 Ahoj Kudlanko a vy všichni. Potřebovala bych poradit. Někdy, když o své situaci mluvím s nějakou kamarádkou, tak mám pocit, že mi odpoví: „Nojo, dobré bydlo tě pálí!“ Jenže, ono to ani není tak dobré bydlo, jako spíš zlatá klec. Bydlíme s manželem a naším ročním synem v jednom starším pražském domě, který byl zřejmě určen pro bohatší lidi – protože náš byt je přes celé patro, a dá se říci, že je víc než prostorný. Bydlí tu manželova matka se svým manželem, jeho sestra s dvěma kamarádkama, jeho bratr s přítelkyní a jeho babička.
Nejdřív to tam bylo hrozně fajn, vždycky jsem
chtěla mít velkou rodinu, my byli jen tři, později, když mi umřel otec, tak jen
dvě. Mamka žije nyní v jiném městě, takže se zas tak moc často vídat
nemůžeme.
Teď mě to tady ale už vůbec nebaví, všichni mě štvou,
snad to chápete. Tchýně ze sebe pořád dělá hrozně důležitou, absolutně
neexistuje nic, co ona by nevěděla líp a skoro tvrdě ten svůj názor neprosadila.
Švagrová je hrozně akční a pokaždé když něco vymyslí, třeba výlet, a mě se tam
zrovna nechce, nebo bych si dovolila jiný program, tak se se mnou všichni
dohadují, manžel se mě nikdy nezastane (a rozhodně nezůstane se mnou doma, ale
jede s rodinou). A co už mi hodně vadí, je že s sebou bere i našeho
syna.
Přítelkyně od švagra je Romka (ale nic proti
ní!), ale když nebyl koronavirus, tak k nám dvakrát do měsíce přijela její
rodina - cca 10 lidí minimálně. To mi moc vadilo, nedělá mi vůbec dobře
mít v bytě takový halas a tolik lidí, kteří klidně chodí absolutně všude,
ale manžel s tím neměl problém. Kvůli tomu jsme se často hádali, protože
manžel chodil na ty jejich party, a vždy se tam dobře bavil.
Když jsem nedávno byla pozvána kamarádkou na
menší oslavu k ní, na její narozeniny, tak když jsem to řekla manželovi,
tak mi to zakázal, musela jsem se
vymluvit, že mi je špatně. Přitom už lidi můžou chodit k sobě, už se
otevírají divadla, hospody… A to jsem mu řekla, že celou dobu bych měla
respirátor. Jako chápete to?
Chtěla bych se s manželem a naším synkem
co nejdřív přestěhovat někam jinam, ale manžel s tím nesouhlasí. Mám
pocit, že jsem si vlastně vzala celou jeho rodinu…
Máte pro mne nějakou radu? Něco, co by mi
pomohlo? Nechci situaci zase nějak moc hrotit, mám ho ráda, ale tohle už je
opravdu k nevydržení.
KRISTINA
|
Nase kultura je dost odlisna a pokud si na to clovek v rozumnem case nezvykne, nezbude nez odejit. 
