O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- PUCINKA, VĚRNÁ SPOLEČNICE
- TVRĎÁK POD PANTOFLEM
- TANEC SE PSY
- POVEL "SEDNI" A PROMRHANÉ DOPOLEDNE
- POSTESKNUTÍ PSOVSKÉ
- POPLATKY ZA PSA
- PEJSEK Z ÚTULKU
- CHUDÁK PES (NEBO MANŽEL?)
- O KOČIČCE A PEJSKOVI
- JO, TAKOVÝ HOMO KYNOLOGICUS...
- OBOUSTRANNĚ PROHRANÝ BOJ
- PES DO DOMU... - II.
- ARCHIV - JÓ KRYSAŘÍK, TO BYL CHLAP...
- ČTYŘNOZÍ POMOCNÍCI
- PES FAJNŠMEKR
- ARCHIV - KRYSAŘÍKOVO BLÍZKÉ SETKÁNÍ
- POJEDNÁNÍ O OBŽERSTVÍ PSŮ
- KOČKA A PES - JAK JE NEVÍDÁTE
- PSI - BOJOVÁ PLEMENA
- ARCHIV - O PSECH TAKOVÝCH A MAKOVÝCH
- ARCHIV - CHOVAT ČI NECHOVAT?
- NOVÉ PŘÍRŮSTKY DO RODINY
- ŽENY A JEJICH PSI
Přihlášení
Anketa
PES DO DOMU... - I. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 12 květen 2008 | ||||
Strana 1 z 2
Dědečkovi Aran se svými nápady přilnul k srdci tak, že bez smlouvání platil pošťákovi za roztrhané kalhoty, tetě Fanynce za sežrané papuče a sestřenici Olince za nový penál. Myslím si ovšem, že Olinka si ten penál okousala sama, aby si mohla koupit nový dvoupatrový s obrázky. Omlouvá ji však to, že Aran jí způsobil veliké vnitřní dilema. Olinka se ve škole přihlásila do kroužku mladých přírodovědců a ochránců přírody. Bylo to v době, kdy jsme v nějakém kroužku museli být všichni.
Kdo se nepřihlásil dobrovolně, byl do nějakého zapsán školníkem Hrbáčkem. Bylo rozhodně lepší krmit rybičky, než si hrát někde na řepném poli s motykou na Mičurina.
Naštěstí paní učitelka vedla děti k lásce ke zvířatům celkem nenásilně. K tomu půjčovala dětem svého kocoura Kokeše plemene „ruský modrý" vždy na několik dní domů. Měly ho ukázat rodičům a vysvětlit jim, na co má kocour vousy. Na vesnici, kde měl každý tři kočky, kocoura, kozu, prase, králíky, slepice, kohouta, kačeny a husy, to byl velmi zajímavý výchovný krok. Paní učitelce, která po škole dostala z Prahy umístěnku do naší vesnice v akci „město pomáhá venkovu", se však kocour jako pomůcka jevil z hlediska Komenského principu „škola hrou" jako nenahraditelný. Zvláště pak proto, že byl ruský.
Děda vytáhnul ze šopy rýč a šel se všemi poctami ukončit Kokešovu pozemskou pouť pod náš ořech. Olinka se rázem ocitla v obtížné situaci. Z našeho milovaného Aránka se vyklubal bezohledný vrah, který zavraždil celou vesnicí milovaného školního kocoura Kokeše.
Navíc ji celá rodina začala přesvědčovat, že vysvědčení se blíží a proto musí ve škole tvrdit, že Kokeš nám utekl sám. Strýc Olin se dokonce nabízel, že při úpravě školního hřiště jako náhradu odpracuje 50 brigádnických hodin. Vzhledem k tomu, že strýc Olin byl příslušníkem sboru národní bezpečnosti a fyzické práce se štítil, byla situace opravdu vážná. Olinka to nesla těžce. Celé roky jí doma vykládali, že se lže jen ve škole. Děda ji hodiny přesvědčoval, že v knize „Ruští vynálezci a objevitelé" uvedený Ivan Sergejevič Telefonov nikdy telefon neobjevil. Že to byl jakýsi Bell ze země, kterou soudružka učitelka nazývala prohnilým západem. K jejímu rozpolcení přispělo i zjištění, že kocour plemene „modrý ruský" se nechová v Rusku, ale téměř výhradně v Anglii. A teď má lhát ve škole i ona? Pro Olinku to byly těžké chvíle. Ten penál si zasloužila.
|
< Předch. | Další > |
---|