 Je večer, a jak jsem tak poslouchala dnešní zprávy, tak se snad nic moc špatného nestalo. Pochopitelně, že tím myslím nějaké ty větší průšvihy, jinak to, co se děje každodenně, tedy různé bouračky, kriminální průšvihy či čekaná i nečekaná úmrtí, to počítat nemůžeme, protože to všechno patří k běžnému životu. Když to tak píšu, uvědomuju si známý citát: když zemře jeden dva lidé, je to tragédie, když jich zemře několik desítek či stovek, tak je to už statistický údaj. Mj. autorem je německý spisovatel Kurt Tucholsky, také to jednou připisovali Stalinovi.
Tradicí je, zapálit každou adventní neděli jednu svíci na věnci na vánočním
věnci. Říká se jí bronzová, nebo taky betlémská. A taky by měla mít fialovou
barvu. A hlavně má představovat lásku. Já sice mám taky doma čtyři svíčky, jsou
už dost staré a mírně ohořelé, jsou bílé a v šuplíku. Nějak letos nemám zrovna
vánoční náladu. Ani jsem nepodlehla tomu velkému úklidobití, kterým jsem se touhle dobou
„trestala“. Vyndavala ze skleníku tam spící stařičké skleničky a hrnečky,
konvičky a talířky… Já vím, jsou to „zbytečnosti“, ale vy byste to vyhodili? Nehledě na to, že to má všechno svůj příběh. U mne má nějakou historii opravdu všechno.
Když myju okna, tak si vzpomínám jednak na ta, která jsem myla doma, jen co
jsem na ně trochu dosáhla. Na Letné jsme měli okna dvoudvéřová, tedy 4 strany
jedna půlka okna. Okna, která byla vysoká přes dva a půl metru. A ty rámy… A
vždy přes celou stranu pokoje. Nádhera, ale to mytí, to byla řehole.
A tak se mi před očima objevuje naše ulice...
My s mámou myjeme okna, a přitom si zpíváme. To k tomu tenkrát u nás
patřilo. Národní písničky. Dvojhlas. Naproti nám, přes ulici (bydleli jsme v
malé krátké uličce, stranou veškerého ruchu) bydlela jedna známá operní
zpěvačka z Národního. Ta, jak nás zaslechla, vešla na balkón, opřela o klandr své převeliké
popředí, otevřela svou úžasnou pusu, a začala zpívat s námi. Jenže - to vám byl
ale zpěv!!! Během chvilky se pozotvírala okna, a naši sousedi naslouchali... To
vám byla nádhera.
Asi jsem za ta dlouhá léta už někdy napsala, že jsem se za život hodněmockrát
stěhovala, takže těch oken, co já se namyla! Nebylo to vždycky nic moc
jednoduchého, ale myslím, že po těch zkušenostech bych se tím snad i mohla
živit. Ta současná, okna v paneláku, to už je vlastně zábava. Je teď všechno trochu jednodušší. Na té Letné jsme měli taky všude parkety, krásné, fakt to bylo velmi krásné, ale to
drátkování, voskování. Inu, taky se to zvládlo a jak hezky to pak vypadalo.
to není u nás, ale měli jsme podobně velká okna... uff!
Ne, nemám doma nějaký extra binec, jediné, co mne nesmírně štve, je ta nesmírná
pražská prašnost. Někdy mám pocit, že kdybych to tak týden
nechala, pak stačí jen osít a pokropit a na jaře sklízet!
A to ještě bydlím v relativně dobrém
místě. Neumím si představit, jaké to je asi ve vnitřním městě. Víte, já mám
ráda čerstvý vzduch. Což znamená, že téměř nikdy nemám úplně zavřená okna. I
teď je mám často na jedné či na druhé straně bytu otevřená. To už musí být fakt
mráz, abych zavřela nafest. Ovšem, abyste si zas nemysleli, že vyhazuju tím pádem
peníze za topení, tak já už dost let dozadu topení (dálkové) vůbec nepoužívám.
Vlastně platím jen to, co se platit musí jako poplatek za topení, že je v domě
zavedené atd. - přiznávám, že těm všem poplatkům vůbec nerozumím...
Jaké
je to u vás doma, tam, kde právě bydlíte?
Také
prašno? Jak s tím bojujete?
Tak, ale už dost o úklidu, asi toho máte sami doma
dost, a teď si ještě o tom číst? Ne, dost, chápu.
Nojo, ale taky to pečení... Jako mladá jsem byla v cukroví
neudržitelná, klidně patnáct druhů! Já totiž jsem vyloženě vysazená na sladké! Kdežto moje drahá dceruška je zase tvor veskrze masomilný. Dokonce i svůj svátkový či
narozeninový dort nikdy nejedla. Vzpomínám, že jsem jí k osmým narozeninám
upekla lahodnou kachýnku, pak do ní napíchala drátky, na nichž byly nasazené
svíčky. Jo, tenkrát byla opravdu nesmírně blažená.
Dnes bych to všechno cukroví také ráda snědla (nerada
už pekla), ale nemůžu. Rozhodla jsem se zhubnout, ze skříní a šuplíků jsem
vyndala dávno tam k téměř věčnému spánku uložené oblečení, které mi kdysi bylo.
Ach jo. Ale musím se přiznat, že zatím mi to jde, i když větší část času, kdy
zrovna nespím, přemýšlím, co by se tak dalo sníst, ale aby to mělo co nejméně
kalorií. Ach jo, ach jo.
Vy si možná řeknete, že hubnout před Vánoci je blbost,
ale já se o to snažím už asi půl roku, odtýrala jsem si už deset báječných
kilo, takže kvůli nějakému vánočnímu jídelníčku to nechci zničit. Naštěstí mi
nesmírně nahrává současná „blahobytná situace“. Když si spočítám, co bych za
Vánoce teď dala, tak se mi zatmí před očima a veškeré mlsné touhy mne přejdou.
Jak to zvládáte vy?
Vy, kteří jste obklopeni hojným příbuzenstvem?
Vy, kteří ještě jste obdarováváni a obdarováváním
povinni?
Napište, pochlubte se…
Vaše KUDLANKA
|
