Svatbu měl Oliver Pecka na zámečku Stroziny blízko Mrakotína. Po slunečných a teplých dnech bylo poměrně zima a po ránu jemně mrholilo. Kéž by to bylo štěstí, pomyslil si Pecka. Hana Pecková – vířilo mu v hlavě jméno jeho nastávající. Hned ho napadne taková blbost – tak to je tedy pecka. Jenomže do smíchu mu příliš není. Všechno to na něho nějak doléhá – žení se, pak se stane otcem – a zřejmě skončí u policie, aby měl na rodinu více času – a manželství se mu nerozpadlo.

Těch změn je najednou až moc.

 Hanka si to evidentně užívá. Vlasy má nakadeřené, je celá v bílém – a Oliver raději nemyslí na cenu těch šatů. Hanka chce mít vše natočené – a přenášet to i přes Facebook. Oliverovi to dvakrát po chuti není, ale mlčí.

 Slíbil, že pak večer zahraje na kytaru. Povinné úsměvy, spoustu jídla, pití, škrobených výrazů a falešných gratulací.

 Dovede si představit ty drby, že tu bílou si mohla nevěsta odpustit, když je na ní vidět, že už má břicho.  Je mu to jedno. Jako by slyšel ty jedovaté škodolibé posměšky – berou se jen kvůli tomu děcku. To si pište, že to není plánované.

 Nakonec – proč si to nepřiznat – nebýt dítěte, nikdy by si ji nevzal.

 Na mobilní telefon se Oliver raději ani nekouká. Markéta mu nedala pokoj – a co je nejhorší, opět se spolu vyspali. Nejraději by se někam vypařil – pryč od toho všeho.

Sedlinovi tmavý oblek sluší. Přes ruku má zavěšený černý deštník, který mu ještě před chvílí tvořil štít před drobným deštěm.

 Oliver ho jde přivítat – prohodí spolu pár slov.

 Konečně to má celé za sebou. Je přežraný, přiopilý – a co hlavně, čerstvě ženatý.

Svatební noc se nekoná. Nebude ani svatební cesta – tu zrealizují až pak někdy. Má však aspoň tři dny volna – a pojedou do Beskyd. Bude z Markétina dosahu.

 Pak ho hned čeká zápřah v práci.

 V hlavě má Oliver jeden velký guláš. Jestli to s Markétou včas nezarazí, bude s ním amen.

 Podívá se na Hanku – ta již polonahá spí vedle něho. Je to kruté – ale vůbec ho již nepřitahuje. Jaký asi bude Oliver otec? Zamyslí se. Na potomka se těší – to by mohla být jeho záchrana. Více zatím nechce v tuto chvíli řešit.

 Převaluje se – a usnout nedokáže. Až k ránu ho nakonec únava přec jen přemůže – a Oliverovi se tam na chvíli podaří uniknout všem nejistotám a strachům.

Sedlina se probíral Peckovými výslechy.

Zajímaly ho hlavně kamarádky Krnávkové. Pecka se je snažil všechny znovu po vraždě Buřínské obejít – a zjistit, s kým vším mohla Krnávková spát.

 A seznam se začínal plnit.

 Sedlinu například zaujalo: „Chvíli randila s Richardem Ferencem. Jenže je pak načapal s nějakým snad finančním poradcem či co – a byl konec.“

 Ale podívejme se, hvízdl si Sedlina. Současně si připomenul, že s Buřínskou, pokud je mu známo, Richard Ferenc nic neměl. Jenže před chvílí mu nebylo známo ani to, že spal s Krnávkovou.

Zvláštní náhoda, že Klecírka obhajuje žena, jejíž syn měl s obětí poměr.

 Měl by zjistit, s jakým finančním poradcem že ji to nachytal.

 Nebo tohle: „Jo, vím, že k nějaké kartářce chodila. Jméno neřekla – ale že snad přišla o dceru – ta kartářka. To mi Julie povídala, jako že to je hustý.“

 Koňaříková – a zase je ve hře i její manžel, Mojmír. Prý Krnávkovou neznali. Tak určitě, ušklíbne se pro sebe Sedlina.

 Skoro by se vsadil, že Koňařík měl styk s oběma – Krnávkovou i Buřínskou. To by ovšem znamenalo zásadní zvrat ve vyšetřování.