O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


MY DVA, NAŠE RÁNO PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 11 únor 2021
Image result for black catAno, každé ráno probíhá podle stejného rituálu... Otvírám oči a mám pocit, že mám mezi nohama balvan. Hřejivý, chlupatý. Ten můj rošťák si zase vybral nejhřejivější místo na mém těle a vyhřívá se, pacholek, v mé nejspodnější energetické čakře. Opatrně se pokouším pohnout nohama. Pak je zkouším ještě víc rozevřít, abych se vymanil... To už jde o něco hůř. Tříselné svaly jsou za noc znehybnělou pozicí ztuhlé — zatímco hřejivá koule mezi nimi reaguje jen mírným zavrtěním.


    

Věřím, že i kocourovi se mihne hlavou chmurná myšlenka: "To už je ráno?"

"Nedá se nic dělat, vstávat!" říkám zas v duchu já. Snažím se o to. Jde to ale ztuha: "To zas bude den!", pomyslím si.

Aby ne. Kocour se v noci jako vždy zavrtal úspěšně do strategické pozice, ze které je téměř nevyšoupnutelný.

A já, když konečně vstanu, si připadám, s prominutím, jak prostitutka po náročné noční šichtě... Chodím skoro celé dopoledne s poloroztaženýma nohama a snažím se přivést k rozumu a k sobě tříselno-hýžďové svaly. Citlivější dámy prominou, ale nenašel jsem lepší přirovnání.

Koneckonců, strávit noc v bujarých sexuálních radovánkách, by nebylo není nic tak špatného - někdo to dělá z lásky, jiný pro potěšení či z nymfomanie, další holt za peníze. Ale chudák můj kocour už nemá šanci — je kastrovaný z důvodu rozhodnutí vedení kočičího útulku. Nevím, jak by se na podobné rozhodnutí tvářila tamější ředitelka nebo ředitel, kdyby dostali také přípis z ministerstva zdravotnictví — tentokrát ovšem rozhodující o sexuální mocnosti jejich osoby... Upřímně řečeno: docela bych jim to pomstychtivě přál.

Kdo viděl čtyřnohého tvora, probouzejícího se z narkózy po podobném zákroku, pochopí mne bez jediného zbytečného slova.

 

 

Image result for black cat in our bed

 

 

Když už je kocour Kryštof vypuzen z pohodlí tepla mé osoby, tvrdě nasadí přítulnost. Okamžitě vzhůru, bdělý a bystrý, jeho reakce jsou na úrovni. Ne tak moje a tak se zpravidla při prvním souvislém kroku z postele o milého kocoura téměř přerazím. Časem jsem si zvykl, takže už umím nejen udržet rovnováhu, ale občas se vyhnu i "přímému střetnutí".
Ne tak kocour. Jeho první myšlenkou po ránu je vydobýt si přízeň a kam jde má levá noha, tam jde kocour, kam jde pravá, tam je zase kocour... jak to stíhá, po mně nechtějte vědět, ale vždycky tam je... Takže opatrnými půlkroky (žádným závratným tempem) přesunuju svůj, proti tomuto pomalému pohybu silně protestující, močový měchýř na WC.

 

Kocour mě zpravidla ponechá na prahu WC + koupelny, neboť místnost představuje vodu. A tu kočky většinou nemají rády. Tím pádem naše ranní toaleta probíhá odděleně a odlišně. Já si napustím ráno vanu plnou teplé vody a labužnicky se v ní ráchám, abych se trochu naladil na další náročný den.

Kryštofovi stačí se olízat.

Jsou však chvíle, kdy se rozhodnu kocoura umýt žínkou s teplou vodou. V té chvíli, kdy mám v kuchyni na ruce teplou vlhkou žínku, kocour bere dráhu ... Když ale procesem mytí procházím já, to nikam nezdrhá. Naopak. Po zhruba pěti minutách mého vodnění, se ozve zaškrábání kočičí packy na dveře koupelny. Otevírání mu jde ztuha, protože zpětný tah vzduchu tlačí dveře k futrům. Pak následuje mistrovské zabrání a mezi dveřmi se objeví zvědavá kočičí hlava.

Hodí po mně fousem: "Hele, jsi to ty, že jo?" a odebere se zkoumat podlahu koupelny.

Občas se mi dostane zvláštního vyznamenání: kocour vyskočí na okraj vany a opatrně našlapujíc si přičichne nejdříve ke mně, pak k nabízené ruce. Udělá několik ladných kroků tam i zpět, občas i vyskočí na sousedící pračku; ale pak hbitě dolů.

 

Párkrát jsem zkusil pouštět po okraji vany na zem kapky vody, ale kocourovi se tahle mokrá hra brzy znelíbila.
Raději se usadí na předložce před vanou a naslouchá mému šplouchání. Ví přesně, co kdy dělám, takže jakmile se pozvednu, že vylezu z vody, Kryštof z koupelny vystřelí. Ne nadlouho a hlavně, ne daleko. Zpravidla čeká těsně za dveřmi, aby mohl nasadit speciální zdržovací taktiky mého odchodu do práce.

Pro stručnost popíšu jen hlavní tři body, protože pak už opravdu musím jít. Kam? No, pochopitelně pracovat...

 

 

 

Image result for black cat eatingTaktika zdržovací č. 1 — mám hlad!


Nebudeme si mnoho nalhávat o kočičí přízni. To veškeré ranní lísání je tu především proto, že miska se žrádlem, naplněná večer před tím, je už prázdná. Pokud ne, tak to znamená, že se výrobce kočičího jídla opět vyznamenal a zas už to není k žrádlu. Ať tak nebo tak, kocourek má hlad. A tak se dožaduje...

A tady nasazuje krásný úskok: "To není ono!"
Nemyslete si ovšem, že nějak experimentuji s jeho jídlem. Tyhle doby už mám po šestiletém soužití dávno za sebou!

 

 

Vím přesně, jakou musí mít jeho žrádlo konzistenci. V našem případě žádné rozmatlané paštiky. Naopak — úhledné rovnoměrně nakrájené čtverečky — až 4% masa! slibuje výrobce — zalité bujonem (to jsou zřejmě ta 4%, zbytek - ty čtverečky — jsou zřejmě popel, soja a jiné, dle výrobce vhodné přísady).

 

O něco hůře je, jde-li pouze o nasekané kousky této směsi. Náš kocour má v oblibě Kitekat, zatímco nad Whiskasem a Friskies většinou ohrnuje nos (o neznačkových blafech ani nemluvě); nu, v poslední době párkrát milostivě přijal Propesco — ovšem jen Kuřecí s játry.

"Telecí s jehněčím“ si sežer sám, vyjadřuje neomylně pohledem, když najde v misce tuto odrůdu. A začne ji po prvním čichnutí zahrabávat pod linoleum, snad na horší časy.

Ale to víte, ví, pacholek, dobře, že pokud se bude mít dobře jeho páníček, horší časy nepřijdou. Tím pádem si může dovolit dělat ciráty se suchou stravou, zato po rybích sušenkách od Gimpetu se může pouze utlouct. Má ale jednu specialitku. Misku má dělenou: vpravo suchá směs, vlevo — čistá voda. Tedy, čistá. Když ji natočím čerstvou, je čistá. Ale po chvíli v ní vždycky! plave jedna sušenka. Voda je pak zelená nebo oranžová... jestli má taky jinou příchuť (rybí nebo hovězí apod.), to po mně vědět nechtějte. Já ji ochutnávat nehodlám. Ale Kryštof má evidentní potřebu si vodu takhle vylepšit...

 

 

 Image result for black cat in bathTaktika zdržovací č. 2 — hrej si se mnou, hned a teď!

Jen se hnu z kuchyně do obýváku pro věci, stojí u mne a naznačuje, že si budem hrát. V tu chvíli mám před sebou: myšku, plastové kolečko od šumivých tablet, provázek, staniolovou kuličku... prostě cokoli, co mu lze hodit, mávat mu tím před čumáčkem, aby po tom mohl on mávat packama apod.

 

Je-li v obzvláště dobrém rozpoložení, urve dalších 5 minut zbývajícího času tím, že sebou plácne před mé nohy, překulí se na záda a nastaví bříško: "Drbej mne!"

 

Tomu se pochopitelně nedá odolat.

A tak drbu a drbu, jedním okem sleduju, jak ručička nemilosrdně ubíhá po ciferníku, druhým okem polovytažené kočičí drápy, kterými mrská v blaženém nadšení,  třetím okem hlídám, kdy už toho bude mít Kryštof dost.

 

Přinejmenším do té míry, že mě nechal si v klidu navléci ponožky.. ale to už přechází k finální zdržovací taktice -

 

Taktika zdržovací č. 3 — smutné oči

Smutné dva uhlíky, které vědí, že tu zas budou celý den samy, které by si raději hrály nebo aspoň mžouraly z pelíšku, který si udělají mezi mýma nohama. A tak následuje závěrečné pohlazení po hlavičce, někdy i chlapská náruč a zcela nechlapská pusa na ty černý chlupy; poslední pohlazení po kožíšku,podrbání u kořene ocásku.. a hybaj!
Pak už odcházíme.

Oba — každý za svou prací.

Já do té v kanceláři, Kryštof do kočičího pelechu.

 

 

Majitel černého kocoura

 

Komentáře (3)add feed
... : mamča
Pořiď mu kočičího kamaráda, a budou si hrát spolu. Nebo taky ne :-).
Takhle jsem se nechala kdysi uvrtat já, abych naší kočičce-nalezence opatřila kamaráda.
Teď mám kočky 3 plus 1. Tři kočky domácí se tolerují, občas si spolu hrají, a nejradši dva kocouři honí jednu kočku. Všichni tři jsou kastrovaní.
Pak jsem ještě zdědila jednu kočku po zemřelé sousedce. Kočička je stará, nekastrovaná, a s naší smečkou nekompatibilní. Když jsme se pokoušeli "kočku venkovní" spřátelit se smečkou domácí, byla z toho velká mela a hromada chlupů.
Proto kočka venkovní bydlí na dvorku a zahrádce, a v noci ve sklepě, kudy vedou trubky topení.
Kočky jsou svébytná stvoření, a do svých vztahů si od lidí nedají mluvit.
únor 12, 2021 09:50
... : polárka
mamc. to neni tak jiste. Ja mam kocoura se stejnym osudem jako je Krystof. krasneho siamaka, ktery byl ale neudatelny.Podminkou k neho ziskani bylo, ze musi byt jen jedine zvire v domacnosti. v domacnosti nesmi byt male deti a je zvykly jenom na jednoho majitele, I v utulku byl ve vlastni mistnosti od ostatnich kocek. Vystraseny k smrti proletel kolem mne kdyz mi ho privezli a nevidelA jsem ho asi tri dny,
Dneska je to nejvetsi mazel na svete., ale jeno0m se mmnou. Ostatni lidi nechce a utika pred nimi. Bylo mu pet let kdyz jsem ho dostala. Takze kdo vi, jakym zivotem si prosel....
únor 12, 2021 19:49
... : mila1
Já jsem byla vždycky spíš milovník psů a kočky jsem tolerovala jen na zahradě. Ovšem asi před devíti lety mi přítel přinesl domů černé kotě - puberťáka - které tak trochu tyranizovalo jeho maminku. Prostě jak to kočičí puberťáci dělávají - číhalo na ní za dveřmi, skákalo jí na nohy, shazovalo jí brýle ze stolu a tak. Takže šla na zkoušku ke mne. Dopředu jsem řekla, že pokud bude zlobit, doma ji mít nebudu a bude bydlet v kotelně. Ovšem jakoby to tušila, začala sekat dobrotu. Sice mi s oblibou spávala na klávesnici nebo občas shazovala věci z poličky, ale dalo se to s ní vydržet. Byla to černá kočka a neuvěřitelně šikovná. Uměla otvírat dveře - skočila na kliku a tak dlouho na ní visela, až se klika pohnula a dveře se otevřely. No z toho důvodu mám všude místo klik koule... Asi za rok mi k téhle potvůrce přibylo další zachráněné kotě, tentokrát mourovaté. Její maminka vyhodnotila, že to je nedochůdče, popadla její vyvinutější sestřičku a nechala tohle kotě napospas osudu v jedné stáji, kam dcera chodila na koně. No takže mi kotě přinesla domů. Tohle kotě jsme vlastoručně "odkojily" flaštičkou s dudlíkem, zezačátku každé tři hodiny, pak mu masírovaly bříško, aby se vykakalo. Černá kočka na tohohle vetřelce nejdřív koukala podezíravě, pak ho vzala na milost a naučilo ho, teda ji - taky to je kočička, všechno potřebné. Pak přibyl do naší domácnosti labrador. Trvalo víc než půl roku, než kočky zjistily, že je to neškodné nemotorné zvíře, na které stačí zasyčet a ono vycouvá. A začali se všichni tři kamarádit. Hlavně černá kočka, ta ho přímo milovala. Až tak moc, že jednoho rána jsme ji našli studenou na jeho pelíšku, asi jí zradilo srdíčko, odešla ve spánku a pes se ani neprobudil. Takže momentálně mám jednu mouratou kočku a labradora a prostě si už nedokážu představit, že bych žila bez zvířátek.
únor 14, 2021 09:15
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
Další >
[CNW:Counter]