 Je to k neuvěření, ale naše 16 letá dcera se před pár dny rozhodla, že nám řekne, „kdo je“, a prohlásila, že je pansexuální a polyamorní… a že není ani žena, ani muž. A teď chce, abychom o ní a s ní mluvili v neutrálním způsobu; našla si i jiné jméno, neurčité, a oslovovali ji tak. Ne, je příčetná, zato my už pomalu ne. Prostě si to někde načetla, a říká teď, že je úplně jiná. Dřív měla spoustu kamarádek a kamarádů, ale všechno to hodila za hlavu. Chce, abychom ji v tom podporovali, aby prý byla to, co ona chce, že jen tak by byla šťastná.
K nikomu se nechová slušně a uctivě; například k našim
rodičům, lidem kolem, vůbec k nikomu. Tedy, my tohle všechno ještě nikomu neřekli, vlastně jsme díky koroně uzavřeni, takže si stejně neumím představit, že bych to měla někomu říct. Jsme z toho úplně zmatení. Ona
si ve 16 letech myslí, že už je zcela dospělá, a že si může dělat kdy chce, co
chce a jak chce. Bohužel ještě navíc o sebe přestala úplně dbát - hodně jí,
vůbec nesportuje, jen sedí u počítače, celé noci komunikuje s nějakou skupinou.
Můj manžel je z toho je úplně mimo a zoufalý, protože dcera ho vůbec
neposlouchá. Když jí něco říká, tak si pozpěvuje a dělá, že ho neslyší.
Představte si, že si předevčírem v noci
polovinu hlavy vyholila a druhou polovinu obarvila na růžovo. Ona to tedy
napřed řekla, ale i když jsme jí to jednoznačně zakázali, tak to prostě v noci
udělala.
Taky nám dala oběma papír, ať si to přečteme:
Pansexualita je sexuální orientace charakterizovaná silnou přitažlivostí, romantickou
láskou a sexuální touhou k lidem bez ohledu na jejich pohlaví nebo genderovou
identitu. To zahrnuje možnou přitažlivost k osobám, které se neidentifikují
výlučně maskulinně či femininně, tj. vymykají se klasickému rozdělení muž a
žena (nebinární lidé), ale i intersex, což je současně uváděno jako hlavní
rozdíl mezi pansexualitou a bisexualitou. Polyamorie znamená mnoholáska,
je to životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích. Stoupenci
polyamorie zastávají názor, že je možné žít za vzájemného souhlasu všech
zúčastněných, nejde pak o nevěru nebo podvádění.
Mám pocit, že tím, že se rozhodla být
transsexuální, nyní tedy neutrální, tak si myslí, že se může na všechno vykašlat a může jednat a
vypadat jakkoli ošklivě. Nemluví s námi, když tak se jen hádá, mám pocit,
že je v depresi. Ale když bych ji chtěla někam vzít do poradny nebo tak,
tak odmítá a zamkne se.
Vůbec nevíme, co máme dělat.
KRISTINA
|
