O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VEPŘOVÉ VÝPEČKY, NAD KTERÝMI SE ROZPLYNETE PDF Tisk E-mail
Středa, 06 listopad 2019
Přejít na obsah
VEPŘOVÉ VÝPEČKY, NAD KTERÝMI SE ROZPLYNETE
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Asi se shodneme, že vepřové výpečky by měly být řádně vypečené a řádně ochucené. Kdyby se prodávaly někde na rohu, dle mého skromného mínění by se na ně stály fronty, ale zřejmě ještě nikdo s podobným podnikatelským záměrem nepřišel. Vééépřovééé výpečkýýý! Úplně to slyším.


 

 

 

 

Nehledě na to, že kdyby se mezi státní symboly mohlo počítat i maso, Česko by zcela jistě dostalo přiděleno vepřové. V zásadě těžko hledat na vepřových výpečcích nějaké kuchařské těžkosti a záludnosti, vždyť jde jen o maso nakrájené na kostičky, ochucené cibulí, česnekem a pepřem a pečené v troubě tak dlouho, až to s okolo přihlížejícími není k vydržení. Proto se s vámi ráda podělím o jednoduchý a spolehlivý recept (pokud byste ho snad hodlali zpeněžit v podobě výše uvedeného námětu, budu první zákazník a pevně věřím, že budete nabízet i věrnostní program).

 

 

 

vepřové výpečky

 

 


Vepřové výpečky á la hospoda

 

Na tradiční vepřové výpečky potřebujete řádně prorostlý bůček, protože výpečky musí skoro plavat v tuku. Je to jejich rozpoznávací znamení. V těch lepších podnicích a v lepších rodinách vám vypečený tuk naservírují bokem v omáčníku, ať sobě a svému žlučníku posloužíte, jak je libo. Jelikož se moje rodina dřevorubectvím živí jen výjimečně, pokud je nárazově potřeba postarat se o dřevo do krbu, dělám ve výpečcích malý úskok a místo tradičního bůčku peču raději krkovici. Ale recept bude v pohodě fungovat i s bůčkem, takže se zařiďte podle sebe a svých energetických potřeb.

 

maso na vepřové výpečky


Tučné a prorostlé maso miluje delší pomalé pečení. Klidně bych řekla, že o to přímo škemrá. Vlákna se rozvolní, tuk povolí, takové maso se pak dá skoro krájet lžící. U pomalého pečení ale nikdy nevznikne vypečená barva s odstíny růžového zlata. Ta se vytváří jen při vyšších teplotách. Takže jak to spojit dohromady?

 

Možnosti jsou dvě:

  1. buď zlatavou barvu vytvoříte hned na začátku pečení, třeba opečením masa na pánvi nebo tím, že rozpálíte troubu doběla a následně ztlumíte pro dopečení,
  2. anebo nejdřív maso pomalu přivedete do měkoučkého stavu a až nakonec mu vytvoříte žádoucí vypečení pootočením termostatu skoro nadoraz.

Existuje i možnost, že zvolíte zlatou střední cestu, nastavíte troubu na konstantních 180 stupňů a při občasném dozoru upečete maso doměkka a dozlatova. Tenhle způsob netrvá tak dlouho, výsledek je bezvadný, lze ho beze ztráty kytičky servírovat hladovým, ale já mám pocit, že kombinace pomalého pečení a vysokého tepla přináší o stupeň vyšší blaho.

 

Pro větší kusy libového masa ráda volím posloupnost vysoký žár pro opečení + mírné teplo pro dopečení, ale pro větší i menší kusy tučnějšího a prorostlého masa na to jdu obráceně: nejprve líné změknutí, pak teprve zezlátnutí. Čili mi tahle druhá možnost vyhovuje i u výpečků.

Často vídávám v kuchařkách, že se maso na vepřové výpečky na začátku pečení podlévá vodou. Upřímně si myslím, že to je zbytečný úskok, takové maso se pak v troubě v téhle vodě nejprve vaří, dokud se tekutina neodpaří. Když maso dáte do pekáčku nasucho a pečlivě ho zakryjete, při nízké teplotě se nejenže vůbec nepřipálí, ale v klidu si pustí dost vlastní tekutiny, která je na rozdíl od vody plná zajímavé chuti.

 



 
Další >
[CNW:Counter]