O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NO A CO ... TAK TO TRVÁ DLOUHO PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 18 červen 2020
přesně tohle i říkám, když se mi ráno nechce otevřít oči a podívat se kolem. Semo tamo se povalují kopičky, které čekají na nějaké to umístění  "někam". Kam, to zatím nevím.  Protože jsem začala likvidovat nejen skříně, ale i skřínky. A jak se to tu povaluje, tak časem zjišťuji, že to či ono není už tady tak nutné a tedy to půjde zas "dál do světa".  Včera jsem předala jednu škatuli plnou vzpomínek - vyšívání.

 

 

 

Bavlnky si namotávala a rovnala naposledy máma... Tak jsem se jimi malinko prohrábla, zavzpomínala a pak se půl dne třásla, jestli ta moje báječná kamarádka si třebas neřekne, že jela tu cestu zbytečně jen kvůli nějakým  těm cancourkům.... Věříte, že jsem měla úžasnou radost, když mi pak napsala, že si něco taky nechala a ostatní věnovala dál, místním babičkám:

 

"To vyšívání jsem odnesla "holkám", co se ručními pracemi zabývají. Radost z toho byla převeliká, vrhly se na to hromadně a každá ukořistila kousek. Největší radost měla místní věřící babička z těch časopisů se vzorky titěrného háčkování. Ona vloni uháčkovala nádhernou přikrývku na oltář v místním kostele, a tak má další inspiraci.

Mám radost i za ně, že všechno zužitkují a nic se nevyhodí."

 

To je přesně ono, co mne nesmírně těší, co mi dává náboj věčně tu něco předělávat. Jednak mám hrůzu z toho, abych nespadla do tůně "já už nic dělat nebudu, já už v tom dožiju", druhak mne to přetváření jednoho okoukaného prostoru v něco jiného nesmírně baví. Asi najdu fotky  - tedy vždycky jsem to nefotila - a pak vám pár těch změn předvedu. Nedělám to zas až tak často, ale protože jsem z doby, kdy kamenné uhlí teprve začínalo nasazovat na květ, tak se jich hodně odehrálo. 

 

Taky v tom byly vidět i mé finanční možnosti. Například má první akce byla, že jsem po příchodu do bytečku vonícího novotou hned vzala do ruky obrovský dranžírák a začala jím strhávat všechny zdejší tapety. Byly neskutečně hnusné, občas i dost našišato, a měli je všichni stejné...

 

 

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště — Česká televize

 

 

A pak jsem tu po rumišti, které tu všude kolem bylo (kdepak trávník, kdepak cestičky), chodila a sbírala. To byste nevěřili, co tu všechno bylo tehdejšími řemeslníky opuštěno, pohozeno. Na sedačce, na které jsem tehdy vozila malou Lendulku, jsem si domů natahala materiál a na ty holé hnusné panely si udělala omítku. 

Ne, paní redaktorka fakt neuměla omítat, ale paní redaktorka našla při jednom tom brouzdání za jedním oknem řemeslníka, který zrovna vytvářel omítku v jednom vchodu opodál. Tak jsem ho pozvala na guláš a poprosila o konkrétní ukázku, jak se to dělá. Za guláš mi během chvilky udělal omítku na jedné stěně a hlavně - přesně mi to všechno ukázal a naučil.

Jupíííííííííííí!

 

Takže jsem si své tehdejší (ještě tři plus jedna) sama - až na tu jednu stěnu, oplácala sama. Materiálu bylo všude jak naseto... Plno pytlů, některé do půlky, některé skoro celé plné. Sedačka dostala zabrat, přeci jen ten pytel váží víc než mrňous. Ale byla z kvalitního materiálu. Ta samá, co je na tom obrázku výš...  Bůhví, jestli by to ty dnešní, přenádherné, uvezly...

 

 

Porovnejte OBRAZEM: Panelstory Jižního Města v 80. letech a dnes ...

 

 

Takhle to šlo se vším. Těch nádherných prken, co jsem si domů natahala... Z nich vznikla velká rohová sedačka. Jednoduše si představte takové dvě škatulky od sirek, postavené dnem vzhůru. To jsem pak "otapetovala" jekorem, který jsem dala i na tu hnusnou podlahu.   Navrch, na to sezení, jsem dala obyčejné postelové matrace, které jsem oblékla do nově ušitých povlaků. No, ta látka - to byl jeden z mála nákupů :-)))  Pak, asi tak půl metru výš, jsem do zdi přivrtala jedno natřené prkno a na ně zavěsila stejně tak urobené polštáře - opěradla.

Věříte, že to vypadalo docela luxusně?

 

Vždycky mne to bavilo. A protože jsem "noční sůva", tak mi práce v noci nijak nevadila. Lenka a mimino spaly, drahý manžel byl někde na reportáži a já tvořila. Když ne nic v bytě, tak jsem psávala články a rozhovory a reportáže do všech možných novin.

 

Jo, byl to docela fajn život...

 

Teď to jde o hodně pomaleji, děti už jsou ve světě a já píšu už jen do Kudlanky. 

 

Ale taky jsem vcelku spokojená.

 

 

p.s.  Jaké byly vaše dny  a roky prvního bydlení?

 

d@niela

 

 

 

Komentáře (9)add feed
... : doktor
Danielko přesně jako na tvých fotkách a to nesmělo zapršet.Bydlíme na sídlišti nad městem a když zapršelo,dole chodili v šatičkách,botičkách,kraťásech,ale my ze sídliště chodili zabahněný jak čuňata.Dole na nás koukali jak z jara,ale vše má zpravidla šťastný konec.Chodníky,trávníky,ulici,obchod i hospodu jsme postavili v akcích "Z" a žijeme z toho do dnes.
červen 18, 2020 12:46
... : *deeres*
Tak nějak podobně. Z ruky do huby jsme měli všichni a proto jsme využili všechno, co šlo. Co se nedalo koupit,nebo jsme na to neměli, to jsme si vyrobili. Populární byl časopis Mladý technik, Žena a móda i pořad v TV Receptář.
Zrovna nedávno jsem procházela obcí, kde na každé zahradě byl skleník. Žádný Uranus za 25 táců, ale jeden každý ze zavařovacích sklenic na okurky. Jenom ty sklenice na celý skleník nasbírat musela být fuška.
Ty skleníky tam stojí už víc, jak třicet let, vypadají odporně, ale svému účelu slouží dodnes. Asi proto, že nejdou tak jednoduše zbourat. Původně to bylo myšleno na citrusy, jenomže lidé v tom začali pěstovat zeleninu. Ta potom ale obsahovala nadměrné množství dusičňanů, kvůli nedostatku světla. Ale i s tím si nakonec poradili nasvícením pomocí zrcadlových ploch. Když už se láhve nedaly sehnat zadarmo, konzervárny je začaly prodávat za bůra, přišly na řadu luxfery.
Myslím, že kutilství je náš národní fenomén. Ani já na to nejsem jinak, ale nahazovat jsem se nikdy nenaučila, vždycky mně to skončí na zemi.
červen 18, 2020 12:46
... : Bara
Netusila jsem, ze ve skleniku, ktery je opravdu ze skla obsahuje zelenina dusicnany, mela jsem za to, ze je to pouze dusledek igelitu nebo folie.....
červen 18, 2020 13:12
... : *deeres*
Velké množství dusičnanů se nachází v té skvělé rychlené zelenině, kterou si můžete koupit mimo jejich sezónu. Důvodem je právě nedostatek světla.
Kolik dusičnanů v zelenině či ovoci je, to záleží nejen na jejich obsahu v půdě a způsobu hnojení, ale třeba i na světelných podmínkách. Platí, že čím je světla méně, tím víc je v potravinách dusičnanů - proto byste měli být při stravování opatrní především na množství konzumace tzv. rychlené zeleniny, která se objeví na trhu hned po zimě, kdy je světla nedostatek. Nejvíc dusičnanů je obecně v listové zelenině - ředkvičkách, cuketě, špenátu, hlávkovém salátu, kapustě, květáku a zelí. Obsah dusičnanů není stejný ve všech částech zeleniny, v hutnějších částech, tedy například v košťálech, je jich více.
Dusičnany jsou přínosem pro náš organizmus, když si chceme pořídit cukrovku, nebo ještě lépe rakovinu. Pamatuji si, že už tehdy před těmi skleníky varovali, ale lidé nedbali, kyž to bylo zadarmo.
červen 18, 2020 13:31
... : *deeres*
https://www.i60.cz/clanek/detail/23802/manualy-na-zivotni-uklid-slavi-uspech
Dani, děláš to dobře. Ale já jsem kramářka a ještě jsem se k něčemu takovému nedopracovala. Nakonec zejtra je taky den a já si tu chci ještě pobýt.
červen 18, 2020 13:51
... : Bara
deeres, dekuji za doplneni informaci, to jsem opravdu netusila......
červen 18, 2020 20:15
... : d@niela
tedy, deerenko, já jestě fakt nehodlám natáhnout bačkorky. Docela mne ten předsmrtnej úklid vyděsil.
Mně prostě baví změna. A jsem moc ráda, že se mi daří to doma i trochu zas zcivilizovat, i když - uvažuju-li přeci jen o tom, že se budu jednou koukat na kytky odspodu, asi bude fajn, když tu po mně toho zůstane o něco míň...
červen 18, 2020 21:40
... : andrea
jediný, co je asi na tomhle předělávání a úpravách těžké, je to, že se špatně shánějí řemeslníci.
To děláš KUDLANKO sama, nebo máš "někoho k ruce"?
červen 19, 2020 08:20
... : *deeres*
Tedy, Dani, to sis to blbě přebrala. Nemyslím, že by to u tebe byl předsmrtný úklid, prostě tě to baví. To mně taky bere tvořit vlastníma rukama, ale na rozdíl od tebe, já jsem zatím ve fázi, že si domů tahám staré krámy a dávám jim nový život.
červen 19, 2020 17:54
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]