|
VERONIKA SE ROZHODLA BĚHAT ... |
|
|
|
|
Čtvrtek, 03 prosinec 2020 |
 Už čtvrtý týden jsem doma, kdy pravidelně kontroluji zásoby v ledničce. Pro jistotu v hodinových intervalech, aby se nezkazily. Při náhodném pohledu do imitace mého barokního zrcadla, se mi zatajil dech.
Musela jsem nelibě zkonstatovat, že nápadně připomínám Titanic v dobách své největší slávy.
Spousta kytu a vstup do podpalubí je z bezpečnostních důvodů zakázán... Spousta renomovaných fitness časopisů doporučuje běhání, jako nejvhodnější sport. Člověk spálí spoustu kalorii, posílí si pohybový aparát a vyloučí nějaké ty endorfiny. Vzhledem k mým zažívacím obtížím, je příjemné občas vyloučit i něco jiného.
Ve všech sportovních časopisech také kladou velký důraz na strečink. Ten je mimořádně důležitý, aby se svaly zahřály a člověk tak nepřišel k úrazu.
Ony stejné odborné časopisy také rády zmiňují, že nejvhodnější cvičení jsou ta, která dělají i kočky. Já kočku mám, takže jsem přímo u zdroje. Můj Miky se zrovna probral z dvacetihodinového spánku, tak jsem ho jednoduše napodobila. Miky udělal kočičí hřbet, já taky. Miky prohnul záda, já taky. Miky natáhl tlapky dopředu, zadek vystrčil do vzduchu a já taky. Pak Miky zvedl zadní nohu a olízal si ocas a kulky. To jsem neudělala. Jistě tušíte proč. Ano, správně. Nejsem až tak ohebná, jak jsem si myslela.
Natáhla jsem své clima cool tepláky z letní kolekce 2017 a vyběhla jsem do terénu. Po 500 m to ještě šlo. Kameny mi uhýbaly z cesty, jen mě trošku znepokojovalo, že pampelišky podél polní trasy se vcucly zpátky do hlíny.
Po 1 km mi při nádechu lezly oči z důlků a při výdechu jsem pěstí zatlačovala plíce zpátky do krku.
Po 1.2 km jsem míjela ohradu s Bio alpskými krávami, které mi nadšeně bučely na pozdrav.
Ani jsem netušila, že se tak dobře známe.
Po 1.5 km jsem zjistila, že moje tepláky nejsou moc clima a už vůbec ne cool.
Při 1.6 km se mi dělaly před očima mžitky a doufala jsem, že to, co ze mně leje, jsou ty slíbené endorfiny.
Čekala jsem, kdy mě zaplaví pocit té slíbené blaženosti a uvolnění.
Jediné, co se dostavilo, byl pocit plného močového měchýře, který mě donutil ke sprintu zpátky domů.
Po několika hodinách jsem se v internetových novinách dočetla, že v naší oblasti došlo k lavinám a sesuvům půdy. Přísahám, že jsem v tom úplně nevinně!
|
Ale tu vizualizaci používám také a musím se smát, že to máš také tak. Tedy ty trubky, co potřebují profouknout. Když se vydám na tu každodenní vynucenou procházku a funím jako sentinel už jen když zdolávám nakloněnou rovinu (o kopcích a schodech ani nemluvím), říkám si vždycky, že zřejmě pročišťuji i ten nejposlednější a nejmenší plicní sklípek, ke kterému ještě nějaká trubička vede a že je to moc dobře. Abych nepůsobila dojmem až strašidelně vetché osoby, po každé procházce se cítím velmi dobře, a líce mám růžové, jo, to jo...Ale dokopat se...Zdravím všechny blond i černé členy Tvojí smečky 
