O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


JAK JSEM SI PŘÍLIŠ NEOBLÍBILA TCHÝNI PDF Tisk E-mail
Středa, 04 listopad 2020
Přejít na obsah
JAK JSEM SI PŘÍLIŠ NEOBLÍBILA TCHÝNI
Strana 2
Strana 3
Související obrázekNevím, jestli sledujete situaci v Polsku. Ve zkratce: v Polsku to vře. Před 14 dny schválený protipotratový zákon zvedl do ulic desetitisíce lidí. Podle tohoto zákona by žena mohla jít na potrat pouze ve třech případech: znásilnění, incest, její přímé ohrožení života. Naopak nemůže jen tak bezdůvodně, ale ani v případě poškození plodu, ani když lékaři očekávají, že krátce po porodu dítě zemře.

 

Vládní strana PiS je v Seimu zastoupena téměř samými muži (maršálka Witkova je podle známých z Polska jen na zavření úst), kteří sami nikdy nebudou v situaci, kdy by se museli rozhodnout. Přesto ani oni změnu neodhlasovali přímo, ale obrátili se na ústavní soud. Trošku srabáctví a alibismus: „My ne, to ústavní soud rozhodl…“

Navíc o takových věcech rozhodovat v době korona krize, kdy jsou zakázané demonstrace, mi taky přijde trochu faul. Nicméně po masových protestech bude tento zákon ještě znovu projednáván, sami někteří poslanci PiS připouští, že to není nejšťastnější řešení.

 

 

 

 

Takže možná, snad.

 

Toto rozhodnutí navíc ukazuje, že i ultrakonzervativní vláda v Polsku má své limity. Protesty tam nejsou jen věcí městských liberálů, jak by to bylo prezentováno tady, ale připojil se také venkov. Ti lidé musí být neskutečně naštvaní, když se předtím smířili s tím, že už několik let není možné do 12. týdne přerušit těhotenství jen na základě přání ženy. Po Maltě, kde je zákaz absolutní, má tak Polsko v Evropě nejpřísnější potratový zákon.

 

Tohle dění sleduju docela dost. A samozřejmě jako každý na takové věci koukám optikou svých soukromých zážitků.

 

O své starší dceři nepíšu tak často jako o Honzovi. Je to báječná mladá žena, čerstvě podruhé maminka. Vždycky se směje a říká, ať jí z toho svého písmenkování maximálně vynechám. Tak snad mi jednou promine.

 

Když jsem ji čekala, bylo mi 19, byla jsem ze všeho trochu vyjukaná, moje máti nadšená nebyla, spíš tedy výběrem partnera než samotným těhotenstvím, zato tchán byl nadšený převelice a býval by mě nosil na rukou. Můj milý se kasal, že bude pokračovatel rodu a na moje námitky, že třeba pokračovatelka, říkal, že přece ví, co dělá. Řehtali jsme se tomu oba a pochopitelně nakupovali dupačky v neutrálních barvách. Dneska bych mu řekla, ať si klidně nakoupí celou výbavu v modré, že tomu miminu to vážně bude naprosto jedno…

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]