O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

SAMI MEZI VŠEMI - JAK Z TOHO? PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 13 březen 2008

 Tenhle smutný dopis má i smutný osud - dostala jsem ho a vzápěti se mi ztratil. Já nevím, jestli to někdo znáte, ale můj počítač je živá bytost, velice svérázná, sebevědomá, které je nutno se kořit a omlouvat jí veškeré úlety. Když má náladu, je to pracant. Když ne, musím počkat - Jinak... Ok, to byly mé trapné výmluvy, nyní k meritu věci - k problému dvou nešťastných a dá se říci opuštěných lidí...

 

 

 

 

Milá Danielo,

 

     bylo mi nedávno 34 let, jsem pět let vdaná a mám malou holčičku, se kterou jsem doma. V podstatě je mé manželství druhým vážným vztahem. Pochazím z malého města a s rodinou se nyní moc nestýkám. Víš, byli jsme jako rodina hodně izolováni, vlastně jsme žili "za zdi", rodiče neměli téměř žádné přátelé. Jsem jedináček, ale na dětství nevzpomínám zrovna nadšeně. Výchova byla přísná, formální, o citech a pocitech se rozhodně nemluvilo. Rodiče od maličká lpěli pouze na tom, jak věci vypadají. Kladli např. důraz na to, abych měla titul, ale jak mi je, co se se mnou kdy děje, to je nikdy nezajímalo.

 

      Když jsem poznala svého manžela, vzali jsme se po roce a půl, bylo to spíše kamarádství, bylo mi s ním dobře. Je pohledný, a i když na vášně moc nebyl, mě to tehdy nevadilo, byla jsem ráda, že mám někoho, na koho se mohu spolehnout. Odstěhovala jsem se k nim; je to hodně daleko od mého rodného města, takže mezi zcela neznámé lidi. Bohužel, jeho rodina mě moc dobře nepřijala, maminka byla hodně proti už od samého začátku (nejsem tamější a ani podle jejích představ) a manžel se klonil vždy spíš k ní; takže stále jsem u nich „vetřelec". Až pozdě jsem přišla na to, jak hodně je pod jejím vlivem - i když,  jak říká, tak především z „povinnosti a slušnosti".

 

    Pak se nám narodilo dítě, a já chtěla alespoň na krátký čas domů (nikdo mi vůbec s ničím nepomohl a já byla na tom psychicky i fyzicky dost špatně), mí rodiče mě ale odmítli, protože „se to nepatřilo". A tak jsem s nimi pak přerušila víceméně styky, měla jsem z toho všeho ošklivý pocit...  Jak jsem napsala, jsem doma. Nemám tedy žádné příjmy a mému muži, zdá se, ubývá energie pracovat a v práci vůbec něco dokázat. Před svatbou se jevil dynamičtěji, teď jen dochází do kanceláře, kolegové/kamarádi ho předbíhají v kariéře a i jako kamarádi ho opouštějí. Tím, že jsme sami a mimo negativních interakcí s oběma našimi rodinami nemáme žádné, jedinou energii a radost ze života nám dává naše malé dítě. Manžel se sice občas o dcerku postará, nicméně málo a nerad. Jakoby vzdal život, veškeré snažení o budoucnost. Ono mu prostě, když jde do tuhého, všechno padá z ruky. A já jsem z toho všeho už zklamaná a unavená. Občas se za nás, jako za rodinu, stydím. Ostatní lidé prosperují a snaží se být šťastní, něco dělají, kdežto my se jen tak nějak plácáme.

 

     Nevím, co dělat. Odejít od něj nechci, ani nemám kam. Nemůžu přijít na způsob, jak svého muže dostat z té letargie. Nemám pocit, že by to byla deprese, spíš je to jakási nezralost a především lenost poprat se s problémy, on totiž vždy někdo za něj vše vyřešil. Obě naše rodiny tlačí na pilu a chtějí nás donutit k tomu, abychom se jim omluvili a pokračovali v neupřímných vztazích - je to především o jejich hrdosti a jejich snaze neztratit tvář před okolím; o naše pocity a starosti se ale nikdo z nich vůbec nezajímá.

 

 

Děkuji vám všem

za jakékoliv nápady a rady.

Však se právem říká:

víc hlav víc ví!

 

 

Radka

 

 

 

Komentáře (12)add feed
Radko, : Lotka
víš, všechno v životě se řídí zákonem akce a reakce. Po manželovi chceš aktivitu. Proč? Aby to "vypadlo" že žijete dobře? Podle jakého pravidla se tohle řídí? Nejsi ted v pozici, jak se k tobě chovali celou dobu rodiče? Když tedy chceš upřímnost, proč se manžela nezeptáš, proč je v letargii? Pokud spolu umíte komunikovat, věřím, že se pravého důvodu doberete. Nevím, nechci tě ranit, ale tak trochu mi přijde, že za své problémy viníš své okolí - rodiče za zkažené dětství, manžela za "nehybné" manželství. ALE CO PRO MANŽELSTVÍ DĚLÁŠ TY???
březen 13, 2008 13:48
Radko : Perda
Tvoje věta "Ostatní lidé prosperují a snaží se být šťastní, něco dělají, kdežto my se jen tak nějak plácáme." svědčí o tom, že jsi opravdu převzala, byť zřejmě nechtíc, model svých rodičů. Přestaň srovnávat nesrovnatelné a buduj to svoje jedinečné. Samo to nepřijde. S rodiči tvými i manželovo jednej slušně ale na rovinu, měli by to být tvoji partneři, ne soupeři nebo poručníci. A hlavně zkuste s manželem o problémech mluvit. Třeba by ti pomohl nějaký kurs asertivity. (To mám z vlastní zkušenosti, když jsem kdysi po jednom takovém kursu některé techniky "zkusila" na moje rodiče, jen jsem zírala, že to fakt funguje. Není to o manipulaci s druhými, ale o přiměřeném sebeprosazení.)
Opravdu by mě zajímalo, jak tuhletu situaci vnímá Tvůj muž. Napiš, jestli jste to spolu už řešili.
Držím palce, začít musíš u sebe a jednoduché to nebude.
březen 13, 2008 14:11
neházela bych to zas všechno na Radku - : mahu
jednak znám pár takových chladných lidí, jak popisuje své rodiče (nemohla jsem pochopit a uvěřit kámošce, která mi řekla, že u nich se NIKDY nedávaj pusinky, nikdy se s rodiči nemazlili atd. prostě "vážní, strozí lidé", fakt studený odchov. Radka měla smůlu, že si moc nevybírala a vzala si prvního, kdo na ni byl asi milejší, hodnější. Takové manželství z rozumu, asi.
A teď je v začarovaném kruhu, jako tolik jiných. A neví jak z toho ven. Snad bys, Radko, mohla zkusit nějakou práci jen na pár hodin denně, případně něco na doma. Nevím, jakou máš profesi, či jestli to jde, případně, jestli máš tam, kde žiješ, podobnou možnost. Ale když máš VŠ, tak se snad něco najde, ne? Přeci jen budeš mít víc možností.
Na rodiče zatím se vykašli. Asi to zní zle, ale vy tři jste nejpřednější.
Jo, přidávám se k Lotce a ptám se: zkoušela jsi to s manželem nějak komunikovat?
Má nějaké zájmy, něco, co ho třebas dřív bavilo?
Asi jen sedíte doma - a to musí být ubíjející. Zkus ho taky občas vytáhnout ven, za jakýmkoliv účelem, jen abyste byli někde jinde, mohli spolu mluvit a mluvit a mluvit... Třeba ti časem řekne, co by si přál on, v čem je zklamaný on, a pak už bude mít větší šanci na to, se nějak dohodnout, jak z tohohle zahnívajícího stavu!

smilies/smiley.gif
březen 13, 2008 14:14
sama zkus změnit své chování, : Inka
tak jak by sis představovala, okolí bude muset zaujmout jiný postoj, zkus být sama aktivní, to není jen na manželovi, ale i na Tobě, třeba se Vaše cesty rozejdou, ale třeba spojí. Zkusit se má všechno.

březen 13, 2008 14:35
Najdi si přátele : Gréta
mezi maminkama na písku a začni podnikat nějaké drobné akce, které ti přinesou radost ze života. Nebudeš přece vysávat svoje dítě :-) Ty máš dodávat pohodu dceři, ne ona tobě.
Prostě se nejdřív zakotvi sama, uvědom si svoje schopnosti a zájmy, funguj tak nejlíp, jak si to dokážeš vysnít. Po manželovi chtěj jen jasně formulované věci - ne že se má komplet změnit. Jednak to není fér, za druhé to nejde :-) Chtěj třeba v úterý večer hlídání na dvě hodiny. Nebo každý týden vyluxovat. A pokud to udělá, buď moc ráda a nevyčítej, že není celkově jiný, než bys chtěla.
březen 13, 2008 15:17
Víceméně souhlasím s tím, co napsala Inka : Míša šíša
Kdysi dávno někdo (nevím už kdo) napsal do komentářů na Kudlance jednu ohromně zajímavou (a poučnou) větu, takové životní krédo: "Chceš-li změnit druhého, začni nejdříve u sebe."
Moc se mi to líbí a jeden čas (než jsem si to zapamatovala) jsem to měla přilíplé na obrazovce počítače. smilies/wink.gif
březen 13, 2008 16:17
To heslo : : lea
čo napísala Míša naozaj funguje smilies/wink.gifosobná skúsenosť,eště nie som na konci ,mňa čaká ešte dlhá cesta ,ale je to tak!Musíš začať od seba, aj keď sa ti to možno teraz tak nezdá.Držím palce smilies/wink.gif
březen 13, 2008 16:51
Člověk, i když se tomu brání,tak : carie
si spoustu věcí přinese ze svojí rodiny. Tvoje sny a představy jsou třeba moc hezký, ale můžou být úplně mimo realitu. Moje švagrová otravule svoje okolí, tím, že vypráví, jak chce zpátky do rodné Prahy, jací debilové v tohle malém městě žijí, myslí i rodinu. To co dokáže říci je neuvěřitelný. Jakoukoliv pomoc přijme s blahoskloností monarchy,tak že si pomoc příště velmi rozmyslíš. smilies/angry.gif Je takové pořekadlo: Tam kde se dá žít, se dá žít dobře. Máš třeba jen takovou krizi, nejsou peníze, necítíš se dobře. Musíš si najít sama něco hezkýho. Začni od blbostí, jde to.
březen 13, 2008 17:07
Příhoda pro ilustraci : carie
vymalovali jsme se synem jeho pokoj a vyrazila jsem s ním pro nějaký plakát na stěnu. Potkali jsme švagrovou s dětmi, šli s námi vybírat. Děti vybíraly nějaké opičáky, legrace. Švagrová zhnuseně nad těmi kýči prohlásila, že ona má nejraději grafické listy. A bylo to. Její děti mají holé bílé stěny, nebude jim kazit vkus a na originály nemají. Do toho pořád brečí, jak nemají ty prachy... a manžel by vydělal v cizině 10x víc a pořád dokola... Nejde to vydržet dlouho a tak je bez přátel..
březen 13, 2008 18:20
Radko, : skaz
možná tvůj problém je v tom,že si si vzala kamaráda.Kamarád je sice prima,ale ne pro život manželský.Chápu,že jsi prostě chtěla z domu a vybrala nejjednoduší variantu,ale ta nebývá vždycky nejlepší.On ten kus chemie do začátku je asi dost důležitý.Třeba jenom proto,že máme větší potřebu se rvát, o vztah,o děti ,o něco co jsme zažili a nechceme to pustit.
Radu ti určitě nedám,já ji nevím.Souhlasím se všema tady,že musíš začít sama od sebe.Hlavně,opravdu toto neřeš přes dítě,to musí být nešťastný už pomalu teď.Prostě jenom nedovol,aby se cítilo jako ty v dětství,ale v žádném případě ho nemiluj opičí láskou - to mu ublížíš mnohem víc.
březen 13, 2008 20:25
... : Jel
Ale i když se nemilují, mohou žít, jako rovnocenní partneři, ale chce to neupínat se jen na partnera. Zaměstnej se, je úplně jedno, že máš titul, klidně si vem práci domů, ať je jakákoli, nebo zorganizuj nějakou veřejně prospěšnou činnost - je jaro, je potřeba uklidit ulici. Ani nevíš, jak je výborný pocit, když vezmeš pytel a vysbíráš bordel z trávníků v okolí tvého bydliště. Za chvíli budou čarodějnice a zorganizovat takovou akci, vylepit plakáty, zajistit nějaký jídlo, rozdat úkoly (protože se okolí chytí, to mi věř) to dá taky práci.
březen 14, 2008 08:19
Najdi si štěstí : mimi
Náš život kromě zdraví nejvíce ovlivní to do jaké rodiny se narodíme,čím se živíme a koho si vybereme za partnera.Jenom to první nemůžem změnit.Hledej u partnera soulad.Co nejvíce spolu komunikujte,mějte společné rituály,plánujte rodinné výlety a spolu se smějte i volovinám.Problém je v tom ,že sis ho vzala,protože jsi byla ráda ,že někoho máš.Naučte se milovat a dáte si pocit bezpečí,a úcty .Dítě Vás potřebuje oba štastné ,aby mělo lepší dětství jako Ty.Zvládneš to, vím to.
březen 14, 2008 19:24
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]