O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ARCHIV - O LIŠTIČCE PDF Tisk E-mail
Pondělí, 21 duben 2008

Před několika léty jsem četl v Neviditelném Psu v kočičí rubrice moc hezké povídání jakési paní o „Nalezeninách jejich kočičky". Ty nalezeniny se mi zalíbily, protože být kočičkou nalezen a posléze i adoptován, to je opravdu velice krásná chvíle. Přinést si kočičku z útulku je krásné a ušlechtilé, svědčí to o vašem dobrém srdci.

Vzít si kočičku od známých, kteří jich mají náhle doma mnoho, je jistě také záslužné a taky přinese domů spoustu radosti.

 

 

 

 

     Když se Vám zvířátko narodí doma, je to hezké, ale ani ono, ani vy jste pro to v podstatě nic neudělali. Já vím, je s tím porodem spousta starostí a tak, ale poslouchejte, co chci říct. Když si vás kočička sama najde, pozná, a posléze adoptuje, je to vyznamenání. Kočičky velmi dobře (ač zatím nikdo neví jak) poznají, kdo je dobrý člověk a kdo je hoden té výsady, se o kočičku starat. Už mi dáváte za pravdu, vy, které to štěstí potkalo? Nám se to stalo jednou a nikdy na to nezapomeneme. To jsme byli v Americe chvíli, pár měsíců snad, byl podzim 1985. Já byl v práci, manželka Anička seděla v pokoji na zemi a četla si. Ne, že by ráda sedala na zemi, ale my v tu dobu nic jiného na sezení neměli...

 

     Najednou měla pocit, jako že se na ni někdo dívá. Lekla se - bylo to v Los Angeles a tam, když se na vás ve vašem bytě dívá někdo cizí, tak je to vážné. Dveře na patio, takový balkon v přízemí, byly otevřené a v těch dveřích stála ta nejvošklivější kočka, jakou si jen umíte představit - a to ještě ve snu, když máte horečku a ucpanej nos. Kočka ji chvilku tiše pozorovala a pak zvolna odešla.

 

     Večer mi o tom Anička vyprávěla a kočku popsala v podstatě tím, že řekla, že doufá, že už nepřijde. To znamenalo moc, protože v Čechách jsme kočku vždycky doma měli, i v gasthofu Gruber, v Ramsau v Rakousku, kde jsme trávili první emigrační časy; a scházela nám. Nicméně příští den se objevila znova, odvážila se dál do pokoje, ale jen se rozhlédla a byla pryč. Pak už se na ni Anička nachystala. Koupila kočičí konzervu a dala ji do pokoje na zem, blízko dveřím. Kočka přišla, zkontrolovala zběžně pokoj, na jídlo se podívala, ale nevzala si. Teprve, když Anička dala jídlo na patio, tak tam se najedla.

 

     Nedůvěřovala nám.

 

     Nebo snad - víte, připadá mi to jako liška v Malém Princi od Exupéryho - jakoby se bála dát se ochočit. Začala k nám chodit denně, dávali jsme jí jídlo pravidelně a ona o sebe postupně začala dbát. Vyčistila si kožíšek, také se jí s pravidelným jídlem začal lesknout a pomalu se proměnila v překrásnou kočičku Main Koon. Pořád se ještě bála - i když už k nám chodila jíst běžně, ale spala někde venku. Jednou ovšem nastalo co přijít muselo, a přiznávám, na co jsme čekali. Konečně se nechala pohladit, nechala se pak stále hladit a hladit, snad aby si vynahradila dobu, po kterou byla sama. Od té doby s námi bydlela, naprosto samozřejmě se zhostila povinností domácího miláčka.  

 

     Později - až když jsme poznali její povahu - zjistili jsme, že to byl všechno jen její velice zodpovědný přístup; nechtěla vstoupit do příbuzenského svazku, než si byla jista. Naprosto stejně zodpovědně přistupovala ke všemu. Koupili jsme jí kočičí obojek, na který byla nesmírně pyšná. Nosila hlavičku vysoko, aby všichni viděli obojek, znamení, že k někomu patří. Pečlivě vždy otáčela přezku dolů a zvonila jí při jídle o misku. Pojmenovali jsme ji Lištička - podle dlouhých chlupů na mohutném ocásku -tak jak ho Main Koon kočky mají. Strážila dům, vše neobvyklé nám sdělovala a když jsme přišli z práce, povyprávěla nám, co dělala celý den. Mluvila samozřejmě kočičštinou, ale rozuměli jsme jí dobře, skoro tak dobře, jako ona naší češtině.

 

     Jen jednou jsme nemohli pochopit, co chce říct, to když nám vlezla do bytu ještěrka.  Rozrušilo ji to tak, že ze sebe nemohla vypravit větu. Víte, já mám takovou teoriii, podle které jsou kočky mnohem chytřejší než víme, respektive než nám dovolí vědět. Jinak by riskovaly, že budeme chtít, aby chodily taky do práce. Takhle je jim líp... 

 

     Jednoho dne se k nám nastěhovala další kočka, "kočka pouličnice".  Povila rodinu, ale ze čtyř koťátek zbyl jen jediný kocourek. Ostatní nepřežili tři dny. Maminka kočka u nás stejně byla jen den či dva na rekonvalescenci a už byla zase někde ve světě. Lištička se ovšem o kocourka starala vzorně. Sama koťátka mít nemohla, ale maminkovské povinnosti znala perfektně. Vychovala ho skvěle, může na něj být hrdá. Žlutě zrzavý kocourek Rézínek je stále ještě s námi, narodil se v roce 1988. Jeho narozeniny slavíme a spolu s ním všechny další kočky v našem domě.


     Potom běžel čas, to už jsme bydleli v El Cajonu u San Diega, a Lištička se začala před námi schovávat; nechtěla být hlazena, nepřišla si sednout na klín, tak jak to měla ráda. Až jsme ji našli plačící v koupelně pod umyvadlem a nemohli ji poznat. Během jediného dne zhubla, kožíšek stále pečlivě upravený byl najednou zakudlaný a špinavý. Okamžitě jsme viděli, že je zle. Popadli jsme Lištičku, honem do auta a do nemocnice. Tam jí paní doktorka prohlédla, a výsledek byl velice smutný. Měla rakovinový nádor na ledvině, naprosto neoperovatelný.

 

     Bydleli jsme v bytě, nepatřil nám ani kousek země nikde okolo, pohřbít jsme ji neměli kde. Ostatně jsme byli oba takoví srabi, že jsme ji ani nemohli vidět, tak jako se ona styděla před námi za svou nemoc, tak jsme se náhle i my styděli za svoji nemohoucnost, za neschopnost jí pomoci. Nechali jsme ji v nemocnici, šla spinkat. Takový je život, nesmíme naše miláčky nechat trápit, když jim pomoci není. 

 

    Miloval jsem Lištičku jako žádnou kočičku před tím, prošla s námi tím nejhorším obdobím života tady. Prožila s námi časy, o kterých dnes říkám, že bych je nepřál nejhoršímu nepříteli a odešla v době, kdy se vše začalo obracet a začalo se nám dařit trochu líp. Nechala nám tady Rézínka, kterého sama vychovala, aby na nás dohlížel. Věřím tomu, že se na nás dívá tam z kočičího nebe a věřím, že tam se taky jednou sejdeme.

 


Děkuju Lištičko, tvůj Michal

 

 

 

 

Komentáře (14)add feed
krásný, citlivý - : ivanka
Michale, moc se mi to líbilo, jsem ráda, že Daniela vybírá tak pěkné články z "archivu".
duben 21, 2008 10:11
Lištička vám jistě drží drápek v tom kočičím nebi. : mamča
Ostatně, vychovala si tady svého nástupce, svou prodlouženou tlapku.

Taky máme kočku - nalezenku. Jeden venkovský magor se pokoušel zabít pětitýdenní koťata sekyrkou. Jediná naše Kačenka to přežila s rozbitou hlavičkou, a vylezla za námi na silnici z houští, kam jí ten surovec hodil s ostatními koťaty. Je to moc hodná a vděčná kočička, jakoby si to pamatovala...
duben 21, 2008 12:42
taky máme nalezenku, : Péťa
a taky ji máme moc rádi. Hezký, moc se mi to líbilo.

duben 21, 2008 14:40
já mám jednu nalezenou,(resp. nalezená jsem byla já - kočka si jen vybrala, kde bude bydlet), : alena tečkovaná
druhou, co měla být utopená a fenku, která byla z deseti štěňat a měla být odvezena k veterináři k uspání. A nějak mě jich bylo líto. Ale holky jsou fajn a je s nima legrace. Dokonce ta jedna (ta nalezená jménem Prdlouška) někdy když mňouká tk říká "Ahhooooj".
duben 21, 2008 14:47
no nas kocour : Polarka
taky zdravi, Kdyz treba prijdu z venku a on lezi v kresle, tak mi docela vyrazne rika ahoj. Umi otevirat dvere, coz je ovsem vec nezasluzna, protoze za sebou nezavira. Ale stoupne si na zadni a packou zmackne kliku.Ocenuju hlavne v zime!!!! Psi z nej maji des. Nase fenka malemuta se neodvazi ani pohnout kdyz on je uvnitr neni sama kdo z nej ma respekt. Onehdy jsem se koukala z okna a bezel tam pes a honil ho nas kocour.
Kocicarky muzete mi poradit? je vykastrovany, veterinari rikaji ze tihle kocouri nabiraji hodne vahu, ale on je jenom kosticky a chlupy!smilies/sad.gif Je ziveny pouze kocicim zradlem cokoli jineho odmita, ale zere pomerne hodne....nemel by byt takhle vyzably!!! Pritom ale srst ma nadhernou, lesklou a cernou.
duben 21, 2008 16:21
máš kocoura klikaře : Alena Puntíkovaná
má stejnou kliku jako náš Mirek, kterej polkne celého vola a nepřibere ani deko. Já sním buřta, co má deset deka, vlezu na váhu a mám o kilo (a kdyby jen o kilo) víc. Jsem stejnej biologickej zázrak ja Olga Scheinpflugová, která tuto větu původně pronesla jako první. No - jestli nemá parazity a je v úpodstatě v poho, tak mu kdyžtak semtam šoupni nějakej mlsek . jako tuňáka ve vlastní šťávě, za kterýho by naše kočky položily život. Taky rády pribináčky a cottage cheese. Jinak mé kočky na kliku skáčou a otevřou si taky.Jinak statečného kocoura, aspirujícího jasně na přední umístění v soutěži "Mr. Kočičí World" srdečně zdravím a budu o něm večer vyprávět svým kočkám. Tebe zdravím též.
duben 21, 2008 19:53
krásný povídání, : skaz
je to vynikající nápad tenhle archiv,o tohle bych přišla.Alčo,najeď na Modrýho kocouře,tam je skvělá poradna.
duben 21, 2008 19:53
Polarka : mamča
Naše kočky jsou taky štíhlice, a to je krmím Pribinákama, tuňákem, Tatra-mlékem a Hills jehněčím. Jsou to prostě modelky.
Jak píše Alena, zkus kocoura odčervit, a po 14ti dnech znova, protože některá vajíčka můžou ve střevech zůstat. Mezitím vydesinfikuj kočičí WC, aby ty potvory škrkavčí nedostával pořád zpátky. Jestli je jinak zdravý a v kondici, tak je to prostě hubeňour od přírody.
duben 21, 2008 20:23
nojo modrej Kocouř : Alena Puntíkovaná
omylem jsem nechakla v kuchyni otevřenou špehýrku - no a bylo vymalováno. Čenda přesně věděl, kde má čekat - přived mi Prdloušku ve čtyři ráno. No tak v létě holt zas budem rodit. No ale tihle ddva mají vždycky krásný koťata , takže se po nich zas jen zapráší. No a já si užiju chlupatý vnoučátka. Určitě bude aspoň jedno zrzavý....Modrého kocouře miluju - Prdlouška tam má stárku ve zlaté knize
duben 21, 2008 21:25
Krasny clanok : Sipik
Ten clanok je nadherny!!! Ja a moja mala Nina sa starame o rodinku tulavych maciciek. ( macky sos ich volaju 'ulicky' ) Uz sme nase ulicky vysterilizovali, teraz ich budeme ockovat, krmime ich a mame z nich ohromnu radost, lebo su to uzasne zvieratka. Na stastie zo zivota mi staci chvilku ich sledovat ako sa hraju, alebo navzajom oblizuju, taku lasku ako si prejavuju ony medzi sebou, medzi ludmi hadam ani nevidno. Jeden z kocurikov ma povazuje za frajerku, stale sa snazi oznackovat si ma, zvycajne trafi nohavice... ale obcas sa stihnem uhnut..., su to krasne bytosti. Vela ludi neznasa macky, ale keby ich blizsie spoznali, museli by svoj nazor zmenit.
duben 21, 2008 21:37
Moc moc pěkný : wendy
zvlášť když to napíše chlap. Soužití člověka se zvířátkem je super věc, zda to klape záleží na člověku.
Zpráva o tom, jak někdo vraždí mláďáta, mě vždycky rozzuří i rozbrečí zároveň. Zrovna jako když nechá psa uvázaného v lese. Nebo se nestará o koně, ovce, cokoliv. Bestie to jsou, ne lidi.
Nejsmutnější je, když domácí čtyřnohý přítel odejde do zvířecího nebe. Člen rodiny - byl tu, ještě včera nebo předevčírem vás vítal a najednou je za dveřma ticho a klid, nikdo vám nestrká čumáček do tašky... ale ona stačí i andulka, živě si pamatuju jak jsme ji šli pohřbít na nábřeží, v nejkrásnější plechovce co jsme doma našli.

No, tak takovéhle článečky stojí za to vyhrabat z archivu - dobrý nápad ! smilies/smiley.gif
duben 22, 2008 07:39
Polárko, : Míša šíša
jak už tu napsaly holky - pokud je kocour "odčervený", tak je to asi dané jeho konstitucí. Prostě nepřibere, i kdyby jsi ho krmila českýma knedlíkama. Navíc - když píšeš, že honí psy, tak on prostě všechnu tu dodanou energii asi vyběhá smilies/kiss.gif
Mám dvě kočky a jednoho kocoura, všechny vykastrované a ani jedna z nich není tlustá. Přitom se mi zdá, že žerou od rána do večera (klidně vystrnadí i psa od misky se žrádlem a zdlábnou mu jeho porci). Myslím, že je to i tím, že netráví celý den doma na gauči a chodí hodně ven. Ty tlustí kastráti se asi objevují v případech, že se jedná o kočky, co jsou celý den zavřené doma v bytě.
duben 22, 2008 09:12
Míšo šíšo, : skaz
mám zděděného maina od dcery,zachránila ho jako koťátko,když ho chtěli utratit.Když bydleli na sídlišti v přízemí,pouštěla ho ven a pořád se divila,proč je tlustý,když doma nežere.Až potom zjistila,že obcházel partaje,všude slušně zamňoukal,nechal se pomazlit a nakrmit.A bral tak celý blok.Pak se přestěhovali do 5 patra na jiné sídliště a kocour chtěl umřít.Teď je u nás na chaloupce s puberťákem kočičím a jezevčicí,která ho nenechá na pokoji/ne,že by mu ubližovala/a ve svých 13letech je ve skvělé kondici.Tady totiž nic navíc nevymňouká.Jo,kastrát byl od roku.
duben 22, 2008 21:34
wendy a ostatní kočky : Iris
s tím zvířecím nebem je to smutné. Moje největší traumata z dětství se vázala ke kočkám a koťátkům, které jsem našla na silnici rozmixované od auta. Neměli jsem kočky domácí (myslím gaučové), měli jsme kočky u domu. Ony uměly sklepním okýnkem přijít, najíst se, pomazlit se, když chtěly a zase se zdekovaly. Občas při procházce zahradou nebo při plení záhonu se najednou otíraly o lýtka, pak se zase nedaly sehnat ani za nic, když jsem je chtěla pomazlit já. Ale když se pak dlouho potvůrky nehlásily, bála jsem se už jít na ulici, hodně často tam chuděry vlítly pod auto. Může za to poloha mého rodného domu u silnice.Nebyly to žádné šampionky, byly to kočičky, které jsme nedokázali utratit jejich maminky, jednou jsme jich měli u domu 11. Ale vůbec neobtěžovaly, byly samostatné a hrdé. Ale zmizely všechny do jedné. Poté, co jsem zjistila, že starší syn je na kočky silně alergický, přestala jsem s nimi, ale teoreticky miluju kočky všech provedení a jmen. Mimochodem - stálo by za to sebrat a vystavit někde jména našich koček, myslím, že by to stálo za to. Nevím, zdá se mi, že u psů se tak neexperimentuje se jmény jako u těch kočičích potvůrek. Stačí zabarvení tlapiček, nezvyklý proužek někde na těle a hned tě napadá originální jméno. Kočky ahoj smilies/smiley.gif
březen 16, 2009 16:31
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]