O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


NA ZÁPAD JE CESTA DLOUHÁ - 9. PDF Tisk E-mail
Úterý, 12 květen 2020
Přejít na obsah
NA ZÁPAD JE CESTA DLOUHÁ - 9.
Strana 2
Vysoké letní teploty i o půlnoci, stoprocentní vlhkost vzduchu v Torontu, svlékli obyvatele do nejnutnějšího oblečení. Letní móda žen je pro muže v tomto městě velice přitažlivá. Přesto si svobodní muži z Evropy stěžovali, že mnohé ženy chtějí jít k oltáři jako panny. Kdo může, chladí se v ontárijském jezeru. Nebyli jsme výjimky a každou volnou chvilku jsme dělali to samé. 

 

 

 

Červenec a srpen jsme v počtu pěti profesionálů, umývali profesionálním vojákům okna v ubikacích. Do vojenské základny z Toronta byla hodina jízdy autem pro mě požehnání. Pracoval jsem večer šest hodin v restauraci a tak jsem tu placenou hodinu jízdy tam a zpět rád prospal. V poledne jsme chodili na oběd do armádní jídelny, jež dokázala utišit hlad tisíci vojákům.

 
Coby mladý zdravý muž jsem dobrovolně povinně sloužil dva roky své vlasti v kasárnách, která také nasytila tolik vojáků. V poledne mi do ešusu u výdejního okna voják v bílém plášti plesknul bramborovou kaši, na vrch přistál karbanátek od jiného vojáka v bílém, na karbanátek přistála kyselá okurka. Další! A stometrová fronta postoupila o krok. Karbanátek chutnal, jako kdyby kuchař do tohoto výrobku semlel psa i s boudou.

 

V kanadských kasárnách, když jsem vešel prvně do jídelny, ztuhl jsem jak Lotova žena. Jídelna byla dlouhým stolem rozdělena na polovinu. Na něm byli hromady banánů, broskví, jablek a výběr různých salátů. U jedné stěny na stolku pod skleněnými poklopy naaranžovány a očíslovány tři druhy jídel. Vybral jsem si rostbíf s bramborem.

 

 

Sous vide roastbeef - Sous vide recepty

 

 

 

Tři kuchaři, tři mezery mezi leštěným plexisklem. Každý vydával jedno jídlo. Když jsem přišel k výdejně rostbífu, ustrnul jsem podruhé. V mohutném svěráku byla celá hovězí pečená kýta. Kuchař obrovským nožem ukázal na maso. Středně propečené, řekl jsem správně anglicky. Chlapisko ukrojil půl kila a plesknul obrovský kus na talíř. Přílohy byly o kousek dál, včetně obrovského kotle polévky.

 

John, můj spolupracovník se první dny choval ostudně, chodil si několikrát přidat a poslední talíř nesl k okénku umývárny téměř nedojedený. U okna umývárny stál na stráži důstojník, který dohlížel na to, aby vše bylo snědeno a neplýtvalo se. John se za pár dní zasytil, ale kapsy měl plné ovoce a sýrů, co si nabral na stole uprostřed jídelny. Tím to nekončilo. Na opačném konci jídelny byl sendvičový bar, kde pracovala dvě děvčata celá v bílém, a na přání zákazníka vyrobila sendvič.

 

Newyorskou subway - třicet centimetrů dlouhou housku, nacpanou salámy, rozemletými okurkami, majonézou, cibulí a zeleným lupením, si John odnášel pravidelně.

 

Mnohokrát mě napadlo, jak by se asi chovali mojí spolubojovníci Československé armády, pokud by v armádním kině, místo týdeníku o plnění pětiletky, promítli, jak si papají vojáci v západní armádě.

 

Vše má svůj konec, přechod léta do zimy je v Ontariu nádherný, ne nadarmo má Kanada ve znaku javorový list. V parcích i před domy se javory předvádí v mnoha odstínech červené barvy. Lidé se pomalu tepleji oblékají a než by jeden luskl prsty, prohání se ulicemi studený vítr.

 

V podniku World Wide Window Cleaning, počet zaměstnanců každý týden rapidně ubývá. Práce je méně a tak odcházejí do svých příbytků, přečkat zimu před televizi s bedýnkou piva u nohou. Od státní pojišťovny obdrží finanční částku na přežití. S příchodem jara, se odpočatí vracejí ke své práci.

 

S jedním zaměstnancem, pár dní před Vánoci, jsme umývali zvenčí okna městské radnice. Klobouk dolů před nápadem architekta. Dvě budovy, každá v necelém půlkruhu, jsou postaveny proti sobě tak, že ranní slunce se odráží od oken jedné budovy a osvětluje druhou. Odpoledne je to opačně.

 

V lednu nás pracovalo již jen několik. Se dvěma indiány, kteří se mnou oslavili první výplatu, jsme umývali okna v teple vládních kanceláří. V restauraci mne od silvestra majitel již nepotřeboval a koncem ledna Alenka dostala poslední výplatu. Restaurace se zavírala stejně jako mnoho butiků v budově. Majitel prodal, jiný koupil, a měl se z budovy stát hotel.

 

Když se mě řidič, co nás rozvážel po městě, jako obvykle z nudy ptal, „co nového, Joe?“, řekl jsem, že ženuška hledá práci. Co mi angličtina dovolila, líčil jsem její profesní zkušenosti. Druhý den ráno mi podal papírek s adresou. “Joe, tvá žena, může okamžitě nastoupit v restauraci Apple.“

 

Švagrová Jana i já jsme na interview jeli s Alenkou společně našim starším autem, které jsme koupili v listopadu minulého roku. Před restaurací bylo asi pět zájemců o místo kuchaře. Jana s lístkem od řidiče, vešla rázně do restaurace a předala lístek majiteli. Ven vyšla s úsměvem a táhla Alenku dovnitř za ruku. Já proklouzl za nimi.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]