O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

EUTANAZIE JE PŘIROZENÉ CIVILIZAČNÍ PRÁVO PDF Tisk E-mail
Středa, 22 leden 2020
Eva HauserováDoufám, že už brzy bude v ČR uzákoněna eutanazie. Hned by se mi žilo lehčeji, kdybych věděla, že tuhle možnost budu v případě potřeby mít. Cítím potřebu se vložit do téhle debaty hlavně proto, že se nemohu vyrovnat s tím, proč odpůrci eutanazie tuhle možnost pořád blokují. Jim samotným přece nikdo eutanazii nevnucuje, ani je nenutí ji vykonávat! Jde jenom o možnost volby, svobodu za určitých pro nás už nesnesitelných okolností takhle jednat, a o tu jsme my, zájemci o možnost eutanazie, jejími odpůrci svévolně připravováni.




Říkají v podstatě to, že až budu v závěru života bezmocně živořit a uboze vegetovat, mám dostat pořádnou paliativní péči a mám kolem sebe mít své blízké, a díky tomu si umírání užiju. Jenomže já jsem si dost jistá, že to takhle nemám, že v situaci, kdy na tom budu hodně bídně, budu chtít zalézt do nějakého temného kouta a samoty a nebudu vůbec toužit po tom, aby mě někdo držel za ruku (jsem studený čumák a introvert a styky s lidmi mě vyčerpávají, takže děkuju pěkně – fakt ne), a že jakmile budu moct od budoucnosti čekat jen další živoření a postupné odumírání, budu tuto ponižující situaci raději chtít skončit. Při této představě mám pocit úlevy.

Kromě toho jsem k možnostem paliativní péče dost skeptická. Když jsem měla maligní lymfom, v tom nejhorším bodě, než začaly zabírat chemoterapie, jsem měla nejen bolesti, na které běžné léky neúčinkovaly, ale třeba taky potíže s dechem. Nerozumím tomu, jak by mohla „paliativní péče“ pomáhat dusícím se pacientům.

Všichni nevyznáváme křesťanské hodnoty ... Asi se moc nemýlím, když řeknu, že v naprosté většině jsou odpůrci eutanazie motivováni svou křesťanskou vírou, podle které je lidský život posvátný a nemáme právo na něj sahat. Teď bych mohla křesťanům začít vyčítat krvavá křižácká tažení a upalování čarodějnic, ale to ponechám stranou, dnes už snad podobné věci nedělají. Jejich postoj k eutanazii je v podstatě stejný jako k sebevraždě – člověk má raději na tomto světě trpět, než aby z něj na základě vlastního rozhodnutí unikal, protože má všechno rozhodování ponechat na bohu. - Jenomže já jako ateistka chci o svém životě rozhodovat sama.
 
Ať si to křesťané dělají po svém, a ať nás ateisty nechají, ať si to také děláme podle svého.
 
Související obrázek
 
 
Na druhé straně chápu lékaře, že se jim do toho nechce. Už třikrát jsem šla na eutanazii se svými dožívajícími, trpícími kočkami, a vždycky to pro mě bylo strašné, přestože jsem si byla jistá, že dělám dobrou a milosrdnou věc. (Nemluvě o tom, že jsem také několikrát musela dorazit ulovená zraněná zvířátka, nejčastěji myšky cukající se na podlaze v našem bytě, na které jsem jednoduše dupla.) Osobně nevidím mezi lidmi a zvířaty žádný velký rozdíl, přechody mezi lidmi a zvířaty v inteligenci a dalších vlastnostech jsou plynulé a v něčem jsou takové kočky zase daleko šikovnější a výkonnější než my lidé.
 
Říká se, že my lidé si na rozdíl od zvířat uvědomujeme svoji smrtelnost – nevím, ale když náš kocour Černobog alias Hustouš umíral na selhání ledvin, bylo znát, že už si opravdu přeje jen být zalezlý v temném koutě a čekat na konec, a naše léčebné zásahy odmítal daleko vehementněji, než když jsme mu předtím kupříkladu čistili zhnisané rány z šarvátek... prostě tušil svůj konec, rezignovaně ho přijímal a nepřál si své dožívání uměle prodlužovat.

Četla jsem, že mnoho přesvědčených příznivců eutanazie nakonec v situaci, kdy opravdu beznadějně dožívají, po této možnosti nesáhne. Jako pacientka jsem si ověřila, že když jste „uvnitř dění“, tedy sami trpíte chorobou, která ostatní zdravé lidi děsí, jste do toho natolik ponoření a zároveň jakoby otupělí, že vám to připadá míň hrozné než pozorovatelům zvenčí.
 
Také moje maminka, pozitivistická vědkyně, mi mnohokrát opakovala, že si rozhodně přeje eutanazii a nechce se ocitnout v situaci, kdy by byla závislá na péči okolí. Taková vyhlídka ji upřímně děsila. Jenomže když se pak propadla do stařecké demence a dnes je opravdu úplně závislá na svých ošetřovatelkách, vůbec jí to nepřijde – neuvědomuje si to, aspoň se netváří nijak zoufale, zřejmě se soustřeďuje na drobné radosti, jako je jídlo, a ono „vegetování“, kterého se tak hrozila, přijímá jako samozřejmost.

Jenomže tenhle obrat nenastane u všech lidí a já si stejně přeju, abych o svém úplném konci mohla rozhodovat sama.  Jenže - jak na to?

Taky mě přirozeně napadá, jestli bych se o vlastní eutanazii nemohla postarat sama. Jenomže sebevraždy pomocí prášků mají podle statistik nízkou účinnost, stejně jako podřezání žil – asi 10 %. Naopak 90 % je to u zastřelení. To zní dobře, jenomže jak jsem se koukala na internetu, pořídit si zbrojní pas je možná srovnatelně náročné s pořízením řidičáku, plus musíte pravidelně podstupovat přezkoušení – což by člověk při chátrající fyzické kondici asi nezvládl. Stejně tak třeba oběšení nebo skok pod metro vyžadují přece jen ještě dost fyzických sil, a když si u oběšení nezlomíte vaz, můžete se pár nekonečných trýznivých minut dusit – hu!!! To ne!

Takže prosím všechny, kdo o tom rozhodují: pokud nechcete lidi dohánět k tak zoufalým úvahám jako jsou ty, které jsem tady právě uvedla, dovolte nám prosím rozhodovat o vlastním životě v podmínkách, kdy už stejně nebude za nic stát!
 


Komentáře (20)add feed
... : Michal
Děkuju, přesně tak to cítím a myslím i já. smilies/kiss.gif
leden 23, 2020 06:04
... : NČ
Tyhle svalnatý řeči nemám rád. Pár let jsem sdílel s jednou vrchní sestrou špitálu a nezapomenu na její slova "nejvíc lpí na životě ten, kdo toho o statečnosti nejvíc nakecal, ale teď ví, že je skutečně konec".
Taky od ní vím, že eutanazie i v Česku funguje, jen se o tom nesmí ani špitnout. Ostatní, co od ní vím, už si nechám jen pro sebe.
leden 23, 2020 07:24
... : *deeres*
U zvířete, které by se mělo už jenom trápit, neváhám ani okamžik. Ale zvíře nemá povědomost o svém bytí, u lidí to je jinak. Pokud bych to tady chtěla ukončit, našla bych si způsob, jak to udělat svépomocí, pokud by mně to ještě myslelo. V případě uzákonění eutanazie mám oprávněné obavy ze zneužití.
Dovedu si představit postupné následky, co by se pak mohlo stát. Staří by najednou mohli překážet mladým a já se cítím takovým zákonem i ohrožena. Po mém souhlasu by stát na mne nemusel vydávat peníze za mou zdravotní péči a vyplácet na mne důchod. Jak snadné by bylo takového důchodce psychicky vydeptat až k souhlasu. Nejsme ve Spartě ve starověku, ve jménu lidskosti by se lékaři stali vrahy.
Lékařka Mašková Švejdová před uzákoněním varuje: „Nesmíme dopustit, aby se jednoho dne lidé styděli za to, že ještě žijí, aby měli pocit, že překáží .Lékaři by nikdy neměli opustit Hippokratovu přísahu. V případě, že začnou zabíjet, i když třeba na přání či příkaz, stanou se z nich vrazi"
Cestu u nevyléčitelné nemocných já vidím v paliativní péči. Kdo asi bude rozhodovat za ty, kteří jsou již nesvéprávní, nebo dokonce nesvéprávní celoživotně? Neměli bychom si hrát na Boha.
leden 23, 2020 09:31
... : doktor
Evi děkuji,že máš odvahu mluvit o tomto problému i zde na Kudlance.Člověk by měl jako člověk žít i jako člověk odejít z tohoto slzavého údolí.Deeres píše,že by našla způsob sama,možná už nestačila a trpěla a živořila a nebylo by to hodno člověka.Tak proto se přikláním k názoru Evy.
leden 23, 2020 12:49
... : *deeres*
Důstojně lze odejít, aniž vás někdo utratí.
https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/pece-o-pacienta/paliativni-pece-1/
Církev se dobrala obrovského majetku, měla by to být pro ně výzva. Je to přece jejich parketa - křesťanská pomoc bližním.
leden 23, 2020 13:41
... : Milene
Můj tatínek, když mu přestávaly sloužit nohy byl v rehabilitačním zařízení. Chodit sám nemohl, ale posadil se a najedl se. Tenkrát mne prosil, abych mu přinesla nějaké léky, po kterých by se mu zastavilo srdce. Jeho slova: "Ty mě necháš takhle žít, to pro mě nemůžeš udělat, co je to za život, už mě nic nečeká...…" slyším dodnes. Bylo mu 88 let. Ještě žil 3 roky. Jenom ležel, už se ani neposadil, ani nenajedl, protože postupně přestal hýbat i rukama. Později už po mne nic takového nechtěl. Úplně rezignoval. Ke všemu měl už jen zbytky zraku. Hlava ho opouštěla až tak půl roku před smrtí, ale vždycky mě poznával ale těžko se mu mluvilo.
Někdy jsem si přála, aby už skončilo jeho trápení. Nemohl dělat vůbec nic, jen ležet.
To není důstojné odcházení i když péče o něj byla výborná. Moc si přeju, abych takhle neskončila.
leden 23, 2020 14:37
... : NČ
No vidišto, Milenko. Ty bys byla schopná, dát souhlas? Nevěřím, že jo. A kdo tedy?
Vždyť ani nevíš, jestli nakonec ten pokyn skutečně nepřišel. Jestli ho, jen nepatrným kývnutím hlavou k sestře, nedal jednoho dne primář. A jestli dal, chtěla bys to vědět? Já jsem to sice jednou tušil, ale vědět jsem to určitě nechtěl!
leden 23, 2020 17:51
... : Michal
Víte kdo napsal "smrti se nebojím, smrt není zlá, jen umírání se bojím" . Tak tak jako pan Wolker to vidím i já.
Budu -li lpět na životě jak pacient ležák je to mé rozhodnutí. Ne každý je silný jako pár lidí které jsem znal a kteří si řekli už to stačí a půjdu. A odešli přirozenou smrtí.
Je mi íto deeres která nevěří příbuznÿm a jejich zištné touze po bytu či majetku.
Já je v okolí nemám, hnal bych je. Jsem pro legální eutbanasii skočit pod vlak jistě ne, z ok a taky ne. Ale kyanid se dá levně koupit, strýc Google ví kde.
leden 24, 2020 05:21
... : mamča
Pokud je člověk soběstačný, cítí se být zodpovědný za svůj život i umírání. Ale zažila jsem prababičku, která měla o vlastní eutanázii dopředu jasno. Jen když opravdu došlo na to "odcházení", pořád se upínala k něčemu v budoucnu : "Chtěla bych se dožít až půjdou kluci do školy, pak až odmaturují, až budou mít promoci, až se ožení...". Dotáhla to k té promoci, pak se jednoho dne už neprobudila.
O cíleném ukončení života pak už nikdy nemluvila.
Takže dnes můžu mít jasno, ale až dojde na lámání chleba, kdo ví : třeba budu bojovat o každý den.
leden 24, 2020 06:19
... : mamča
Věřící to mají jednodušší. Ti se těší na Království nebeské, zatímco my bezvěrci tušíme, že PAK už je jen černočerná tma.
leden 24, 2020 06:21
... : NČ
Žít, nebo nežít - to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít - spát - nic víc - a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít - spát - Spát!
Snad i snít? Á, v tom je právě háček! To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží.
To je ten ohled, jenž v bídě s nouzí dává sto let žít ...
leden 24, 2020 07:42
... : Milene
NČ. Jak na tom budu já, to nevím. Myslím si ale, kdyby byla ta možnost, tatínek by ji využil. Jeho konec, jeho poslední roky byly nešťastné. Nemůžeš se ani napít, najíst, jen ležíš a ležíš.
leden 24, 2020 09:24
... : *deeres*
Michale, to sis špatně přebral. Věřím tomu, že moje dcera by se v takovém případě o mne postarala, stejně tak, jako já jsem se postarala o svojí mámu a jejího bráchu. Komu nevěřím, jsou politici. "Jenom prstíček strčíme" a tohle je první polínko, které by položili pro legální utrácení nepotřebných. Kde máš jistotu, že dnešní dost často silně sobecká omladina, by jednou nedemonstrovala za to, aby se společnost zbavila nepotřebných. Už to tu i bylo, že "dědeček a babička nám ujídají chlebíčka". Nelze se spoléhat na to, že v budoucnu bude období blahobytu.
Máma i její brácha se dožili hodně vysokého věku a jsem přesvědčena, že zrovna strejda, se cíleně vzdal života. Když cítil, že je všechno špatně, tak se s námi rozloučil a nechal se odvézt do Motola. Protože dcera, která ho měla jako jediného svého dědu, byla mimo republiky, tak on ještě několik dní počkal, aby se s ní rozloučil a pak přestal přijímat potravu a odmítl infuzi.
Každý, kdo to chce opravdu ukončit, tak to udělá a způsob si najde, to v případě, že mu ještě slouží rozum.
A když mu neslouží, tak je mu to přece jedno.
leden 24, 2020 09:49
... : NČ
Milenko, to jsme si nerozuměli. Nepsal jsem o tom, jestli bys dala souhlas sama se sebou. To skutečně nikdo nemůže vědět, tedy ani ty, ani já.
Psal jsem, jestli bys ty dokázala dát souhlas k ukončení života tatínka. Já vím, že bych to nedokázal. To je všechno. Už se k tomuhle tématu ani nechci dál vyjadřovat.
leden 24, 2020 10:16
... : Bara
v Holandsku je euthanazie uzakonnena. Ale je k tomu potreba dost "papirovani". Clovek, ktery se rozhodne pro pripadnou euthanazii, uz za dobre mysli musi provest prohlaseni, ktere je podepsano jim samym, svedkem a obvodnim lekarem. A i pak, kdyz by se euthanazie mela vykonat z duvodu tezke, nelecitelne nemoci, nesnesitelnych bolesti, nebo jen nemohouciho lezeni, prijde opet na radu rozhovor s lekarem i nezavislym druhym lekarem a psychologem. Prave z duvodu, aby se toho nedalo zneuzit. Ale i presto, ze je to u nas zakonem umoznene, neni to vzdy jednoduche. Ale, ta moznost tady proste je a kolikrat je to pro cloveka vysvobozeni.....
leden 24, 2020 12:15
... : Josef Kouba
3 případy z mého okolí. Pokročilá rakovina. 2 se zastřelili jeden oběsil. Než skuhrat měsíc v nemocnici tak s tímto způsobem také nemám problém.
leden 25, 2020 09:10
... : NČ
No, já bych to řekl tak: Neříkej hop, dokud´s nepřeskočil.
leden 25, 2020 14:33
... : NČ
V těchhle věcech mám jedinou, skutečně jedinou, stoprocentní jistotu:
Kdybych měl skočit mezi střelce a svý dítě nebo vnouče, nezaváhal bych ani na zlomek vteřiny.
Ale jinak nevím nic.
leden 25, 2020 14:55
... : Josef Kouba
Kdysi dávno jsem měl delší známost se zdravotní sestrou. Trochu o pomoci starcům a stařenkám na věčnost jež v bolestech prosili o morfin mi pověděla. Nebyla sama.
leden 26, 2020 06:23
... : Josef Kouba
Euthanazie aby nemohla být zneužita, stačilo by povinné losování doktorů na určité období, 9 členů by stačilo, jež by posoudili stav pacienta. Každý rok by to byl zcela jiný tým.
V této sestavě a pouhému 1 roku nelze za úplatek nic podniknout proti zákonu.
Když v USA může tým 12 lidí bez právního vzdělání dle fíglů jež na ně obhájce či žalobce chrlí rozhodnout o vině či nevině, tak toto je neprůstřelné.
leden 26, 2020 06:48
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]