O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

O DUŠÍCH A DUŠIČKÁCH PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 21 únor 2008

„I ty, Brute?!" zvolal Caesar. „Udělejte z mé kůže bubny!" zavelel Jan Žižka. „Když přijde pan Selwyn, pozvěte ho dál. Jestli budu živ, rád ho uvidím, když budu mrtev, uvidí mne rád on," vtipně reagoval anglický státník Henry Fox. Historicky proslulá poslední slova význačných osobností těsně před definitivním odchodem na věčnost, by svou rétorickou obratností pokořila i současné politické sentence, vyslovené za plného vědomí.

 

 

 

 

 

     Výroky klasiků na smrtelné posteli mohou být i poutavě symbolickou čítankou pro pochmurné podzimní večery, aniž bychom se cítili morbidně. Můžeme pak nabýt dojmu, že budoucí mudrc, sotva se narodil a něco rozumu pobral, už si piloval nějakou šikovnou řeč pro poslední hodinku, aby na něj lidstvo s úctou vzpomínalo. A vůbec s tím měl spoustu starostí navíc. Délka poslední vyřčené myšlenky musela být úměrná velikosti budoucího náhrobku. Taky musel dbát na to, aby u něj v kritický okamžik nedlel nějaký nedoslýchavý či inteligenčně zablokovaný příbuzný. Takový nesprávně vyložený výrok by nadělal později v dějepisných análech pěknou paseku.

 

 

 

 

     Například zvolání Charlese Dickense: „Ano, až na dno!" když ho chlácholili, aby se jen klidně položil, by spisovatelovu pohotovou glosu věrohodně degradovalo na poslední výzvu opilcovu. A o slova George Sandové: „Nechte trávu," která si nepřála mít na hrobě kámen, by se dnes přetahoval svaz zahrádkářů a narkomani. Taky je mrzuté, když si třeba filozoficky zaměřený renesanční poeta léta chystá intelektuálně veršovaný bonmot, kterým se hodlá proslavit na smrtelném loži, načež ho místo důstojně pozvolného skonávání nečekaně porazí fiakr, a on se vzmůže nanejvýš na nesrozumitelné citoslovce.

 

 

     Měli bychom proto celý život říkat samé chytré a milé věty, protože nikdy nevíme, která bude ta poslední. Potomci by těžko nechali tesat do kamene jako epitaf náš poslední pokyn: „Vem si čistý fusekle," sdělení: „Stejně zdědíte pendrek," nebo zprávu: „Zatracený hemoroidy," i kdybychom se u toho tvářili vzdělaně a vesele. I poslední rozloučení se současníkem se může z důstojného smutnění nechtěně zvrhnout v originální černý humor.

 

 

     Zažila jsem totiž pohřeb pana Fejfara. Nejdříve dvacet dní panovalo takřka infernálně vražedné vedro a velitel hřbitovní pracovní čety vyčetl vdově, že země je jako troud a Jarda při hloubení hrobu zlomil krumpáč. Těsně před smutečním obřadem se udělalo takové dusno, že by se dalo při troše zručnosti krájet jako těsto na domácí nudle.

 

 

 

     V okamžiku, kdy pan farář vyzval přítomné k modlitbě, se spustilo to, čemu meteorologové říkají přívalový déšť a věřící potopa světa. Rázem všechny tetky v černém, důstojný pán i ostatní truchlící vypadali jako absolventi potápěčského kurzu ve frontě na šnorchl a spouštění truhly do hrobu (v tu chvíli spíš do poctivě napuštěného bazénu) napovídalo, že neskonal starý amatérský zelinář, nýbrž profesionální námořník a zbylá posádka ho posílá na poslední plavbu.

 

     A vedle mne stojící zkormoucený pozůstalý si v tom tropickém lijáku ždímal kravatu a mrzutě podotkl, že si vzpomíná, jak nebožtík, pobíhajíc po svém záhumenku, pořád otravoval, že málo prší. 

 

 

P.S. Ne každý, kdo žije, si umí užívat. Ne každý, kdo si užívá, umí žít. A tak si všichni žijte a užívejte, jak chcete, abychom to stihli dřív, než se od našeho smrtelného těla odpoutá nesmrtelná duše a začne se těšit na Dušičky.

 

 

 

Zdeňka Ortová

Fejeton z knihy „Žena v kurzu"

(s laskavým svolením autorky)

 

 

Komentáře (11)add feed
jako minule, jako vždy: : kiwi
moc hezky napsané, díky za pohodu!
únor 21, 2008 23:47
To mi : Aknela
připomíná příhodu jedné mé známé. Měla dědečka co chodil notoricky všude pozdě a každý mu prorokoval, že přijde pozdě i na svůj vlastní pohřeb. No a když umřel, tak se opravdu na ten pohřeb v rakvi dostavil asi o půl hodiny později.
Když totiž odjížděl pohřební vůz z obřadní síně směrem na hřbitov, tak farář, který také s rakví v autě seděl, dostal infarkt. A tak pohřebák místo na hřbitov zamířil do nemocnice a dědečka vzali s sebou i s rakví. Než se všechno vybavilo a pohřebák dorazil konečně na hřbitov, vycukaní příbuzní už chtěli volat policii, že jim někdo ukrad dědečka smilies/grin.gif
únor 21, 2008 23:54
Pravda, opět naprosto skvostné, : Eva
paní Ortová, jak Vy to děláte, že se dokážete dívat na svět laskavě a s takovým humorem? Díky!
únor 22, 2008 07:27
Myslím, : mamča
že tu knížku "Žena v kurzu" začnu shánět... smilies/cheesy.gif
únor 22, 2008 08:23
Hezky řečeno : Míša šíša
Ne každý, kdo žije, si umí užívat. Ne každý, kdo si užívá, umí žít.

únor 22, 2008 09:41
Taky jedna ze života : Perda
letos v lednu umřela moje milovaná a velmi svérázná babička. Babi byla opravdu originál, měla svoji hlavu a taky se uměla pěkně šprajcnout. Umřela velmi rychle, nepočkala ani na to očekávané pravnouče. Asi ji to pěkně štvalo, protože když ji spouštěli do hrobu, jak jinak, rakev se vzpříčila. Spustili ji až na potřetí. Scénka jak z černé komedie, prostě celá babi. smilies/wink.gif
únor 22, 2008 10:41
Dík,paní Ortová, : skaz
pohlazení,jako vždy.Přidám též jednu ze života k volnému použití.
Bus který má trasu kolem hřbitova,za mnou na sedačce dvě paní.
Tak paní....jak to zvládáte bez manžela?
Víte,že docela stejně.On dřív byl porád v hospodě a všechny prachy prochlastal.No a teď jsem taky doma sama a ty kytky na hrob mě asi zruinujou. smilies/cheesy.gif
únor 23, 2008 23:48
Nojo, a ješt ě to Století vhodné pro ženu... : wendy
to si počtu na dovolené !!!
únor 25, 2008 11:14
Všem : Ortová
Děkuji vám všem za pěkné ohlasy a taky za veselé pohřební příhody. Je to zkrátka součást života, i když ta smutnější a bolestnější. Život je prostě o tom, že ho nelze přežít... a podle toho bychom k němu měli přistupovat. Upřednostňuji humor laskavý a nezraňující a jsem opravdu ráda, když to čtenáři cítí stejně. Pokud nám příčetnost slouží, nelze se procházet dnem za dnem s pusou od ucha k uchu, ale zkoušet .... zkoušet to musíme co nejčastěji. Zdeňka Ortová smilies/cheesy.gif
únor 25, 2008 14:28
Téma pohřební, nálada svatební : Sid
Nezbývá mi než poblahopřát. Paní Ortová zvládla s bravurou téma životu nebezpečné. Takže, téma smutné, ale smála jsem se jako na veselce, fakt. Taky si vzpomínám na příhodu, kterou vyprávěl pan Miroslav Horníček, jak mu zemřel mladý bratranec a dědeček, který se přišel poklonit jeho památce, vešel zdrcený do místnosti, smeknul klobouk a odložil ho na hlavu vedle stojící tety. smilies/grin.gif
únor 26, 2008 13:51
Tak to, paní Ortová, zkouším hodně často:-))) : Eva
slyšela jsem od svého taťky kdysi tuto pohřební historku: když na vesnickém pohřbu spouštěli rakev do hrobu, hudba tklivě hrála a novopečené vdově se dostalo té cti se se zesnulým manželem naposledy rozloučit, tak vhodila do hrobu kytici se slovy: "buď zdráv, Karle!" smilies/grin.gif
únor 26, 2008 16:59
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]