 Plavková sezona začala a já s nelibostí zaznamenala, že čím dál častěji nosím nazouváky, neboť zavazování si tkaniček na mých rozkošných růžových teniskách se pro mne stává adrenalinovým sportem. Abych ještě zachránila co se dá, a nestala se tak nedobrovolnou chodící reklamou nedalekého pneuservisu, zakoupila jsem si intenzivní čtyřtýdenní program v místním fitness, které je pouze pro ženy, a má přiléhavý název: „Břicho-pryč trénink“.
Reklama slibovala zaručený úspěch při pravidelném
tréninku, který vypadá jednoduše a zvládne ho (prý) každý doma. Cvičení se
skládá z šestnácti silových cvičení zaměřených na břicho, a z patnácti kardio
cvičení, kdy každé jedno trvá maximálně 50 vteřin.
Zní to jednoduše, že? Opak byl pravdou.
Když jsem přišla první den na trénink, s potěšením
jsem zaznamenala, že ve cvičebním studiu jsem nejštíhlejší. Vzhledem k mým
načechraným proporcím je to spíš smutné, než veselé, ale trošku mě to
uklidnilo.
Trenérka mě zasvětila do jedinečného konceptu onoho
studia, který spočívá v tom, že každý člen má svou čipovou kartu, kde jsou
nahrány cviky na míru. Karta se přiloží k velké obrazovce, kde na vás koukne
jedna a ta samá cvičitelka.
Cviky nejdřív ukáže a pak cvičíte zároveň s ní.
Přístroj měří efektivitu, rychlost a preciznost cvičení a zároveň scanuje vaše držení
těla, kontroluje, zda cvik děláte správně.
Zároveň mě trenérka upozorňovala, jak důležitá je
pravidelnost, disciplína a stravování pro docílení kýženého výsledku. Tato
slova z jejich úst však zněla poněkud komicky, když si uvědomím, že s její
postavou (stejnou jako já) by v učebnici zoologie mohla hravě zastoupit
kytovce.
Ale OK, třikrát jsem se zhluboka nadechla a přidala se
ke spolutrpitelkám. Při prvním kardio cvičení jsem se zvědavě rozhlížela
kolem a škodolibě se usmívala na ostatní dámy, neboť jejich nerovný zápas s
cvičební gumou, kterou pravděpodobně nikdy neviděly, byl opravdu k popukání.
Posléze, už značně zahřátá, jsem sebevědomě vzala do
ruky sedmikilovou činku, abych si střihla dvacet dřepů se závažím; ale měla
jsem zpocené ruce, takže mi činka vyklouzla a upadla na palec. Místo ukázkových
dřepů jsem zatančila tanec svatého Víta s mnoha baletními prvky, včetně
hlasitých expresivních audio projevů v pěti jazycích.
Tentokrát mi spolutrpitelky z řádu tlustokožců mou škodolibost
třikrát oplatily.
Dobře mi tak.
Ale: po dvou týdnech, kdy se moje zásoby z pravidelně
kontrolované ledničky zmenšily, byl výsledek o 4 cm na bocích příznivější.
Tak uvidíme, kdo se bude smát naposled.
URPUTNÁ VERONIKA
|