O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

KONEČNĚ JE TO ZA NÁMI PDF Tisk E-mail
Pátek, 02 květen 2008
Jak se blížil konec toho nechvalně proslulého šestinedělí, tak jsme se s Kryštofem už docela všichni seznámili a dokonce jsme konečně rozkódovali, na koho se naše miminko podobá. V určité poloze vypadá přesně jako jeho starší bratr. No, přesně - určité drobné odlišnosti jsou patrné. Např. má jednu bradu navíc a odstává mu jen jedno ucho...

 

 

 

 

    

     Ale hlavně je náš Kikýsek - na rozdíl od vekého bratra -  miminko plešoun. Nedávno jsem byla svědkem jedné úžasné a také nesmírně důležité věci. Náš chlapeček dal poprvé najevo, že nás bere na vědomí a že je ochoten s námi i komunikovat. Po nepočítaně pokusech se mu bezzubá pusinka roztáhla do kouzelného úsměvu a všechny probdělé noci mu byly rázem odpuštěny.

 

 

     Od té doby se my všichni zbývající členové naší rodiny chováme jako banda trotlů. Trávíme dlouhé minuty nad Kryštůfkovou tvářičkou, všelijak se pitvoříme s nadějí, že se miminko znovu usměje. Občas se zadaří. Malý pán si je nejspíš vědom, jak dokonalý takový šestitýdenní úsměv je, proto s ním šetří a rozdává jen pokud je výborně naladěn - tj. napapán, vykakán, vyspinkán.

 

     V dobrém rozmaru se miminko i rádo koupe. Tedy - ne že by slastí chrochtalo v teplé vodě, to nějak přetrpí. Dokonce jsme mu pořídili místo vaničky kyblík. Údajně si v něm miminka připadají jako v bříšku, nemají strach, nerozhazují křečovitě ručičkami, jsou zkrátka blažená. Narazili jsme ovšem na jednu malou závadu, jak to křehké miminčí tělo uchopit, aby hlava neblemcela a chlapeček si náhodou nelokl. Několik koupání jsme zvládali metodou pokus - omyl. Po mateřském mléku a kapičkách na prdění,  Kryštof vodu přece jen ochutnal a vyváděl, jakobychom ho koupali minimálně v octu.

 

     Ale zase, s koncem oné magické šestky jsme se naučili i jak na to: stačí trochu míň vody, chytnout chlapečka doslova pod krkem a náš malý poklad neřve. Je to výkon. Nutno podotknout, že to dokázal jeho tatínek. Já na to nemám nervy a raději se na koupání nedívám, co kdyby se náš chlapeček náhodou v nějaké nestřežené chvíli ocitl hlavou dolů a my jsme nestihli včas zareagovat....

 

 

Jen aby se ty moje splašené hormony daly po šestinedělí dohromady...

 

 

 

Paula 

 

 

   

Komentáře (9)add feed
dřív bylo pro miminka takové lehátko do vaničky, : niobe
bylo to pro ně pohodlné, mohlo si mrskat ručičkama, nožičkama, není tohle něco jako lepší umyvadlo? Připadá mi to spíš jen jako náhražka... tady je potřeba plno rukou, aby se nějak nezhroutilo.
Pochybuju, že by se mohlo nechat bez držení.
květen 02, 2008 11:05
zaky jsem to lehátko mívala : alena puntíkovaná
je to taková drátěná konstrukce, potažená plátnem, miminko se na to položí, hlavičku má pěkně nad vodou, tělíčko pěkně v teploučku ve vodičce a plácá si ručikama a nožičkama a je blažený
květen 02, 2008 12:15
no právě, ráda bych věděla, : niobe
v čem je tenhle kyblík lepší - třeba jo, co já vím - Paulo, pověz...
květen 02, 2008 13:28
my vyzkoušeli obojí, : bb
oba byli už od mimin vodníci, ponoření do teplé vody utnulo sebevětší křik, starší měla jen lehátko a byli jsme s ním my i ona navýsost spokojeni. Mrskala nožkama ručkama, kroutila hlavičkou, my měli volné ruce na hraní s ní, na namydlení, podání si žínky, osušky apod. Mladší zdědil lehátko, ale po přečtení "v kýblu jako v bříšku" jsem před porodem pořídila i kbelík. Vyzkoušen jednou putoval do dílny kde dodnes věrně slouží coby odpadkový koš. Malý v něm byl skrčený, držen přesně jak píše Paula, pod krkem. Běžná voda není totéž co plodová a kbelík není břicho, mrňous není tedy ničím nadnášen a tíha vlastního tělíčka stlačuje nožičky. Klučík byl vykulený, nejistý, my taky, jeden hlídal kýbl a podával, druhý jednou rukou držel dítě a druhou se ho snažil umýt. Možná to chtělo víc cviku, my se místo nácviku vrátili na lehátko. Koupání zase zvládal sám tatínek bez asistence, takže jsem zase získala večerní půlhodinku jen pro sebe a mimino se spokojeně rochnilo v teplé vodě. Jen se muselo dbát, aby zůstala celá plátěná část ponořené do teplé vody. Neponořené mokré plátno vystydne a miminko ukrutně studí.
květen 02, 2008 13:58
jéje, lehátko, : babyX
to jsem dostala od tety, ušila jsem si na to jen nový potah, ten vždy po koupání vymáchnout - suprový, mimíšek byl neskutečně spokojenej!
květen 02, 2008 14:17
Já jsem ho pokaždý jen pořádně osprchovala : alena puntíkovaná
- to lehátko - a mokrý jsem ho hodila přes takovej ten sušák v koupelně - občas, když jsem prala bílý, tak jsem ho přihodila. Držel jak helvítská víra, přežil v pohodě dvě děti a pak jsem ho, myslím, ještě někomu dala. To lehátko nemělo chybu.
květen 02, 2008 17:15
... : Markéta P.
Tak naše děti se koupaly buď s tatínkem, jehož nohy sloužily místo lehátka, nebo v kyblíku - ten naprosto milovaly, akorát v půlroce se do nej tlusťošky už nevešly, tak šly do velké vany. A úplně skvělé bylo, že se kýbl strčil do vany, ve které se cachtala starší sestra, to se miminu líbilo strašně smilies/smiley.gif Jsem zvědavá, jak to půjde letošní léto - ve vaně dvou a čtyřletá a mimino v kýblu, no, snad ho neutopí smilies/smiley.gif))

Jinak to chce jen cvik - a holkám se fakt hodně líbilo, když v kyblíku mohly "cvičit", tak od dvou měsíců, jen co unesly hlavu, se cachtaly prakticky samy, ani je nikdo nemusel držet.
květen 04, 2008 09:25
... : Paula
Kyblík mi přijde dobrý tak do třetího měsíce, kdy pomalu zmizí onen Moroův reflex, kdy miminko lekavě rozhazuje ručičkama a bojí se. V kyblíku něco podobného nehrozí a zatímco Kryštof na podložce řve, jakmile ho ponořím do kyblíku, uklidní se a kouká.
Lehátko máme taky a půjde až do velké vany. Jinak koupání ve vaničce je jednoznačně pohodlnější a lehčí. Už se těším, až kýbl bude sloužit na prádlo a chlapeček půjde do velké vany. smilies/wink.gif
květen 04, 2008 10:57
nio vzhledem k tomu : alena puntíkovaná
že jsem mělam oba chlapce velikosti dvouměsíčního dítěte už při narození, tak bych je asi do kyblíku nenarvala. Ale ve vaničce na lehátku v teplonký viodičce namouduši neřvali, ale naopak se jim to líbilo
květen 04, 2008 20:24
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]