 13. ledna 2021 to budou přesně 3 roky, kdy po roce poustevničení mě kamarádka vytáhla na hory - na sáňkování. Pokud si někdo myslí, že takové sáňkování v Alpách je obrovská zábava, tak vás musím upozornit, že sáňkování v Andermatt se pro člověka s malými nebo žádnými zkušenostmi stává extrémně adrenalinovým sportem. Přesto - půjčily jsme si sáňky a vyrazily na svah.
Už při prvním pohledu na
sáňkařskou dráhu mě na čele polil studený pot a ucítila jsem neznámé teplo v
mých oteplovacích kalhotách. Protože jsem si nechtěla hrát na hrdinku, rozhodla
jsem se kus kopce sejit elegantně pešky a pak nenápadně na sáňkách navázat.

Krom nohou jsem se země
dotýkala také břichem, hlavou a nosem, takže z mého ladného pochodu se stala
zemědělská činnost a ze svahu pro sáňkaře jsem vytvořila úhledný vyoraný řádek,
kdy se objevily i cibulky narcisu. Další kus kopce jsem tedy sjela, ale v první
zatáčce jsem udělala takový kotrmelec, za který by se ani Věra Čáslavská
nemusela stydět. Zatímco ona by za to získala olympijskou medaili, já jsem
získala vyražený dech a lehký otřes mozku. Zbytek sáňkářské dráhy jsem nasadila
tak mohutné tempo, že jsem zastínila i pěší skupinu z ortopedického kroužku po
výměně kyčle.
Posléze kamarádka navrhla,
abychom zkusily jinou sáňkařkou dráhu, která je cca o půl kilometru delší.
Pokud jsem u první dráhy pociťovala neznámé teplo v kalhotách, tak u té druhé
to teplo dostávalo na plastičnosti. Než jsem se rozjela, narychlo jsem
googlovala uzavření životní pojistky online s platností ihned. Něco mi
napovídalo, že pokud člověk nemá železné paty a kotníky, tak to prostě
neubrzdí. Ale když jsem viděla rozdováděné rodiny s dětmi, jak si to berou
šmahem z kopce, riskla jsem to.
V první zatáčce jsem měla
jisté obavy, že to neubrzdím, v druhé zatáčce už jsem měla na vybranou. Buď se
zřítím z nechráněného srázu ve výšce cca 1500 m.n.m., nebo to záměrně zaparkuju
v té ledové hroudě sněhu, která se tyčila před srázem. To asi opět zaúřadoval
můj anděl strážný, že jsem to stihla strhnout v té pravé chvíli a tak si
zachránila život. Tento den ještě neměl být mým posledním na Zemi.
Jiná paní takové štěstí
neměla. Pár dní na to se ve stejné zatáčce zabila. No, nebudu vás dlouho
napínat, v druhé zatáčce jsem se seznámila s Borisem z horské záchranné služby.
Resumé: Zlomenina ramenního vertikálního kloubu, utržený trapézový sval,
natržený biceps, natržené bicepsové šlachy, poúrazový zánět ramenního kloubu a
hybnost ramena 20% - 50% po dobu půl roku.
Následovalo kolo nekonečných
rehabilitací a doživotní následky.
Takže
zimním sportům
zdar!
VERONIKA
|