O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- MOJE PUTOVÁNÍ SE ZVÍŘATY - 1
- MOJE PUTOVÁNÍ SE ZVÍŘATY - 2
- VERONIKA - TEN PRAVÝ SPORT PRO MNE
- VERONIKA - BĚHEM PRO KRÁSU?
- VERONIKA – NORDIC WALKING
- VERONIKA - MŮJ DRAHÝ A JEDINÝ
- VERONIKA - MIKI A MUŽ MÝCH SNŮ
- VERONIKA - VEPŘO-KNEDLO-ZELO
- VERONIKA - KDYŽ MUSÍŠ, TAK MUSÍŠ ...
- VERONIKA A JEJÍ LÁSKY
- VERONIKA - KRUTÁ SAMA NA SEBE
- VERONIKA UKECÁVÁ KOCOURA
- VERONIKA - SELEKTIVNĚ STŘELENÁ
- VERONIČČINO SMUTNĚNÍ
- NEZÁVAZNÝ (NEVÁZANÝ) VZTAH
- NA SANÍCH DO ZÁHUBY?
- VERONIKA HLEDÁ NĚCO ZAJÍMAVÉHO ...
- VERONIKA A SENIORSKÉ RODEO
- VERONIKA NA MASÁŽI
- VERONIČČIN POHOVOR SE ZÁCHODOVOU TÉMATIKOU
- VERONIKA SE ROZHODLA BĚHAT ...
- PODRUHÉ ZMASÍROVANÁ VERONIKA
- VERONIČČIN SELEKTIVNÍ MASOCHISMUS
- MOJE PRVNÍ MENSTRUACE
- VERONIČČINA MEXICKÁ TELENOVELA - 1.
- VERONIČČINA MEXICKÁ TELENOVELA - 3.
- VERONIKA NA CESTÁCH PO AZUROVÉM POBŘEŽÍ
- KTERAK JSEM HRÁLA VE FILMU
- KTERAK VERONIKA DÍKY TEPLÁKŮM PŘIŠLA K BOHATSTVÍ
- KOUSEK PRCHAVÉHO ŠTĚSTÍ
- MOJE PRVNÍ PUSA
- SMRTONOSNÁ JAZYKOVÁ PAST
- JAK SE VERONIKA STALA VEGETARIÁNKOU
- MILLION * HOTEL
- ŠVÝCARSKÉ ZAJÍMAVOSTI - 1.
- VERONIKA ZVLÁDNE VŠECHNO
- VERONIKA - MIGRÉNY JSOU SVIŇA
- KTERAK JSEM „JI“ UKAZOVALA PŘÍLIŠ MNOHA LIDEM
- VERONIČČINA SILVESTROVSKÁ ESKAPÁDA
- DOKTOR V KONCÍCH
- VERONIKO, VÍTEJ K NÁM DOMŮ!
- BEZESNÉ NOCI VERONIČINY
- NESTRKEJTE RUKU DO HADÍHO HNÍZDA - 2.
- VIDĚT SERJE NEBO UMŘÍT!
- CESTA DO ACAPULCA - 2.
- HAPPY VERONIKA!
- NE KAŽDÉMU SE ZAVDĚČÍŠ
- KOMU NENÍ SHŮRY DÁNO
- TAKOVÝ BĚŽNÝ DEN
- POZOR HOLUB!
Přihlášení
Anketa
NEVĚŘTE SYMPATICKÝM CIZINCŮM |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 04 duben 2022 | |
![]()
Jedinou vadou na kráse této užitečné činnosti je to, že se zmiňované integrační středisko nachází v obci, kde ulice, ani hory nemají jména. Veřejná doprava tam jezdí jen v úterý a v dubnu, a ani to není jisté. Jako toto pondělí.
Čekala mě důležitá semestrální zkouška z IKA (Informatika, komunikace, administrativa) a já chtěla zazářit, neboť pro semestr máme většinou jen jeden pokus. Nesla jsem si 15 kg těžký batoh s učebnicemi a laptopem, hlásaje už zdaleka, že musím odejít včas, abych zkoušku stihla.
Celá zchvácená jsem doběhla na autobusovou zastávku v poslední chvíli, ale autobus nejel. Nejel ani ten další. Zoufale jsem zaúkolovala Google, aby mi poradil kudy k nádraží, ale neměla jsem tušení, kde to vlastně jsem a mám pocit, že má poloha není ani zanesená v mapě. Tu se ke mně přitočil spolučekající postarší pán a ujistil mě, že k nádraží je to jen kousek. Smutně jsem se něj zahleděla a on mi přislíbil, že mě k nádraží dovede, protože to v okolí dobře zná.
Ah, má bezbřehá naivita. Nicméně, nezbývalo mi nic jiného než mu důvěřovat. Obtěžkaná učebnicemi jsem za ním odevzdaně ťapkala k údajné zkratce. Asi po deseti minutách se před námi rozprostřela louka s vysokým plotem, ale kudy tudy žádná cestička. Opět jsem na něj vrhla tentokrát tázavý pohled a on jen rozhodně řekl: „Teď musíme přes plot.“ Hrklo ve mně, neboť jsem si nepředstavovala, že budu muset absolvovat gymnastické cvičení, ale nakonec mi nezbývalo než jej následovat, protože mě tlačil čas. Dědoušek lezl první, já mu podala batoh a lezla za ním. Zatímco vitální stařeček přeletěl přes plot jako šaolinský mnich, já zůstala viset obkročmo ve změti drátů nemoha slézt dolů. Nezaujatému pozorovateli by to mohlo připomínat zvrácené sadomasochistické hrátky, kdy můj rozkrok pevně seděl na drátě a stařeček mě táhl za nohu dolů, abych už konečně spadla.
A taky jsem po čase spadla. Jako hruška. Sotva jsem se trošku otřepala a očistila do bláta, podal mi průvodce těžký batoh. Ač se tvářil jako gentleman, učebnice se mu nosit nechtělo. Rozhodně jsem přidala do kroku, protože jsem chtěla stihnout příští vlakový spoj, načež jsem zezadu ucítila naléhavé ducnutí. Už jsem se chtěla otočit, že plotovému skokanovi střelím jednu výchovnou facku, ale kde ten už byl. Mašíroval si to na konec louky k opačné straně plotu. Vystrašeně jsem se otočila, abych zjistila, který odvážlivec si dovoluje šmátrat na mé prostorné pozadí, a úlekem jsem vyjekla. Za mnou stál veliký beran, čelo nachystané k dalšímu ducnutí. Jak já jsem pelášila! Ani Bolt by mě nepředběhnul.
Ohnivým sprintem jsem dorazila k opačné straně louky a tentokrát se i mně povedl šaolinský skok. Průvodce jen uznale hvízdnul a razil dál k nádraží. Možná ani nebylo velkým překvapením, že jsme šli úplně špatně. Místo slibovaných deseti minut jsme šli asi hodinu a já na zkoušku přišla samozřejmě pozdě.
Krom toho, že jsem neměla na úkoly dost času, byla jsem tak vystresovaná z předchozího zážitku, že jsem polovinu úkolů ani neudělala.
S nadějí jsem se otázala profesora, zda vezme v potaz, že jsem zkoušku nemohla udělat, protože mě pronásledoval beran. Mírně se uchechtnul a řekl: „Víte, paní Velacká, to bohužel zohlednit nemůžu. Ale ujišťuji Vás, že originálnější výmluvu pro neschopnost jsem tady ještě neslyšel.“ Jak asi tušíte, dostala jsem tu nejhorší možnou známku. Budiž mi omluvou, že za to může ten beran.
Ducnutá VERONIKA
Ráda bych vám připomněla,
že kampaň pro předprodej mé knihy končí už za 25 dní. Zatím je vybráno jen 10 procent, což mě dost mrzí. Přiznám se, že jsem čekala větší účast ze stran fanoušků. Krom nějakých finančních nákladů stojí za knihou mnoho času a energie.
I když já tajně doufám, že tento případ nenastane a můžeme to spolu dotáhnout do konce.
Link na předprodej je ZDE PROSÍM |
< Předch. | Další > |
---|