O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

CO VYBRAT - ROZUM, NEBO NOVOU LÁSKU? PDF Tisk E-mail
Pondělí, 21 říjen 2019
Krásný den všem, napíšu to tak, jak to je, i když na to nejsem zrovna pyšná. Díky všem, kteří mě zkritizují, ale více bych ocenila vaše rady. Už od našich 17 let, (teď je nám 25) máme s Honzou vážný vztah. Nejdříve byl náš vztah plný vášně, pak ustálení a spousta společných zážitků, teď poslední roky už i spoustu pochybností. Řekla bych, že to mezi námi jakžtakž funguje, máme sice občas problém říct si, co si skutečně myslíme (hlavně tomu druhému neublížit), ale téměř se nehádáme.

 

 

 

On je nekonfliktní a nechce řešit nic, co trvá vyřešit déle než 10 vteřin. A já zas chci vše řešit a pokud možno v klidu a s rozumem. Já mám rodiče 2x rozvedené a jeho rodina je úplná. Možná proto jsem na dlouhodobé vztahy nikdy moc nevěřila, sama jsem si i zažila, jak mě jiný kluk podvedl. Možná proto mě pak úplně okouzlil Honza, vášeň, chemie, porozumění, dobré srdce a pocit, že mi nikdy neublíží. Nebyl perfektní, ale bylo tam tenkrát vše, co mladá holka chce. Na začátku vztahu mi trošku štval, když psal  dost dlouho jiné slečně, ale já mu pak ublížila víc a podvedla ho s Martinem. (Samozřejmě to doteď neví.)

 

Toho znám dříve než Honzu, je do mě doteď zamilovaný, prý jsem láska jeho života. Tenkrát jsem o něj neměla takový zájem, v tu dobu byl pro mnbe jednička můj Honza. Když už jsem byla s Honzou, tak jsem si ve vší slušnosti psala s Martinem. Stal se mojí vrbou a to, že jsem s Honzou tak dlouho, je možná i díky Martinovi. Vždycky říkal: " Hlavně ať jsi šťastná". Byl a doteď je moje opravdová spřízněná duše. Martin ale žije na jiném kontinentu a ještě tam nějaký čas hodlá zůstat. Myslel totiž, že když odjede, oprostí se ode mě a najde své štěstí jinde.

 

Jenomže já jsem pořád s Honzou. Ani nevím, proč nejsem schopná ho opustit. Nechci mu hlavně ublížit.. Je nám sice spolu docela dobře, pohodlně, ale člověk někdy chce od života něco víc (a to já chci ještě víc než jiní) a než jen pečovat o člověka, kterému se nic nechce řešit, dělat, podnikat ...

 

Taky jsem se časem snažila zjistit, jestli nepřemýšlí o miminku nebo o manželství. Odpovídal stylem: AZ změním práci, AZ budeme mít školu, AZ budeme spolu bydlet, AZ se něco stane. Práci, školu i bydlení už máme, jenže od té doby uplynulo spoustu dní a spoustu myšlenek a taky spoustu zpráv s Martinem. Mezitím jsem (přestože jsem si to moc přála a bolelo, mě že on ne) přestala lpět na nějaké svatbě, na dětech, a rozhodla se alespoň si splnit nějaké cestovatelské sny, abych pocítila krásný pocit svobody.

 

Honza pojede samozřejmě se mnou. No a světe div se, zjistila jsem najednou, že mě za pár dní chce požádat o ruku. Tak co teď? Jít do manželství s člověkem, o kterém vím, že je sice typický gaučák, o kterého se žena musí vyloženě starat, ničím krásným a úžasným mě v životě už rozhodně nepřekvapí, ale za to je to dobrý člověk a celkem rodinný typ. Tedy vzít si ho, udělat mu děti s vědomím, že už teď mi je jasné, že v manželství ho budu občas porovnávat s Martinem, že se budu akorát trápit a ještě tím vším můžu ublížit nejen Honzovi, ale pak i těm dětem? A třeba nakonec zůstanu s dětmi sama.

 

Ale zase - na žádost o ruku odpovědět NE, člověka raní, a hlavně bych zklamala jeho i naši rodinu. Jaké jsou možnosti? Rozejít se teď? Promluvit si s ním? Co mu ale říct? Ano, asi jsem se měla rozejít dříve a netahat ho – a vlastně i sebe - za nos (jenže pořád jsem věřila, že mám jen nějaké špatné období a že všechno bude dobrý)? Tak co teď s tím, když on už má pomyšlení jen na ten den, kdy mě požádá?  Ještě bych chtěla dodat, že se nebojím, že bych zůstala sama, nikdy jsem neměla nouzi o opačné pohlaví, i od kamarádek se občas dozvím, že se s Honzou k sobě prý vůbec nehodíme (myšleno povahově i vzhledově), spíš mi dělá opravdu starost to, že budu tím, kdo někomu hluboce ublíží, ať už dřív nebo později.

 

Člověk se chybami učí, ale ještě jsem jich ve svém mladém životě nestihla udělat tolik, abych se v tuto chvíli dokázala správně rozhodnout.

Víte, život s Honzou je jediné, co od svého dospívání znám.

Jaké jsou prosím vaše zkušenosti? Názory? DĚKUJI!!!

BÁRA

 

 

 

 

 

Komentáře (12)add feed
... : mamča
Martina si idealizuješ, Honza je jistota. Asi je ten vztah přechozený, když se k sobě chováte jako manželé po 40ti letech. Hlavně klídek, nic neřešit, aby se ten druhý nenaštval nebo neurazil.
Sama musíš vědět, jestli chceš v takovém vztahu pokračovat stylem svatba-děti. Někdy je jistota dobrá, třeba když jsi na MD s dětmi a víš, že ten Tvůj Honza se stará a nikde nezahýbá.
Ale pokud budeš mít pořád pocit, že "kdyby sis vzala Pištu Hufnágla", že by bylo všechno lepší a zalité sluncem, tak tomu Honzovi rovnou řekni, že s ním už nechceš být. Bude to fér, a jestli máš po ruce početný mužský "fan klub", a tedy z čeho vybírat, tak vybírej.
Ale bacha, abys nepřebrala.
říjen 21, 2019 07:08
... : NČ
Něco bych k tomu napsal. Ale vzhledem k tomu, že naší Danuš by se to určitě nelíbilo, tak radši nic.
říjen 21, 2019 07:42
... : Marie
S jiným, pokud to s tebou vydrží sedm let, to bude úplně stejné jako teď s Honzou.
Na tvém místě bych zůstala rok, dva, singl, cestovala, užívala si a pak se uvidí.
říjen 21, 2019 08:07
... : mia I
Co to je za výraz "udělat mu děti??" Další výraz "nechci pečovat o člověka"

Takhle je to celé špatně , pokud se vnímáš jako ta, která má druhému posloužit, dát mu děti, tak ten vztah ukonči. Budeš mít pořád pocit, a tak to i cítím z celého příspěvku, že se vnímáš jako ta co jen dává a nedostává. Vztah není o tom já a on, ale my. A co se týče toho Martina, je naivní si myslet, že s člověkem, se kterým Tě nepojí žádný fyzický kontakt, bys byla šťastnější. Ten vztah s Martinem neprošel žádnou zátěžovou zkouškou, která by prověřila pevnost a sílu vztahu. Martin naťuká za pár vteřin pár řádek u klávesnice, Ty jsi celá blažená, ano je dobré člověka i slovně podpořit, o síle vztahu to ovšem nemá žádnou vypovídající hodnotu.

Ty si především musíš udělat pořádek sama v sobě. Také ses uvázala mladá, bylo Ti pouhých 17 let, to člověk ještě nevyzrálý. Ne zákonitě každý, ale drtivá většina ano. Ty jsi navíc neměla model fungujícího vztahu v rodině, v rodičích, o to je to těžší. Dej všemu čas.
říjen 21, 2019 08:31
... : Sandra.
Rozhodně to radši rozetnout teď, dokud ještě nemáte žádné závazky. Později to nebude bolet míň, bude to jen čím dál tím těžší. Pokud víš, že to není ono, tak se akorát navzájem obíráte o čas. A největší pitomost by byla si do tohoto vztahu pořizovat děti...
říjen 21, 2019 12:20
... : doktor
Není nad dobrou radu !
říjen 21, 2019 13:53
... : *deeres*
Já ti nevím, jestli ve vztahu zůstaneš a budeš celý život toužit po tom Pištovi Hufnáglovi, tak chudák Honza. Necháš ho, on si popláče, narazí si někoho jiného a tobě nakonec mohou zůstat jenom oči pro pláč a pocit, že jsi něco podělala.
My ženský to máme nějak blbě nastavený asi už z pravěku, kdy ten vytoužený partner byl největší rabiát a podle toho si často vybíráme dodnes. Nějakej ňouma,rodinný typ, co s ním? To oceníme, teprve až potom, kdy máme rodinu. Vezmeme si pana úžasného, nakonec se rozvedeme a ten ňouma přijde na řadu, až na druhý pokus.
říjen 21, 2019 14:33
... : NČ
Hezký, doktore. To je od tebe rada za 100 bodů.
říjen 21, 2019 18:26
... : mila1
deeres: zase na druhou stranu, když to nezkusí, tak si bude připadat o něco ošizená. ALe vážně - ta známost s Honzou je přechozená. A věk 25 let není zas tak moc na to, aby člověk se svatbou ještě počkal.
říjen 21, 2019 18:31
... : *deeres*
No právě, tady se blbě radí. Jenže já mám z ní pocit, že už je rozhodnutá, ale jenom neví, jak to naservírovat, aby nebyla za mrchu. A od nás čeká, že jí schválíme, že dělá dobře.
říjen 21, 2019 18:40
... : Můrka
Jinak bych tuto situaci řešila, pokud by mi bylo 35, neřkuli 45, a ne 25 let. Ve 25 letech ještě není pozdě opouštět klidné a nudné vody. Volila bych (je mi 43 let :-) upřímný rozhovor typu Jsem-ještě-moc-mladá-na-to-abych-uměla-plně-docenit-tvé-kvality a otevřela bych karty ve stylu Je mi s tebou dobře, ale mám silný pocit, že bych chtěla ještě v životě leccos zkusit a zažít. Možná s tebou, možná sama, možná s někým jiným. Pokud síla toho vztahu ustojí nějaké odloučení, buď ve stále ještě formálním svazku "chodíme spolu, ale každý si zatím zkoušíme dělat, co chceme", a zkus si žít trochu na vlastní pěst, nebo s jakými "dočasným rozchodem" s tím, že chceš vyzkoušet také jiné, svobodné věci, dokud to jde, a třeba na světové zkušené zjistíš, co vlastně chceš.
Máš dosud čas hledat, zkoušet, dokonce opouštět milé lidi. O pár let později již přijde čas vázit si Pištů Hufnáglů, ale nyní radím jdi, dokud můžeš.
Hodně štěstí.
říjen 22, 2019 09:09
... : *deeres*
Trochu retro, ale pořád skvělý animáč, to jen tak na okraj, mladší ročníky už asi neznají.
https://www.youtube.com/watch?v=OBOV1hHDp5U&feature=youtu.be

Pišta Hufnágl byl sen paní Smolíkové, co si vzala nekňubu smilies/grin.gif
říjen 22, 2019 10:26
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]