 Občas se zatoulám i na jiné servery. Krom technických, zabrousím i na jeden politický, do kterého přispívají známí, bývalí i současní opoziční politici, novináři a ostatní sympatizanti. Ne, nemám v úmyslu mu zde dělat reklamu a tím i případný odliv příznivců Kudlanky. Navíc - s mnohými názory převážné většiny tamních, pečených vařených, stejně nesouhlasím.
Mnohé jsou na můj vkus příliš štvavé, ba
někteří se dokonce zabývají i tzv. honbou na čarodějnice. Mně tam zaujala jiná
věc a tou je vzájemné vykání si všech
diskutujících, v některých případech dokonce i onikání. Jako na každém
serveru, i tam se můžete setkat s odkazem do řiti nebo se v cukuletu
proměnit v hovězí skot. Pouze s tím rozdílem, že jste do oněch
míst poslán slušně, dá se říci, že s bontonem, až nevulgárně.
Oni tam všichni dbají na to, aby tam nikdo
nikomu netykal, protože je to prý pozůstatek režimu minulého, kdy byl i
nesoudruh „druhem“, jiný zase bratrem a sestrou.
(To vlastně zůstalo.)
Můžete se tam setkat i s takovýmito
příspěvky: „Pane XY, po přečtení vašeho komentu jsem dospěl k názoru, že jste
vůl…“ – případně: „Koukaj, nechaj těch
neplodnejch keců a přečtou si to znovu a pomalu“, či „Proč se tak rozčilujou,
vstávali snad z postele hýždí napřed?“
Proč to píšu? Protože to vzájemné dohadování
se o pravdě, umocněné dávkou diskusního vzrušení, má při vykání zvláštní
úsměvné kouzlo.
A nejen na serverech. Já si dokonce dokážu
představit (a mám to i vyzkoušené) vykání si před a při milostném aktu, kdy ONA
je nazývána mladou paní a ON mladým pánem. Má to i další výhodu. Při větší
frekvenci mimomanželských styků si nemůžete splést jméno spoluaktéra(ky).
Nebo další příklad. Umím si představit
nádhernou hádku dvou dam, spoluobyvatelek třeba té žižkovské pavlače. Abychom
nechodili daleko. (NČ, neberou to osobně, to bude jen příklad.) Samozřejmě, že
dámy si při tom vzrušení, třeba i fackování, stále vykají…
Mj. jistě si vzpomínáte na krásné dialogy
„Medvěda“ pana Wericha s paní Stelou Zázvorkovou. To přeci nemělo
chybu.
Nechci tím přebírat nějaké zvyky nějakého
serveru, ohrazovat se komunistickými tradicemi a nabádat kudlančí veřejnost ke
změně a k odchýlení se od vžitých a zaběhlých praktik. Vždyť ono - při tom
tykání - je to tu takové domácké, přátelské, někdy dokonce i laskavé.
A tak ptám
se jen: „Co Vy na to, přátelé?“
PETR
|