 Dnes vám chci napsat o velké spisovatelské hvězdě sousedního Slovenska, o neznámém autorovi detektivek, který píše pouze pod pseudonymem. A o jehož identitě se ještě donedávna nevědělo vůbec nic. Dnes, přestože jeho pravé jméno stále zůstává zahaleno tajemstvím, už je informací trochu víc. Jedná se o bývalého
policistu, který měl ke kriminálním případům velmi blízko. Napsal už více než třicet knih, z nichž některé byly vydávány několikrát. DOMINIK DÁN je pro čtenáře
detektivek současný bůh mezi autory.
Ačkoliv
začal
Dominik Dán svou spisovatelskou kariéru až v padesáti letech, patří s
dvacetitisícovými náklady vydání v současné době k nejprodávanějším
autorům na
Slovensku. Ano
– knihy „záhadného Dána“ mají spád, hloubku, humor, autentičnost postav, prostě
paráda.
Poté, co vydal první desítku
knih, se o něho média začala zajímat jako o úspěšného autora. Začal komunikovat
prostřednictvím elektronických médií. Neodhalil však svou totožnost. Jediné, co
takto vedenými rozhovory potvrdil, že patří mezi kriminalisty. Více, z
profesionálního pohledu, odhalit nehodlá. O něco víc svou identitu Dominik Dán
částečně odkryl v září 2020, poté, co odešel z Ministerstva vnitra Slovenské
republiky. Oficiálním důvodem jeho odchodu z ministerstva měly být chystané
organizační změny ve struktuře ministerstva a zrušení pozice, jíž na
ministerstvu zastával. O autorově identitě se na
veřejnosti i mezi příznivci jeho díla vedou i nadále spory.
Snad
i proto, a nejenom svým stylem, bývá autor přirovnáván k americkému spisovateli
Edu Mcbainovi. Příběhy jsou napínavé, mají spád a rozuzlení je vždy překvapivé.
Na rozdíl od Ed McBaina však – jak Dominik Dán na sociální síti uvedl - všechna
ta svinstva zažil. Autor má za dlouhá tvrdě odpracovaná léta své "řemeslo" bravurně zmáknuté, ví, co
čtenáři od jeho knih očekávají a dokáže jim to ve většině svých příběhů dát. Jeho knihy jsou úžasně
autentické nejen co do příběhů, ale především charakterů postav. Jistě,
inspiraci na nápady čerpá z vlastní zkušenosti, ale v tom, jak je zpracovává,
se jeho neskutečný talent nezapře. A nechybí ani humor, který dokáže knihy,
často velmi těžké a černé, krásně zlehčit a ulehčit. 
Občasné
pozvolné tempo příběhu dobře vystihuje skutečné tempo vyšetřování, které se
prostě táhlo, zvláště třeba na počátku 90. let, kdy internet pro veřejnost byl
v plenkách, mobily taktéž a první analýzy DNA se objevovaly jen ve vědeckých
článcích. Zajímavé
bylo i líčení pozadí života na kriminálce, chaos a politikaření v chosu 90.
let. Většinu
knih lze naposlouchat v audioverzi v originále, neboť slovenština je pro většinu z nás ještě
přirozená (a navíc – překládat slovenštinu mi přijde fakt nesmyslné). Audioverze je
ideální na nějakou monotónní práci, hlas Mariána Geišberga je pro tenhle typ
románu dokonalý, i Martin Mňahončák, který po něm pokračuje, je také
vynikající.
V
dnešní době, prošpikované nereálnými detektivy, nesmrtelnými neomylnými
nadsamci, co vyšetří případ za tři odpoledne, tady máme normální policajty, co
dělají chyby, fungují normálně, lidsky, mají rodiny, nemusejí to být trosky s
temným pozadím a ještě temnější budoucností, alespoň ne ve stylu novodobých
thrillerových hrdinů…
U nás jsou detektivky Dominika Dána také vydávané - z posledních novinek v českém překladu určitě stojí za
zmínku případ zdánlivě náhodných vražd provedených při přepadení kasina Klubko zmijí a Nevíš dne, nevíš hodiny o vraždě na hřbitově při silvestrovské
oslavě nového milénia. Fanoušky Dominika Dána potěší také znovu vydaný román Nevinným se neodpouští o zločinu
sahajícím až do vysokých politických kruhů.
Ale nejde vybírat – je jich „zatím“
pětatřicet, a jedna lepší než druhá.
Vřele
doporučuji,
knihomolka d@niela
|
