 Psát znovu a znovu: "holky a kluci, nehádejte se" - to nemá cenu, to už dávno vím. Nehledě na to, že ta naše "banda" je tak trochu víc dospělá, žejo. Takže člověk je naštvanej už věkem, někdy i nemocema. A hlavně - už jsme toho zažili dost a dost, ať dobrého, nebo zlého. Mnohdy i toho nejhoršího. No - a to ti mladší, mladí a ti nejmladší už vůbec - to ti neznají. Jenže v tom je právě to strašlivý kouzlo, ty velký čáry: člověk věří nejvíc tomu, co sám zažil, viděl na "vlastní oči". Jenže ti, co pamatují nejvíc, tu sice nechávají (v naší užasně technické době už tuplem) své zážitky a moudra zaznamenaný, ale...
Jenže
průšvih další je i v tom, že se mění lautr všechno. Třeba k dobru jedince
i rodiny, ale k nepříjemnostem kmene – to, že dnes přežijí i ti, co by
kdysi byli Trojany odhozeni do příkopu, to, že dnes tu ještě straší staří
rodiče, ale i ještě starší prarodiče – to je nádhera, pokud se to týká nás:
tedy špatně narozeného Pepíčka, nemocné babky, či dementních prarodičů. Ano, to
všechno nám ujídá chlebíčka.
Další
průšvih je, že i když ti práceschopní by
tohle všechno zvládli uživit, tak zas mají nad sebou ty, kteří rozhodují, kam
ty jejich vydělané prašule půjdou. Já vím, nedávno bylo v některém z komentářů
vypsáno (byl to tak nechutně dlouhý odstavec!), kam se naše peníze, naše zisky,
kam se poděly. Jak je „jeden velemoudrý“, případně i skupina dalších přísavků
kolem něj, dovedl lehce rozfofrovat.
Taky
se pro tohle u nás vymyslelo pěkný slovo: odklonit. Hahááá
No,
a co my naděláme? Co se s těmi zloději děje? Velké NIC. Tedy, většinou. Ale každopádně - nic z toho se nevrátí. Tedy, většinou.
Za
to, aby se vyřešily tyhle průsery, za to se nedemonstruje. Jo,
je hezký, sejít se po dlouhé době se známými, kteří mají stejný názor, a pobýt,
pokřičet, posedět, popít.
Ale
zmůže se tím něco?
Někdy
jo. Uznávám.
Ale
proč se – k sakru – hádáte tady vy? Proč používáte tu už standardní
hnusnou mluvu?
Jo, kdyby se nááááhodou poštěstilo a povedlo, a
pár z vás se potkalo, aniž byste věděli „kdo je kdo“, jsem přesvědčená, že
byste byli na sebe fajn.
Protože
vy jste fajn všichni. Jak vás většinou znám, nikdo z vás není jen tak
nějaký povaleč, máte za sebou plno fajn života…
Tak
prosím ty nejurputnější přesvědčovatele o té největší pravdě: klidně
pokračujte, jen trošku mírnější slovník, ano?
Fajn, a
já jdu zas něco udělat doma.
Třeba se mi povede „spolknout nějakou tu hnusnou
ropuchu“.
Schválně – pamatujete si, co to znamená? Psalo se tu o
tom…
Tak,
to by bylo zatím vše,
d@niela
|
