O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MALÁ ZAHRADNÍ SAHARA PDF Tisk E-mail
Středa, 13 květen 2020
Eva HauserováUž to vypadá, že každé léto bude naše krajina žíznit. V malém to vidím na své zahrádce a je to drásající. Nejde ovšem jen o letní problém, v létě je to jen víc vidět – jde o trvalý úbytek vody v naší krajině, postupné vysychání, které si lidé snad začínají uvědomovat... i když se zdá, že většina populace (které pořád teče voda z kohoutků) to nevnímá jako moc naléhavý problém.
 
 


 

Trápí to spíš jen menšinu, která má užší vztah k půdě, rostlinám a přírodě, nebo je přímo závislá na tom, co na polích, loukách, zahradách a v lesích vyroste. Kupříkladu Daniel Pitek, majitel rozsáhlých pozemků v Českém Středohoří, kterého sleduju na Facebooku, už píše, že tam u nich usychají nejen jehličnaté porosty, ale umírají i listnaté lesy na suťových svazích...

 

Co dělat. Aspoň se snažím na své zahrádce udržet oázu života – zatímco, jak koukám přes plot, to někteří sousedé už vzdali a nechali záhonky pusté a prosychající do hloubky...

 

Jak si poradit?

 

Popíšu tu různé způsoby, jak se snažím sucho řešit, ale všechno to funguje jen částečně a do jisté míry.

 

Tak především jsem na podzim nechala nainstalovat dva kubíkové IBC barely, které skutečně nachytaly z dešťů vrchovatě vody. Na zalévání mi vystačily asi měsíc, což je mnohem lepší než malé dvěstělitrové barely, které jsem používala do loňska. Nicméně už jsem „na suchu“ a musím zalévat z vodovodu. Což mě hněte. Jednak proto, že si člověk uvědomuje svou zranitelnost a závislost na vodovodu, a jednak proto, že studená tvrdší voda nedělá půdě a rostlinám dobře, a teď nově (jelikož se do hloubky zabývám půdními živáčky) mi došlo, že zřejmě zabíjí i bakterie, protože v ní ještě jsou stopy chloru.

 

Další možností je pěstovat rostliny na vláhu nenáročné – takové mám v nejslunnější partii zahrádky, jsou to v zásadě středomořské bylinky a vévodí jim fíkovník. Další plochy, kde nejvíc pobýváme, jsou vysypané štěpkou. Tyhle typy ploch se zalévat nemusí a mohu je rok po roce rozšiřovat a ustupovat od pěstování rostlin náročnějších na vláhu. Zeleninu typu rajčat a salátů můžeme konečně mít ve velkých květináčích, to se mi zdá dokonce úspornější na zálivku, jelikož vláha se v nich celkem drží, zatímco ve volné půdě, nekonečně žíznivé, se rychle rozplývá a mizí...

 

Ale přece jen mám pořád ještě záhonky s jahodami, libečkem, rebarborou a dalšími trvalkami, a v tom mám nasázeno pár hodně náročných brukvovitých rostlin jako je vytrvalá brokolice, Schwarzkohl (černé zelí, semínka jsem si dovezla z výletu do Bamberku), Tree cabbage (česací dva metry vysoká kapusta z Anglie – to člověk prostě musí vyzkoušet)... takže každý večer pobíhám s hadicí a konvemi a zhruba půl hodiny až hodinu napájím záhonky vodou.

 

Samozřejmě se snažím mulčovat. Posekaná květnová tráva mi sice moc dlouho nevydržela a sluníčko ji speklo do nepatrných suchých vlákének neposkytujících půdě mnoho ochrany, ale náš pan pokryvač odřízl obří větev z naší staré douglasky – jelikož ohrožovala střechu – a tím pádem jsem získala opravdu hodně chvojí na mulčování, které už je na záhonech opravdu znát. Další zdroje větviček s listím mám z keřů, které špatně snášejí sucho, optimisticky vyhnaly nové větve a šlahouny, ale teď vadnou a hnědnou – takže redukuju jejich listoví, ušmikávám větvičky a zase mulčuju: to se týká hlavně klokoče (který v přírodě roste ve vlhkých hájích) a zimovzdorného kiwi. A konečně mám jeden tamaryšek, který pěstuju záměrně na mulč – každým rokem ho kopicuju.

 

 

Klokočí | Přírodní Zahrada

 

klokočí

 

 

K tomu ještě právě teď přidávám poslední metodu: místo kapkové závlahy (kterou si v naší džungloidní přírodní zahrádce moc neumím představit, a taky mi vadí to vhánění vody pod tlakem rovnou z kohoutku) si postupně pořizuju zavlažovací květináče, ve kterých zalepím dírku, zakopu je do země, naliju do nich vodu a přikryju miskou... a pozoruju, jak se z nich voda pomalu vsákává do okolní půdy. Tedy já vím, že existují speciální nádoby typu olla, jsou krásné a připomínají amfory, ale nepřijdou mi pro mé účely zrovna praktické – nějak mi vadí, že do nich není vidět, na zimu by se měly vyndavat a při větším počtu se dost prodraží. Je fakt, že některé květináče (v závislosti na materiálu) odmítají prosakovat, a tak experimentuju s tím, že dírku naspodu nezalepím úplně, ale nechám tam nepatrný otvůrek pro vodu.

 

Tohle všechno dohromady trochu pomáhá udržet zahrádku při životě a zároveň nevyplýtvat na zálivku příliš mnoho pitné vody, ale co je to platné, na porostech je znát „zaražený růst a vývoj“. Nehledě na trávník, který nechávám zežloutnout, jelikož už vím, že se dokáže poměrně rychle vzpamatovat.

 

Samozřejmě to neznamená, že bych se s klimatickými změnami smířila. Naopak kvůli nim docela panikařím - stačil by malý posun k ještě tropičtějšímu a víc pouštnímu počasí a úplně všechny snahy o přizpůsobování by rázem byly k ničemu... není nic těžkého popustit uzdu sci-fi fantazírování o tom, že to, co kolem sebe teď pozorujeme, je jen úvod k dystopii, kdy se voda z našich končin vytratí docela, zmizí i z vodovodů, krajina se změní v polopoušť, kde přežijí jen nejhouževnatější druhy, nejodolnější k suchu, jejím obyvatelům nezbyde než zvednout kotvy a pokoušet se migrovat kamkoli, kde voda ještě bude... jenomže peníze a věci ztratí hodnotu a nastane boj o holý život...

 

Naopak pro mě začíná být těžké na podobné vize pořád nemyslet.

 

Eva Hauserová

 

 

Komentáře (5)add feed
... : mamča
U nás prší málo, protože většina dešťů přichází od západu, a za naší zahradou jsou už jen skály, které akumulují teplo, a tím pak rozhání mraky. Přesto jsme zatím nikdy nebyli na suchu. Po zahradě máme všude pod okapy celkem 10ks 200 litrových sudů a dvě 600tisetlitrové nádrže.
Přestala jsem pěstovat rostliny náročné na vodu, a na ty tři cukety a pár rajčat dešťová voda stačí. Rajčata už raději pěstuji ve velkých květináčích a částečně pod střechou, aby nechytaly plíseň. Tráva si pomůže sama, jen se nesmí sekat moc nakrátko. Staré stromy si vláhu najdou, a ty mladé se musí trochu zalévat.
S vodou se musí prostě hospodařit tak, aby se ta pitná používala co nejmíň.
květen 14, 2020 06:41
... : Inka
I ja hospodarim. Nemame kanalizaci, ale 5tu komorovou COV, pouzivame prirodni biologicke prostredky od ceskeho vyrobce, vse mame bez chemie, za covkou je 5m3 nadrz na vycistenou vodu. Delam tu jezirko do ktereho pujde cast destovky z okapu a chystam 3ks 5m3 nadrze zakopane na zahrade u svodu z okapu a strech na destovku, zatim mame sudy... Voda patri zase do zeme a nam se to zatim vceku dari i presto, ze zijeme na suchem kopecku, kde vysychaji studny a dest se mu vyhyba...
květen 14, 2020 10:45
... : doktor
U nás neprší takřka vůbec.Vidím to na zahradě u dcery.Zatím se to řeší barelama na dešťovku.A budoucnost? Těžko předpovídat.I tak hezké odpoledne.
květen 14, 2020 12:37
... : *deeres*
Nikdy jste neslyšeli o dešťové zahradě? Návodů, jak na to, najdete na netu spousty. Ke stromům a keřům se mohou pořídit treegatory,speciální vaky s vodou, kterou pomalu propouští ke kořenům.
Jak tak koukám v okolí po zahradách, tak pořád se lidé nevzdali anglických travníků, vyholených až na kost. Dávno pryč jsou doby, kdy majitel zahrady vzal kosu dvakrát do roka, na sena a otavu.Dnes má každý motorovou sekačku a každou neděli na ní brázdí po své zahradě, až mu tam zbývají jenom vyschlé drny. Úplně zmizely zahrady plné lučního kvítí, jak jí pamatuji u dědy v Podřipsku.Zahrada se sekala jenom po kouskách pro králíky. V úvoze byly velikánské, slaďounké travní jahůdky, na zahradě broskvolisté zvonky,kopretiny, kominíčky (krvavec toten), pryskyřníky, chrastavce, hlaváče,rozrazily, popence, zběhovce, lomikameny, smolničky,mydlice,vrbovky,knotovky, také silenka,samozřejmě sedmikrásky, na stráňce mateřídouška, ve vlhčích koutech kvetly velké kakosty.
Dcera s manželem si koupili dům pod lesem , kde je nad nimi spousta pramenů a i prší. Ale už to asi není to, co bývalo, všude v lese jsou hluboké příkopy a zrovna tak u domů, protože prý při tání sněhu, nebo prudkém lijavci, by se jinak voda nahrnula do domů.Jenže letos nemělo co tát. Teď máme nachytanou vodu, protože vydatně pršelo a uvidíme, co nám předvede ještě ubrečená Žofka.
Její mraziví bráchové se předvedli s plnou parádou. Z neděle na pondělí tu bylo -6°C.
květen 14, 2020 14:56
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
Další >
[CNW:Counter]