|
 Tenhle následující text byl napsán jen jako příspěvek čtenářky k jednomu archivnímu článku. Mně chodí pro kontrolu kopie všech příspěvků, takže - na rozdíl od vás, čtu totálně všechno. Protože zmíněný článek vyšel už dávno, "nehrozí", že by se vám dostal před oči. Ale on za to opravdu stojí, protože je v něm velká naděje...
. Zažívala jsem psychické násilí čtyři roky... Ale řeknu vám to od začátku. Svého tyrana jsem si brala z lásky. Já měla z prvního manželství jsem dvě báječné děti. On byl do svatby pro všechny i pro mě naprosto úžasný , pozorný - jeho slova "já bych za vás déchal, já bych se s vámi rozdělil o zrnko maku..." (byl z Moravy), jsme slýchávali často, jenomže po svatbě mě začal pomalu postupně zpracovávat, přesně jako se to tu píše v mnoha článcích. Postupně se to zhoršovalo, buzerace, žárlivé scény, nadával mi, peníze nedával, ponižoval mě před dětmi. Mám vysokou školu, on ne, a tak mi neustále opakoval, že moje práce je k ničemu, jen ta jeho je důležitá a tedy jen on má právo na odpočinek (jeho jedinou prací bylo mačkání ovladače u televize). Představte si, on mě třeba pro svou radost nenechával spát. Měl odpolední a tak mi nedovolil usnout třeba do 3., do 4. hodiny ranní, on se vyspal a já v 6 vstávala do práce. On se pak dospal a šel na odpolední. Já jsem si svou práci nakonec neudržela, nezvládala jsem to. On měl jenom radost a říkal, že je to mojí neschopností. Teď už mi to nevadí, mám jinou. Bylo toho moc a přitom pro okolí a kamarády byl ten "hodnej chlap z Moravy", se kterým je vždycky taková legrace. Pořád mi říkal, že je ještě hodný, že mě ještě nezmlátil, že by to jako každý "normální " chlap udělat měl. A to jsem ho pořád ještě místy milovala,nebo milovat chtěla. Tehdy jsem pochopila, proč se jeho žena skamarádila s flaškou (před svatbou mi řekl, že jeho bývalá prý byla alkoholik - prý to měla v rodině...). Z posledních sil jsem se vzepřela a rozvedla - s pomocí psycholožky. Říkala mi, že mám štěstí, že hodně vydržím, že takový vztah prý pak funguje stejně jako droga, člověk pak prožívá i absťák psychického týrání, protože sám v sobě nemá žádné jistoty, není schopen rozpoznat ,co je normální a co ne. Děkuji dětem, pomohly mi, a tak si teď užíváme život. Ale vdávat - už nikdy. K tomu jen chci dodat, že jsem měla tátu dominantního despotu, který mě až do 22 mlátil hlava nehlava. Tvrdil mi, že mě bije proto, že mě má rád, a chce, aby ze mě něco bylo, ale taky dovedl být i hodný. Taky měl vysokou a já jsem byla jedináček, bohužel však holka a ne kluk. Takže něco na vlivu rodičů asi bude.... Jana 
|
