O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DOMA NEBO SAMI? PDF Tisk E-mail
Pondělí, 28 červenec 2008

Zdravím všechny kudlanky v tomto příjemném ránku. Včera jsem měla zajímavý rozhovor s mou kamarádkou na téma, kdy je asi tak nejvhodnější doba, aby se dospělé děti odstěhovaly od rodičů.  V dobách minulých bydlely pospolu - často i celoživotně - tři generace (babička/dědeček, maminka, tatínek a děti) a to v bytě 3 + 1 v paneláku.

 

 

 

 

     A to ještě mluvíme o cca 70-80. letech minulého století. Ve 30. - 50. letech minulého století bylo běžné, že např. v bytě 1+1 bydlela čtyřčlenná rodina + babička! Dnes si něco takového již neumíme představit. Přesto mnoho mých kamarádů/kamarádek, kterým je od 25 do 30 let, bydlí ještě dnes u rodičů; ovšem je to čistě z pragmatických důvodu - bydlení je velmi drahé (tedy hlavně v Praze, odkud pocházím).

 

     Ti, kteří u rodičů nebydlí. to řeší většinou tak, že buď financují bydlení společně s přítelem/přítelkyní, nebo bydlí společně s kamarády. Ti s vyššími příjmy si vezmou hypotéku. Bydlet v 25 letech s rodiči mi přijde ještě jakž takž únosné, ale ve 30 a později mi to přijde přece jen zvláštní....

 

     Mě osobně je 31 let, bydlela jsem s přítelem, po rozchodu jsem se sice na chvíli domů vrátila, ale brzy jsem si našla bydlení s kamarádkou. Také jsem slyšela názor, že ve 30 letech bydlí u rodičů pouze muž, který se nechce pustit maminčiny sukně a žena, která se neumí postarat o domácnost. Zajímavé je, že např. v Itálii či Španělsku je zcela běžné, že dospělí lidé bydlí se svými rodiči třeba do 40 let.

 

 

Jaký na to máte názor vy?

 

V kolika letech jste se odstěhovali od rodičů vy?

 

A co říkáte tomu,

že někteří dnešní třicátníci

(tedy samozřejmě ti svobodní a bězdětní)

bydlí ještě u rodičů?

 

 

 

 

 Jedna z Kudlanek

(pozn.: omlouvám se autorce,

že tu není její jméno - ale někam se zatoulalo :-)))...)

 

 

Komentáře (20)add feed
... : Vodoměrka
Já jsem odešla bydlet do svého v 18 letech, hned po maturitě, jak jsem si našla práci, tak jsem požádala o byt a stala se asi za dva měsíce poté hrdou majitelkou velkého cihlového bytu 1 1 třetí kategorie bez koupelny... záchod už naštěstí byl udělaný v bývalé komoře,předtím byl prý společný na chodbě pro celé patro :-) Ale jak jsem byla ráda, že ho mám... bydleli jsme doma s babičkou, dědou, rodičema, tetou, tak jsem prostě toužila po svém soukromí... ono když vám přijde babička za noc dvakrát přikrýt záda, aby na vás netáhlo a nenachladili jste se, tak to v určitém věku taky přestane bavit smilies/wink.gif
Hlavně, když tam s vámi spí i váš kluk...chichichi... potom jsem se vdala, odstěhovala, ale na ten svůj první byteček nikdy nezapomenu... byl prostě jen a jen můj, zařídila jsem si ho podle svého a měla tam vše, co jsem chtěla mít...
červenec 28, 2008 10:32
Já jsem bydlela od 19 let : Myška
s manželem a ročním dítětem 300 km od rodičů, byli jsme zcela sami. Proto nemohu sloužit jako běžný vzorek populace. Po sedmi letech jsme se vrátili do rodného města, kde bydlím s dětmi dosud. Od těch devatenácti jsem s rodiči nebydlela, a ani to už neplánuji smilies/smiley.gif.
Podle mně se mnou budou děti bydlet tak dlouho, než si najdou tak vážnou známost, se kterou budou chtít žít sami. Do té doby je finančně výhodnější bydlet spolu, protože ten vydělávající synek hodnot manažerského platu nedosahuje. Doufám, že se nepřihodí něco, co by nás donutilo bydlet spolu v době, kdy již budou mít své partnery, nebo rodinu. To bychom se do našeho třípokojáku nevešli! A to bych opravdu nechtěla.
červenec 28, 2008 10:51
Mám hodné děti, : Jitka-u
je jim 26, 25 a 23 a osamostatnily se. Od té doby mám spoustu volného času i peněz.
červenec 28, 2008 11:58
... : mimi
Co nejdříve co nejdál.
červenec 28, 2008 12:47
Je mi 30... : saffron
a bydlím u rodičů.Už takových let toužím po vlastním bydlení, ale pořád na něj, při dnešních cenách, nemám. Hodně slyším ty "dobré" rady typu....jo, kdyby jste na to byli dva.....Minulý rok už jsem byla krůček od koupě bytu (chci do toho jít i za cenu, že budu živořit mezi čtyřma holýma stěnama, protože moje výplata na víc nestačí), ale zase se to odložilo, kvůli nejasným majetkovým vztahům prodávajících. Jó a od okolí si těch keců taky užiju dost- jako kdyby to bylo moje přání bydlet s rodiči.Navíc umím vařit, prát, žehlit i uklízet - dělám to i teď- tak nevím, jak je to s tou definicí v článku. smilies/cry.gif smilies/cry.gif
červenec 28, 2008 12:53
saffron : Ono se to mluví těm, : mamča
co získali byt např. po prarodičích, nebo dědictvím jakékoli nemovitosti. Já mám tři syny. Jeden bydlí v "černém" pronájmu, aby majitelka bytu nemusela platit daně, za 15 tisíc měsíčně bez poplatků. Žije s přítelkyní, takže jsou na to dva, a je to jejich volba. Druzí dva synové ještě studují, takže bydlí doma. Nijak mě to neomezuje, ani si navzájem nepřekážíme. Naopak, když jsem se starala o svého otce, kluci mi maximálně pomáhali podle svých možností.
To je další rozměr společného bydlení. Že si prostě rodina pomáhá, a i nemoc nebo umírání nejstaršího člena rodiny je záležitostí všech.
Pokud jsi sama, a nemáš hodně nadstandardní příjmy, těžko dosáhneš na hypotéku, aby sis mohla opatřit vlastní bydlení ve větším městě.
Pokud se chceš osamostatnit, záleží i na Tvé profesi, jestli bys našla práci. Např. takový byt 1 1 v paneláku ve Volarech, je na prodej kolem 300 tisíc. A to už by se dalo splácet, ne ?
červenec 28, 2008 13:25
Ja jsem odesla do podnajmu v 19, : Helena C H
mela jsem starsi kamaradky a bydlely jsme tri, takze se to dalo docela dobre zaplatit. V te dobe jsme ale sdilely loznice, takze spis jako vysokoskolske koleje. Pak jedna kamaradka odjela do US, takze se to rozpadlo a ja se na chvili stehovala zpet k rodicum, ale to me docela deptalo. Mam je moc rada, ale bydlet jsem s nimi uz nechtela. No a nekdy v 22 jsem si za pomoci rodicu a tety koupila vlastni byt, takove malinke 1 plus 1 a moc jsem si tam libovala, bylo to moje a nikdo mi do niceho nemluvil. Pak jsem v 25 prijela do US ja jako au-pair, rok bydlela s rodinou a pak az do 33 se spolubydlicimi. To uz kazdy mel samozrejme svou loznici a v druhem podnajmu, kde jsme bydleli jen dva ve tripokojovem byte, uz jsem mela i samostatnou koupelnu se zachodem (koupelny tam byli totiz dve). No a pak jsem se sestehovala se snoubencem, nini manzelem.

Souhlasim s tim, ze kde jsou moznosti a samostatne bydleni je financne unosne, je to jaksi trosku divne, kdyz lide bydli do 30 i dele u rodicu. Ale samozrejme bez pomoci ostatnich bych si byvala ani ja ten byt neporidila, takze plne chapu, ze to proste v nekterych pripadech (jako u Saffron) nejde, i kdyz by se moc chtelo.
červenec 28, 2008 15:40
Bydlím s dcerou : Milena
My jsme měli to štěstí, že jsme po svatbě měli vlastní bydlení. Samo, že za finančního a hlavně pracovního přispění obou rodin. Manžel se odstěhoval. Já se rozvedla. Syn bydlí s přítelkyní. A teď se mnou bydlí dcera s dítětem. Je to zatím moc, moc, moc bezva. Vzájemně se podporujeme. Já jí pomáhám s hlídáním, ona tím, že nejsem sama. A malý? To je moje dobrá nálada na zahánění smutků, únavy, starostí. Zatím je to nejlepší, co mě mohlo potkat. A v budoucnu se uvidí.
červenec 28, 2008 16:00
já se po rozvodu vrátila k mámě, : alena puntíkovaná
žily jsme několik let spolu a pak se nám podařilo získat ještě jeden byt v témže domě. Neznám nic ideálnějšího - pro děti - než babička v domě. Pro rodiče už to tak ideální není, ale není to zas až tak hrozný, jako bydlet pohromadě. Naše máma měla tu smůlu, že se narodila jako ženská, jinak by se stala zaručeně vrchním policejním ředitelem. Tý neušlo nic. Vůbec nic. Měla naprosto přesné informace o všech máých známých a kamarádkách a o všech známých, kamarádech a spolužácích mých dětí. Tam neproběhla myš, aby o ní nevěděla. Což byl na jednu stranu děs..na druhou zas jsem věděla, že mi děti jen tak snadno nezvlčej, neb nadf nimi bdělo bedlivé oko mojí maminky. Ona se pak v pětapadesáti letech vdala, takže děti získaly i dědečka. Tím pádem jsem i já měla více volna. Dětem to rozhodně prospělo. a ona nebyla nikdy sama.
červenec 28, 2008 16:11
já jsem odešla z domova v 17,5 letech, : Inka
k rodičům svého prvního budoucího manžela, měli domek o dvojí bytové jednotce, tak jsme si ten druhý byt dodělali. Moje děti odešli z domova dcera v 18 ti letech do podnájmu, chtěli žít s přítelem sami a nyní s novým (prima)přítelem kupují v současné době malou chatu v krásném místě. Syn odešel v 19ti letech žít do chatky kterou si koupil na hypotéku, dobře tam hospodaří, kutí si tam a jsou oba spokojení. Tak nějak ten odchod z domova sami cítili a myslím, že je to dobře. Já mám nyní svůj život, ale vždy bych je na nějakou dočasnou dobu pokud by se jim nějak zhroutil život zase vzala klidně zpátky, ale mají svou hrdost a chtějí mi nějak dokázat, že vše zvládnou sami a to dobře, moc jim držím palce a když můžu tak jim pomáhám. Jinak všichni žijeme ve vesničkách poblíž sebe tak v dosahu 10ti km, jak moje maminka tak otec mých dětí a všichni si pomáháme navzájem, když je potřeba. Myslím a pozoruji to okolo sebe, že když člověk žije s rodiči, tak nějak mu suplují rodinu a on nemá potřebu si někoho hledat a ani si nikoho moc nemůže vzít domu, přece jen to svazuje a omezuje, ten kdo žije sám si spíš najde někoho, protože nikdo nechce žít zcela sám. Čím déle žijí děti s rodiči, tím hůře se od nich odpoutávají.
červenec 28, 2008 21:48
jo..houbeles. : alena puntíkovaná
když jsem se vdala a ODSTĚHOVALA SE na Slapy, byl starší syn na vojně a mladší krátce po vyučení. Dům ve Vodičjkově ulici získal nového majitele, takže děti i moje maminka dostaly náhradní byty. Kluci bydleli napřed spolu, když moje maminka těžce onemocněla, tak se ten mladší nastěhoval k ní a staral se o ni...a v bytě zůstal. Podle Inčiny teorie by měli být oba dávno ženatí a kol sebe kupu dětí.....pravý opak je pravdou. A nevypadá to, že by se na tom v dohledné době něco změnilo. V jejich věku já už měla doma dva puberťáky.
červenec 28, 2008 22:38
Mamčo : saffron
u nás nejde garsonka pod 600.000,-,1 1 je kolem miliónu - pokud jde o nějaký starší panelákový byt. Jinak není problém si peníze půjčit, ale spíš z čeho tu půjčku splácet a přitom utáhnout i ostatní nutné náklady na život - aspoň u mě to tak je.
červenec 29, 2008 08:01
no to jo : alena puntíkovaná
ale kluci bydklí ve státních bytech a já v družstevním, který nám prodávali za sto tisíc. A pro kluky nebude problém splácet hypotéku, až jim ty byty budou prodávat, neboť jsou mladý a hodně vydělávají.
červenec 29, 2008 09:42
s dovolením : bb
vyzdvihnu ze dna diskuze o drahém bydlení tuhle perlu:
Kluci bydleli napřed spolu, když moje maminka těžce onemocněla, tak se ten mladší nastěhoval k ní a staral se o ni...a v bytě zůstal.
nádhera, klobouk dolů

Já vím, dělá se to tak, získal byt atd. - ale nevím, vážně nevím, jestli by můj kluk, kterému je 17, se dejme tomu za 2-3 roky nastěhoval k babičce a staral se o ni v těžké nemoci.

Řekla bych, Aleno, že kluci jsou perfektní, dobře vědí co rodina obnáší, jaká je to starost a zodpovědnost, proto nespěchají, užívají života naplno sami za sebe, protože vědí, že až se jednou k nějaké rodině dopracují, tak budou fungovat jen pro ni, jako tos dělala ty. Takže ať si ještě užívají, nebudou pak nic dohánět, ale jako žijou naplno teď, budou pak naplno manželovat, tátovat, odhaduju.
červenec 29, 2008 10:25
PíTovi nebylo sedmnáct : alena puntíkovaná
njýbrž třicet - v době, kdy se k mámě nastěhoval. A staral se o ni skutečně vzorově, protože ji velmi miloval. A že s naší babičkou to jednoduchý nebylo, to mi můžeš věřit. Já tam dojížděla taky, ale byla jsem po operaci a chodila jsem o berlích, tak jsem toho moc udělat nemohla. Kluk tahal nákupy, vařil, pral uklízel...já čuměla jak blázen jak je šikovnej.Dokonce ještě pomáhal sousedovi přes chodbu, kterému ochrnula manželka s tím, že mu ji každé ráno pomáhal dát do vany a zpět a tak podobně. Takže nevím, o jaké perlo to tu mluvíš, já na něj koukám docela s úctou.Já mám o pět let mladšího bratra, jkterý je ženatý a má dvě dospělé děti - a ty anui nenapadlo, že by snad měli přiložit ruku k dílu. Sem taqm přišli na návštěvu, ale kafe jim vasřil Píťa, nebo já o těch berlích. Takže jo, získal byt po babičce, ale podle mě právem. A že se brácha snažil, aby máma nechala napsat byt na jeho dceru. Ale babička byla sice nemocná, ale nebyla blbá. Moc dobře věděla od kterého z vnoučat může čekat pomioc a oporu.
červenec 29, 2008 10:42
... : bb
no proto jsem psala, že perla - tys to tam napsala jen tak mimochodem, ale je to výjimečné, proto jsem to vypíchla
červenec 29, 2008 10:44
... : bb
jo ták, tys myslela, že to myslím ironicky, jako "to je teda zase perla" ?
nene, však jsem psala klobouk dolů
to je jedno, že mladýmu bylo 30, náš teda pomáhá v krizovkách jak umí a bez řečí, ale starat se o nemocnou babičku je něco jiného
červenec 29, 2008 10:46
Mladí mají žít samostatně : Veronika
Když jsem se ve 20 letech vdala,nejdřív jsme bydleli u mých rodičů v jednom pokoji.Za rok jsme se odstěhovali do domu manželovy matky do dvou pokojů.Až po pěti letech jsme sehnali státní byt.Proto jsem chtěla pomoci našim dětem s vlastním bydlením.Náš velký byt jsme vyměnili za dva a pro dceru jsem koupila garsonku.Je to už 18 let,tehdy nebyla drahá.Oni si to po založení rodiny dále měnili za větší.Myslím,že mladá rodina nemá žít s rodiči.Mají jiný životní styl i názory.Snad o tom něco vím,jsem vdaná 40 let.
červenec 29, 2008 18:28
rozhodně ne v jednom bytě : bb
ale ve svém, jak daleko od rodičů záleží na vztazích a na povahách, někdo rád soukromí, někdo si nechce nechat mluvit do života ani trošku, někomu rady rodičů nevadí, udělá si to pak v klidu po svém. Podle mě víc než boužlivé neshody dvou generací škodí útrpné snášení a přizpůsobování se druhým, rodičů dětem nebo příliš poslušného dítěte rodičům - pak ať jsou rozhodně sami. Já byla vychovaná dcera se svou hlavou, co si šla svou cestou. Rodiče by mě sice rádi viděli u sebe v domě, ale chápali a pomohli mi najít u známých garsonku k pronajmutí, tam jsem bydlela do svatby a báječně jsem si to užívala. Přes týden volnost bez máminých otázek a komentářů, na víkend k rodičům napapat, vypomoct, popovídat. Pak jsem se vdala, rok u tchána v chalupě, pohoda, první obecní byt, druhý vlastní byt, prostorný pro 2 dospělé a 2 malé děti, ne pro 4 dospělé. Dcera 20, syn 17, voda a oheň, válčí spolu v pokojíčku 16 m2, časem by to spělo k tomu, že by to dceru nutilo nastěhovat se někam v nouizi - platit drahý podnájem, nebo být závislá na nějakém příteli apod. Nám byt už taky nestačí, takže stavíme dům. Po dlouhých debatách, zvažování pro a proti jsme dospěli ke 2generačnímu domu, přízemí naše, podkroví dětí, zatím tam teda budeme mít 1 ložnici pro sebe, na spaní pod hvězdami se těšíme :-) a oni by tolik pokojů zatím nevyužili. Každý svou koupelnu, své zázemí, dá se zřídit i zcela oddělený vchod do patra, kdyby bylo třeba. Mladí si můžou vodit nahoru tlupy a my o tom ani nemusíme vědět. Každý své soukromí a všichni nadosah. Tři byty v jednom domku vyjdou levněji než 3 byty každý jinde, i provoz, no a čas ukáže jak to dopadne :-)
červenec 30, 2008 13:41
Jo, to považuju za ideální : alena puntíkovaná
rodina v jednom domě, ale každý extra. Odpadá cestování, "chození na návštěvy", a tak. Babička v domě je pro děti požehnáním, pro rodiče pak úleva, neboť není problém zajít do kina, na večírek, na ples a podobně. Kdyby něco, bačika je o patro níž (já ji měla o patro výš.Taky když pak děti prorostou do puberty, jsou vlastně pořád pod dozorem, protože je vždycky někdo doma. Mají-li v domě ještě tetu a bratrance a sestřenice, je to ideální. Vánoce a podobně se slaví jak pohromadě tak i separátně, u nás se napřed šlo k babičce, kde se děti nadlábly salátem a cukrovím (maso nejedly), předaly a přijaly dárky a úpak se šlo domů, kde jim mezitím vyhládlo a tak následoval další salát, cukroví, atd. a též dárky. Když byly děti úplně malé, tak jsme to slavili u nás. Já byla s dětma na balkoně a vyhlíželi jsme zlaté prasátko (naprosto beznadějně, protože děti se od rána cpaly jak nezavřený) a máma zatím položila pod stromeček dárky a zazvonila na zvoneček - jako, že tam byl Ježíšek.
srpen 02, 2008 05:17
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]