O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


UHLÍK NEBO UBÝVÁNÍ VODY? PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 21 listopad 2019
Přejít na obsah
UHLÍK NEBO UBÝVÁNÍ VODY?
Strana 2
Eva HauserováJe to měsíc, co jsem byla na semináři slovenského ekologa Michala Kravčíka. „Máme čtyři roky do kolapsu“, říká. „A nemá smysl řešit uhlíkovou stopu, ale jedině koloběhy vody v krajině“. Michal Kravčík je původem vodní projektant, a na Slovensku i v Čechách proslul svými rozsáhlými realizacemi lokálních projektů na zadržování dešťové vody v krajině. Tyto programy vrcholily v letech 2010-2011 za podpory tehdejší premiérky Ivety Radičové; dnes se Kravčík ocitl stranou hlavního proudu realizací opatření proti povodním a suchu.

 

 

Snad proto – jak se domnívá – že jeho řešení jsou velmi levná, opírají se o místní komunity a nekynou z nich velké možnosti přivýdělků do vlastních kapes, česky řečeno „vejvaru“.

O jeho snahách se víc dočtete na webech www.ludiaavoda.sk a www.waterparadigm.org, v zásadě prosazuje posilování takzvaného malého vodního cyklu na úkor velkého. Staré vodní paradigma znělo „Vodu je třeba co nejrychleji odvést pryč, protože jí máme nadbytek“, takže všechna dešťová voda ze střech a městských ulic šla rovnou do kanalizace, vlhká místa v krajině se meliorovala a vodní toky se napřimovaly a svíraly betonovými koryty.

Výsledek obrázku pro lužní les
 
 
 

To posilovalo velký vodní cyklus a vedlo k tom, že voda rychle odtéká do oceánů a vrací se v podobě přívalových dešťů na pevninu, což působí střídavé záplavy a období sucha a vede k postupné proměně krajiny v poušť. Naproti tmu nové vodní paradigma zní „dešťovou vodu je třeba zadržovat v místě, kam spadla", což posiluje malý vodní cyklus, kdy se voda vypaří přímo na místě z vegetace a z vodních ploch a spadne v jemnějším dešti hned poblíž, a krajina tak zůstává vlhčí, „nasáklá“ vodou. To se ovšem děje, když je krajina dostatečně zarostlá zelení a jsou v ní mokřady, tůňky, jezírka, rybníčky, hrázky a svejly.


 

 

Soubor:Hrbáčkovy tůně - lužní les.jpg

 

 

Michal Kravčík uvádí zajímavý údaj, že za posledních 70 let se planetárně ztratilo 30 000 miliard (čili 30 trilionů) kubíků vody z koloběhu sladké vody do moře, a hladina světových moří přitom stoupla o víc než 10 centimetrů. Tento proces můžeme zvrátit, kdybychom v krajině udržovali víc vlhkosti, tedy podporovali malý vodní cyklus.

Bohužel děláme pravý opak, odlesňování pevniny v planetárním měřítku stále postupuje, a i u nás v Evropě, kde už lesy do jisté míry chráníme, stejně zabíráme stále víc ploch pro stavby, silnice a vybetonované plochy.

Předchozí - Následující>>

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]