neříká, ale když není zbytí uvaří. Teď je na mateřské dovolené, pro devitiměsíční dcerstvo kupuje samé konzervičky, které ohřívá v mikrovlnce a když ten její přijde z práce a kouká co by kde zpucnul a naříká, že nic neuvařila, tak mu odpoví ať si uvaří sám, že to taky umí. Párkrát jsem byla takové diskuzi přítomna a tak jsem zareagovala a bylo zle. Ne že bych ji nutila do vaření a říkala ji, jak jsme to zvládali my (prát plíny – nebyly automatky), vařit a ještě uklidit a vyžehlit. Jen jsem podotkla, no tak ona taky umí vynést kolo do patra, tak až zase někam pojedete, tak ať si vynese svoje kolo nahoru, ty popadni dítě a ona odnosí náklad, umí to a když to chce mít nahoře tak co. Nevyhodila mě hned, ale z mrazivé atmosféry jsem se odpoklonkovala rychle sama.
červenec 14, 2008 12:45
Dělat, co je potřeba. : Petronila
Já zase naopak ze staré školy nejsem. smilies/wink.gif Myslím, že dneska se to "tradiční" rozdělení rolí skutečně trochu stírá, a je to jen dobře. Vaření a uklízení mě totiž těžce nebaví a neumím si představit, že by to všechno bylo celý život JEN na mně, jen proto, že jsem ženská. Ale na druhou stranu by nebylo fér hodit to celé jen na partnera, protože on má právo na to, aby ho to nebavilo úplně stejně jako mě. Jenže udělat se to musí. Takže řešení vidím v tom, že se kluk i holka naučí základům toho, jak se o sebe postarat (neexistuje, aby kluk spálil i vodu a holka neuměla vzít do ruky šroubovák), a pak si ty práce budou moci rozdělit podle toho, co koho víc baví. Co nebaví nikoho, o to se budou muset podělit.

A Zdeno, máš naprostou pravdu - při tomhle "rozložení sil" by bylo nefér, kdyby holka prohlašovala, že "tradiční ženské práce" (br, to označení nesnáším) odmítá vykonávat, ale trvala na tom, že muž ty "tradiční mužské" vykonávat musí. Takže vaříme a uklízíme společně, ale považuji za svou povinnost se podílet i na vydělávání peněz, nošení nákupů a kola do patra. smilies/wink.gif
červenec 14, 2008 13:25
ještě upřesnění : Petronila
přestože mě vaření a uklízení nebaví, přece k tomu nemůžu přistupovat tak, že já to dělat nebudu - jíst se mi chce a žít jakžtakž v pořádku taky. Takže by nebylo fér vyžadovat to jen po tom druhém - to by bylo jak za starých časů, jen v obráceném gardu. Proto jsem cítila jako svou povinnost se naučit a taky dělat i ty neoblíbené činnosti - ovšem totéž jsem vždycky předpokládala i u partnera. Pán "ze staré školy" by u mě asi dost tvrdě narazil.

A odpověď na prostřední otázku - jak se má žena před mužem prezentovat? Co je to za otázku? Prostě taková, jaká je. Přece si nebude hrát na někoho jiného? Takové přetvařování stejně nikdy dlouho nevydrží a partner by pak mohl být velmi nepříjemně překvapenn
červenec 14, 2008 13:36
A ještě, Zdeno, : Petronila
ačkoli s podstatou toho, co říkáš, souhlasím a nedělá mi problém vynést to kolo ani nákup do patra, možná ta mrazivá atmosféra plynula z toho, že ses jim montovala do věcí, do kterých ses montovat neměla. Osobně, i když mám takové názory, jaké mám, a vidím "tradiční machistickou" rodinu, jejíž uspořádání se mi hluboce nelíbí, tak bych považovala od sebe za hulvátství to nějak komentovat a míchat se jim do jejich vnitřních záležitostí.
červenec 14, 2008 13:39
Tak zlé to není : Zdena
nemontuju se do nich, ale protože se vídáme skoro denně (bydlíme na patře) tak občas když se to hodí, trochu rejpnu. Znají mě a tak se to odbývá povětšinou v nadlehčené formě, i když je fakt, že někdy bych je propleskla oba.
červenec 14, 2008 15:33
kdyby ses skutečně zamiloval : alena puntíkovaná
- tak se tak blbě njeptáš. Taky by bylo dobrý, kdybys třeba trochu dospěl. smilies/grin.gif
červenec 14, 2008 20:04
vzájemné role : Karolína
Ahojte kudlanky,
s Petronilou souhlasím, jsem taky z té mladší školy. Žila jsem s klukem a o domácí práce jsme se dělili. Vše bylo fajn. Jenomže já jsem víc viděla ty domácí "nedodělávky", které on, jako chlap, neviděl. Tak jsem to byla já kdo víc úkoloval - ale nás oba!!!, a snažila jsem se 50 na 50 u každé "nedodělávky" na kterou jsem přišla. Často jsem dala i na přítele, když řekl, že to je už zbytečné, ať se na to vykašleme.... Ale stejně mi časem vyčítal, že já jsem ta fúrie, co furt něco chce a otravuje nám společný život.... Nevím, možná jsem fakt pro něj fúrie byla. Rozešli jsme se před léty. Důvodem byla (z mé strany) jeho rostoucí apatie ke všemu společnému a i ke mě. Když jsem mu navrhla rozchod, ani to nekomentoval, sbalil se a odešel.... Naštěstí je to pryč... a milé dámy: mé poučení z krizového vývoje??? Můj příští partner by měl respektovat mě - jako tu vyšší autoritu ve svazku. Na demokracii jsem jaksi rezignovala a začala si "vybírat jinýma očima". Ale holky, chce to si věřit, že to jednak ukočírujete a taky předsevzetí, že když vám to vyjde, tak toho nezneužijete! Já do toho takhle šla, a držte se!!!, VYŠLO MI TO!!! Dva roky už spolu žijeme... "Sedalo si to", to jo, on věděl sice do čeho se mnou jde, ale i tak..., vztah se prostě chvíli rodí... No, ale v září se budeme brát a těšíme se strašně oba...., ale to je už jiná kapitola.
Kudlanky mějte se.... Karča
červenec 16, 2008 06:12
jedna moje bývalá spolužačka si vzala : alena puntíkovaná
instalatéra - nesmírně šikovného kluka, kterej měl (a stále má) zlaté ruce a poradí si naprosto se vším. No, ale znáte to - kovářova kobyla a ševcova žena - chlapec byl díky své šikovnosti velmi zaneprázdněn a na vlastní domácnost nezbyl čas. Tankrát spolužačka čekala miminko, bylo nutno zrekonstruovat koupelnu, přidělat boiler, atd. atd. ale muž neměl čas. Po několika dost ostrých hádkách si nakonec spolužačka pozvala jeho kolegu - známého "dívkaře". Navlékla si tedy sexy svetřík, navařila svíčkovou, upekla makový koláč a zásobila domácnost pivem. Vyplatilo se! Dívkař pracoval jak o život, cpal se svíčkovou, koláčem a kafíčkem, občas poplácal šťastnou paní domu po zadečku - Když se konečně dostavil unavený pán domu, mohlo ho trefit. Ale práce byla téměř hotova, tak se nedalo nic dělat. To bylo také naposledy, co v bytě prováděl opravy někdo jiný než on. A prováděl je bezodkladně - co kdyby si manželka byla zas nucena pozvat "náhradníka". smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červenec 17, 2008 09:41
JO, tak to je i podle mého gusta : Karolína
Podle mě to spolužačka pí Aleny provedla dobře. To potvrzuje i mou teorii, kterou si ověřuji praxí: chlap je přece jen trošku nižší druh člověka, kterého by si ženská měla vychovávat (za předpokladu, že sama není úplně blbá - kudlanky prominou, ale i to je realita). Neměla by si ho ale vychovávat pro své pohodlí a výhody (to je sobeckost), ale pro společné štěstí jeho i své. A to, že tohle je cíl partnerského snažení, chlap, i po 1000x vysvětlení, prostě nepochopí (tedy většinou). Instalatérova žena používala slova a nepomohlo to, a tak zrealizovala výchovný příběh... Určitě tomu svému nechtěla ublížit, ale chtěla ho "vhodnou výchovou" ovlivnit - aby pochopil....
červenec 18, 2008 10:00
Jsem fakt zvědavej, : Krakonoš
jak dlouho ti to manželství s takhle pitomejma názorama vydrží smilies/grin.gif
červenec 19, 2008 19:10
Nevím, jak Karolína, : alena puntíkovaná
ale moje bývalá spolužačka z ekonomky se vdala v r. 1970 a dosud šťastně vdaná je. Její muž ji považuje za křížence mezi Albertem Einsteinem a andělem nebeským a je přesvědčen, že svět kolem se hemží "žraloky", kteří jsou kdykoli ochotni mu jeho , dnes již šedesátiletou, manželku odloudit. Ale ví, že jen její pevný charakter a příkladné morálně volní vlastnosti jí brání v tom, aby ho opustila a odešla "za lepším". Takže cílená nenápadná propaganda a výchova se kamarádce vyplatila. Svého muže stále miluje a je s ním velmi šťastna....a navíc má přehled o jejo financích, neboť mu vede účetnictví. Aler nikdy to nezneužila proti němu a nepoškodila ho. V tom je zřejmě ten trik. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červenec 20, 2008 09:38
Po pauze jsem opět zde, a.... : Karolína
.... ano. Děkuji paní Aleně za popis situace její kamarádky. Někde v hloubi jsem tušila, že nějak podobně by manželství u dotyčné spolužačky mohlo vypadat. I přes věkový rozdíl uvažujeme s dotyčnou paní asi dost podobně. Už se opakuji, tak jen ve zkratce. To, že má žena nad mužem převahu a on je si toho vědom, sebou nese i vzpomínanou morální podmínku: žádné zneužívání. No, ono to ale asi platí i v jiných rovinách: v církvi, ve státě, v armádě a v zaměstnání, a tak vůbec..., všude vídáme zneužití moci. Ale tím že manželství je tvořeno (zatím pořád ještě) pouze dvěma lidmi, tak se teorie v praxi uvádí asi snáz.....
A pan Krakonoš? Od něj je to jen emocionální výkřik do tmy..., dotaz typu: "jak dlouho?".... zodpoví jen vědma - a to nejsem. A druhá obsahová část výkřiku pana Krkonoše mi podsouvá názorovou pitomost.... No proč ne, omylnost je lidská, a tím, že si své názory ověřujeme pochybnostmi - zrajeme. Ale nad čím mám vést pochybnosti já, když pan Krkonoš nic konkrétního neuvádí, nevím. Inu, patrně se jedná o dalšího mužského exota, který akutně potřebuje velkou porci pevného vedení.... S pozdravem Karča.
červenec 24, 2008 22:57
Inu, : Krakonoš
když někdo neumí odlišit ani dotaz od konstatování zvědavosti, nelze se s ním bavit o (jeho) pitomosti - blb svou blbost těžko kdy uvidí. A vo to, co potřebuju já, neměj péči - tebe k uspokojení svejch potřeb skutečně nevyzývám, milá exotko. smilies/grin.gif
srpen 01, 2008 00:03
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]