 Měla jsem báječnou babičku. Co ta se mi navyprávěla všech moudrostí a zajímavostí. Chodící encyklopedie. Všechno mi dokázala vysvětlit, případně poradila, co kde o všem mohu najít. Nikdy mi nic nevymlouvala, nechala mne, abych si svůj názor udělala sama. A tak se stalo, že i když jsem až do čtvrté třídy chodila na náboženství, s babičkou do kostela, i když jsem absolvovala u sv. Antoníčka krásné první svaté přijímání, tak se ze mne stal člověk, sice uznávající všechna náboženství, ale ne příkaz "V jednoho Boha věřiti budeš".

Důvod, který mne k tomu přiměl, vám
popíšu zas jindy. Ale dnes bych se chtěla věnovat spíš přijímání svátků jiných
zemí.
Jak jsem se už zmínila, objevila jsem velmi
brzo úžasnou pestrost všech možných náboženství, začala jsem si o nich číst,
poznávat, proč jsou taková, jaká jsou, jak jsou to vlastně pravidla správného
žití pro určité lidi v určité zemi. Že nejspíš budou jiná na Aljašce,
jiná v rovníkové Africe, že.
A tak mne poslední léta nezaráží, jak
se u nás pomalu a jistě usadil Valentyn - těch nejrůznějších tématických
dárečků! Cukráři a květináři jistě zajásali.
Teď se všude vyřezávaly dýně, a v celém světě řádil Halloween; to už také nikomu nepřijde divné. Je fajn, že se lidé vyblbnou jinak, než jen v politice. Ale - přeci jen nevím, jestli si zvyknu, až budou nafukovací Santové a sobi se saněmi zdobit naše Vánoce.

I když - budou to ještě Vánoce?
d@niela
|