O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


VERONIKA A SENIORSKÉ RODEO PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 19 listopad 2020
Bylo mi něco kolem dvaceti let, v profesním i soukromém životě se mi velmi dařilo, a já, lačna nových výzev a zkušeností, jsem se rozhodla splatit dluh společnosti. Přihlásila jsem se jako dobrovolnice do pečovatelského domu pro psychicky nemocné seniory. Docházela jsem tam jednou týdně odpoledne, se seniory hrávala společenské deskové hry, a za pěkného počasí s nimi chodila na procházky do nedalekého parčíku. Věřící jsem doprovázela do kostela, případně jsem našla jinou společnou aktivitu.


 


 

Ačkoliv starouškové byli často pod dávkami léku, některým nemoc zatemnila mozek a zub času se podepsal na jejich fyzických schránkách, bylo pořád zřejmé, že ve své době to byli statní chlapi a nezřídka na vysokých kádrových pozicích. Při jedné procházce v parku se milí pánové za hlasitého jásotu rozběhli jako radioaktivní švábi po výbuchu Černobylu.

 

Zbyněk, předtím ředitel mezinárodního hutního závodu, za bojového pokřiku obsadil pískoviště a vyděšeným holčičkám zabavil kyblíčky i lopatičky.

Spytihněv, svého času majitel pivovaru, obklíčil skupinu vystrašených školáků prvního stupně základní školy, kteří se po škole sjížděli v parčíku ovocným pitíčkem a zmrzlinou, a udělal jim hlasitou přednášku o škodlivosti alkoholismu. Nevím, nakolik vážně brali zmateného pána v kostkovaných bačkorách a s vytahanými tepláky, ale dle jejich výrazu tuším, že se dodnes alkoholu ani nedotkli.

Zdeněk, který měl jen jednu nohu, se snažil udělat ze svého invalidního vozíku turbo vozidlo a za pomocí druhé nohy a kusu klacku se vehementně odrážel od lavičky, aby mi ujel do blízkého křoví.

No, a Květoš, tehdejší vysoká šarže z armády, to celé řídil z kukaně dětského hradu, kde si ve vteřině vybudoval bunkr,  včetně záložnické základny, a za pokřiku „Nás nedostanou!“, vyplašil všechny děti v okruhu 5 km.

Ano, každé odpoledne s nimi mi dalo zabrat, a dodnes nesmírně obdivuji všechny zdravotní sestry či pečovatelky, které s nimi pracovaly osm a více hodin denně.

 

 

6 Practices of Intimate Friends - Radical Mentoring

 

Jednoho dne, kdy bylo výjimečně krásné počasí a chlapci byli obdivuhodně hodní, odhlasovali si návštěvu cukrárny.  Protože mi bylo jasné, že v pečovatelském domě jsou jim tyto radosti odepřeny, rozhodla jsem se jim zábavu dopřát. Usedli jsme do nedaleké útulné cukrárny a oni si objednávali o sto šest. Kávičky se šlehačkou, mléčné koktejly, chlebíčky všeho druhu, zákusky, dorty… a nacpávali se tak, až jsem se obávala, že jejich plíny nálož neudrží a stařečkové zanechají v cukrárně výraznou pachovou stopu.

 

Jak jim tak rozjařením zářila očka a veselostí se jim třásly vrásčité brady, rozněžněle jsem se usmívala, a rozhodla se radovat s nimi. Slečna servírka kolem nás běhala jako včelka v jetelovém poli, protože naše skupina slibovala bohatou tržbu. Když už měli dost, požádala jsem o účet s tím, že si to bude platit každý zvlášť. Tu se stařečkové na mě plni očekávání zadívali a čekali, až vytáhnu peněženku.

 

Až tehdy mi to došlo!

Vzhledem k tomu, že byli zbaveni svéprávnosti, nikdo z nich neměl peníze! Tak jsem tedy nechala v cukrárně můj měsíční rozpočet na jídlo, a při odchodu jsem se ještě praštila hlavou do zárubně dveří, aby se mi rozsvítilo.

 

Tolik k onomu seniorskému rodeu....

VERONIKA


 

Komentáře (17)add feed
... : Iris
To není moc laskavý humor, že?
listopad 19, 2020 19:23
... : Veronika V.
Je tam snad neco urazliveho, ponizujiciho nebo zleho?
Psala jsem to s laskou a neznosti.
listopad 19, 2020 19:35
... : kyttka
Iris, tak nějak jsem při tom čtení pochopila význam slova "ambivalentní".
listopad 19, 2020 23:36
... : mamča
Nechtěla bych se dožít podobných konců, ale "kluci" si tu návštěvu cukrárny určitě užili. Možná na ni vzpomínali ještě dlouho potom, pokud jim to hlavy zatemněné léky a nemocí dovolily.
listopad 20, 2020 06:47
... : Iris
Tak jasně, rozhodně nevěřím, že by Veronika při psaní téhle veselé příhody, báječného seniorského rodea, měla primárně nějaký zlý úmysl a že ho psala jistě s "laskou a neznosti". Čistému vše čisté.
Já, jako svou profesí postižená zdravotnice, jsem jen přemýšlela, že kluci zbavení svéprávnosti a se zatemněnými mozky z medikace a stáří, byli třeba i v doprovodu své svéprávné pečovatelky ohroženi spíše metabolickou poruchou typu dekompenzované cukrovky, nežli tím, že jejich plíny nálož neudrží a stařečkové zanechají v cukrárně výraznou pachovou stopu. Skutečně si nemyslím, Veroniko, že tohle je psáno záměrně nelaskavě, spíše mi chybí empatie, životní moudrost a smysl toho psaní. Pobavit za každou cenu? Nic ve zlém smilies/smiley.gif
listopad 20, 2020 07:07
... : Veronika V.
Iris: Já jsem se po několikáté přesvědčila, jak velkou moc má psané slovo a lidé věří v podstatě všemu, co se jim podsune. Já jsem samozřejmě byla upozorněna na zdravotní rizika některých klientů, ačkoliv přesná diagnosa, jakožto dobrovolníkovi mi byla utajena.
Všechno, co píšu, píšu s velkou nadsázkou a skutečné příběhy jsou poupraveny, či dobarveny. Samozřejmě, že se kluci nenapráskali k prasknutí, ačkoliv je fakt, že opravdu jsem musela platit všechno já. A jak už jsem dříve zmiňovala, každý si z mých příběhů vezme, co chce.
V jedné diskuzi, kde jsem popisovala příběh o tom, že mám dva různé partnery (ačkoliv byl z půlky vymyšlený), jsem byla dost nevybíravě titulována.
Berte to tak, že nemůžete všechno brát vážně a starosti o to, nakolik jsem empatická, či nelaskavá, si dělat nemusíte. Je to JEN autorská tvorba.
listopad 20, 2020 07:59
... : Veronika V.
A ještě bych dodala, že mi mám pocit, že v dnešní společnosti je posuzováno dvojím metrem. Podle toho se řídit nechci.
listopad 20, 2020 08:01
... : Iris
V pořádku Veroniko, rozumím. První část toho vyprávění mi přišla opravdu vtipná a laskavá, druhá už moc ne, ale je to můj osobní pocit a s tím se nedá holt nic dělat, někdy nadsázku chápeme dokonale, jindy se nás trochu dotkne, to už záleží na okolnostech. Takže lze jen, pokud to není můj šále čaje, se k tomu napříště nevyjadřovat. Tobě každopádně přeji radost z psaní smilies/smiley.gif
listopad 20, 2020 08:08
... : Veronika V.
Iris: Samozřejmě, že se můžeš vyjadřovat smilies/smiley.gif Každá kritika je vítána, pokud je konstruktivní. Jen jsem tím chtěla říct, že nemůžeš všechno brát vážně a doslova smilies/smiley.gif
listopad 20, 2020 08:21
... : *deeres*
Veroniko, tvoje články čtu ráda, protože vždycky pobaví. Tohle jsem brala, jako hodně velkou nadsázku. Jestli to je jenom částečně pravda, tak vůbec nechápu, jak je možné, že jsi mohla odejít z pečovatelského domu hned se čtyřmi nesvéprávnýmo osobami. Připadá mně to jako šílený hazard od těch, kteří jsou za ně zodpovědní. Iris se správně ptá, co bys asi dělala, kdyby některý z nich ve své zmatenosti se ti ztratil, vlítnul pod auto, nebo ho postihl nějaký zdravotní kolaps?
listopad 20, 2020 11:44
... : d@niela
tak vzhledem k té první části - kdy jsou "pánové" šéfama pískoviště, bych to brala celé jako humornou nadsázku, proboha, to tedy znamenalo, že tomu všemu od "a" až po "ž" věříte?

Já to beru tak, že je to opravdu hodně těžká práce a velmi, velmi zodpovědná. No, a ten, kdo nechce hned vyhořet, to musí umět brát s velkým nadhledem...

Pevně doufám, že pokud já jednou bych se do podobného zařízení (nedejbůh!) dostala, bude tam taky taková šikovná Veronika.

listopad 20, 2020 12:11
... : doktor
Čtu a vím,že osud ( zde zákeřná nemoc ) dovede z bezva lidí udělat "sekanou" a proto nikdy nemůže jít o hezké a laskavé čtení,ale nadsázka může čtení zlidštit.
listopad 20, 2020 12:27
... : Iris
Danielko, jasně, že tomu od "a" až po "ž" nevěřím, to je jasné, že je to velká nadsázka. Nicméně - podle mě i tak stále nelaskavá, promiň Veroniko, že se znovu ozývám. Podobnou nadsázku jsem čítávala v Deníčku moderního fotra, Dominika Landsmana. Také si tam trochu popouštěl fantazii, když popisoval ty masakry, které mu chystal jeho novorozený syn. A něco jako "pachové stopy" tam bylo na talíři pořád, přesto jsem se smála, až jsem se za břicho popadala, byl to jemný humor na drsné téma smilies/smiley.gif Přeháněl v líčení legračních situací, které mu nachystalo malé dítě, u kterého se ale dalo s jistotou předpokládat, že se jedná o humorné přechodné období života, které jednou skončí dobře a všichni zúčastnění se tomu někdy při čtení zachechtají.. Naproti tomu použít k humoru mentální i fyzickou slabost, nekonečně smutný úbytek schopností dříve skvělých lidí, vedoucích už jen ke smutnému konci - k tomu, tedy dle mého přesvědčení - neopravňuje ani vyhoření v podobném zařízení. I kdyby to tak bylo, nemluví se o tom veřejně, nepřiznává se to, natož, aby se o tom psaly humorné historky. Myslela jsem, že tohle může rozesmát a pobavit snad jen puberťáky. Pokud by tohle někdo, byť s dobrým úmyslem nezávazně pobavit, psal o mé mámě, tátovi nebo i o mně, veselý výlet do cukrárny se šikovnou brigádnicí by to nevyvážil. Mnohem radši bych byla v péči například nudné, ale vždy laskavé boromejky, než krátkodobé a přesto už vyhořelé dobrovolnice, sbírající podněty pro literární tvorbu. Já vím, je to anonymní, zčásti vymyšlené, nadsazené, možná je to zkouška ze smyslu pro humornou nadsázku. V tom případě žalostně propadám. Vlastně se i sama sobě divím, že jsem takový suchar, omlouvám se. Znovu píšu, že první část mi přijde vtipná, pak, jako by Veronice ujela ruka. Jinak ale, naprosto upřímně, dík Veronice a jiným za dobrovolnictví v tomhle oboru, velký respekt a poděkování, pár jich znám osobně.
listopad 20, 2020 13:26
... : Milene
Já bych to brala jako povídku. Nějak se mi vybavila nějaká povídka Šimka a Grossmanna.
listopad 20, 2020 14:51
... : Iris
OK smilies/smiley.gif
listopad 20, 2020 16:24
... : Veronika V.
deeres: Já myslím, že nejsem povinna někomu něco vysvětlovat, ale mám veškerá školení, včetně plaveckého kurzu pro záchranu mentálně/tělesně postižených osob, několik kurzů první pomoci, atd, atd, atd..
Takže znovu: Všechno, co píšu, je s velkou nadsázkou a z jisté části vymyšlené. Takže není třeba brát všechno vážně a zkuste se občas prostě jen bez přemýšlení zasmát.
listopad 20, 2020 19:42
... : Veronika V.
Edit: Také mám praxi u těžce mentálně postižených děti, atd, atd.. mám docela dost historek i z tohoto prostředí a bohužel, ne všechny jsou veselé, včetně vysoké úmrtnosti u dětí, které měly kombinovaná postižení a byla odkázány na pomoc 24 hodin. Možná proto jsem trošku cynik, protože jsem v životě toho hodně viděla a zažila. Každopádně tak i tak... neberte všechno vážně a doslova.
listopad 20, 2020 19:48
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]