|
 Definování role muže a ženy v životě a v soužití páru je po roce 1990 stále více složitější. Zatímco ještě v minulém století bylo pravidlem, že muž byl živitel a žena se starala o rodinu, nyní je již všechno jinak. Role muže a ženy se začaly mísit a prolínat. Je to dobře? Špatně? Asi jak pro koho a z jakého pohledu...
Mně, jako muži, kterému je 27 let, někdy dělá problém, jak naložit s tím, co se ode mne jako od muže očekává a naopak. Co mám, můžu nebo jsem oprávněn - očekávat od ženy? Je samozřejmě nesmysl tvrdit, že žena má být doma, u plotny. Starat se o to, aby bylo uklizeno, navařeno a vypráno. Aby děti měly čisté tvářičky a muž po příchodu ze zaměstnání teplou večeři, popř. ještě „postelové rozptýlení" před spaním. Toto již většina mladých mužů za podstatné nepovažuje. Je jasné, že žena má právo mít své zaměstnání, koníčky a volný čas pro sebe. Že dva lidé v páru jsou partneři a chod domácnosti by měl být dílem obou z nich. Že si práci doma spravedlivě rozdělí.  Nebo se dohodnou na modelu, který bude vyhovovat oběma. „Ty vaření a já úklid", například. Nehledě na to, že současné mladé dívky již dnes nejsou vedeny k tomu, aby uměly uvařit, vyprat... Buď začnou samy ze zájmu o partnera nebo kvůli vlastní potřebě, třeba po osamostatnění se. Naopak mladí muži jsou běžně schopni postarat se o domácnost, plné žaludky, případně o děti. Role se tak může obrátit. Muž v domácnosti, žena vydělává... Nic proti, pokud to vyhovuje oběma. Nyní druhý pohled. U mužů sice může ještě pod kůží přetrvávat model typu: ty jsi žena, tak navař a vyper, já jsem pán tvorstva. U mladé generace toto již dle mého mínění částečně mizí. Mladíci potkávají dívky, které jsou samostatné, sebevědomé. A některým těmto slečnám se dokonce ze slova „kuchyně" dělá husí kůže. Proč dnes vařit? Když to chce chlap, tak ať si navaří sám. Naopak, mladí muži, zvláště ti, co již žijí sami, jsou schopni se o sebe kompletně postarat. Od kuchyně, přes praní a úklid. Když pak tento muž bydlí s dívkou, vede domácnost dle předchozího schématu a pokud dívka není z domova zvyklá přiložit ruku k dílu, jsou najednou ony prapůvodní role vyměněny. V ideálním případě by však mělo dojít k rozdělení rolí a úkolů. Tento fenomén dle mého názoru může způsobit problémy při navazování kontaktů či budování dlouhodobějšího vztahu. Najednou totiž chybí úzus, co je to být chlap, co je role muže ve společnosti a jaká je jeho náplň. A stejně tak najednou není jasné, co očekávat od ženy, jaké jsou její role a čím vztah naplnit. Vznikají pak zdánlivě banální, v začínajícím vztahu ale fatální otázky: „Mám předvést své kuchařské umění a perfektně vyžehlené košile? Potěší ji to a nebo si řekne „je to vůbec chlap""? Když chlap je „kuchařkou a hospodyňkou"? Stejně tak u dívek. Snaží se zaujmout muže a vlastně nevědí, jakou roli předvést. Roli úspěšné mladé dámy, která se spokojí s večeří z fast foodu, nebo předvest křečovitou roli ochránkyně domácího krbu a při dlouho očekávané návštěvě svého milovaného protějšku mu nabídnout španělského ptáčka, nad jehož ukuchtěním včera večer ztratila čtyři hodiny hartusením, žaludeční neurózou a nervy měla na pochodu? Jakou ženu muž vlastně chce? Jak se má žena před mužem prezentovat? A jakého muže chce dnešní moderní mladá žena? Muže typu „můj otec", nebo muže všestranně připraveného na život, kterého vlastně může sem tam zneužít a který je schopen téměř ve všem ji nahradit? Myslím, že možná i toto tápání je jedním z důvodů, že dnes žije stále více lidí „singl". Jak ale z toho problému ven? Tomáš Balcar
|
Myslím, že dneska se to "tradiční" rozdělení rolí skutečně trochu stírá, a je to jen dobře. Vaření a uklízení mě totiž těžce nebaví a neumím si představit, že by to všechno bylo celý život JEN na mně, jen proto, že jsem ženská. Ale na druhou stranu by nebylo fér hodit to celé jen na partnera, protože on má právo na to, aby ho to nebavilo úplně stejně jako mě. Jenže udělat se to musí. Takže řešení vidím v tom, že se kluk i holka naučí základům toho, jak se o sebe postarat (neexistuje, aby kluk spálil i vodu a holka neuměla vzít do ruky šroubovák), a pak si ty práce budou moci rozdělit podle toho, co koho víc baví. Co nebaví nikoho, o to se budou muset podělit. 
