 Mám
syna a na kudlanku jsem kvůli němu psala už jednou, k podzimu. Jsou to
stále stejné problémy; má dluhy, a hlavně teď je v podmínce, měl si
sehnat práci. Ale ono se mu nechce, doma nehne ani prstem a ještě má
chování řeznického psa. Také jsem ho vychovávala sama, jeho báječnej
fotr začal chlastat a mě mlátit, a že by o kluka měl zájem nebo platil
alimenty... cha, cha! Mužskej vzor přitom kluk doma měl - dědu. Ale
nakonec - mantinely se nastavily, našla jsem mu práci, a od listopadu
tam snad chodí.
Špajz je zamčený, lednice
prázdná a dispozici má polévky z pytlíku, chleby, čaj a nejlevnější salám někdy
jogurt. Žijeme s mými rodiči v RD a táta teď podal jako vlastník nemovitosti žádost
o zrušení synova trvalého pobytu a bylo už postoupeno správnímu řízení a bude to
mít jako překvapení.
On se chová pořád jako hovado a
to moc dobře ví, že pokud se nebude chovat přijatelně, přispívat na domácnost a
platit si svoje dluhy, tak půjde! Je mu to ale úplně párek!
Vím, že jediné správné je
počkat na to, až bude mít zrušený trvalý pobyt a vyrazit ho. Jenže pak přijde
na řadu opět ta máma....a jsem úplně v háji.
Kam půjde, kde bude bydlet,
co bude jíst? Bude krást, spát na nádraží...?
Je to hrozně těžký, už
chodím k psychiatrovi. A ten radí vyhodit a hotovo a dál že už je to na
něm. A to mi říká pořád dokola. Mám pocit, že žiju v hodně zlém snu a někdy se
z něj musím probudit, jenže on to není sen. Vím, že jsem to moc nezvládla, ale
podělila jsem se vám s tím, že někdy ani mantinely atd. nejsou moc platné a
jediný, komu to ve finále rve srdce, je opět ta máma. A spratkovi je to fuk,
nebo to předstírá.
Ten můj dáreček je přitom vyučený, ale
dělat to nechce (cukrář) a přitom to chtěl studovat a já to zase zaplatila. Ono
vždycky s ním byly problémy a návštěvy psychologa už na prvním stupni, ale co
se děje za posledního půl roku, to nemá obdoby. Jsem zoufalá, vyřízená, absolutně
nežiju svůj život a mám kluka už plný zuby, jenže je to moje dítě. Takže ho chvilkama
i nenávidím a plánuju, jak si z jeho pokoje udělám pracovnu, až vykydám to
smetiště a pořád dokola. Ale hlavně mám o něj strach. Už si vůbec nevím rady... RENATA
|
