 .Za těch pár dnů, co jsem se chovala jako těžkej fluktuant, se toho přihodilo fakt povícero. Jak deeeeres velmi správně hádala, a ostatně i mnozí další, už pár týdnů jsem se rozhodovala a pak i připravovala na delší vejlet za dcerou. Jenže - to bych nebyla já, abych zase něco nevyvedla. Protože jsem posledních téměř dvaapůl roku nestála nervama za nic - a že jsem měla k tomu setsrakra důvod, tak jsem nervy zajídala svým milovaným "cokolivsladkéhojeúžasněŇAM".
Po těch minulých
eklhaft zdravotních problémech, z nichž mne hodní doktoři tak nádherně
vytáhli, jsem se celkem dala do pohody, ale právě „konec“ převážné většiny
nerváků na mne zapůsobil tak, že jsem se vlastně psychicky složila. Nojo, co
můžete chtít od dámy kouzelně pozdního věku, která už není tak pevná v kramflecích.
Udělala jsem
přesně to, co se nemá, a co jsem fakt neměla: zajídala jsem svoje blbé nálady vším
možným sladkým. Od rána do rána. A že toho bylo… No, a pak mne zase synek
stáhnul hrobníkovi z lopaty: opakovalo se to téměř stejně, jako loni na podzim.
Byli jsme spolu venku, tedy on, jeho dvě psí královny, můj milovaný chlupatý
druh, a já. Po chvíli na mne Robert kouk: „Mami, jak ti je? Nevypadáš zrovna
zdravě…“ Pak odjel, pak přijel – a přivezl s sebou zase tu mašinku, co
všechno změří. Mj. zjistil, že jsem si vypěstovala luxusní cukrovku. Nojo, no.
Ještě večer sehnal léky a se stálým a nekončícím sakrováním mi je předal.
Pár dnů na to
jsem už byla odlifrována na druhý konec světa, kde se nyní probírám z jet lagu,
neboli změny pásem. Prostě – když časně ráno otvírám oči, vy tam máte už po
obědě. A moje tělo si holt na to musí zvyknout. Zabere to jen pár dnů.
Problémem je pro mne i zdejší vzduch: nádherné totální vlhko a když je chladno, tak je kolem
třiceti. Ale na to se taky dá zvyknout, zvláště, když je člověk obklopen tou
zelenou a barevnou nádherou. Jsem v jiném světě, ticho ruší jen ptáci a
občas řádění psů. Dcera a vnučka si totiž pořídily štěňata – dcera psí holku, vnučka
zas kluka. Do toho jsme přibyli my, tedy já s mým už rozumným a klidným
čubákem.
Tak, to jen
pro začátek. Příště napíšu víc. Jdu za holkami na kafe, abych se trochu probrala.
Moje otázky na vás:
-
Jaké máte případné
zážitky s cukrovkou vy? Já tedy zatím beru prášky, a po návratu se prý „uvidí“. Teď k pejskařům: když vašeho drahouše
„něco“ kousne, na tom místě má pak docela ošklivou červenou bouličku, tak se
asi nemá nic dělat, že? Tady toho
jednoho nejspíš kousl štír. Je jich tu velké HAFO.
-
d@niela
|
)). Přeci jen ta změna několika pásem dělá svý. Teď jdeme s Kayou ven a pak se budu zas chvilku věnovat milovaný kudle. 
