O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


A ZAS JEDNY VÁNOCE JSOU ZA NÁMI ... PDF Tisk E-mail
Neděle, 27 prosinec 2020
Já jich mám za sebou už opravdu hodně. A byly opravdu každé jiné. Zajímavé je, že si člověk pamatuje víc ty, které byly něčím neobvyklé - hodně veselé, průšvihové, smutné.. Takové ty "obyč", ty jen tak projdou kolem.  Pamatuju si například ty naše neběžné vánoční stromečky - pár chudších let jsme měli kupodivu vždy nádherný a velký strom, překrásně ozdobený. A většině návštěvníků, kteří ho obdivovali, jsme jeho tajemství museli prozradit ...

 

 

Totiž - jednoho dne po takových umrněných svátcích jsem si u kontejnerů všimla pečlivě uklizeného zbytku jistě přepychového a vysokého stromku. Větve byly osekané a svázané do otýpky, holý kmen byl opřen o zídku kontejnerového stání. A - mne napadla úžasná (a dozajista bláznivá) myšlenka..

Kmínek jsem bafla a odnesla si ho do sklepa. 

 

Před následujícími Vánocemi jsem tu vysokou "tyč" přinesla domů a pečlivě do ní navrtala patřičné díry. A pak už jen stačilo jít tady párkrát na procházku do lesa, a přinést si pár potřebných větví z nějakých těch jehličnanů... Ano, byly to větve zcela různorodé, dokonce jsem jich plno našla volně "odložených" na místním trhu, byly to ty přebytečné, které se kupujícím nehodily.

 

Doma se větvičky podle velikostí dole zašpičatily a zastrčily do patřičných skulinek, a tak vznikl nádherný a opravdu "kvalitně rostlý" vánoční strom. Co na tom, že se tam střídaly větve jedlové, borovicové, smrkové... V podstatě jsme byli rádi, že našim přičiněním byl uchráněn každý rok jeden stromek - který mohl růst někde dál.

 

S ozdobami jsme se také vyřádili. Máme ozdobičky jak prastaré, ještě po mé babičce (ty snad pamatují Jana Žižku), tak i nějaké ty novější. A tak jsme jednou měli stromek pestrobarevný, příště jednobarevný, pak zase jen z vystřihovaných či skládaných papírových ozdobiček - na kterých jsme pracovali s dětmi už od října - a vždy to bylo fajn. 

 

 

No, a ještě jedno stromkové šílenství - nevím, kdo z nás tří to vymyslel první - ale prostě jsme si řekli, že ho "zatím necháme".

A tak jsme ho prvně měli do Velikonoc, pak do mého svátku podzimního, a nejdéle nám vydržel do výměny větví...

Jo, stál v obýváku v koutě, nikde nikomu nepřekážel, a děsně nás bavily vykulené obličeje návštěvníků.

 

 

Jak nejdéle byl stromek u vás?

d@niela

 

 

 

Komentáře (14)add feed
... : andrea
my jsme měli taky párkrát stromek všelijakej, takové hubené smrkové koště.
A jednou, to jsem byla v osmičce, jsem s bráchou vymyslela stromeček taky jinak. Rodiče měli v plánu po svátcích malovat, tak jsme se rozhodli a namalovali jsme ho na zeď. Bylo to fajn, nejprve to byl docela malý stromecek, ale pak jsmese rozheli a byl asi 1,5 m vysoký. Skoda, ze nemame fotku... Táta ho tam taky nechal hodně dlouho, teprve, kdyz jsme jeli na prázdniny, tak celou tu stěnu přemaloval.
prosinec 28, 2020 09:11
... : NČ
Zaplaťbůh, že je po Vánocích! S malejma dětma to jinak nejde, ale teď už se pokaždý těším jen na slunovrat, až se začne vracet slunko, ten je ale už o tři dny dřív, a to ostatní blbnutí mi spíš vadí. Ještě přežít magořiny kolem Silvestra a snad pak už bude zase klid.
Nemám rád všelidový blbnutí jen proto, že je zrovna nějaký datum. Dávám rád kdykoliv v roce, když vím, že zrovna teď můžu nebo chci komukoliv blízkýmu udělat radost. Zrovna tak nemám rád bordel a vožírání se, jen proto, že je zrovna nějaký datum.
To je tak všechno.
prosinec 28, 2020 10:35
... : Iris
Stejně jako NČ už mě Vánoce spíše prudí, nějakou alespoň prchavou jiskřivou chvilku jsem nevydolovala už několik let. Letos jsem ale prožila zcela jedinečnou adventní dobu, v tichosti a bez běsnění a předčasného koledování. V těch přísnějších restriktivních opatřeních na začátku prosince, kdy se nedalo skoro nic, bylo docela nevšedním zážitkem jít na procházku do města a postavit se k vánočnímu stromu na náměstí, který u nás každou hodinu hraje koledu, včetně neznámých světových koled, nejen odrhovačky. Lidé si k tomu koupili zpravidla u výdejního okénka kávu a stálo se tam s dětmi i bez dětí, po skončení písničky se zatleskalo a šlo se dál na procházku. Totéž za hodinu. V tom sychravém prosincovém počasí a skoro neproniknutelných mlhách to mělo zvláštní kouzlo.

A pokud jde o Vánoce - po 25 letech hraní na půlnočních, jsem poprvé prachsprostě po večeři a rozdání dárků na gauči u televize "vyhnila" u Pelíšků, bez stresu a celodenního nervování se, jak to zase bude. V kostele bylo otevřeno, hrála tam jemně reprodukovaná "Rybovka" a lidé si tam mohli zajít mrknout na Betlém i popřemýšlet, žádné davy a laciné cinkání a dojímání. Za mne nejlepší způsob. Čas prázdných kostelů, jak tomu říká jeden neoblíbený, ale hodně chytrý pán, je docela inspirativní a osvěžující. Alespoň pro mne a mnoho dalších, jak jsem zjistila. A pak, že se nedá na všem najít něco pozitivního. Teda fuj...ne pozitivního ale dobrého. smilies/wink.gif
prosinec 28, 2020 11:23
... : Iris
Ještě k těm stromkům - za život se mi mnohokrát změnil vkus. Takže jako děcka jsme chtěly mít co nééééjvětší, nějaký prťavý ani náhodou, zvláště když sousedovic děti měli pořádně veliký - to bylo vidět na balkonech nebo u dveří.. Měla jsem období staročeského zdobení, sláma a papírové řetězy nebo řetězy z přírodnin, pak všelijaká blyštivá období. První manžel, dítě z hájovny, vždycky dostal od táty protekční stříbrňák, to jsem zdobila a odstrojovala s nadávkami, píchalo to jako čert. Druhý manžel nosil velké stromky, které se obtížně zdobily, i když nepíchaly. Až posledních pár let jsem si sama začala obstarávat malinké stromečky, cca 150 cm, a je to fantastické. Jsou krásně rostlé, poddajné, pohledné. Bez řetězů, jen bílé koule a světla. Myšlenka na větvičky mi také vrtá hlavou - asi bych nevrtala tak, jako Daniela, to musela být docela šichta. Ale do velké vázy, trochu nazdobit a hlavně, aby to vonělo. To bude asi v budoucnu, až nebudu zvládat stromek.

Jo a pamatuji, jak jsem jednou u své spolužačky viděla ozdobený stromek někdy hodně pozdě na jaře, nevím, jestli přímo Velikonoce. Ale pamatuji na strašně smutný pocit z toho, jak oknem svítilo silné jarní sluníčko oknem na unavený, nazdobený, zaprášený stromek a už jako malá holka jsem pocítila něco jako smutek ze stárnutí a odcházení, nebo jak to nazvat. Ten stromek tam už neměl strašit, nebyl dávno jeho čas, nezasloužil si to, byl trapný a politováníhodný. Na druhou stranu - stromků vyhozených skoro na Štěpána nebo o fous později, je mi také líto. Jsou ještě krásné a svěží, jen holt někoho už přestaly bavit. Jako v životě.
prosinec 28, 2020 11:54
... : daniela
Je, Irisko, diky tobě jsem si uvědomila jednu prekvapivou věc:
my jsme bydleli tenkrát na velmi pěkném místě - z jedné strany Letenské sady, z druhé Stromovka, v ulici žádná auta, nebo jen nějaké to návštěvní. Ve vedlejším domě velké hluboké garáže.
Takže u nás se tehdy skoro neprášilo...
Jo, dnes mam prachu za den plný byt.
no, tím pádem stromek stale vypadal jako včera postavený smilies/smiley.gif
věřím, ze teď uz je to tam stejné jako všude.
prosinec 28, 2020 13:10
... : strejda
Ahoj Iris.
Představ si, že jsem si na Tebe o štědrý den, asi tak o půlnoci vzpomněl. Tak nějak mne napadlo, jestlipak ta holka opět hraje o půlnoční...
A k tomuto příspěvku mne vlastně vyprovokovalo to, co jsem tu četl.
Já miluju hudbu a živé koncerty zvlášť, protože ty mají svoji neopakovatelnou a nenapodobitelnou atmosféru. To se nedá v nějakém studiu splácat. Když se pak k tomu přidá ještě akustika sálu nebo kostela, což nemá chybu, je to nádhera jako vyšitá. Pak se mi otevřel i šuplíček nebo složka, kterou mám schovanou v hlavě a vybavil se mi jeden koncert v Londýně, kde jsem byl se svou dcerou . Konalo se to v kostele St. Martin, kousek pod Trafalgar Square a jmenovalo se to Mozart by Candelight. Tehdy tam hrál Londýnský smyčcový orchestr. Kostel byl zbaven všech kostelních relikvií, jen po obou stranách hořely velké dlouhé svíce. Jedním slovem nádhera. No a podobné je to i s varhany. Když se rozezní v té nádherné akustice kostela, je to opravdu zážitek. Tak tolik k té vzpomínce na Tebe. A i když jsem zavilý ateista, do kostela jdu opravdu jen za tím nádherným zvukem. Za hudbou. Já si dokonce myslím, že ta akustika kostela se nedá nikde a ničím napodobit a St. Martin je toho důkazem. Ten kostel už dávno slouží jen ke koncertování. (V suterénu je i kavárna)
Ty jsi to pak vysvětlila ve svém příspěvku, ale i tak bych si s Tebou (obrazně řečeno) i rád zahrál. Myslíš si, že by se hodily housle a varhany? ( Na ty už asi neumím, asi by to byla i hrůza, protože všechno jsem prodal, když mi bylo asi 25 let a musel se věnovat rodině), ale na klarinet a na saxofon bychom jistě něco nacvičili...
Protože co Čech, to muzikant...
Klidný a příjemný další rok. P.
prosinec 28, 2020 14:15
... : Iris
Strejdo, tak teď jsem zůstala jako opařená, vždyť já jsem úplně zapomněla,, že jsem se slíbila ještě si s Tebou pokecat. Ale když jsi tady, nebudeme tamto už otevírat, možná až zase na to přijde jindy řeč. Tedy na očkování a takové ty věci. Já už holt zapomínám a ty svátky tak nějak vymazaly všechno předtím.

Jasně, že varhany mají znít v kostele. Jsou mnohé krásné nekostelní koncertní síně s dobrými varhanními nástroji, ale jako v kostele to prostě není. Jsou v tom geniální výpočty stavitelů chrámů, tedy např. ohledně všech možných a nemožných aspektů týkajících se akustiky, které mi nic neříkají, ale ve výsledku žasnu. A k tomu krása místa, koncertní síň je koncertní síň, může být moderní, dech beroucí, ale stará kamenná katedrála...no záleží asi na vkusu každého. Pokud tam ještě umíš či můžeš zachytit jinou dimenzi vnímání, je to bonus navíc. Mám nového mladého hudebního kamaráda, který putuje po varhanách různých kostelů v různých zemích a přesto, že sotva opustil školní škamna, má už "nasbíráno" tolik podrobností o různých nástrojích od nejstarších po nové, od nejjednodušších po nejsložitější, že když o nich vypráví, nechápeš, kolik věcí hraje roli ve výsledném dojmu a sluchovém požitku. Kostely samozřejmě vedou. Nejenom katolické. A strejdo - klidně i s těmi relikviemi, které nemáš rád. Myslím, že i s tím se počítalo, s tím, že kostel bude plný soch, obrazů a lidí. Myslím tím akustiku.

Jen fakt letem k tomu ateismu, Ty se určitě nenaštveš - zrovna dnes jsem četla v knížce od ježíška tyhle věty, které sem hned napíšu.

Česká společnost je silně "odcírkevněná", ale není ateistická. Největší počet jsou "apateisté", lidé lhostejní k náboženství, jak si ho představují nebo jak se s ním setkali. A pak jsou lidé duchovně hledající, věřící "svým vlastním způsobem.
Píšu to jen proto, že zrovna dnes mě to zaujalo. Třeba je to Tvůj případ.

Pokud jde o housle a varhany - v létě jsme stihli u nás v kostele uskutečnit koncert varhan s violou. Bylo to zajímavé, uvědomila jsem si, že to není běžná kombinace. Housle v orchestru, to ano. Ale dva sólové nástroje? Ale jo, hezké to bylo. Varhany se musely trochu krotit. Klarinet a saxofon? No tedy strejdo, jsi všestranný muzikant, to zírám. Já vím, dříve, když ses chtěl učit na saxík (a ten býval v módě tak v šedesátých letech), musels napřed začínat na klarinet. Spousta lidí se k saxofonu už neprokousala tou nudnou hudební výukou, třeba moje starší sestra. Pokud jde o kombinaci saxofonu a varhan, nezdá se mi to. Ale ovšem trumpeta, to je jiná. To je nádhera největší. Co Čech, to muzikant. Hm, no asi bývávalo. A pokud jde o mne, já hraju mizerně, neskutečně špatně, jen doprovázím písničky. V době přísně kovidové, kdy se nesmělo zpívat, neměla jsem vlastně co hrát, protože pouhá improvizace mi nejde, to je věc těch vystudovaných opravdových varhaníků. Naštěstí odpadly mše jako takové kvůli počtu lidí.

Tak víš co, když jsme oba už tak netrénovaní, uděláme si jenom takový duchovní společný novoroční koncert, jo? Radši bez vlastních nástrojů. Ale popřejeme si v duchu dobrý příští rok, prožitý ve zdraví a bez katastrof třeba při poslechu něčeho hezkého. I Tobě přeji všechno dobré, I. smilies/smiley.gif
prosinec 28, 2020 15:45
... : strejda
Iris, dík za odpověď. To jsem opravdu nevěděl, že jsem apateista. :-) To bude asi jakýsi apatický ateista.
Ne, nemám nic proti věřícím. Výhrady mám jen k fanatismu ve všech jeho podobách. A také nesnáším takové to lanaření, nucení, přemlouvání, asi tak, jak to dělávali Jehovité. Když ti tudy prošli, nebral jsem si servítky.
Jo, viola, to byl tehdy můj sen. Její zvuk je mnohem krásnější, než houslový. To je přímo samet. Tehdy byla ale moc drahá a můj učitel hudby měl svoje představy. Přání žáka byly až na druhém místě. Já chtěl saxofon, ale musel jsem se učit nejprve na klarinet. Až pak jsem měl konečně jak alt sax, tak i tenor. Ne však dlouho. Svatba a rodina všechno ukončily. Ale nelituji toho. V životě jsou jisté priority, které je třeba dodržovat. Už to nebylo možné, v neděli k ránu se vracet domů z plesů a odpoledne pak zase vyrazit na čaje o páté... To prostě nešlo. To mohli jen svobodní nebo dlouho ženatí.
Iris, nebudeš mi věřit, ale já jsem hrál na klarinet i v hornické dechovce. (Měl jsem dokonce dva klarinety). Také v prvomájových průvodech, ale i v lázních v Bílině. Tam byly v parku po levé straně takové koncertní mušle, právě pro podobné koncerty a tam jsem hrál (jako nejmladší) se starými páprdy, (oblečen do hornické uniformy), koncertní skladby typu Vzpomínka na Zbiroh, Fibichův Poem a pod. dechovkovou klasiku... :-)
Iris, o hudbě bych si s Tebou povídal mnohem raději než o očkování, o covidu a o jiných ehm vaginovinách, které nám přináší doba. Přejme si pouze zdraví a to si myslím, že bohatě stačí.
P.
prosinec 28, 2020 16:38
... : *deeres*
Jak si tak čtu zdejší diskuzi, tak je vidět, že ta jiskřička Vánoc na vás přece jenom přeskočila.
Já Vánoce miluju. Nemám na mysli komerční bláznění, rozeřvané koledy všude, kam vstoupím, tlačenice v obchodě a napečení 20 druhů cukroví. Vadí mně ta devalvace duchovních svátků, pro mne to není vyprázdněná tradice vítání zimního slunovratu. Proto se snažím dodržovat předvánoční i vánoční zvyky tak, jak to dělali i ti, co byli před námi. I když jsem zavilá ateistka, tak i přesto si užívám ukryté krásy v kostelech, umění někdejších architektů,sochařů, malířů , řemeslnou dovednost těch, co se podíleli na stavbě i kostelním vybavení. Nějaký pátek už vynechávám půlnoční, ale jesličky , tak ty si neodpustím. Léta sbírám papírové rozkládací Betlémy. Mám dva i hodně stará, reklamní, ještě z první republiky.Jeden obrovský od Kvěchové, rozložený má přes metr, ten půjčuji na výstavku na OÚ. Tak to letos odpadlo, co neodpadlo, alespoň pro mne, je posílání přání, ta už vymýšlím v listopadu, abych je včas vyrobila a poslala. To už nedělá skoro nikdo i já už jich posílám jenom šest a stejně pak většinou dostanu jenom mejla, nebo SMS.
Miluji vánoční světýlka, která se rozsvítí o prvním Adventu, světýlka, ne červeně, modře a zeleně blikající Las Vegas, jak si to představují někteří světlonoši. Ozdob na stromek mám také několik krabic,samozřejmě skleněných, většinou spojených s nějakou vzpomínkou. Jedna krabice od bot je plná perličkových ozdob, kdy jsme kdysi s dcerou komponenty objednaly z Rautisu a samy si je smotaly do motýlů, domečků, autíček.......
Vánoce jsou pro mne intimním svátkem, který trávím doma se svými nejbližšími a rozzářené dětské oči, to už jenom třešnička na dortu.
Stejně tak , jako se těším na Vánoce, tak se fakt netěším na konec roku. Na Silvestra tradičně už ráno zdrhnu někam na výlet a dneska mám za oknem na zahradě nadílku sněhu, tak sedm cm. Jenže vypadá, že nevydrží.

prosinec 29, 2020 06:29
... : Iris
Deeres, no asi, pravda, jiskřička přeci jen přeskočila smilies/wink.gif

Píšeš o své sbírce - nevím, kdy to bylo, kdy jsi zveřejnila fotografii, na které byl jeden z Tvých Betlémů. Tehdy mi jeho krása vyrazila dech. Možná, jestli to nevadí, bys mohla poslat odkaz na ten článek - bylo to možná vloni, možná už dříve. Já jsem jako databázistka úplně nemožná.

Jinak - sice už je skoro po všem, i když vánoční doba po katolickém způsobu bude ještě cca 14 dnů trvat, ale našla jsem na netu jeden fantasticky originálně nazdobený stromek. Vždy se musím znovu a znovu smát při představě toho, jak ta výzdoba nejspíše probíhala. Jestli se nebudete zlobit, zkusím sem dát odkaz.

https://www.frekvence1.cz/clanky/zabava/maminka-sdilela-jak-jeji-batole-ozdobilo-stromecek-vysledek-vsechny-poslal-do-kolen.shtml?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwAR0AanNR7iFdbx6j2It- fSq5YpRbM3CDnvbxSqW15rb897IvwGK89TJUEdo#dop_ab_variant= 0&dop_req_id=0SOgomXT7tm-202012281225&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
prosinec 30, 2020 10:20
... : *deeres*
O Vánocích jsem toho sem napsala už dost a tak to také nedokáži najít. Nejspíš máš na mysli Betlém od Kvěchové,ani odkaz na fotku dát nemohu. Fotky mám v PC doma a teď jsem u dcery. Tady ale mám ten nový z Kuksu. Fotky nic moc, jsou ze starého mobilu, ale pro ilustraci snad postačí.

https://deeres.rajce.idnes.cz/Betlem/
prosinec 30, 2020 20:34
... : Iris
Deeres, ano, myslím, že to byl ten od Kvěchové, popovídaly jsme si tehdy o tom. Já jsem zase sbírala vánoční pohlednice, ale krásné, ne ta socialistická zátiší s koulí. Právě Kvěchové vánoční obrázky byly rozkošné, samozřejmě Lada, no a pak hlavně všechny ty pohledy se sněhem. Tiché a zasněžené bílé krajiny, nebo zasněžené pražské střechy a uličky - ty byly mimořádné působivé, i v černobílém provedené. Jistě si je pamatuješ také. Jsem maniak na bílé Vánoce a zimní krajiny, jak mají být. Což už dnes nejsou , vlastně ani ty pohlednice nějak nejsou, tak jsem skončila.

Na stromku zavěšený medvídek je rozkošný. smilies/smiley.gif
prosinec 31, 2020 09:48
... : doktor
V dobách krásných,ale na prd mám podobný zážitek - táta řešil nedostatek hezkých stromků podobně.Koupi dva a uděl jeden parádní. PF 2021.

prosinec 31, 2020 12:32
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]